1. Zazářila jste ve hře Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (autor Arnošt Lustig, režisér Petr Kracik). To byla velká role. Povězte něco o této hře.
„Nejdříve jsem si vůbec neuvědomovala, že by tato role byla něčím jiná, nebo významná. Hrála jsem Kateřinu, příběh se odehrává za 2. světové války. Děj se odvíjí ve vlakovém vagónu, čtvrtá stěna byla odkrytá. Tuto hru mohli diváci shlédnout ve 14-ti městech ČR, premiéra byla v budově divadla Pod Palmovkou. Hrála se také na Židovském festivalu „Devět bran“ ( Česká televize bude vysílat dokument o tomto festivalu, producent Pavel Chalupa).“
2. Osudy lidí ve válce, to jsou silné příběhy. Přemýšlíte večer po návratu z divadla o své roli?
„Zjišťovala jsem si fakta o této době už na ZŠ, byla jsem se podívat v Terezíně, v Lidicích. Bylo to pro mě zvláštní, že přišla právě taková role. Opravdu to je tíživé téma. Má postava zemře, ve sprše, tedy vlastně v plynové komoře. Nejhorší na tom všem pro mě bylo vidět diváky, obyvatele Osvětimi. Nikdo se neusmíval, na konci představení si všichni stoupli, potlesk byl vlažný. Řekněme spíše pieta. Potom přišly slzy, ne aplaus.
My herci jsme si také prohlédli Osvětim. Radek Zima během hry říká: „Pánové, nebudeme si hrát na schovávanou, vedle nás je tábor, nic víc, nic míň.“ A my jsme opravdu byli vedle. Jsem hodně empatická, takže si to beru k srdci. Bylo to těžké.“
3. Jak jste snášela „nahé“ scény?
„Při výběru herců padl vstupní dotaz: „Bereš nebo ne? Budou tam nahé scény.“ Věděli jsme to. I když nejdříve hrála Anička Stropnická premiéru v podvazcích. Všichni ostatní herci byli nazí. Po konci premiéry jsme se dohodli, že bude lepší být nahé, má to větší sílu. (Osoba, která byla v koncentračním táboře mi potvrdila, že to tak bylo).“
4. Nahota má v této hře svůj hluboký a opodstatněný význam. Nebyli přesto lidé, kteří se šli jen „kouknout“ na nahé herce?
„Ano, spousta lidí chtěla kvůli tomu lístky. Ale bylo to jiné. Tato scéna je vyhrocení všeho válečného zla. Jsme zeleně nasvícení, vypadáme opravdu jako kusy masa. (S šaty odchází i lidská důstojnost). Nikdo se nezasměje, nikdo nemá žádné narážky.“
5. Neměla jste přece jen zábrany při „nahých“ scénách?
„Jen málo se bojím tyhle věci dělat, dokud je na co se dívat, dokud všechno „drží pohromadě“ a tělo dělá nějaký estetický dojem. Jednoduše zapomenu, že tam diváci jsou. Když jsme dělali zkoušky, byli jsme na jevišti sami. S námi tam byl jen osvětlovač a na jevišti byla vlastně tma. Ale když tam ti diváci opravdu byli, cítila jsem se o moc hůř.“
6. Jak se člověk cítí, když na něho nacista řve?
„Když na mě tedy nacista řval: „Svlékat, svlékat!“ , cítila jsem se jako 4-leté dítě, takové zostuzené, opravdu jsem se tak cítila. Ale když jsem hrála tuto scénu podruhé, potřetí, už jsem ji tak silně neprožívala. (Jsem zády k divákům, pak se otáčím a zakrývám si klín.)“
7. Nedávno jste natáčela film Collete. Také jste hrála Židovku, mám pravdu?
„Židovky mi zůstanou. Hraji v Collete také židovku, moje postava brzy umírá. Vagon jede do koncentračního tábora, mou postavu oddělí od zbytku její rodiny, v táboře je odváděna do plynu.“
