Korekce prokázala kvalitu

VerTeDance nezpychli a kvalita výkonu se i nadále jen zlepšuje

 

 

 

25.listopadu se v pražském Ponci odehrála Korekce, cenami ověnčené představení skupiny VerTeDance a Jiřího Havelky, a ukázalo se, že autoři nezpychli a že kvalita výkonu se i nadále jen zlepšuje.

Při vejití do sálu nachází divák na jevišti sedm postav. V přítmí čekají jako přikované ke svým místům, aby už siluetami naznačily, jaký zážitek nás bude čekat. Po začátku totiž zjišťujeme, že každý tanečník zůstává na svém místě a začínáme tušit, že to tak zůstane možná po celou dobu představení. Jeden po druhém si protáhnou krky, mírně zakroutí hlavou a někteří z nich pokračují drobnými pohyby. Celá struktura se postupně uvádí do chodu a interpreti mezi sebou začínají fungovat jako hodiny nebo kyvadlo. Originalita ovšem plyne především z krásného nápadu nehnout se z místa. A nyní; už jsme si jistí, že tomu tak bude asi po celý večer, protože si při některých pohybech nelze nevšimnout, že boty jsou doopravdy přidělané k podlaze.

02
Svoboda a nesvoboda, o tom mluví i anotace inscenace. A skutečně: najít svobodu při omezení pohybu chodidel není jednoduché, ale zároveň když se to podaří, dochází k až magické přítomnosti tanečníků na jevišti. Jejich pohyb někdy jakoby neodpovídal zemské gravitaci a touha po větší svobodě je na chvíli utlumena možnostmi ostatních částí těla.

04

Dramaturgie ale obsahuje ještě jednu krásnou a magickou část, a tou je humor. Celé téma úsilí o absolutní volnost není podávané tíživě, ale naopak skrze drobné konflikty a hry interpretů. Skoro v každé scéně představení je tak notná dávka komiky, která vypovídá o možnostech našeho těla, protože se celé divadlo směje, aniž by bylo řečeno jediné slovo.

01

Katarze je ovšem spojená s dalšími botami. Sedm jedinců přilepených k podlaze si před koncem Korekce všimne osmého páru bot, stojících volně vedle nich. Postupně je jako loutky převede z jedné strany jeviště na druhou, uvědomí si vlastní touhu po takové chůzi a pak už mají dost práce s tím, aby si vzájemně zabránili rozvázat vlastní tkaničky. To by přece znamenalo rozpad celého zavedeného řádu. A než riskovat chaos, radši se vzájemně podpoří a zůstanou tam, kde jsou. Po tom už následuje jenom „pařba“, světelně-taneční šílenství, kdy se ukáže, že i stoje na jednom místě ve dvou botách se jde fyzicky dostatečně zničit a využít možností ; své omezené svobody.

03

Co dodat? Snad ocenit skvělou hudbu, zajišťovanou dvěma klarinetisty Clarinet Factory. Jinak je možné už jen konstatovat, že ceněná inscenace po právu sklidila další úspěch.

 

Alexej Byček

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *