
Moonflower
Vernisáž Galerie NoD- Barbora Zentková & Julia Gryboś
Vernisáž Galerie NoD- Barbora Zentková & Julia Gryboś

Pomalost, péče, participace, příroda, pohyb, prázdno, proměna, periferie, paměť, pospolitost, pandemie…
Současná pandemická situace před nás klade nové výzvy i nástrahy, ale především mění způsoby práce a studia stejně jako naše mentální a fyzické návyky. Pandemie na jedné straně tok existence zpomaluje, na druhé straně – díky extrémnímu využívání nových technologií – lidské vnímání akceleruje. Pandemie koronaviru rozděluje i spojuje. Izoluje, ale zároveň posiluje potřebu sdílení, dialogu či péče. Pandemie znesvobodňuje a ohrožuje, ale zároveň vede k novým nebo zapomenutým činnostem a aktivitám. S pandemií se zásadně – možná na čas, možná dlouhodobě – mění prožívání času a prostoru.
Cílem projektu „P“ je vytvořit živou a otevřenou platformu, která by reflektovala proměny, jimiž nyní – jako jedinci a jako lidské společenství – procházíme. „P“ vzniká v rámci Týmového projektu na Katedře teorie a dějin umění (KTDU) UMPRUM. Jeho základem budou autorské výstupy studentů a studentek prvního ročníku KTDU, které tematizují některý z pojmů vztažených do projektu (pomalost, péče, participace, příroda, pohyb, prázdno, periferie, proměna, paměť, pospolitost, pandemie a další); některé budou kolaborativní povahy, jiné budou spíše poněkud introspektivního charakteru. A další budou vycházet z dokumentaristických či performativních praktik.
„P“ však chce zmapovat také to, jak současný nouzový stav prožívají a reflektují rovněž jiní aktéři a aktérky „umprumáckého“ života (z řad studentstva, pedagogického sboru i dalšího personálu). „P“ nicméně nechce zůstat jen ve vysokoškolské a umělecké „bublině“ – partnery a spolupracovníky se stanou rovněž zástupci jiných sociálních a profesních vrstev z center, stejně jako z periferií.
Jakkoli zatím není jasné, jakou podobu bude mít finální výstup „P“, dílčí příspěvky k tématu se budou průběžně ukládat na digitálních platformách webu školy a Instagramu @projektp_umprum.
Ty by měly položit základ jakési paměti pandemie, k níž se bude možné vracet i v časech postpandemických a zároveň ji kdykoli doplňovat a rozšiřovat.
Vyzýváme všechny, kteří by se chtěli zapojit do „P“, aby do 31. března 2021 zaslali svůj text (esej, báseň, rozhovor a jiné formy), fotku, koláž, kresbu, performanci, video či audionahrávku, dokumentaci realizovaného projektu, nebo jen postřeh či námět do diskuse na některé z uvedených „péčkových“ témat na adresu: projektp.umprum@gmail.com anebo je sdíleli pod hashtagem #projektp_umprum.
Členové a členky Týmového projektu: Ondřej Balada, Amálie Bulandrová, Kristýna Fabiánová, Ján Gajdušek, Josef Holeček, Barbora Kovářová, Anežka Rucká, Veronika Soukupová, Eliška Špálová.
Více: zde.
Ke stažení: Projekt-P-Open-Call.pdf
E-mail: projektp.umprum@gmail.com
IDU
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
Identita a dědictví rakousko-uherské monarchie
Výstava Volkshymne se prostřednictvím prezentace pětice autorů nastupující umělecké generace zaobírá identitou a dědictvím rakousko-uherské monarchie.
„Praha, Vídeň a Budapešť byly až do roku 1918 součástí jedné říše. Kulturní výměna mezi těmito městy fungovala zcela přirozeně a umělci v těchto bodech, kde docházelo ke kulminaci společenského vyžití, mohli čerpat nové přístupy. V rámci výstavy dochází k pseudo-rekonstrukci vzájemné interakce tvůrců. Uměle modelujeme situaci, ve které propojujeme autory těchto tří měst v otevřeném dialogu, ke kterému by jinak velmi pravděpodobně nedošlo.“

Galerie NoD
11. 4. – 7. 5. 2016
Vernisáž: 11. 4. 2016, 19:00
Kurátoři: Klára Burianová & Ján Gajdušek


Galerie NoD ve spolupráci s kurátorskou dvojící připravují mezinárodní výstavu věnovanou identitě a dědictví rakousko-uherské monarchie. Rakouští, čeští a maďarští umělci nejmladší generace představí v rámci výstavy práce reagující na téma společného kulturně-geografického základu těchto zemí a jejich vzájemné historie, která se v 21. století zdá již zapomenutou. Název výstavy odkazuje k rakouské Císařské hymně, která byla používána v Rakousku-¬Uhersku mezi lety 1797 – ¬1918. Její název Lidová hymna nebo také Gott Erhalte Franz den Kaiser (Bože ochraňuj císaře Františka) byl společný po více než 100 let pro všechny národy sdružené v habsburské monarchii. Hymna oslavuje velikost a moc císaře a vyzdvihuje bratrství národů spojených pod císařskou korunou. Hudbu složil Josef Haydn, text Lorenz Leopold Haschka.

Zastoupení umělci ve svých dílech reflektují hluboce zakořeněné předsudky ke společné minulosti, hledají analogie mezi fungováním monarchie a současných nadnárodních korporací (Sherine Anis), staví na sentimentu k romantickým portrétům opěvovaného císaře (Alžběta Kočvarová), apropriují státní znaky mnohonárodnostní monarchie (Mark Fridvalszki), či v elektronické interpretaci proměňují oficiální znělku říše (Ondřej Vicena).

