ENTROPY #251

Jiří Bartovanec uvede v PONCI českou premiéru své nové inscenace

 

 

Jiří Bartovanec se představí v jeho novém sólovém představení ENTROPY #251. Česká premiéra se odehraje v divadle PONEC 25. ledna ve 20:00 hodin. Světová premiéra se uskutečnila 11. září 2015 v USA.

České centrum a Ivan Pinkava, český fotograf, který byl kurátorem dvouměsíčního  programu v prostorách Národní budovy v New Yorku, zvolil téma „Mít odvahu být  outsidrem“. Zadání bylo nabídnuto i česko–německému choreografovi, tanečníkovi  a performerovi Jiřímu Bartovanci. Právě sólové představení ENTROPY#251 bylo vytvořeno pro České centrum a uvedeno 11. září 2015 mimo jiné v rámci pořádaným rakouským konzulátem v New Yorku.

Zatím jediné plánované představení 25. ledna bude první českou premiérou z několika dalších, které budou následovat.

Prostorové hledání své vlastní cesty. Prostor jako klec, v níž jde o hru svých vlastních možností a jejich vytrvalosti v izolovaném a přeci jen plném a hustě zamlženém světě. Ježek v kleci a vlastní manipulace svého vymanění se z mříží. Někdy je to zvuk, někdy světlo a jindy samotná zpověď. Kde je fikce a realita není podstatné, ale existuje mnoho momentů, které klamou svojí podobou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Choreografie: Jiří Bartovanec

Tančí: Jiří Bartovanec

Kostým: Oldřich Anton Vojta & Jiří Bartovanec

Hudba: Damir Bacikin, Iannis Xenakis, Olafur Arnalds & Nils Frahm, Circuit Splash,

Thoas Lindner

Scéna a světla: Michal Horáček

Produkce a grafický design: Jindřich Havlík

Foto: Sang Hoon Ok, Vojtěch Brtnický, Adéla Horelicová

 

JIŘÍ BARTOVANEC (CZ/DE)

Jiří Bartovanec se již v 7 letech stal členem folklórní taneční skupiny STAZKA v Teplé. V letech 1994–1997 studoval na baletní škole J. Dolečka v Karlových Varech a od roku 1998 na taneční konzervatoři Duncan Centre v Praze. V roce 2003 odešel do Berlína kde  spolupracoval s Farhadem Payerem a Yasmine Kalifa na divadelním představení Jack and Harun a se skupinou Toula Limnaios na představení Irrsinn. V roce 2004 pracoval s Jochenem Rollerem na choreografii Mindgarden, tančil v duetu Mirelly Wiengarten Combattimento di Tancredi e Clorinda a v jejím tanečním filmu Circulatura. V roce 2007 se podílel na projektu Mayim Mayim ve Stadttheater Nurenberg/Furth. V roce 2010 spolupracoval s Williamem Forsythem na projektu Human Writes a Jiřím Havelkou a Tiger Lillies na představení Here I am a human. Od roku 2003 pracuje se Sashou Waltz a v roce 2007 se stal stálým členem skupiny Sasha Waltz & Guests. Tančí v choreografiích Sashy Waltz noBody, Insideout, Dido&Aeneas, Medea, Jagden und Formen, Continu, Matsukaze, Sacre, L’Apres-midi d’un faune a spolupracoval na přípravě a realizacích mnoha dalších tanečních projektů (např.: Dialoge Neues Museum, Romeo a Julie, Dailoge Maxxi, Carmen, Dialoge Kalkota…) S Českou televizí a Nenadem Djapicem natočil dokumenty Africké kořeny – české tančení (2010) a Kodjo (2012). V roce 2016 dokončuje s Hanou Pinkavovou další dokument pro Českou televizi. Jeho první s&oac ute;lo When my mind is rocking, I know it´s 7 mělo premiéru v dubnu 2008 v rámci projektu Choreographen der Zukunft / Choreografové budoucnosti skupiny Sasha Waltz & Guests.  Následovalo sólo Aneho (Berlín, 2010) a mnoho dalších, které uvedl na několika evropských ale i mimoevropských scénách včetně Afriky. V Lome vytvořil v rámci programu Goethe Institutu choreografii Door of No Return (2011). V roce 2014 připravil skupinovou choreografii GLOBE a mezi jeho poslední sólové představení patří i Entropy, které pravě uvedl v New Yorku v rámci programu Českého Centra a Moving sound Festivalu.

