NoD zahajuje novou sezónu

Experimentální prostor NoD chystá pro svoje návštěvníky další pestrou sezónu. Těšit se můžete na pravidelná divadelní představení, vernisáže, aukce, koncerty a oblíbené přednáškové cykly

NoD zahajuje novou sezónu a představuje podzimní program

 

Teatro NoD zahájí novou sezónu reprízou dekadentní inscenace Plešatá zpěvačka (pondělí 5. 9. od 20:00), na kterou naváže speciální koncert pod názvem Lucky TomWill B.uyed i.t. ch.eaper od 22:00. O správnou atmosféru zahajovacího večera se postará neotřelé hudební trio ve složení Tomáš Havlínek (housle), William Valerián (saxofon) a Vojtěch Drahokoupil aka DJ Bitch. V rámci dramaturgické linieNoD Beginners, věnované začínajícím umělcům a absolventům, bude v září nově uvedena též inscenace Kashy Jandáčkové s absolventským ročníkem KALD DAMU – K smrti šťastní (18. 9. od 20:00).

ksmrtistastnikashajandackovafotojanhromadko

Do druhé dekády repríz vstupuje na podzim poetická inscenace z díla katolického básníka Jana Čepa – Dvojí domov, do které jako herecká posila nově přichází Ondřej Pavelka, který nahradí Aloise Švehlíka (26. 9., 10. 10. od 20:00). V říjnu se ale můžete těšit také na další novou premiéru činoherní inscenace režiséra Jana Nebeského – Miluji tě jak po smrti (premiéra 7. 10., reprízy 26. 10., 21.11.). V hlavních rolích se představí Luc ie Trmíková a Karel Dobrý. Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici Gottfrieda Benna a Else Lasker-Schülerové. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí se odrazilo v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo – židovské symbiózy.

be24untitledslavadaubnerova

Druhá polovina října bude ve znamení každoročních oslav narozenin celého domu na adrese Dlouhá 33, tentokrát pod názvem BE24. Prostory ROXY a NoD se jako každý rok znovu představí společným programem, který bude i letos nabitý. Koncerty, performance, divadlo nebo výstavy, vše pod jednou střechou. Těšit se můžete na premiéru nového taneční;ho projektu performerky Jany Vrány – Resolution (17. 10. od 20:00), výtvarně divadelní sólo slovenské performerky Slávy Daubnerové -Untitled o světoznámé fotografce Francesce Woodman (18. 10. od 20:00), projekt americké tanečnice a choreografky Jody Oberfelder – The Brain Piece (15. 10. od 20:00) a inscenaci brněnského divadla Buranteatr – Univerzální sci-fi (22. 10. od 20:00).

vesmir_danielhanzlik_odusvitudosoumraku_web

Sérii vlastní divadelní tvorby Teatro NoD zahájí autorská inscenace mladé režisérky Kashy Jandáčkové adramaturgyně Natálie Preslové (premiéra 9. 12. od 20:00), která pracuje s reálnými dokumentárními materiály o obětech teroristických útoků v posledních letech, pomocí scénáristických postupů sci-fi literatury. „Vycházíme z reálných dokumentů, novinových článků, statí v časopisech a osobních výpovědí příbuzných a přátel obětí. Krom toho, že chceme upozornit na to, že za lidmi, které obvykle vnímáme jen jako statistický údaj v novinách o počtu mrtvých, stojí konkrétní životní příběhy, nám přijde zajímavé také to, kolik hrdinských příběhů člověk objeví, když se jednotlivými útoky zabývá blíže“, prozrazuje spoluautorka inscenace Natálie Preslová, která je zároveň dramaturgem činohry v NoD. V inscenaci uvidíme Annu Linhartovou, Karolínu Vágnerovou, Jana Medunu, Jiřího Roskota a další. Výpravu připravuje scénografka Pavla Kamanová, dále se na inscenaci podílí také elektronické hudební duo KilieKrankie, které bude na jevišti vytvářet živou scénickou hudbu.

plesatazpevackaionescojanovavalerian

Dvě další premiéry budou následovat v únoru a květnu. V únoru proběhne premiéra Evropy, dramatického textu britského autora Davida Greiga v překladu Michala Zahálky a v režii Viktorie Čermákové, v květnu bude následovat inscenace režisérky Lindy Duškové na motivy textu francouzsky píšícího rumunského autora Matéie Visnieca s názvem Je nás na tý blbý lodi moc.

tomaspredkazeserieflashbackolejnaplatne2014

Galerie NoD v září uvede výstavu Moniky Žákové, výrazné malířky nastupující generace, která se dlouhodobě věnuje problematice obrazové formy abstrakce. Monika Žáková vychází z vlastní fascinace dokonalou matematičností přírody, ve které se řád rovnocenně prolíná s nepřesností. Pro výstavu v Galerii NoD p řipravuje obsáhlou sérii plechových objektů a kvašových kreseb, které rozvíjejí tvarosloví její typicky geometrické malby vytvářející prostorovou iluzi.

V říjnu se v kurátorském projektu Vesmír Jiřího Machalického představí velká skupina umělců napříč uměleckými generacemi (Rudolf Sikora, Daniel Hanzlík, Pavel Mrkus, Richard Loskot, Josef Žáček, JiříMatoušek, Anna Krejčová, Ondřej Bou&scar on;ek, Zdenek Hůla, Vladimír Merta), kteří se ve svém díle věnují kosmické, kosmologické či astronomické tématice. Výstava bude prezentovat díla využívají rozmanité výrazové prostředky od malby, grafiky a objektu až k videu a instalaci.

Listopadový program galerie vyplní společná výstava malíře Tomáše Predky a jeho rakouského kolegy Davida Postla, která se bude odkývat vztah abstraktní či konceptuální malby se společenskou satirou. Tomáš Predka se své práci zabývá fragmentárností současného světa, a jeho vizuálními stopami v lidsk ém vědomí a paměti. Predka zpracovává informace z vizuální paměti a přenáší do abstraktní obrazovépolohy. Projekt bude formálně navazovat na Predkovu eponymní obrazovou sérii Flashback a současně sestávat se z velkoformátových koláží a obrazů Davida Postla (AT). Konceptem výstavy je jakási satirická instalace s pracovním názvem „Muž který se nebral vážně“. Kombinací plastických kreseb „uvězněnýc h“ ve vrstvě pryskyřice a plošností papírových obrazů a objektů chtějí autoři postihnout současný fenomén kulturních proměn ve společnosti zejména v rovině idejí a soupeřících ideologiích.

monikazakova_bilasedabila_web

Ve Video NoD představí svůj site specific projekt Museum of Savers, kombinující prvky instalace a video projekce, Andrea Mikysková a Tomáš Beňadík. Hlavním tématem projektu je sociální síť jako nejsledovanější souhvězdí v celém vesmíru. Autoři představují panoramatickou videoinstalaci jako observatorium současného nočního predátora pohybujícího se mezi vesmírem kaváren a hlubinami abstrakce skutečnosti.

Na říjen účast přislíbil vizuální umělec Michal Pustějovský s projektem inspirovaným tvorbou dánského umělce Olafura Eliassona. V listopadu se představí vizuální umělec David Možný, který pracuje s počítačově generovanými obrazy a videoinstalací. Ve svých projektech přenáší diváka do opuštěných měst nebo retro prostředí bytů. Prosinec bude patřit Postřehům od jinud od Jana Vyčichla. Projekt pracuje s dokumentárními obrazy a postřehy z exotických krajů Bali a Vietnamu

Kompletní informace o programu naleznete na stránkách www.nod.roxy.cz

Honza Urban

Taneční magazín

TRANSCENDENCE? Anebo TRANS SCÉN DANCE?

V divadle DISK v rytmu prostěradel, květináčů, akrobacie, pantomimy i filosofie – to vše v novém představení Elišky Kaspryzk…

 

V divadelním sále DAMU Disk bylo koncem února prezentováno autorské představení studentky pantomimy nikoli divadelní, nýbrž hudební fakulty HAMU Elišky Kaspryzk pod titulem TRANCENDENCE.

Kreativní erupce výrazových prostředků, scénických vjemů i neotřelých myšlenek vskutku stojí za menší recenzi v Tanečním magazínu. Žánrově celé představení nelze beze zbytku pevně ukotvit. Balancuje na pomezí akrobacie, pantomimy, výrazového tance performance i absurdního divadla. To vše interpretovala dvojice Eliška Kaspryzk a Anna Vanacká.

3._transcenDance

Dílo pod režijní taktovkou Valérie Daňhové, ale po scenáristické i inscenační rovině převážně od hlavní představitelky Elišky Kaspryzk překračuje horizont běžných studentských inscenací. Nejedná se v něm o pouhé samoúčelné zvládnutí pohybových kreací či práce s rekvizitou. Naopak, nastoluje nespočet otázek a myšlenek. O lidské soudržnosti, vztazích (i lesbických), smyslu života, vztahu k přírodě i sobě samému.

1.TransedDance

Výrazové prostředky, jak již bylo naznačeno, kolikrát inklinovaly až k perfektně zvládnuté akrobacii. Naopak časté vnitřní dialogy s playbackově nahraným hlasem, převažně z úst známého herce a někdejšího ředitele brněnského divadla Miloslava Mejzlíka, celé představení výrazně posouvaly do roviny filozofické.

Samostatnou otázkou byla scénografická část. Obří dlouhé drapérie – někdy až evokující průběh útéku neznámějšího vězně Kajínka po svázaných prostěradlech – byly vděčným soustem pro symbol dopídit se vlastního cíle, smyslu života v korelaci s přírodou.Tu reprezentovalo kvantum květníků a květináčů, místy se stávajících i rekvizitou. Ani střídmé kostýmy nikterak nerušily.

Po scenáristické stránce bych inscenaci vytknul pouze malý detail. Playbackové nahrané monology herců a hereček jej umocňovaly. Pouze v místě, kdy se stávaly dialogem a začínaly oslovovat dvojici účinkujích, tak slouzávaly do poněkud levné roviny!

Za zmínku stojí i práce pedagogů v rovině supervize MgA. Radima Vizváryho i přímo zúčastněného herce a pedagoga HAMU Miloslava Mejzlíka.

2._TransceDance

Představení STANICE TRANSCENDENCE je určitě nadějné. A věřím, že pro tvůrce určitě nebude stanicí konečnou.

Michal Stein

Foto: archiv Elišky Kaspryzk

Taneční magazín

„Animal Exitus“

Člověk na počátku a na konci své cesty nezná racionální myšlení. Pouze pud. A pocity.

 

 

 

Během festivalu 21. České taneční platformy s názvem  „Posouvání hranic“  diváci zhlédli  dílo Jana Boháče „Animal Exitus“.

Už  samotný   příchod  ke scéně je působivý. Strom a pod ním dvě choulící se nahé postavy. Co je to za strom? Strom života?

20140608_8616

Jan Boháč, český režisér a dramaturg, který se představil ve více  než 11 evropských zemích, v USA i v Africe, oceněný mnoha prestižními cenami, ztvárňuje ve svém odvážném díle „Animal Exitus“  své představy  a pocity, které se vrývají do naší duše  už s příchodem na svět, už s prvním nadechnutím.  Jan Boháč zpracovává téma  narození, což samo o sobě může představovat dosti traumatický soubor  pocitů, pokud neprobíhá vše naprosto ideálně  a tento ideál zažíváme jen výjimečně, pokud vůbec.

Šok, hněv, smlouvání, deprese, smíření, odevzdanost. Takto se člověk vyrovnává s traumaty.  Člověk na počátku a na konci své cesty nezná racionální myšlení. Pouze pud.  A pocity.

20140608_8676

Narození a s ním spojené oddělení od jednoty může být hlubokou ránou, možná ani sami nevíme a netušíme, jak hluboko v nás zůstává zakořeněný tento  pocit šoku, zloby a snad i zoufalství.

Člověk celoživotně hledá spojení s jednotou, touží být znovu s někým propojený.  Pokoušíme se nalézt tuto blaženost s partnerem, s milencem či milenkou, sníme  o   romantickém  splynutí duší i těl.  Ony zázračné okamžiky, kdy už už máme náš vytoužený sen na dosah,  vyprchají  velmi rychle a my jsme zoufalí a hedáme znovu a znovu.  Nalezení ideálu a  jednoty  se nám v životě už většinou nikdy nezdaří. Pocitu jednoty a splynutí s jednotou  se nám nedostává. Jsme zmatení a máme zlost. Nenacházíme. Zůstáváme  sami a frustrovaní.

20140608_8604

Možná by bylo řešením, obrátit se sám k sobě, k svojí duši ,  prožívat  si svůj život jen za sebe, netoužit po splynutí a být sám.  Jednoduché. Ale kdo by neznal sny o věčné lásce a kdo by se jí chtěl kdy vzdát?

Představení „Animal exitus“  doprovází mluvené slovo, které   nám  vysvětluje,  jaké pocity autor asi právě prožívá a co se uvnitř autorovy duše  odehrává.  Divák je ale také vyzván sluchátka  odložit a volně se  procházet sálem během představení.  Toto netradiční pojetí představení je zajímavé,  ale původní myšlenka díla by se tak bohužel mohla   mnohým z nás  zcela vytratit.

20140608_8645

Dílo Jana Boháče  „Animal Exitus“ sklízí velký úspěch, sál je tak plný, že musely být přidány židle.

Foto: Vojta Brtnický

Eva Smolíková

Taneční magazín