Program 420People

PULPS, Y/WHY, THE WATCHER, naposledy EVER, letní Lipnice i premiérové novinky

Renomovaný soubor současného tance 420PEOPLE zve v následujících týdnech hned na několik výrazných představení. Od intimních projektů ve Studiu Maiselovka po energické večery v La Fabrice nabídne oceňované choreografie, výrazné osobnosti české scény i premiérové novinky. Diváky čekají emoce, fyzická preciznost a mimořádný zážitek z pohybu v mnoha podobách.

Speciálně pro prostor Studia Maiselovka v centru Prahy, domovskou scénu souboru 420PEOPLE, vznikla inscenace PULPS. Choreografie Simony Machovičové jazykem současného tance zobrazuje různé fáze mezilidského vztahu a reálnou podobu emocí. Taneční duet Simony Machovičové a Matyáše Ramby umocněný živou hudbou v podání hudebníka Václava Havelky, frontmana kapely Please The Trees, je ve Studiu Maiselovka na programu 5. a 6. 3. od 19.30. Simona Machovičová byla za inscenaci PULPS vybrána do širší nominace na Cenu Thálie 2024 v oboru Balet, tanec a pohybové divadlo.


Holešovická La Fabrika bude 15. 3. od 19.30 hostit představení Y/WHY. Jde o závěrečnou choreografii z pomyslného triptychu Václava Kuneše, uměleckého šéfa souboru 420PEOPLE. Všechny tři choreografie na sebe vzájemně (nejen časově) navazují: EVER Y WHERE, společná mozaika jejich názvů tvoří jednoduchou strukturu propojujícího prvku, a tím je základní princip – pohyb.

Taneční show 420PEOPLE a rockový koncert kapely Please The Trees v jednom rozvibruje La Fabriku 24. a 25. 3. od 19.30. THE WATCHER – výsledek osvědčené spolupráce Václava Kuneše & Václava Havelky přinese nezapomenutelný zážitek v podobě taneční a hudební extáze, která je oslavou dokonalosti těla a pohybu. V rámci dvojitého uvedení proběhne v La Fabrice i pohybový workshop s živou hudbou.

Jedinečné téma (ne)morálního, eticky problematického charakteru lidského chování, které, ač často přehlížené, má závažné dopady na život všech okolo, přinese představení WHY THINGS GO WRONG. Každý už asi zažil situaci, kdy se vše vyvíjelo správným směrem, až se to nakonec celé pokazilo. Někdy za to může prostě jen náhoda, často je ale možné označit konkrétního viníka… Choreografie Sylvy Šafkové v podání dvojice tanečníků Michala Heribana a Viktora Konvalinky bude ve Studiu Maiselovka k vidění 9. a 10. 4. od 19.30.

Poslední příležitost vychutnat si derniérovou inscenaci EVER se naskytne 23. a 24. 4. od 19.30 v La Fabrice. V choreografii Václava Kuneše se představí čtyři tanečníci a tanečnice „v tom nejlepší světle, v záři reflektorů na výstavních podstavcích“. Neutichající tempo elektronické hudby ve speciálním setu od jednoho z nejvýraznějších českých DJs a zvukového mága Ladislava Zensora alias Exhausted Modern přenese diváky na intimní místo, kde čas a ani prostor nehrají roli. Zatímco hudba vytváří pocit energie a naléhavosti, esej Václava Havla, která v představení zazní, poskytuje reflexivnější a hlubší pohled. Jeho esej o „živém divadle“ stále platí i dnes, kdy se nacházíme mezi streamovanou online kulturou a živými vystoupeními.

Inscenace MOMENT IN TIME, kterou vytvořila kmenová choreografka souboru 420PEOPLE Sylva Šafková, odkazuje na relativitu času. Po úspěšné premiéře v září loňského roku a několika reprízách v interpretaci Elišky Hulínské, Francescy Amy Amante, Filipa Staňka a Viktora Konvalinky se na jeviště La Fabriky vrátí 24. a 25. 5. od 19.30.

Další zdařilá loňská novinka SMOKE AND MIRRORS je na programu Studia Maiselovka 28., 29. a 30. 5. od 19.30. Jde o sólové představení tanečnice Francescy Amy Amante a sólový koncert flamenco kytaristy Filipa Zubáka. V choreografii Václava Kuneše tančí a zní, mizí a objevují se mezi skleněnými levitujícími objekty. Inspirací pro scénografii se stala tvorba výtvarnice Vladimíry Klumparové, díky níž bylo sklo nedílnou součástí tvůrčího procesu.

Představení HEART OF NOISE v choreografii Sylvy Šafkové nabídne 10. a 11. 6. od 19.30 v La Fabrice novodobý pohled na futurismus v pohybu, hudbě i scénografii. Industriální hluk, ale i zvuky lidského těla, hlasy, tlukot srdce. To vše na vodní hladině přímo na jevišti! Živě zazní kultovní nástroj futuristů intonarumori. Francesca Amy Amante byla za svůj výkon vybrána do širší nominace na Cenu Thálie 2024 v oboru Balet, tanec a pohybové divadlo.

Letním sídlem 420PEOPLE je už tradičně Lipnice nad Sázavou a idylický hrad Lipnice. Letos se tady soubor usadí rovnou na celý prázdninový týden – od 6. do 11. července. Na programu je 420PEOPLE Summer Dance Intensive – šest dní pro všechny nadšence do tance, začínající tanečníky a profesionály.​ Lekce povedou kmenoví tanečníci Filip Staněk s Veronikou Tököly a umělecký šéf souboru a choreograf Václav Kuneš. V rámci 420PEOPLE Summer Dance Intensive nově proběhne také Open Impro Jam Session, večer improvizace současného tance a hudby určený účastníkům workshopu i veřejnosti. Týdenní soustředění vyvrcholí 4. ročníkem festivalu TANEČNÍ LIPNICE 2026 s novinkami z repertoáru 420PEOPLE, improvizací i workshopy.

Podzim bude v souboru 420PEOPLE patřit dvěma premiérám: Originální japonská technika opravy rozbitých předmětů inspirovala Václava Kuneše k vytvoření KINTSUGI – pozitivní, hravé choreografie se sedmi tanečníky a ambientní hudbou. (Předprodej vstupenek na premiéru bude spuštěn v dubnu). Druhou novinkou bude autorská inscenace tanečníka Filipa Staňka s živou hudbou – DENSER. (Předprodej vstupenek na premiéru bude spuštěn v květnu).

Simona Andělová

pro Taneční magazín

Moment in Time v La Fabrice

Novinka oceňovaného souboru 420PEOPLE

420PEOPLE, jedna z nejvýraznějších formací na současné taneční scéně, vstoupil do své 17. sezony novinkou Moment in Time.   Inscenace, kterou vytvořila kmenová choreografka souboru Sylva Šafková, odkazuje na relativitu času. Po úspěšné zářijové premiéře se Moment in Time  v interpretaci Elišky Hulínské, Francescy Amy Amante, Filipa Staňka a Viktora Konvalinky do holešovické La Fabriky vrátí 29. a 30. listopadu.

Čas považujeme za objektivní neměnnou a plynulou skutečnost, přesto neběží všem a všude stejně. Jde jednak o čistě subjektivní význam a percepci. Jsou to pouze určité okamžiky v životě jedince, které definují a mění jeho život a zbývající čas je ve vztahu k těmto momentům prakticky bezvýznamný. Je tu ale i fyzikální vlastnost času, kdy v extrémních podmínkách může vzniknout zásadní rozdíl mezi plynutím času pro odlišné pozorovatele. V blízkosti černých děr pak dochází k takové dilataci času, že pro vnějšího pozorovatele se čas úplně zastaví. Z tohoto pohledu pak lze tedy černé díry vnímat nejen jako místo, ale také jako okamžik v čase.

Na české a mezinárodní scéně jsme tento podzim zahájili 17. sezonu. Letos jsme se už stihli představit divákům v Itálii, Španělsku, Srbsku, Německu, Maďarsku i v Japonsku na EXPU nebo v rámci evropského projektu Dancing Histor(y)ies. U nás jsme uvedli premiéru Moment in Time v choreografii Sylvy Šafkové a za pár týdnů nás čeká druhá premiéra v mé choreografii s názvem Smoke and Mirrors ve Studiu Maiselovka. Právě Studio Maiselovka a holešovická La Fabrika se staly našimi domácími scénami, kde diváci mohou vidět do konce roku více než 8 choreografií z našeho repertoáru: MOMENT IN TIME, SMOKE AND MIRRORS, Y / WHY, EVER, HEART OF NOISE, WHERE, WHY THINGS GO WRONG, PULPS. Ale taky jediné uvedení představení INSPIRACE v prostoru DOX+ s orchestrem BERG, ze kterým se za pár týdnů chystáme opět za hranice. Přesto ale náš podzim zůstane věrný českému publiku! Těšíme se,“ vzkazuje Václav Kuneš, šéf 420PEOPLE.

Online prodej vstupenek na Moment in Time zde:  https://www.lafabrika.cz/cs/program/moment-in-time-2025-11-29-19-30-00

Foto: Vojtěch Brtnický, Pavel Ovsík 

Simona Andělová

pro Taneční magazín

 

Moment in Time

420PEOPLE uvádí svou premiéru v La Fabrice

Oceňovaný soubor současného tance 420PEOPLE uvede 8., 9. a 10. září v holešovické La Fabrice svůj nejnovější počin s názvem Moment in Time. Inscenace v choreografii Sylvy Šafkové v interpretaci performerů Elišky Hulínské, Francescy Amy Amante, Filipa Staňka a Viktora Konvalinky odkazuje na relativitu času.

Čas považujeme za objektivní neměnnou a plynulou skutečnost, přesto neběží všem a všude stejně. Jde jednak o čistě subjektivní význam a percepci. Jsou to pouze určité okamžiky v životě jedince, které definují a mění jeho život a zbývající čas je ve vztahu k těmto momentům prakticky bezvýznamný. Je tu ale i fyzikální vlastnost času, kdy v extrémních podmínkách může vzniknout zásadní rozdíl mezi plynutím času pro odlišné pozorovatele. V blízkosti černých děr pak dochází k takové dilataci času, že pro vnějšího pozorovatele se čas úplně zastaví. Z tohoto pohledu pak lze tedy černé díry vnímat nejen jako místo, ale také jako okamžik v čase.

420PEOPLE založili choreografové Václav Kuneš a Nataša Novotná na přelomu roku 2007/2008 po návratu z proslulého souboru Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána. Od roku 2018 převzal vedení Václav Kuneš. Soubor během svého působení na současné taneční scéně získal řadu prestižních domácích i zahraničních ocenění a patří mezi nejkvalitnější nezávislé umělecké subjekty. Aktuálně 420PEOPLE s velkým úspěchem prezentovali choreografii WHERE v Českém pavilonu na EXPU 2025 v Ósace.

Autorka choreografie Moment in Time Sylva Šafková s 420PEOPLE spolupracuje dlouhodobě. Pro soubor vytvořila řadu choreografií, mimo jiné INspiraCe, HeArt of Noise, nominovanou na Cenu Divadelních novin 2024, a Why Things Go Wrong. Ta byla v roce 2024 zařazena mezi 20 nejúspěšnějších choreografií v rámci výběru Aerowaves a uvedena na České taneční platformě. V roce 2025 Sylva Šafková tuto choreografii přepracovala pro izraelský soubor Fresco Dance Company.

Online prodej vstupenek na Moment in Time zde:  https://www.lafabrika.cz/cs/program/moment-in-time-2025-09-08-19-30-00

 

 

Simona Andělová

pro Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou a tanečnicí Simonou Machovičovou

„Baví mě něco vytvářet, ohýbat a tvarovat lidská těla“

„Baví mě být kreativní, něco vytvářet, v tomto případě pohyb, kompozici na jevišti, ohýbat a tvarovat lidská těla a vytvářet jimi obrazy v prostoru. Co mě na tom ale baví nejvíc je, že mohu předat publiku nějakou zprávu, myšlenku, můžu s ním komunikovat, primárně beze slov, jen přes lidské tělo, jeho pohyby a emoce,“ přiznává tanečnice a choreografka Simona Machovičová s bohatými mezinárodními zkušenosti coby tanečnice.

Jak jste se dostala k tanci, kterému se věnujete od dětství? Čím Vás tak zaujal, že jste kvůli němu později opustila rodnou Krupinu? 

