V lednu začínají nové kurzy
Přihlášky e-mailem.
Při platbě do 30.12. 2016 je sleva Kč 200,. na kurz.
Videa pro radost:
Z umělecké železniční „Stanice Žilina-Záriečie“ přijelo již podruhé, po červnové premiéře v „ALTĚ“, do Prahy představení Soni Ferienčíkové „Sotty“., v produkci „Bod.y“. Tentokrát do divadelního sálu NoD. Nejen hudební tón mu dodával slovinský skladatel a multiinstrumentalista Gašper Piano. V hledišti mu mimo jiné tleskala i uznávaná kritička Nina Vangeli-Hrušková…
Hned úvodem musím vyzdvihnout, že se jedná o vskutku ojedinělý nadnárodně kosmopolitní projekt. Mimo slovenské tanečnice, choreografky a performerky se na výsledném jevištním tvaru měrou podstatnou podílí slovinský multiinstrumentalista a skladatel vystupující pod jménem Gašper Piano. Dramaturgem byl španělský divadelník Marc Olivé, známý především ze souboru „Mercat de les flors“. Kreativní světelný design je dílem Inst Plavniekse pro změnu z Lotyšska. A choreografickou supervizi měla na starosti již výše zmíněná již v Praze naturalizovaná Slovenka Martina Hajdyla Lacová. A v roli producentky se – za B od.y“ – představila Barbora Repická.
Soňa Ferienčíková, ačkoli má vzdělání z bratislavské Baletní školy, pražské AMU, Královské konzervatoře v Antwerpách a Salzburské Experimentální taneční akademie, tak na jevišti nikterak akademicky nepůsobí. Ba naopak. Dokáže se na pódiu plně odvázat, ponořit se do hudby, soupeřit s ní – vyhledávat v ní souvztažnosti. Jde s Gašperem Pianem do souznění, dvojhlasu, ale rovněž i výrazového dialogu až směřujícímu k duelu. Momenty kontrapunktu tanečnice s živou hudbou patří k nejsilnějším pasážím představení.
Dialog s muzikou defakto symbolizuje i jediná rekvizita představení – osamělý činel. S touto proprietou však dokáže Ferienčíková neskutečné záležitosti! Používá ji sice prioritně “pouze“ jako rekvizitu, později se činel na silonovém lanku stává scénickým vybavením, aby postupně nabyl živoucích rozměrů a stal se určitým filozofujícím oponentem tanečnice.
Samostatnou kapitolku by si zasloužila hudba Gašpera Piana. Soudě podle uměleckého pseudonymu, myslel jsem původně, že půjde spíše o efektní povrchnější pózu, jako tomu často bývá u autora hudby k Formanovu filmu Goyovy přízraky a dirigenta Varhana Orchestroviče Bauera. Gašper Piano však předvedl „tři v jednom“! Výkon aktivního muzikanta na pódiu, bezprostředně, improvizačně reagujícího na vývin situací v podání Ferienčikové. Dále se ukázal i v roli inspirujícího diskžokeje, když do vlastních hraných pasáží souběžně mixoval muziku ze záznamu. A v nikoli poslední řadě se představil jako neotřele zdatný sklada tel. Místy jeho hudba balancovala na hranici minimalismu, posléze se přiblížila moderní konkrétní hudbě, aby pak koketovala s rockovými náznaky a odplynula nenásilně – spíše způsobem instrumentace – někam směrem k současným hudebním trendům ve stylu „house“. Pochvalu si zasluhují i neotřelé harmonické prvky v klidnějších pasážích představení. Muzika byla skutečně plnohodnotnou složkou celé přibližné půlhodinové inscenace, nikoli jejím pouhým podbarvením.
Světelný design byl sice také výraznou složkou představení, ale dle mého osobního názoru mu nepřinášel další rozměry. Byl standardní a spíše méně provokující. Prostě, pouze existoval…
Relativně stopážně krátké vystoupení „Sotty“ doplnila projekce tanečního filmu z roku 2012 mladé divadelní a filmové režisérky i choreografky Zuzany Burianové „Kdo z koho“. Pod dramaturgickými křídly Adama Hanuliaka zde vystupovala opět Soňa Ferienčíková, tentokrát s partnerem Jaro Ondrušem. Hlavními hvězdami snímku však byli učitelka klavíru a americký lektor anglického jazyka. Jejich pracovní výrazy, gesta a pózy se dodatečně snažili převést oba herci do uměleckého tvaru.
Film byl svým pojetím pozoruhodný a byl porovnatelný spíše s videoprodukcí českých studentů výtvarných vysokých škol, než přímo filmové FAMU.
Celý večer ve studiu NoD se setkal s výrazným zájmem obecné i odborné veřejnosti. Mezi jinými se jej účastnila i přední kritička, lektorka a taneční teoretička Nina Vangeli-Hrušková.
Jemná Jana Plodková patří k těm nejsilnějším a sama k sobě k těm nejdrsnějším
Na finálový večer trénovaly páry dokonce 5 tanců! Součástí večera byl také free style
Vítězné páry z minulých řad zazářily na začátku večera ve společné choreografii.
Zatančili nám Marek Zelinka a Maruška Doležalová, Honza Onder a Kateřina Baďurová,Anna Polívková a Michal Kurtiš
Ve Stardance zavládlo zděšení, když si Jana Plodková na zkoušce zlomila ruku. Nicméně Jana je bojovnice a všechno ustála
Michal Padevět: „Pády ze židlí byly to nejjednodušší. Horší byla ča-ča, protože na druhé ruce byla choreo i závislá. Ve standardu si Jana ulevovala, to bylo pro ni mnohem lepší, když měla ruku na mě. Ale ča-ča byla pro nás jednoznačně nejhorší.“
Michal Padevět: „No, mohli jsme, ale Jana se rozhodla, že chce tančit, což bylo pozitivní. Jana je opravdu velká bojovnice a já jsem rád,že jsme to se ctí dotančili.“
Michal Padevět: „Možná i ano. I to je možné.“
TM: Od poroty stále slyšíme „jemná Jana“ , ale sama k sobě jste nejdrsnější. Jak jste zvládla ten první nápor před finále?
Jana Plodková: „To nebylo vůbec jednoduché, když se něco takového stane. Do finále jdete s tím, že si konečně chcete zatancovat, aniž by za tím bylo hodnocení, vyřazování a ta představa, že bychom to s Michalem netancovali, mě bolela. Ráno jsem ale přišla s tím, že to vlastně ani nedokážeme, ale postavilo se za mě celé zázemí Stardance a hledali řešení, které by mi ulevilo. Nakonec jsme se s Míšou rozhodli, že choreografie upravíme tak, abychom si naposledy zatancovali.“
TM: Bolelo Vás zranění během tance?
Jana Plodková: „Ne, nebolelo.“
Atraktivní pár Zdeněk Piškula a Veronika Lálová si odnášel vítěznou cenu, tradiční plyšový déšť opět pršel na parket, když dotančili.
Při prvním tanci, rumbě, porota ohodnotila jejich výkon kladně, Zdeněk se zlepšil v technice, pár je emocionální, ale některé pohyby prý byly zbytečně ostré, a tak jeden bod přece jen ztratili
Tatiana ocenila krásnou techniku, ale v tanci chyběla rychlost, Radkovi Balašovi dokonce chyběla i dramaturgická stavba, nejen rychlost. Pro Zdeňka Chlapčíka byl sice začátek úžasný, Jana chtěla všechno zvládnout, ale sil ubývalo, konec už neměl žádný náboj. Honza Révai přešel pomalejší tempo, pár se hýbal nejlépe, jak dokázal se zlomenou rukou
„Mně se ty tance strašně pletou“, stěžuje si Ondra
Eva: „Ondra se jen tváří, že ho to nezajímá, ale doma tajně trénuje“
Jak procházel Ondra Bank Stardance? „Zpočátku jsem byl natrénovaný, pak to bylo horší a tedˇ jsem přetrénovaný, to je úplně nejhorší“
Radek Balaš konstatoval nemilosrdně, že jejich tanec byl rytmický masakr, půl skladby bylo mimo rytmus, prý ani nepoznal, zda tam vůbec nějaký jive byl, jen ho prý tušil
A Zdeněk Chlopčík dokonce viděl, že to nebude dobré hned, když Ondra Bank přišel na parket. Honza Révai si přece jen něco dobrého našel, Ondra zvedl zrak od parketu. A Tatiana byla ráda, že Eva přežila. Ale na tak silnou kritiku, nebylo hodnocení nakonec tak zlé.
Zdeněk Piškula: „Jsem rád, že je konec, ale trápí mě, že nebudu se svými kolegy. Mohli bychom třeba jet na lyžák…“
Zdeněk Chlopčík už nevěděl, co by si vymyslel, všechno bylo prý skvělé, ale chyběla mu přidaná hodnota, daleko více emocí! Honza Révai_ také nelibě konstatoval, že tango bylo strojově dané, náboj žádný, zatancováno perfektně. Tatianě se ale výraz líbil. A Radek Balaš ocenil vnitřní zaujatost a techniku také
Jana a Michal přiznali 273 hodin tréninků, nepočítaje čtvrtky, pátky a soboty
Tentokrát zatančili krásně, pro Honzu nejlepší, Tatiana prý vůbec nevnímala kroky, Radek Balaš nemohl uvěřit, že se dá takhle tančit se zlomenou rukou a Zdeňkovi Chlapčíkovi běhal mráz po zádech.
Pro Tatinu dobré, na sportovce dokonce výborné. Radek Balaš kladně hodnotil disciplínu i talent, ale chybí dynamika a radost. Zdeněk Chlopčík se ale Ondry zastal, hudba jela a Zdeněk by tančil stejně jako Ondra, dravě. Ondra dokonce udělal technické pokroky. A Honza Révai nic zásadního nenamítal.
