Olympiáda v rytmu Samby

V brazilském Riu de Janeiru právě skončily hry jednatřicáté letní olympiády. Při slavnostním zahájení her i jejich zakončení lemovala soutěžní klání o body, góly i medaile velkolepá nastudování tance samba. Radost pohledět. Nad sambou i olympiádou a Riem přijměte protentokrát krátké zamyšlení. Nejen o tanci, nejen o medailích…

Již jednatřicáté letní olympijské hry doslova roztančily brazilské Rio de Janeiro. Ne tak od věci se tomuto jihoamerickému velkoměstu říká „město karnevalu“. Vždyť ne nadarmo tam již před osmačtyřiceti lety vyhrál velkolepý mezinárodní písňový festival československý Zlatý slavík Karel Gott s nezapomenutelným hitem (již zesnulého dua hitmakerů) Karla Svobody a Jiřího Štaidla „Lady Carneval“.

Ale zpět k právě proběhlé letošní letní olympiádě. Tak velkolepá nastudování samby, jako se protentokrát dostalo možnosti týmu choreografů na slavnostním zahájení olympiády i na jejím epilogu, snad neměl ještě nikdo na světě… Ohromný světelný park využívající nejmodernější techniky. Mamutí, mnohosložková a citlivá zvuková aparatura. Kostýmy efektní v detailu i na „kukátkový“ pohled. Podmanivá hudba. A především výborné, ba fantastické výkony tanečnic a tanečníků. A samozřejmě, i jedno z největších diváckých auditorií. Velký stadion narvaný k prasknutí. Co více si přát?

Vše má však svůj rub i líc. Většina vystupujících byla pečlivě a dlouhodobě vybírána. Strávili měsíce tvrdé dřiny a drilu. Za plat, za který by zde možná ani domácí herec „čtvrté kategorie“ neřekl na pódiu holou větu. „Nesu psaní.“ A to vše kvůli několika minutám pomíjivé slávy?

SAMBA2

Ne, Brazílie je prostě sambě zemí zaslíbenou. Místní by pro ni nechali na pódiu či protentokrát na stadiónu duši! Je to něco tak prestižního, asi tak jako například u nás na Moravě jízda králů.

Výsledek drilu, potu i krve jste měli možnost sledovat v televizi. Ceremoniály patřily jistě k tomu nejlepšímu z letošní olympiády. Nebyly přehnaně patetické, vyumělkované a zejména – byla z nich cítit upřímnost a určitá spontánní živočišnost. To jsou věci, které nejdou nadrilovat. To v lidech prostě musí být…

Jak Brazilci a Brazilky potěšili sambou, tak v jiných oblastech to již notně pokulhávalo. Když jsem viděl snímky a videa zátoky, kde probíhaly veslařské soutěže, myslel jsem, že jde o Kubu. Tam je ona legendární „zátoka Sviní“. Tato brazilská zátoka byla zasviněna tak dokonale, že se tam dusili delfíni igelitovými pytlíky. Upřímně jsem litoval českou obhájkyni skifařského titulu veslařku Miroslavu Topinkovou-Knapkovou, která se v této doslova odpadní stoce při nehodě během tréninku nedobrovolně vykoupala!

Samba

Nedostavěná olympijská vesnice. Organizační lapsusy při řadě soutěží. Nebezpečné dopravní nehody ve velkém počtu. Jedna z nich stála, žel, život trenéra německých vodních slalomářů. Druhá možná zlatou medaili trénujícího obhájce titulu z Londýna, českého cyklistu Jaroslava Kulhavého?

Ale i přes všechny zádrhele, tragédie a nedokonalosti stály ty úvodní ceremoniálové samby z Ria určitě za to! Ať žije samba. Ta brazilská především.

Michal Stein

Taneční magazín

Foto: archiv autora

Proč nás ženy nutí tančit?

Slavný muzikant i spisovatel a někdejší spolupracovník tanečního mága Towena Václav Vašák uvažuje vážně i nevážně na téma proč ženy rády i nerady tančí….

Ženy tančí z jediného důvodu – aby vybily přebytečnou energii. Ženy mají spoustu přebytečné energie. Jakmile uslyší „tuc tuc“ začnou se samovolně kroutit v bocích a poklesávat v kolenou. Této činnosti říkají tanec.

Zajímavé je, že je jim fuk, jestli jim k tomu hraje hezká, nebo úplně blbá hudba. Důležité je pouze „tuc tuc“. Abych ovšem nebyl nespravedlivý, vyznavači „tuc tuc“ nejsou jen ženy, ale i puberťáci. Mladí mají spoustu přebytečné energie.