Jiří Bartovanec momentálně vyučuje tvorbu na Duncan Centre Konzervatoři a se studenty 3. ročníku připravuje nejnovější choreografii Svěcení Jara (Igor Stravinski). Pořadá několik workshopů jako jsou Ausser Mir (pro děti uprchlíků a tanec ve školách, Berlín) a workshopy repertoáru Sashy Waltz (Radial System V, Brelín). V létě 2015 vytvořil site specific choreografii RAUMAUSLOTEN – Raum und Psyché v areálu psychiatrické léčebny Charité Berlín. V roce 2014 a 2015 pořádal v Soulu workshopy pro taneční skupiny moderního tance cia Mamajeang Kim Seoul a Daegu City Dance Company. V současné době tančí v představení Sniper´s Lake skupiny Spitfire Company a tvoří choreografie pro jiné skupiny, mezi poslední patří Tantehorse a představení Lessons of Touch.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Taneční magazín

Ponec myslí na děti i dospělé

PONEC – divadlo pro tanec chystá na začátek prosince dvě premiéry, jednu pro děti a jednu pro dospělé

 

 

 

Začátek prosince je v divadle PONEC ve znamení premiér.  3. prosince  slavnostní uvedení nového audiovizuálního tanečního představení Věry Ondrašíkové ve spolupráci s vizuálním umělcem Danem Gregorem s názvem GUIDE. O dva dny později, na Mikuláše v sobotu 5. prosince, bude prostor otevřený dětem a projektu Mezi námi Hany Strejčkové. Po představení nebude chybět ani tradiční Mikulášská nadílka.

Audiovizuální taneční představení GUIDE

Věra Ondrašíková a kolektiv: GUIDE

předpremiéra            | út | 1. 12. | 19:00

premiéra        | čt | 3. 12. | 20:00

„Sebepoznání se buduje jako vztah – tvoříme prostor bezpodmínečného přijetí všech stránek života.“

Pavel Špaténka

Nové audiovizuální taneční představení o poznání, nalézání síly, odvahy, rozhodnosti, ale i o stárnutí. Udělali bychom něco jinak, kdybychom věděli, jak to celé jednoho dne skončí? Co bychom změnili, kdybychom se mohli vrátit v čase? Co když tam někde čeká někdo, kdo nám chce pomoci a my ho neslyšíme?  Herec Miloslav Mejzlík a tanečník Jaro Ondruš cestují v čase, aby mohli poznat sami sebe.

Za projektem GUIDE stojí výrazní mladí tvůrci, kteří se poprvé setkali při práci na inscenaci Antikódy na motivy básnické tvorby Václava Havla, vytvořenou pro Novou scénu Národního divadla.

GUIDE_03

Děti Mezi námi

Hana Strejčková / FysioART: Mezi námi

pražská premiéra       | so| 5. 12. | 16:00

Autorské, interaktivní, tanečně-pohybové a vizuální představení pro pět interpretů, loutku a dva hudebníky rozvíjí příběh mnoha dětí, který se děje kdekoliv na zemi. Mezi námi povzbuzuje na principu dětských her a skládanek z papíru představivost, ochraňuje dětský svět fantazie a podtrhuje důležitost domova.

Kdy budeme doma? Tati, je to náš dům? Mami, podej mi tu hvězdu. Vždyť je vysoko. Není, stačí přece vyskočit. Nestačí, už spi a zhasni! Vždyť, to mi svítí ta hvězda, která byla nadosah. A kdy už budeme doma?

Brzy.

Nejprve jsme všichni dětmi a naším domovem je rodina. A dospělí jsou doma tam, kde bydlí, žijí, jsou i pracují. Dospělí domovy také stěhují. A děti s nimi pak hledají k domovu klíč. Ten domov z dětství ale zůstává stále v nás všech, hluboko ukryt v naší duši, v našem srdci, ve vzpomínkách.