Vyřazené páry zatančily také, dokonce i Kamila s bolavou krční páteří. Se svým obvazem se podobala Janě Plodkové, tento ročník tedy chvílemi připomínal chirurgické oddělení.
V druhé části večera samba v podání Zdeňka Piškuly a Veroniky Lálové zvedla diváky ze židlí. (Dan Nekonečný dokonce jmenoval Zdeňka princem samby)
Porota také žasla, Zdeněk Chlapčík přiznal, že tohle číslo by nezatančil ani v době své největší slávy, Honza Révai jen krátce – klobouk dolů! Ale Tatiana neměla moc pochopení, prý je staromódní a nemůže si zvyknout při tanci na chlapa s holým břichem a raději prý sledovala Veroniku.
Radek Balaš se zdržel jakýchkoliv emocí, pár byl prý za hudbou, úplně se to nepovedlo. Ale publiku to bylo beztak jedno. Možná v tento okamžik si Zdeněk s Veronikou potvrdili vítězství
(Jana klidně padá ze židle i s rukou v sádře, číslo mělo být komické)
Honza Révai židli ocenil, Radkovi se nelíbilo, že tam byl jen jeden originální nápad a prý moc pomalé, žádné gagy. Ale pro Zdeňka Chlapčíka bylo gagů dost a rychlost mu stačila!
Těžko uvěřitelné číslo! Ondra sjel schody ve Stardance na lyžích! A pak předvedl pěkně „sjetý tanec“
Poté, co Ondra sjel schody a Eva nastoupila v zimní bundě, sál bouří jako ještě nikdy! Boj mezi sambou Zdeňka Piškuly a free stylem Ondry bude lítý
Tatiana ocenila vynikající nápad, Radek Balaš byl také nadšený, viděl originalitu, gagy, nečekané situace, skutečný humor. Kdyby prý mohl, dal by dvacet bodů. To tu ještě nebylo! Zdeněk Chlapčík se bál, když Ondra jel po schodech, nic dokonalejšího prý už nemohl zatančit. Honza Révai pochválil Ondru, že vlastně nikoho nekopíroval, že jeho tanec byl mimo hudbu je prý úplně jedno!
Tereza Kostková: „V kolika jsi, Ondro, sjel schody na lyžích poprvé?
Ondra: „Tuto středu“
A přišlo finále ….
Co zvítězí? Mládí, krása, technická dokonalost? Nebo originalita, pravdivost i brutalita? Fanoušci to jistě neměli lehké.
Zdeněk (zamyšleně): „Bylo to dost zvláštní a neobvyklé. Když jsem si je poprvé nasadil ve čtvrtek nebo v pátek, nechal jsem si kostým chvíli na sobě, abych si zvyknul. A trvalo mi to. Řekl bych to tak: „Nepotřebuji si zopakovat tenhle taneček.“
Zdeněk: „Asi budu pokračovat, ale jenom pro sebe, pro své potěšení.“
Zpěvák Michal Cerman, který se stal doprovodnou pěveckou stálicí soutěže Stardance a tanečnice a muzikantka Jarmila Chromíková z kapely “ Glanc“ vás rádi uvidí v pátek 23. prosince od 21 hodin na předvánoční hudební párty v žižkovském klubu „KAIN“, který se nachází pouhých 100 metrů od tanečního divadla „PONEC“…
Pražský rodák křtěný Vltavou jedenapadesátiletý Michal Cerman, absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka (přímo u někdejšího přísného porotce v soutěži Superstar profesora Klezly), se do povědomí rockového publika dostal jako jeden ze zpěváků neopominutelné kapely „Brutus“. Ta byla svého času známá téměř po všech tanečních zábavách. Zejména těch letních, pod širým nebem. Zde nabíral Michal popularitu po boku „pábitelského“ frontmana Saši Plesky. Brutus získal věhlas i účinkováním v generačním filmu „Indiánské léto“ jiného Saši – Gedeona. Michal Cerman zpívá v muzikálech, vedle nich s bluesově jazzovou kapelou „The Cell“ a také je leadrem rockového seskupení „Second Band“.
A právě v prosinci má Michal Cerman, jako většina muzikantů, nabitý program. 16. 12. bude křít v pražské Malostranské besedě s již výše zmíněnou bluesovou partou „The Cell“ nový CD nosič pod názvem „Memories“.
Hudební skupina „Glanc“ se zde představí ve složení: Zděněk Beran, Jarmila Chromíková (čtenářům Tanečního magazínu již známá i jako protagonistka bollywoodského tance v „Om Dance Academy“), Gabriela Urbánková, Tomáš Beran, Tomáš Stloukal a Lukáš Jílek. V „Second Bandu“ boku Michala Cermana budou hrát a zpívat Vít Havlíček, Jiří Hrubeš, Tomáš Doležal a Oldřich Borovička.