„Pohyb, určitá forma hyperaktivity byla pro mě od dětství přirozená. Vždy jsem měla hodně energie. Pamatuji si, že i když jsme čekali u babičky v paneláku na výtah, poskakovala jsem, dokud nepřijel. Myslím si, že rodiče potřebovali, abych se někde vybila a tanec byla ta nejlepší volba. Neměnila bych. Když jsem byla ještě opravdu maličká, vyzkoušela jsem i gymnastiku, společenské tance, později klavír, ale moderní tanec a street dance, který jsem dělala v pubertě i soutěžně, mě nakonec odvál do Bratislavy. Přijali mě na Vysokou školu múzických umění, v létě před zahájením prvního semestru jsem vyzkoušela svůj první konkurz do muzikálu v divadle Nová scéna a odtud už začal můj profesionální pracovní kolotoč.“

Touha se tanci věnovat naplno, Vás po osmiletém gymnáziu dovedla nejdříve do Bratislavy, kde jste na VŠMU studovala choreografii a v magisterském studiu pak pokračovala na HAMU v Praze. Kromě toho jste absolvovala půlroční program na taneční škole Peridance Capezio Center v New Yorku. Proč jste si zvolila právě choreografii? Máte v tomto oboru nějaké vzory?

„Jak jsem se již zmiňovala, když jsem se věnovala tanci ještě soutěžně, v některých disciplínách jsme si choreografie tvořili sami. Už tehdy mě to moc bavilo. Měla jsem nápady nejen na samotný pohybový materiál, ale také na námět, jistou dramaturgii krátkých choreografií. A půjdu s pravdou ven, protože jsem neměla vystudovanou konzervatoř, bála jsem se, že kdybych se hlásila na interpretaci, či pedagogiku, byly by nároky na moji taneční techniku ​​nad mé možnosti, protože jsem neměla trénink klasického tance. Hlásila jsem se s vlastním nápadem na choreografii, který jsem si odtančila a obhájila při ústních přijímacích pohovorech a přijali mě.

Vzory nemám, je ale mnoho umělců, jejichž tvorba mě zajímá, inspiruje a obdivuji je. Z těch starších například Jiří Kylián, Pina Bausch, ze současných Yoann Bourgeois, Damien Jalet, Imre van Opstal, Peeping Tom …“

Coby tanečnice jste nasbírala mnoho mezinárodních zkušeností. Tančila jste ve francouzském muzikálu Romeo et Juliette (2016, 2018). Své taneční umění jste předvedla také v britské talentové show X-Factor. S taneční skupinou CreDance Lady-licious jste se stala finalistkou TV soutěže Czechoslovakia´s Got Talent. Jaká to byla zkušenost?

„Vzpomínáte na zahraniční projekty – muzikál Romeo et Juliette byla krásná zkušenost, neboť jsme procestovali opravdu mnoho úžasných měst v Číně, na Tchaj-wanu, a dokonce jsme stihli ještě i Moskvu. Televizní svět jsem si také vyzkoušela a mám na to silné vzpomínky, ať už Československo má talent nebo britský X-factor, ale je to přece jen ten komerční svět, rychlý, proměnlivý a řeknu i možná pomíjitelný. Za svůj největší zahraniční úspěch však pokládám spolupráci s francouzským choreografem Mouradem Merzoukim a tanečním souborem Kafig, pro který tancuji v představení ZÉPHYR na hudbu Armanda Amara. Premierovali jsme v roce 2021 a stále ještě hrajeme a cestujeme primárně po Francii a okolních státech.“

Zéphyr

Spolupracujete se soubory 420PEOPLE – HeArt of Noise, The Watcher, INspiraCe, Lenka Wagnerová & Company – Sorcerer, Amazonky, La Fabrika – Poprvé a naposledy, s Janou Burkiewiczovou – Divočina a Najděte ostatní nebo Losers Cirque Company – Nebesa. A letos jste pro 420PEOPLE jako choreografka připravila představení PULPS, kde tančíte spolu s Jindřichem Panským. Jak se Vám spolu tančí? Máte oblíbené představení, ve kterém hrajete?

„S Jindrou  jsme spolu poprvé spolupracovali právě na projektu Divočina pro Janu Burkiewiczovou a už tam mezi námi vzniklo silné přátelství. Je to extrémně talentovaný člověk, akrobat, tanečník, performer, cukrář 🙂 a velmi přátelská nekonfliktní lidská duše. Do projektu PULPS jsem si ho vybrala sama a teď si neumím představit, že bych celý ten proces absolvovala s někým jiným. Prošli jsme několika úskalími, od zrušeného festivalu na Slovensku, kde jsme měli odprezentovat poprvé work in progress až po Jindrovu zlomeninu nohy, která se mu nešťastně stala na zkoušce tři dny před premiérou. Nakonec se ale všechno podařilo, a sice s dvouměsíčním opožděním, ale představení PULPS spatřilo světlo světa na začátku května letošního roku. Snad to nebude znít příliš neskromně, ale právě PULPS teď hraji asi ze všeho nejraději. Stále mám ráda i Watchera a francouzského ZÉPHYRA.“