8. Nepůsobilo to zřejmě dobře na psychiku, asi jste si pak cestou domů nezpívala….
„To každopádně ne. Kostýmy byly nádherné, propracované, věrohodné. Nejhůře působila scéna, kdy vlak dorazil na místo, otevřely se dveře dobytčáku a začali vystupovat upocení lidé, namačkaní na sebe…“
9. Začíná mi z toho být těžko. Pojďme se vrátit raději do našich životů. Jaký máte vztah k tanci?
„Miluji tanec. Ráda bych hrála nějaké pohybové divadlo, kde by byly nejen choreografie, ale i příběh. Zkoušela jsem mnoho tanců, balet, jazz dance, scénický tanec, muzikálový, flamenco, břišní, country, latinu. Ale nevydržela jsem nikde dlouho. Teď zrovna dělám flamenco. Jsem člověk, který potřebuje změnu. Nejdále jsem došla v latině, tančila jsem i závodně v souboru Fuego Říčany.“
10. Závodně? Tam přece nejde o žádné vyjádření citu….
„To ne. Ale já jsem si to nepřipouštěla, byla jsem od malička tou, co se ráda předvádí. Bylo mi jedno, jestli budu na 1. místě nebo na posledním místě. Proč jsem podala přihlášku na DAMU? Ráda se předvádím. A když ještě někoho baví se na mě koukat, tak tím lépe. Když je člověk plachý a stydlivý, je herectví těžší. Nestydět se je dar. Něco udělat v některých situacích, to je dar.“
11. Jakou hru chystáte teď?
„Kláru Walkerovou. Budu ji hrát já, věřím, že nám pomůže výborný tanečník a choreograf Radek Zima. Vždycky jej uvítáme, když potřebujeme i malou pohybovou spolupráci. Teď např. potřebujeme ztvárnit pohlavní akt a Radek je ten pravý choreograf, kterému věříme.“
12. Zamilovávala jste se do svých hereckých kolegů?
(Smích).
„Stalo se mi to, určitě to potká každého herce. Trávíme spolu hodně času, někdy i 24 hodin denně, i 14 dní v kuse. Vzniknou vztahy, sblížení se, ale s premiérou to většinou končí. Rychlá vzplanutí a rychle to končí. Záleží na okolnostech, na další práci. Přijde práce s jinými lidmi a už se třeba ti dva lidé nepotkají. Já se zamilovávám pořád, jsem takový snílek a doufám.“
13. Není to smutné?
„Vždycky věřím, že takový rychlý vztah není můj případ, vždy věřím znovu. Člověk se víc těší ze života, když vztahu věří.“
14. Teď zrovna prožíváte šťastný vztah nebo je na obzoru nějaký nový?
„Jsem dva týdny po rozchodu, takže nic.“
15. Je pro Vás kariéra důležitá?
„Kariéra je hodně důležitá. Ráda bych dělala to, co jsem vystudovala. Spousta herců o práci ani nezavadí, pracují v baru, zahradničí, aby měli co jíst, zaplatili složenky. Největší sen je dělat jen to, co jsem vystudovala – to je divadlo, film, seriály. Divadlo mě baví nejvíc. (Film je jemnější, stačí gesto a je vidět, že je člověk smutný. Ovšem v divadle je větší kontakt s divákem.)“
16. Jaké máte koníčky?
„Hot jógu. Cvičí se ve 42 stupních celsia, dochází k propojení těla s duší, k harmonii. To je zdravé pro vaše orgány i psychiku. Ráda čtu. Když můžu, chodím do divadla, třeba každý den. Dívám se na mé kamarády, hry si vybírám, chodím na doporučení.“
17. Byla byste znovu herečka?
„Ano. Určitě. Práce není jen prostředek, jak vydělat peníze. Musí mě bavit, musím si ji užívat. Má práce je mým koníčkem.“
Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková
