Triptych Together Alone

Ukrajinská umělkyně Yana Reutová v Ponci

Pražské divadlo PONEC 18. července od 20 hodin uvede v předpremiéře triptych Together Alone ukrajinské umělkyně Yany Reutové. Světová premiéra následuje 21. července na Kilowatt festivalu v italské Cortoně 

Jak se vyrovnat s tíživým pocitem samoty? Jak ho vysvětlit? A proč je občas nejsilnější právě ve chvílích, kdy jsme obklopeni lidmi?

Na triptychu Together Alone začala Yana Reutova pracovat loni v létě s pěti ukrajinskými tanečnicemi, tak vznikl kvintet s podtitulem Lost. Ztraceny v neznámé zemi, daleko od svých blízkých, náhodně spolu tady a teď, a přece každá osamocena. První část triptychu se inspiruje verši Antona Ovchinnikova napsanými po vypuknutí války přímo v Kyjevě a také hudbou ukrajinské radikální protiputinovské kapely Balaklava Blues sídlící v Kanadě. O doladění zvukové atmosféry se postaral Tomáš Kerle. Dílo bylo vybráno na Českou taneční platformu, ale i ukrajinskou platformu do Vilniusu a na L‘Altre festival v Barceloně.

Pro druhou část triptychu Invisible Traces se již Yana rozhodla oslovit české umělce: Jitku Čechovou, Lukase Bliss Blahu a Katy Jabůrkovou. Nemohl chybět hudebník Tomáš Kerle. A náhodně nabídli k využití svůj objekt „barre“ absolventi AVU Lucie Podroužková a Štěpán Rubáš. Projekt nabral jasné kontury, přidali se i alternace pro výjezdy do Itálie a Brazílie, podpořil ho Státní fond kultury.

Třetí částí Together Alone je duet Endless Talks, který vznikl opět díky náhodnému setkání: v listopadu 2022 byl v Praze celý měsíc tanečník Ladji Kone z Burkiny Faso a začali spolu s Yanou diskutovat a tvořit. Tvůrčí tým doplnil během rezidence v Praze Tomáš Kerle, jehož hudba se tak stala propojujícím prvkem celého triptychu.

 „Sotva si dovedeme představit, co vše se odehrává v myslích uprchlíků a čemu musí čelit. Můžeme však něco nabídnout – tvůrčí zázemí, podporu, aby neztráceli chuť tvořit, zapojit se do práce s našimi umělci a rozvíjet smysluplné projekty pro děti uprchlíků i dospělé. Yaně se to daří, pro výzvu EFA (European Festivals Association) ji podpořilo 5 dalších festivalů z EU, které čekají na premiéru. Věřím, že to bude mimořádný zážitek,“ říká Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka Tance Praha/PONCE.

O autorce

Yana Reutova pracovala jako tanečnice, choreografka a pedagožka v regionu Oděsa. V roce 2014 založila Dance Theatre Plastilin v Čornomorsku a vytvořila řadu ceněných představení. Pořádala festival, intenzivně pracovala s dětmi (projekt Creative Kids). V březnu 2022 spolu se svou dcerou a několika studentkami uprchla před válkou do Prahy, kde nyní působí. Tančila v projektech Anny Källblad, Nicole Beutler, POCKETART, Flávie Tápias, vede workshopy pro děti a rozvíjí vlastní kreativní práci s různými umělci. V dubnu 2023 vytvořila pro galerii Louny projekt s českými a ukrajinskými umělci Síla v kráse a krása v síle. Práci s její nejmladší tanečnicí Dianou Khrushch ocenila mezinárodní porota České taneční platformy zvláštním uznáním. Koncept triptychu Together Alone uspěl v evropské konkurenci v rámci první otevřené výzvy EFFEA (European Festival Fund for Emerging Artists) a zařadil se tak mezi 40 podpořených projektů.

Projekt Together Alone a práci Yany Reutové v ČR podpořili: Krenovka/SUDOP Real, MK ČR, Státní fond kultury, MHMP, EFFEA, Nadace Via a Nadace člověk člověku.

Online prodej vstupenek: https://divadloponec.cz/cs/together-alone-triptych

Foto: Vojtěch Brtnický

Oficiální web: www.divadloponec.cz

FB: https://www.facebook.com/divadloponec

Simona Andělová

pro Taneční magazín

Česká centra slaví 30 let!