PULPS – foto P. Ovsík

Zéphyr

Své pracovní aktivity dělíte mezi tanečnici a choreografku. A coby choreografka jste se podílela na řadě představení jako je např. opera La Scuola de gelosi (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě), muzikály Anything goes a Chicago (Divadlo Jiřího Myrona v Ostravě), muzikály Hairspray, Blood brothers, Cats (Nová scéna v Bratislavě) nebo nejnověji projekt FORMAN (Letní scéně muzea Kampa v Praze). Co Vás baví na choreografii? Je za tím ta možnost vytvoření si vlastního světa na jevišti, v němž lidí jednají tak, jak to vidíte jen vy?

„Baví mě být kreativní, něco vytvářet, v tomto případě pohyb, kompozici na jevišti, ohýbat a tvarovat lidská těla a vytvářet jimi obrazy v prostoru. Co mě na tom ale baví nejvíc je, že mohu předat publiku nějakou zprávu, myšlenku, můžu s ním komunikovat, primárně beze slov, jen přes lidské tělo, jeho pohyby a emoce. Takže mně nejde o to, jak říkáte, aby lidé na jevišti jednali, tak jak chci já, jde mi o ty oči, které se na jeviště dívají, aby se publika to, co vidí, dotýkalo, aby se možná mohl divák, v tom, co vidí, najít, aby byl inspirován, pobaven. Zatím v mé tvorbě pro velká divadla převládají muzikálové inscenace, ale já věřím, že jsem na cestě, aby se to změnilo. Ráda bych víc dělala taneční představení, fyzické divadlo, pohybové inscenace či happeningy, nebo stylizovaná rozpohybovaná činoherní představení.“

 INspiraCe – foto V. Brtnický

Jednou jste řekla, že Vás baví být interpretkou na jevišti, ale také Vás baví tvořit. A o sobě říkáte, že jste interpret, kterému už ale postupně roste i potřeba vyjádřit se v rámci své tvorby. Platí to stále? 

„Rozhodně ano.“

Za svou tvorbu jak choreografickou, tak interpretační jste obdržela několik ocenění na festivalech, jako je Festival of Choreographic Miniatures v Bělehradě (2014 i 2015) a na Internationales Solo-Tanz Theater Festival v Stuttgartu (2015) získala cenu diváků, díky které jste se dostala na několik tanečních festivalů v Brazílii. Co to pro Vás znamená? Je to radost a závazek zároveň? A jaké byly festivaly v Brazílii?

„Mám na tyto události opět krásné vzpomínky. Dokonce jsem stále v kontaktu se Stuttgartem. Už dvakrát mě pozvali zpět jako lektora učit v rámci festivalových dnů a také tančit jako host během finálových galavečerů. Ředitel soutěže Marcelo Santos de Oliveira je srdcem tohoto festivalu a já jsem velmi ráda, že se nám zkřížily cesty a udržujeme kontakt. Internationales Solo-Tanz je choreografická soutěž s věkovým omezením, plánuji se ale v budoucnosti ještě určitě zapojit, když najdu vhodného interpreta na nějaké své ještě nezrealizované nápady. Kdyby se mi podařilo vrátit se do Brazílie s tancem s vlastní tvorbou, byl by to opět splněný sen 🙂

Jednou jste řekla, že jste se chtěla tanci věnovat vždycky a o jiném směru jste neuvažovala. Čím je pro Vás tanec dnes?

„Povoláním, posláním, živobytím, vyjádřením, seberealizací …“

Jak ráda trávíte chvíle volna? 

„Miluji cestování, objevování nových míst, kultur, poznávání nových lidí z různých koutů světa. Mám moc ráda filmy a čas strávený s přáteli a rodinou. Takový čas je mi velmi vzácný, neboť mé rodné město je daleko. Občas ráda peču a občas ráda píšu, své vzpomínky, myšlenky i krátkou poezii, poslouchám hudbu a fotím autoportréty…“

 Poprvé a Naposledy

 

Děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Simony Machovičové

Veronika Pechová

pro Taneční magazín