Zralejší muži to nechápou. Většině z nich přijde natřásání, při němž se k sobě tanečníci za celý večer nepřiblíží a neprohodí spolu ani slovo (což vzhledem k intenzitě hudby stejně není možné) za scestné.

Jediné, čemu se zralí muži věnují se skutečným potěšením, je ploužák. Znám jedince, kteří se dokážou ploužit i na kvapík. Ploužák slouží oběma pohlavím v zásadě k tomu, aby se vzájemně ujistily, že jsou stále ještě funkční, což v důsledku vede k výdeji energie. Jiný význam než výdej energie tanec nemá.

Tanci_IprvniDama

Tančí i První muž s První dámou (Foto. Archiv FOTOSTAR)

Výjimkou je pouze případ, když se na něj jdeme podívat do divadla. Tehdy energii nevydáváme, naopak čerpáme. Většina mužů totiž na tanečním představení usne a spánek – jak známo – organismus posiluje.

Moje bývalá žena si udělala na tancování vysokou školu. Když bylo naší Bětušce pět, koupila jí piškoty, balerínku a na hlavě jí upletla z vlasů něco jako drdol. Vypadala, chudinka, jako ruská školačka. Pak ji odvedla do přípravky baletu Národního divadla, kde byly v podstatě samé ruské školačky. Po sedmi letech, během nichž si dcera zatančila i na prknech „Zlaté kapličky“, mi nadšeně oznámila „Tatínku, když se dostanu na gymnázium, do baletu už nemusím.“

Dnes je Bětušce šestnáct, chodí do kvinty a tančí hip hop. Přihlásila se na něj sama. Potřebuje si vybít energii. Ženy jsou nevyzpytatelná stvoření 🙂

VAŠEK VAŠÁK

Z knihy „Lelky z kabelky“ nakladatelství EMINENT

VASAKsGottem

 Fialový Vašek Vašák (vlevo) s Karlem Gottem (archiv Vaška Vašáka)

Vašek Vašák – uznávaný hudební skladatel, aranžér a multiinstrumentalista. Skládal pro Hanu Zagorovou, Jiřího Korna, Věru Špinarovou a řadu předních interpretů. Složil hudbu k několika zahraničním filmům. Mezi jiným je skladatelem dětského tanečního hitu z osmdesátých let „Formule z formely“. Zpíval a hrál v pořadech s Karlem Šípem, Jaroslavem Uhlířem, F. R. Čechem či dnešním tanečním expertem Pavlem Towenem Vese lým, ale i Milanem Knížákem! Byl čtyřiadvacet let kapelníkem Knížákovy skupiny Aktuál. Působí rovněž jako novinář a publicista a je autorem sedmi knih. Tanečnímu magazínu poskytl exluzívně tento fejeton z knížky nakladatelství Eminent.

Michal Stein

Taneční magazín

Hudební skladatel Zdeněk Marat oslavil 85 let

Autor hudby k desítkám filmů, muzikálů a televizních inscenací a stovkám populárních písní oslavil své životní jubileum v kruhu rodiny a přátel

 

 

 

 

V pondělí 15. 2. oslavil  hudební skladatel a dirigent Zdeněk Marat 85 let. Autor hudby k desítkám filmů, muzikálů a televizních inscenací a stovkám populárních písní oslavil své životní jubileum v kruhu rodiny a přátel.

dfgd

Ti dříve narození si ještě pamatují Orchestr Zdeňka Marata, se kterým začínaly takové hvězdy, jako Karel Gott, či Helena Vondráčková, později pracoval Zdeněk Marat jako šéf orchestru a baletu Československé televize. Z rozsáhlé tvorby Zdeňka Marata připomeňme například písně „Přejdi Jordán“, „Tam, kde šumí proud“, „To se nikdo nedoví“. Z filmů jsou asi nejznámější první tři díly „Básníků“ a další detektivky Dušana Kleina, třeba „Sázka na třináctku“ anebo „Radikální řez“. V zahraničí získal vavříny v Dánsku za nejlepší muzikál o Hansi Christianu Andersenovi, který uvedlo i Hudební divadlo v Karlíně pod názvem „Pohádka mého živo ta“ (libreto Ivo T. Havlů).