26 poboček ČC na 4 kontinentech

V týdnu od 12. do 16. června se do Prahy sjeli  lídři zahraničních poboček Českých center. Společně jednali o programových prioritách a spolupráci při prezentaci Česka ve světě.

Osobní účast ředitelů a ředitelek Českých center


Athény – Lucie Kuligová; Bělehrad – Lucie Orbók; Berlín – Jiří Rosenkranz; Bratislava – Monika Koblerová; Brusel – Kristýna Halounová; Budapešť – Adéla Gálová; Bukurešť – Robin Ujfaluši; Káhira – Tereza Svášková; Kyjev – Tereza Soušková; Londýn – Přemysl Pela; Madrid – Jana Polívková; Milán – Simona Calboli; Mnichov – Blanka Návratová; New York – Miroslav Konvalina; Paříž – Jiří Hnilica; Rotterdam – Hana Schenk; Řím – Robert Mikoláš; Sofie – Radka Rubilina; Soul – Michal Emanovský; Stockholm – Michal Brenner; Tbilisi – Ivana Bursíková; Tel Aviv/Jeruzalém – Jan Štern; Tokio – Eva Takamine; Varšava – Petr Vlček; Vídeň – Sandra Dudek

V průběhu jednoho roku se v zahraničí uskuteční téměř 1 700 českých akcí, které navštíví více než 2,2 mil. návštěvníků.  Hlavní náplní letošního setkání ředitelů  ČC je především udržitelnost či boj s dezinformacemi a další.

Z chystaných programů je zde např. tradiční Noc literatury, která se kromě Prahy (20.září) uskuteční také v Amsterdamu, Bratislavě, Budapešti, Mnichově, New Yorku, Sofii, Tel Avivu, Vídni a řadě dalších měst.

České centrum Tbilisi chystá na podzim uvedení muralu Daniely Herodesové, v Bukurešti představí one-woman show „Sádlo“ Ridiny Ahmedové a v rámci projektu „Moje tělo je moje“ nabídnou vzdělávací aktivity o bodyshamingu. České centrum Londýn připravuje na podzim již 27. ročník kulturního festivalu Made in Prague. V programu Českých center se objeví také tradiční síťové projekty jako např. výstava České hrdinky o inspirativních ženách české historie i současnosti, výstava „SDGs: Innovations for a Sustainable Future“, reflektující 17 cílů udržitelného rozvoje nebo diskusní cyklus Evropské dialogy Václava Havla.  Začínajícím překladatelům je pak již téměř 10 let věnována soutěž Cena Susanny Roth. Pro sezonu  2024 se pak dominantním fokusem stane očekávaný Rok české hudby.

V letošním roce Česká centra navíc slaví 30 let svého působení. Novinkou je i chystané rozšíření o pobočku v Bělehradě, na podzim pak také v Hanoji. Na počátku roku se do sítě připojila Kancelář generálního komisaře účasti ČR na EXPO.

„Kulturní diplomacie je důležitou součástí prezentace jakéhokoli státu v zahraničí, v případě těch menších o to podstatnější. V naší práci se velmi často setkáváme se zažitými klišé o Česku, která se snažíme měnit a posouvat prostřednictvím nejrůznějších projektů z naší programové nabídky. Důležité je hledat porozumění s místním publikem a propojovat českou a zahraniční kulturní sféru“, uvádí Ondřej Černý, generální ředitel Českých center.

Ondřej Černý, generální ředitel Českých center

Na druhou polovinu roku je plánováno otevření Českého centra v srbském Bělehradě. Ředitelkou centra se na základě výběrového řízení stala Lucie Orbók, která v letech 2015-2020 vedla České centrum Budapešť.

Naši přítomnost na Balkáně považuji v současné, politicky nestabilní době, za velmi důležitou“, dodává Ondřej Černý.

Česká centra v lednu 2023 rozšířila své řady o Kancelář generálního komisaře účasti ČR na Všeobecné světové výstavě EXPO, která se bude konat v roce 2025 v japonské Ósace.

Rok české hudby

Zásadní programovou linií bude v roce 2024 Rok české hudby, do které se Česká centra zapojila i v předchozích letech  a připomínat si budou také 200. výročí narození Bedřicha Smetany.

