15. sezonu Festivalu Tanec Praha zahájil dánský choreograf Edhem Jesenkovič svým dílem M.E.N.
Čtyři tanečníci ztvárnili různé role moderního muže v současné společnosti. Edhem rozebral mužskou duši a dozajista bere některé stránky mužského světa s nadsázkou a humorem.
A jaký je dnešní Muž? Především silný. Ví, že musí hodně cvičit, posilovat, neustále zlepšovat svou kondici, aby byl ještě silnější. Náhle se uvnitř mužské duše také ozve zakódovaná touha po něze, která dřímá na dně, muž touží po jemnosti a odpočinku, po pohlazení. A znovu bojovnost, šarvátky, agresivita, spěch. Touha vyhrát, získat, podmanit, vlastnit. Organizované skupiny ukryjí osobnost, tady se skryje i agresivita, najednou tu je nevýbojný muž, vlastně jen výkonný nástroj, schovaný za svého vůdce. A další aspekt – hněv. Muž je silný, ano, jeho hněv je strašný. Čím hlasitěji řve, tím lépe. Cítí se lépe, je uznávanější, je to vůdce. Jenže nejenom tato podoba je respektována. Na scéně je najednou také jemný typ. Tvůrčí, přinášející umění, tvořící duševní hodnoty a beroucí diváky do jiného světa. I taneční umění patří ke schopnostem těchto mužů, ačkoliv jsou
velice často, a to neprávem, považováni za zženštilé a nehodné následování. Naproti tomu stojí voják, obávaný, statečný, drsný, mlčenlivý. Rovnou celá armáda. Těžký úděl, srdcedrásající osudy, kde vzniká přátelství na život a na smrt. Hrdinové, vyznamenaní, ztracení, zapomenutí. Jeden podpírá druhého, jeden zachraňuje život druhému. Dále tu máme úřední stůl. Vždyť muž také velice často rozhoduje o běhu událostí, angažuje se v politickém životě. V této oblasti je hlavní slovní boj muže proti muži, síla není ve svalech, ale v myšlenkách. Kdo zvítězí, kdo? Stejně úmorný souboj. Na konci představení se tanečník uzavírá do jakési nádoby – je to mužská duše?
Edhem Jesenkovič je uznávaný pro své nadšení a zaujetí. Narodil se v roce 1977 v Bosně a Hercegovině, ale v roce 1996 emigroval do Stockholmu, kde se stal tanečníkem Královského švédského baletu. V současné době působí v Kodani. Svým přístupem a silně fyzickou prací vede tanečníky k tomu, aby překonávali sami sebe a své limity.
Po skončení představení M.E.N. oslava v divadle PONEC propuká naplno.
Všichni návštěvníci si připili šampaňským, divadlo prostoupila hudba a moderní dynamický tanec, který předvedla skupina NANOHACH. Rychlé svižné tempo, perfektní a dokonalé pohyby tanečníků, jaké k Tanci Praha patří. Hravá choreografie a skvělý výkon tanečníků, kteří tančí před zářícím divadlem vedl i kolemjdoucí k tomu, aby se zastavili a těšili se z tohoto okamžiku. Mimochodem, Nanohach nejsou žádní nováčci, pokud jde o tanec ve veřejných prostorách. Vystupovali také např. v metru, galeriích, nádražních budovách či továrních halách. Náhle se k tanečníkům přidávají ještě další postavy. Ředitelka Festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová nastoupila v tom samém svižném tempu, právě tak spoluředitelka Markéta Perroud a další členky Festivalu Tanec Praha, které přitančily s dortem, květinami a šampaňským. Bravo!
Poté se ujala své role skupina MAYEN, líbivé melodie se nesly divadlem do pozdních nočních hodin. Kapela MAYEN vznikla teprve nedávno, v roce 2013. Server aktualne.cz zařadil MAYEN mezi největší objevy na alternativní scéně pro rok 2014. Svým zvukem kapela připomíná např. „Real Estate“. Na jaře tohoto roku vydali MAYEN své druhé EP nazvané Elegy, které fanoušci vřele přijali, právě tak i publicisté. Sympatičtí členové kapely říkají: „Hrajeme smutné písničky, ale jsme srandisté..“
Všichni se baví a slaví za doprovodu příjemné muziky a večer rychle utíká….
Báječná oslava, Bravo Tanci Praha!