Náš příběh je skutečný, a zároveň pohádkový. Reflektuje dětský pohled na svět a ten konfrontuje s pohledem dospělého. Je cestou do dětství, do vzpomínek, snů – je cestou domů.

Mezi námi jsme doma – jako doma. Jsme spolu – mezi námi, i když každý máme v srdci svůj domov.

Představení je určeno dětem, ale potěší i dospělé, kteří ještě nezapomněli být dětmi, anebo zapomněli a touží se aspoň na chvíli do dětství vrátit.

Mezi_Nami_Pavlina_Simackova_(10)_2

 

Taneční magazín

 

Korekce prokázala kvalitu

VerTeDance nezpychli a kvalita výkonu se i nadále jen zlepšuje

 

 

 

25.listopadu se v pražském Ponci odehrála Korekce, cenami ověnčené představení skupiny VerTeDance a Jiřího Havelky, a ukázalo se, že autoři nezpychli a že kvalita výkonu se i nadále jen zlepšuje.

Při vejití do sálu nachází divák na jevišti sedm postav. V přítmí čekají jako přikované ke svým místům, aby už siluetami naznačily, jaký zážitek nás bude čekat. Po začátku totiž zjišťujeme, že každý tanečník zůstává na svém místě a začínáme tušit, že to tak zůstane možná po celou dobu představení. Jeden po druhém si protáhnou krky, mírně zakroutí hlavou a někteří z nich pokračují drobnými pohyby. Celá struktura se postupně uvádí do chodu a interpreti mezi sebou začínají fungovat jako hodiny nebo kyvadlo. Originalita ovšem plyne především z krásného nápadu nehnout se z místa. A nyní; už jsme si jistí, že tomu tak bude asi po celý večer, protože si při některých pohybech nelze nevšimnout, že boty jsou doopravdy přidělané k podlaze.

02
Svoboda a nesvoboda, o tom mluví i anotace inscenace. A skutečně: najít svobodu při omezení pohybu chodidel není jednoduché, ale zároveň když se to podaří, dochází k až magické přítomnosti tanečníků na jevišti. Jejich pohyb někdy jakoby neodpovídal zemské gravitaci a touha po větší svobodě je na chvíli utlumena možnostmi ostatních částí těla.

04

Dramaturgie ale obsahuje ještě jednu krásnou a magickou část, a tou je humor. Celé téma úsilí o absolutní volnost není podávané tíživě, ale naopak skrze drobné konflikty a hry interpretů. Skoro v každé scéně představení je tak notná dávka komiky, která vypovídá o možnostech našeho těla, protože se celé divadlo směje, aniž by bylo řečeno jediné slovo.

01

Katarze je ovšem spojená s dalšími botami. Sedm jedinců přilepených k podlaze si před koncem Korekce všimne osmého páru bot, stojících volně vedle nich. Postupně je jako loutky převede z jedné strany jeviště na druhou, uvědomí si vlastní touhu po takové chůzi a pak už mají dost práce s tím, aby si vzájemně zabránili rozvázat vlastní tkaničky. To by přece znamenalo rozpad celého zavedeného řádu. A než riskovat chaos, radši se vzájemně podpoří a zůstanou tam, kde jsou. Po tom už následuje jenom „pařba“, světelně-taneční šílenství, kdy se ukáže, že i stoje na jednom místě ve dvou botách se jde fyzicky dostatečně zničit a využít možností ; své omezené svobody.

03

Co dodat? Snad ocenit skvělou hudbu, zajišťovanou dvěma klarinetisty Clarinet Factory. Jinak je možné už jen konstatovat, že ceněná inscenace po právu sklidila další úspěch.

 

Alexej Byček

Taneční magazín

Tanec Praha slaví 15. sezonu divadla Ponec

Opening 15.sezony přinesl báječnou atmosféru

 

 

 

 

15. sezonu Festivalu Tanec Praha  zahájil dánský choreograf Edhem Jesenkovič svým dílem M.E.N.

Čtyři tanečníci ztvárnili různé role moderního muže v současné společnosti. Edhem rozebral mužskou duši a dozajista bere některé stránky mužského  světa s nadsázkou a humorem.

A jaký je dnešní Muž? Především silný. Ví, že musí hodně cvičit, posilovat, neustále zlepšovat svou kondici, aby byl ještě silnější. Náhle se uvnitř mužské duše také ozve zakódovaná touha po něze, která dřímá na dně, muž touží po jemnosti a odpočinku, po pohlazení. A znovu bojovnost, šarvátky,  agresivita, spěch. Touha vyhrát, získat, podmanit, vlastnit. Organizované skupiny ukryjí osobnost, tady se skryje i agresivita, najednou tu je nevýbojný muž, vlastně jen výkonný nástroj, schovaný za svého vůdce. A další aspekt – hněv. Muž je silný, ano, jeho hněv je strašný. Čím hlasitěji řve, tím lépe.  Cítí se lépe, je uznávanější, je to vůdce. Jenže nejenom tato podoba je respektována. Na scéně je najednou také jemný typ. Tvůrčí, přinášející umění, tvořící duševní hodnoty a beroucí diváky do jiného světa. I  taneční umění patří ke schopnostem těchto mužů, ačkoliv jsou
velice často, a to  neprávem, považováni za zženštilé a nehodné následování. Naproti tomu stojí voják, obávaný, statečný, drsný, mlčenlivý. Rovnou celá  armáda. Těžký úděl, srdcedrásající osudy, kde vzniká přátelství na život a na smrt. Hrdinové, vyznamenaní, ztracení, zapomenutí.  Jeden podpírá druhého, jeden zachraňuje život druhému. Dále  tu  máme úřední stůl. Vždyť muž   také velice často rozhoduje o běhu událostí, angažuje se v politickém životě. V této oblasti  je hlavní slovní boj muže proti muži, síla není  ve svalech, ale v myšlenkách. Kdo zvítězí, kdo?  Stejně úmorný souboj. Na konci představení se tanečník uzavírá do jakési nádoby – je to mužská duše?

edhem-jesenkovic-mental-experiment-of-narrow-minded-men-2

Edhem Jesenkovič je uznávaný pro své nadšení  a zaujetí. Narodil se v roce 1977 v Bosně a Hercegovině, ale v roce 1996 emigroval do Stockholmu, kde se stal tanečníkem Královského švédského baletu. V současné době působí v Kodani. Svým přístupem a  silně fyzickou prací  vede tanečníky k tomu, aby překonávali  sami sebe a své limity.

Po skončení představení M.E.N.  oslava v divadle PONEC propuká  naplno.

Všichni návštěvníci si připili  šampaňským, divadlo prostoupila hudba  a moderní dynamický tanec, který předvedla skupina NANOHACH. Rychlé svižné tempo, perfektní a dokonalé pohyby tanečníků, jaké k Tanci Praha patří. Hravá choreografie a skvělý výkon tanečníků, kteří tančí před  zářícím  divadlem vedl i kolemjdoucí  k tomu, aby se zastavili a těšili se z tohoto  okamžiku. Mimochodem, Nanohach nejsou žádní nováčci, pokud jde o tanec ve veřejných prostorách. Vystupovali   také např. v metru, galeriích, nádražních budovách či továrních halách.  Náhle se k tanečníkům přidávají ještě další postavy. Ředitelka Festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová  nastoupila  v tom samém svižném tempu, právě tak spoluředitelka  Markéta Perroud  a další  členky  Festivalu Tanec Praha, které   přitančily s dortem, květinami a šampaňským. Bravo!

Poté se ujala své role  skupina MAYEN, líbivé melodie se nesly divadlem do pozdních nočních hodin. Kapela MAYEN vznikla teprve nedávno, v roce 2013. Server aktualne.cz zařadil  MAYEN mezi největší objevy na alternativní scéně pro rok 2014. Svým zvukem kapela připomíná např. „Real Estate“. Na jaře tohoto roku vydali MAYEN  své druhé EP nazvané Elegy, které fanoušci vřele přijali, právě tak i publicisté.  Sympatičtí členové kapely říkají: „Hrajeme smutné písničky, ale jsme srandisté..“
Všichni se baví a slaví za doprovodu příjemné muziky a večer rychle  utíká….

Báječná oslava, Bravo Tanci Praha!

MOVE-ON_fotoLinda-Průšová4

Taneční magazín