Křesťanský svátek, příchod jara, tradice

České Velikonoce v novém televizním dokumentu

Jak se vyvíjely oslavy nejvýznamnějšího křesťanského svátku v českých zemích a jaké tradice a obřady se stále udržují?  Nový dokument České televize v režii Michaely Fišer Rozbrojové uvede ČT2 v úterý 31. března 2026 ve 20:55.

Dokument zachycuje proměny oslav Velikonoc na našem území za posledních zhruba sto padesát let. „Je celkem zajímavé, že už koncem 19. století se někteří národopisci pozastavovali nad tím, jak je možné, že se tolik zvyků přestává dodržovat a postupně se vytrácí. Přitom z našeho pohledu je tato doba nejen na velikonoční tradice bohatá,“ zamýšlí se režisérka snímku Michaela Fišer Rozbrojová. 

Nejrůznější obřady spojené s koncem zimy a příchodem jara byly mezi lidmi silně zakořeněné už v pohanských dobách a křesťané si toho byli vědomi. I proto je církev nerušila, ale postupně je začlenila do velikonočního příběhu. Ve 20. století se velikonoční svátky v Česku postupně zúžily v podstatě jen na pondělní pomlázku, protože Velikonoční pondělí bylo, na rozdíl od ostatních dnů, státním svátkem. Lidé zdobili vajíčka, pekli mazance a beránky. Duchovní charakter Velikonoc se vytrácel. Dnes je situace jiná a lidé mnoho náboženských tradic obnovují.

 Štáb natáčel v místech, kde je folklór stále živý, kde jsou lidé, kteří mají k historii i tradicím vztah a nechtějí se jich vzdát. Diváci uvidí třeba velikonoční jízdu na koních v bývalých Sudetech na Šluknovsku. Tu se podařilo obnovit teprve před několika lety, je rok od roku oblíbenější a jezdí na ni lidé z Česka i Německa. „Ověřili jsme si, že zvyků se stále dodržuje hodně, i když některé už jsou jen lokální. I proto nám přišlo důležité je zdokumentovat pro budoucí generace a také je zasadit do historického kontextu. Diváci si tak spolu s námi mohou projít zvyklostmi velikonočního týdne, upéct jidášky, seznámit se s tradičními technikami zdobení kraslic nebo nahlédnout do prapůvodu velikonoční pomlázky, který už většina lidí dnes vůbec nezná,“ láká ke sledování snímku režisérka Michaela Fišer Rozbrojová.

„Točili jsme třeba na Zlínsku, kde stále chodí kluci s hrkačkami po vesnici a nahrazují tím zvuk zvonů, které podle tradice odlétají na Zelený čtvrtek do Říma. Opravdu intenzivní byl zvuk kostelního hrkače v Pozořicích na Brněnsku, při kterém byste bez kvalitních sluchátek přišli o sluch,“ vzpomíná na natáčení dramaturgyně Martina Burešová a připomíná národopisné programy, které se před Velikonocemi konají v mnoha českých i moravských skanzenech a muzeích v přírodě. Seznamují návštěvníky s tím, jak prožívali předvelikonoční čas naši předci. „Ostatně, to uvidí diváci dokumentu i prostřednictvím archivních záběrů Filmového týdeníku, které přinášejí svědectví o velikonočních tradicích v poválečných letech,“ doplňuje dramaturgyně.

Nový dokument naleznete také v iVysílání ČT.

Režie: Michaela Fišer Rozbrojová // scénář: Josef Fišer // hlavní kamera: Jonáš Nepustil // dramaturgie: Martina Burešová // vedoucí produkce: Hana Kopecká // kreativní producent: Patrick Diviš // výkonný producent: Diana Tuyet-Lan Kosinová

Foto: Ivo Dvořák

 Michal Pleskot, Česká televize

pro Taneční magazín

Na břehu posledního moře

Vernisáž výstavy Katarína Magid Hládeková & Václav Magid

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž připravovaného výstavního projektu Na břehu posledního moře autorské dvojice Katarína Magid Hládeková & Václav Magid, která proběhne ve čtvrtek 23. 10. 2025 od 18:00 v Galerii NoD:

 

Galerie NoD
Katarína Magid Hládeková & Václav Magid
Na břehu posledního moře / On the Shore of the Last Sea
Kurátoři: Marika Kupková, Pavel Kubesa
Vernisáž: 23. 10. 2025, 18:00

