„Tanec je určitě nedílnou součástí mých dnů, je stále podvědomě přítomen a symbolizuje i moji práci, ve které se chci profesně vyživovat. Tancem chci komunikovat své chápání světa a specifikovat v něm své místo,“ říká performerka, choreografka, pedagožka Katarína „Chilli“ Čillíková, která se věnuje vlastním tanečním projektům a od roku 2024 vede tanečno-performativní projekt Anna kolektiv.
Tanci se věnujete od svých sedmi let, když Vás maminka přihlásila na společenské tance a hodně Vás to chytilo a spolu se sestrou jste navštěvovala Taneční školu KDANCE v Banské Bystrici, odkud pocházíte. Jak na ten čas vzpomínáte? Co Vás ještě kromě tance bavilo?
„Přijde mi, že tanec byl pro mě v tuto dobu něco zvlášť magického. Cítila jsem touhu ponořit se do světa tance z hlediska jakési pohybové krásy. Začalo to společenskými tanci, někdy, když mi bylo 6 let. Byli jsme u babičky v Nitře a šli jsme kolem tělocvičny, kde probíhala mistrovská soutěž v latinsko-amerických a standardních tancích. Pamatuji si na to dost jasně, ten intenzivní pocit z toho dne zůstal několik dní ve mně a myslím si, že z něj čerpám dodnes. Je to kombinace jakési „nadlidskosti“ s precizní pohybovou koordinací, to mě na tanci asi vždy bude fascinovat, i když teď v jiných podobách než je soutěžní taneční sport. Později nás maminka přihlásila na společenské tance, kde se rozproudil taneční životní styl, protože jsem si neustále něco doma zkoušela, hrála si na performerku a odkoukávala od starších (smích). V tu dobu jsem dělala i atletiku, chodila plavat a hrála jsem tenis. To vše bylo součástí rodinných aktivit. Pohybově to bylo výživné období.“
Po gymnáziu, jste vystudovala tělesnou výchovu a geografii na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Proč právě geografii? Čím Vás tento obor oslovil?
„Asi to bude znít pateticky, ale mám velmi ráda přírodu a různorodost prostředí a detaily a specifika geologických a geomorfologických procesů. Myslím si, že atmosféra a vizuální identita různých prostředí mě velmi naplňuje a inspiruje.“
Bylo Vám tak 14 – 15 let, když jste se začala tanci věnovat profesionálně a právě v té době jste začala sama tanec učit a to když jste se dostala jako lektorka do taneční školy Laci Strike v Banské Bystrici. A toto setkání s předním tanečníkem a choreografem, který se věnoval mladým lidem, bylo pro Vás osudové. A od té doby se věnujete hip – hopu. Čím Vás hip – hop tak zaujal?
„Bavila mě hudba, videoklipy a taková vlna jakéhosi tance „tady a teď.“ Jakoby improvizace v „normálním oblečení“, leckdy, leckde. Ne kostýmy, ne choreografie a důraz na určitý pohybový výkon. Hip-hop je kultura a postoj, mám ráda tu provázanost přes různé elementy, odbojnost a pulsaci. Hip-hop, street dance a klubové styly mi přišly dost přitažlivé a viděla jsem v nich možnost hledat sebe a posouvat se dál.“
Kromě hip – hopu se věnujete street dance, současnému tanci, pohybovému divadlu, house dance a také improvizaci. A jak sama říkáte, tancujete hlavně svůj styl. Jste převážně free stylová tanečnice s tvořivou duší. Podílíte se na tvorbě a realizaci tanečních a multimediálních projektech s různými interprety jako Idea, FVLCRVM, Billy Barman, Annet X, Marko Damian. Jaká byla spolupráce s těmito umělci? S kým byste ráda spolupracovala?
„Já velmi ráda spolupracuji s umělci, se kterými máme společný vkus a smysl pro podobný pracovní režim. Hudba je pro streetové a klubové styly hlavní zdroj, takže být při vzniku vizuálů interpretů s tancem je super zkušenost v tvorbě. Velice bych chtěla nahlédnout do procesu tvorby performace Anne Imhof. Chtěla bych například spolupracovat se zpěvačkou Rosalíí.“
Jste nejen lektorka tance, také se věnujete choreografii, působíte jako porotkyně tanečních battle soutěží, kterých jste se také sama zúčastnila a mnohé vyhrála. Jaké to je nesoutěžit, ale hodnotit?
„Je to o zodpovědnosti a o jakémsi neustálém reflektování hodnot, přístupu k tomu, co oceňuji a čemu dávám váhu v tanci. Pro mě je to i takový přehled, kde se posouváme jako taneční scéna. Battle je dost specifická soutěž vzhledem k tomu, že nemá objektivně pravidla, ale každý si ty své nějak určuje a mění. Je to tedy dost o momentech a různých koncích. Momentálně to beru jako zábavný formát jak se ve freestylu motivovat. :).
V letech 2018-2024 jste vedla taneční seskupení Spicylicious v Bratislavě. V roce 2024 jste založila tanečno-performativní projekt Anna kolektiv, který tvoří tanečnice a tanečníci ze Slovenska z Česka. Byla jste v týmu autorů platformy Taneční scéna. Momentálně se věnujete s Gorkym platforme Intensify dance, se kterou organizujete intenzivní taneční dny, kterých součástí jsou workshopy, jamy, battle, party. Čím je pro Vás tanec dnes, který je odmalička Vaší součástí?
„Tanec je určitě nedílnou součástí mých dnů, je stále podvědomě přítomen a symbolizuje i moji práci, ve které se chci profesně vyživovat. Tancem chci komunikovat své chápání světa a specifikovat v něm své místo.“
Říká se Vám „Chilli girl“. Jak k Vaší přezdívce Chilli došlo?
„Já jsem Čillíková a je to jen zkratka příjmení :). Není to tak nápadité, jak se může zdát.“
Máte rád aktivní nebo pasivní odpočinek? Co Vám říká slůvko relax?
„Jako odpočinek miluji saunu, kávičky a koláčky s nejbližšími, čas v přírodě, galerie, čtení a čas bez mobilu. Relax je pro mě vědomá změna, kterou si chci odpočinout.“
Katarína „Chilli“ Čillíková:
Aktivně se pohybuje na česko-slovenské taneční scéně jako performerka, choreografka organizátorka projektů, lektorka.
Od roku 2018 se věnuje vlastním tanečným projektům.
V letech 2018 – 2024 vedla taneční seskupení Spicylicious a od roku 2024 vede tanečno – performativní projekt Anna kolektiv.
Účinkuje v představeních – Sen od Reserva o. z., Dychotéka od Silvie Svitekové, 7sec (všetci sme lišajníky) od Petry Fornayové a v performanci Release s Anna kolektivem.
Vede taneční kurzy pro dospělé a také Kreativní tanec pro děti v školce Little Monkey, kde také učí.
Jako pedagožka působí také v oblasti tělovýchovných aktivit na Filozofické fakultě UK v Bratislavě.
Foto: Katarína Bell
Veronika Pechová
pro Taneční magazín