Česká centra vnímám jako důležitého partnera, který dokáže důstojně reprezentovat naši zemi ve světě“ uvedl Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí ČR.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský 

30 let Českých center

 

Před 30-ti lety, na počátku roku 1993, se započala nová éra kulturních institutů pod značkou Česká centra. V průběhu té doby se síť Českých center významně rozšiřovala, a to nejen do západní Evropy, ale také na další světadíly, do Severní Ameriky, Asie a nově na africký kontinent. V průběhu tří dekád připravila Česká centra více než 50 tisíc akcí prezentujících Česko zahraničnímu publiku.

Česká centra, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky Česka a rozvíjejí kulturní vztahy mezi zeměmi.

 

 

Zeptali jsme se….

Eva Takamine, ředitelka Českého centra Tokio

TM: Tokio není právě malé.. Jak se daří v tak veliké oblasti prosadit ‚malinkatou‘ Českou republiku?

„Ano, máme v Tokiu více obyvatel než tady v celé České republice dohromady a navíc mnoho lidí přijíždí za prací, takže počet obyvatel během týdne je téměř nespočitatelný.

Vlastně se nám daří úžasně. Myslím si, že naše práce má obrovský smysl, protože je tu velký  ohlas, i když jsme spíše  malý tým.

Opravdu je naše práce smysluplná, to skutečně každý den vidíme. Nejvíce je to patrné u našich studentů češtiny v Českém centru. Začínali jsme s počtem 18 studentů a teď máme už sto studentů, kteří se chtějí naučit český jazyk! Kurzy probíhají od pondělí do čtvrtka, každý večer máme tři kurzy. Náš tým je malý, jak už bylo řečeno,  takže  takový zájem je už nezvladatelný, musíme mít také jazykové koordinátory. Je tu asi 10 lektorů, japonských i českých, kteří se střídají. Na základě takového zájmu z řad Japonců jsme začali organizovat certifikované zkoušky z češtiny,  jsme vlastně jediné centrum v Asii, které takové zkoušky pořádá. Spolupracujeme na nich s ÚJOPem při Karlově univerzitě v Praze a s Univerzitou cizích studií v Tokiu.“

TM: Proč vlastně japonští studenti mají zájem o český jazyk? Budou chtít pracovat v České republice nebo sem alespoň přijet?

„Určitě. Obvykle  studují lidé, kteří by češtinu rádi použili ke své práci, Většina našich studentů se učí  češtinu ze zájmu, ale samozřejmě někteří studenti z katedry bohemistiky v Tokiu český jazyk použijí i ve své práci, možná i pár mladých studentů, ale ti půjdou spíše na Univerzitu bohemistiky. V našem Českém centru je pro nás ale úžasné, že škála všech našich studentů a jejich zájmu o Čechy je tak široká. My oceňujeme, že si prohlubují znalost češtiny, a tím se zvyšuje  i jejich zájem o naši českou kulturu. S jazykovou znalostí mohou naše umění a kulturu skutečně prožívat, a to nejen povrchně.  Následně chodí s chutí na naše akce a aktivně se účastní všeho kulturního dění.“

TM: Jsme tedy tak atraktivní, protože nás neznají?

„Nevím, jestli nás neznají. Příliv informací je dnes někde úplně jinde, než býval kdysi. Myslím si, že pár informací určitě mají a Česko je přitahuje,  jsou nějak okouzleni. Ale já to posuzuji z mého úhlu pohledu, tedy z pohledu člověka, který v Japonsku žije už 43 let! Ale jedno vím jistě – k naší kultuře mají blízko.  Možná, že se přitahujeme vzájemně!“

TM: Co se Japoncům na nás nejvíce líbí?

„Tak jednoznačně klasická hudba je v Japonsku  opravdu etablovaná. Jména jako Smetana, Dvořák, Janáček, teď v poslední době i Fibich, to jsou známé pojmy. Klasika tedy určitě. Ta představuje asi obraz o Česku, který znají nejlépe. Ale je to i loutkové divadlo, ilustrované knihy, animovaný film, je toho opravdu mnohem víc, než bychom si představovali.“

TM: Žijete mezi Japonci tedy už hezkých pár let. Jaký je největší rozdíl mezi naší a jejich kulturou?