24. 10. – 23. 11. 2025

Výstavní projekt Na břehu posledního moře dvojice Katarína Magid Hládeková & Václav Magid se věnuje fenoménu kempování jakožto charakteristickému symptomu (hyper-)modernity, který reprodukuje systémové hierarchie. Zajímá je téma oddělení dvou základních režimů: „doma/práce“ vs. „venku“, jenž má být příslibem svobody. Ve skutečnosti si ale autorstvo všímá, jak je tento specifický prostor a čas nakonec přeci jen institucionalizován a opět komodifikován. Stan, coby „mobilní domov“, se stává emblémem „organizovaného úniku“, jakési paradoxní svobody, která potvrzuje logiku plánování, komfortu a kontroly. Ve výsledku se dvojice Katarína Magid Hládeková & Václav Magid zaměřuje na motiv moře, který tuto zkušenost rámuje v horizontu antropocénu: „poslední moře“ nakonec vyvstává jako víceznačná metafora limitu zdrojů, moci a imaginace samotné.

(Ilustrační foto z výstavy Katarína Hládeková & Václav Magid: Všade doma, dobře nejlíp, Galerie U dobrého pastýře, TIC Brno, 2023)

 

Kempování, karavaning či glamping tedy umožňují prožívat iluzi volnosti, života v improvizaci a autentického kontaktu s přírodou, avšak v rámci organizovaných a regulovaných podmínek. Tato kultura přenosnosti a provizoria sice vyjadřuje touhu po svobodě a spontánnosti, ale zároveň tuto touhu institucionalizuje – podřizuje ji logice plánování, komfortu a kontroly. Tím se reprodukuje paradox moderního pojetí svobody: ve jménu autonomie a úniku od systému se znovu potvrzují jeho principy. Svoboda se stává formou organizovaného zážitku, který je třeba zakoupit, naplánovat a ohraničit. V tomto smyslu není kemp anti-moderní, ale hyper-moderní: manifestuje naši neschopnost odpojit se od světa, který skrze svoje úniky potvrzujeme.

(Úryvek z kurátorské eseje Mariky Kupkové)

Autorská dvojice Katarína Magid Hládeková & Václav Magid ve své tvorbě problematizuje kategorie formující identitu, jako jsou například jazyk, kultura, historie nebo národ. Zajímá je, jak se etablované systémy vizuální nebo textové reprezentace podílí na vzniku nedorozumění mezi lidmi, nebo jak se komunikační nepochopení odráží na vztazích i společenském uspořádání. Tato témata spolu objevili jako průsečík svých individuálních uměleckých praxí. Pracují v médiích instalace, objektu a pohyblivého obrazu. V svých instalacích často využívají a tematizují ilustraci, text a typografii, také ale i tradiční malířské a grafické techniky jako akvarel či linoryt.

 

Katarína Magid Hládeková (*1984) je umělkyně a kurátorka. Jejím hlavním autorským zájmem je zkoumání povahy vizuální reprezentace, kterou dlouhodobě prověřuje prostřednictvím tématu modelu. Zajímá se o autoreferenční postupy v umění a o napětí mezi imitací a realitou. Formálně pracuje na pomezí médií objektu, instalace, fotografie a příležitostně i pohyblivého obrazu. V roce 2016 byla nominována na Cenu Jindřicha Chalupeckého, v roce 2018 na Cenu NOVUM. Jako kurátorka je (spolu)autorkou několika výstavních projektů realizovaných Galerií TIC v Brně. Je členkou kurátorského kolektivu Café Utopia, který připravil sedmý ročník mezinárodního bienále současného umění Brno Art Open 2019 (spolu se Zuzanou Janečkovou, Marikou Kupkovou a Markétou Žáčkovou).

 

Václav Magid (*1979) je umělec a kurátor žijící v Praze a Brně. Po nedokončených studiích AVU a UMPRUM získal magisterský titul z filozofie na Filozofické fakultě UK. Ve své tvorbě zkoumá vztah každodennosti a ideologie (např. samostatné výstavy Souřadnice, Brno: Atrium Moravské galerie, 2012, Autonomie, Ostrava, PLATO, 2015, Všade doma, dobře nejlíp, společně s Katarínou Hládekovou, Brno, TIC, 2023, autorská kniha Malá encyklopedie nepatřičností, Praha: ArtMap, 2019). Vystavoval na skupinových přehlídkách v ČR a zahraničí (Lyonské bienále, 2013), dvakrát byl finalistou CJCH (2010, 2013). Kurátoroval řadu skupinových výstav (Věcné stavy, Karlín Studios, 2006; Punctum, Futura, 2008). V letech 2006–2018 působil na vědecko-výzkumném pracovišti AVU, kde vedl (společně s Jakubem Stejskalem) odborný časopis Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny. V současné době přednáší teorii a dějiny umění na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně a Akademii výtvarných umění v Praze.

Taneční magazín

NOD