229895

 

Taneční magazín

EDA PARMA píše taneční hity, tančí i cvičí

Eduard PARMA patří ke stálicím naší moderní taneční hudby

Eduard PARMA patří ke stálicím naší moderní taneční hudby. Ačkoli vystudoval klarinet, proslavil se jako basový kytarista, skladatel i producent. Dlouho hrával s kapelou ApolloBeat Petra Spáleného, od roku 1977 byl znám jako kapelník i dvorní skladatel Jiřího Korna, kterému složil i píseň „You´re My Woodoo“ (v české verzi „Žal se odkládá“), která v roce 1978 získala hned čtyři hlavní ceny na festivalu v Cavanu v Irsku, kde porazila ten rok i slavného hitmakera Bary Masona! Skládal hity i pro světové pěvecké hvězdy třeba Edwina Stara a mnoho dalších. V letech 1981 – 1991 žil v Londýně, kde založil dodnes prosperující studio SOKIT. S písní „King Kong in Honkong“ tehdy zvítězil v soutěži Capital Radia Londýn. Po návratu do Čech začal produkovat nové pěvecké hvězdy, například skupinu Blondes či zpěvačku Lýgii. Věnuje se i filmové hudbě, v jeho studiu SOKIT se nahrávala hudba pro film Kamarád do deště II. Nahrával zde i Karel Gott, Martin Dejdar, Felix Slováček, Naďa Konvalinková, Petr Nárožný, Arabela-Jana Nagyová, Zdeněk Srstka a mnoho dalších předních pěveckých i hereckých interpretů. Je držitelem Platinové desky za album „Booong!!!“, ocenění Zlatá pecka 2000 za rozhlasový reklamní spot. A sbíral ocenění za nejlepší taneční písně na různých československých a později českých rádiích. Se svým bratrem Jindřichem výrazně posunuli výraz a sound moderní české taneční hudby.

Eduarda Parmu jsme zastihli trochu nezvykle v relaxačním Centru aktivizačních programů, které organizuje Úřad městké části Prahy 8, kde organizuje pohybové aktivity spoluobčanů a položili mu čtyři otázky:

To zde v takových zajímavých úborech s paní Evou Kozderkovou tančíte?

„Samozřejmě, občas si zatančíme, ale hlavně zde cvičíme. To je tady hlavní náplní. Ten tanec si užijeme spíše při rozcvičce. Jinak se jedná převážně o cvičení vycházející z jógy. Je to dobré pro zdravý vývin a udržování páteře i proto, abychom byli stále fit a plni energie.

Parma+.KozderkovaTanec

Chodil jste také do tradičních tanečních?

„To víte, že chodil. Pro nás chlapce tenkrát bývávaly zdarma. Já tenkrát byl v takovém tom stydlivém věku a povětšinou jsme pak s kamarády utíkali na pivo. Pochopitelně, k nelibosti tanečnic i jejich maminek. Připadlo mi to na můj vkus celé takové naškrobené a necítil jsem se tam vůbec přirozeně. Nikdy jsem žádným velkým tanečníkem nebyl. Asi jsem to zdědil po tatínkovi, který býval skvělým muzikantem a kapelníkem taneční kapely, ale tančit klasické tance neuměl, stejně jako já.

Kde nalézáte inspiraci k tanečním hitům, kterými jste se již od počátku devadesátých let natrvalo zapsal do historie naší „Dance Music“?

„Tak to rád přiznám. Inspirovala mne vlnící se dívčí těla na diskotékách. Chtěl jsem vytvářet svou vlastní původní hudbu, aby se při ní vlnila stejně jako při té zahraniční. A po hudební stránce to byla inspirace zejména londýnskou ,House MusicL, jíž jsem během svého působení v Anglii vstřebával i produkoval.V mé hudbě se prostě hodně jedná o vyjádření emocí a přitažlivosti k opačnému pohlaví.

Máte ještě při svých skladatelských, studiových i pohybových aktivitách čas a náladu sledovat současnou diskotékovou scénu?

„Ne, že bych ji poslouchal každý den. Ale průběžně ji sleduji v médiích. Patří to koneckonců k mé práci. V létě chodívám rád na parník, který pořádá špičkový diskžokej Luboš Novák. Hraje Trance MusicLa to mi naprosto vyhovuje kombinací silného rytmu s melodickou hudbou. Rád zajdu rovněž do diskotéky RETRO v Praze na Francouzské třídě, nad Náměstím Míru. Tam se hrají nejnovější taneční trendy a je to tu i vizuálně přitažlivé – před hrajícím diskžokejem tam stále tančí profesionální tanečník či tanečnice. Rovněž jsem se rád účastnil několika tanečních akcí Li ndy Hop. Jde o tanec na swingovou muziku, zhruba sedmdesát let starou, které však propadá i současná mladá generace. Dokonce sami mladí pořádají v tom duchu řadu vystoupení a organizují kursy, work-shopy i veřejná vystoupení.

Díky a těšíme se po albech „Písně vídané i nevydané“ z vlastních hitů a CD „Bosa“ s tajemnou zpěvačkou Markétou Z. na další a další (nejen taneční) hity.

EdaPARMA+E.KOZDERKOVA

Michal Stein

Taneční magazín