„To je těžká otázka, je to vlastně nesrovnatelné. Já jsem se vždy spíše snažila soustředit se na to, co máme společného.
Japonci ocení např. dobrou řemeslnou práci. Obdivují české sklo a podobně. Doba se mění, dříve byla symbolem České republiky Věra Čáslavská, která vyhrála na olympiádě v Tokiu v roce 1964,  to bylo tehdy. Jenže bohužel mladší generace ji už téměř nezná, ale zase znají jiná jména, třeba hokejisty nebo fotbalisty. Všechno se mění.
My se snažíme v Českém centru prezentovat vedle oblastí kultury, které už Japonci znají a jsou jim bližší, také jiné žánry, které zde ještě nejsou tak zavedeny, ale zároveň na českou tradici navazují.  Jedním z příkladů je herní průmysl, videohry.  Jeden příklad za všechny – vývojářské studio Amanita je v herním průmyslu velmi známé, má i v Japonsku už spoustu fanoušků.“

TM: Co máte ráda Vy sama na japonské kultuře?

„Vnímám to tak, že se máme od sebe co učit, a to je právě to hezké. Nedá se úplně říct, v čem jsme lepší nebo horší, ale začíná to především zájmem jeden o druhého, v  kulturní výměně. Pokud se o sebe budeme jako kultury nadále vzájemně zajímat, určitě budeme nacházet spoustu inspirativních prvků a budeme se tak i pozitivně ovlivňovat.
Japonci jsou všeobecně možná trošku vážnější, my máme větší smysl pro legraci a dokážeme si udělat srandu   sami ze sebe. V Japonsku je humor jinde. Pokud jejich kulturu neznáte, je dobré nepouštět se do nějakých vtipů. Když totiž něco řeknete, musíte to ale vysvětlit, aby si náhodou někdo nemyslel, že to myslíte tak, jak to nemyslíte….:-)

Musím ale jednoznačně zmínit fakt, že někteří Japonci se dokážou nadchnout! A jsou  vášniví nadšenci,  pokud jde o tanec. Jsou zde dva  amatérské soubory- soubor Valaška a soubor Krásná horka, které se s radostí  věnují českému a moravskému folklórnímu tanci. Jelikož přivézt český taneční soubor do Japonska je pro nás velmi nákladné, na některých našich akcích s výše uvedenými japonskými soubory spolupracujeme. Je fantastické vidět, jak jejich členové navštěvují workshopy, na které si zvou české tanečníky a tanci se opravdu zaníceně věnují. Oblečeni do lidových krojů,  užívají si polku a další naše tance a je velmi pozitivní i skutečnost, že soubory mají v poslední době i řadu nových mladých členů. Dříve to vlastně byli spíše starší lidé, v současné době se ale omladili. A dnes tančí naše české tance mladí i staří….“

Děkujeme za rozhovor a přejeme si, aby tento trend pokračoval

 

 

Zeptali jsme se….

Tereza Svášková, ředitelka Českého centra Káhira

TM: Káhira, to je úplně odlišná kultura od té české, jak vnímají Egypťané nás?

„Česká republika je vnímaná velmi pozitivně, máme na co navazovat. V rámci egyptologie pracuje v Egyptě celá řada našich vědců. Musím zmínit, že teď máme krásný projekt České a egyptské hrdinky. Představujeme egyptské veřejnosti české ženy, a to nejen tohoto století! Je to současně  i výstava, na které se významně podíleli studenti uměleckých fakult z Česka i Egypta. Do našich projektů se zapojují egyptské školy, my, tedy České centrum, realizujeme tak i přednášky a filmové projekce.“

TM: Orientální tance jsou v Čechách řadu let velice oblíbené. Zajímají se Egypťané také o naše tance?

„V Káhiře se tančí každý den, existuje tu komunita egyptských tanečníků, kteří se specializují na latinsko-americké tance, především salsu nebo bachatu. Pořádají se různé taneční workshopy, semináře a lekce. Český folklor na své objevení ještě čeká.“

TM: Šli  by vůbec Egypťané  na vystoupení českého folkloru?

„To ano, to by rozhodně šli, protože pro ně je to něco nového, exotického, zajímavého!“

Děkujeme, jen tak dál!

 

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

Text: Petra Přibylová, Eva Smolíková

 

Taneční magazín

 

Jedeme dál do Rakouska s Martinem France

Blanarovičová s Jeníkovou a France s Baťkem se odrovnali v Rakousku

V letošním červnu se uskutečnil pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje Martina Kuby a náměstka hejtmana Jihočeského kraje Pavla Hrocha již 4. ročník V.I.P. Press tripu „Jedeme dál…“ České Alpy Rakousko (www.ceskealpy.cz ), na který tentokráte dorazila herečka a zpěvačka Yvetta Blanarovičová, přímo z natáčení ze Slovenska, také  herec a zpěvák Petr Batěk. Ten si s sebou přivezl svého syna Petra Baťka ml., který se už sám vydal v otcových šlépějích a přijmul hlavní roli v Plzeňském divadle v muzikálu Billy Elliot. Svou rakouskou premiéru si zde odbyla herečka Veronika Jeníková, kterou znají diváci například z filmů Pozor, vizita nebo Bony a klid, zpěvačka Zuza Nová a její dobrý parťák Martin France, který je zároveň i producentem této akce.

Všichni zmínění se setkali v rakouském městečku Niedernsill v hotelu Oberwirt, odkud každý den vyráželi na dojednaná výletní místa. Hotel je uzpůsoben českým turistům a cyklistům. Majitel je totiž také Čech, pocházející původně z Olomouce a personál je také český, což všem usnadňuje místní pobyt.

Druhým dnem už započalo alpské výletování, a tak herci a zpěváci navštívili třeba soutěsku Sigmund Thun Klamm, kde uvidíte krásné vodopády,  po té se vydali na malé občerstvení do místních kopců do restaurace Almmirtshcarf. Po přejezdu do města Kaprun si někteří vyzkoušeli i bobovou dráhu.

Další dny se vyrazilo například lanovkou na Smaragdbahn s návštěvou místní restaurace Wildkogel Alm, ale také do soutěsek Taxenbach – Kitzlochklamm, kde bylo možné opět vidět nádherné vodopády, pro zdatnější turisty tu byly  feratty .Horský štít Dorgasteiner, výborné místo, odkud všichni vyrazili cca 15 km směrem dolů, a proto bylo pro všechny milou odměnou koupání v termálech Alpenland, odkud jsou vidět z venkovního bazénu alpské štíty. Další zastávkou byl hrad Honensalzburg,  dále  tajuplné a magické soutěsky Liechtensteinklamm.

Interpreti se v hotelu Oberwirt také setkali  s 35 starosty  a místostarosty  z moravské Hané,   vznikl takový malý improvizovaný koncert, který se díky starostům nesl ve velmi přátelském duchu až do pozdní půlnoci.

A koncert pro všechny přítomné české, ale i rakouské diváky proběhl posléze i v pátek,  zdarma, což bylo vlastně úkolem již od počátku s cílem propagace české kultury, cestovního ruchu a znovu potkávání se mezi spoluobčany ČR a Rakouska.

Letošní loučení bylo opravdu zase dojemné, ale už teď se ví, že příští půlkulatý 5. ročník proběhne od neděle 2. června – neděle 9. června 2024 a tak, kdo by chtěl zažít opravdu zážitkový týden v Rakousku s českými herci a zpěváky, je srdečně zván.

Foto: Jana Tesaříková

Martin Production, Taneční magazín

Tomáš Vaněk slaví 35. narozeniny koncertem v HDK

Koncert a afterparty s diváky

Herec a zpěvák Tomáš Vaněk připravuje k příležitosti svých 35. narozenin koncert na Malé scéně Hudebního divadla Karlín, po kterém zve všechny diváky na následnou afterparty.

V letošním roce je to navíc přesně 20 let od doby, kdy Tomáš poprvé vystoupil na profesionálním jevišti. Za tu dobu prošel mnoha divadly, ztvárnil hlavní role ve světových muzikálech jako Fantom opery, Čarodějka, Ples upírů, Tick, Tick…BOOM!, RENT a dalších. V Hudebním divadle Karlín hrál v muzikálu Bonnie a Clyde.

Společně s Tomášem vystoupí hosté Eliška Ochmanová, Monika Sommerová, Lucia Jagerčíková a zazpívají známé muzikálové písně za doprovodu kapelního tria, které tvoří Kristina Brachtlová, Danny van Luxzenburg a Ondra Podhajský.

Právě muzikál je to, co oslavence i jeho hosty spojuje. Žádnou suchou zábavu ale nečekejte, tahle parta má v plánu začít pořádnou narozeninovou párty už na scéně! Překvapením bude i speciální tajný legendární host.

Po skončení následuje v divadelním klubu afterparty, na kterou zamíří nejen hosté, ale jsou na ni zváni všichni návštěvníci koncertu.

Sobota 9. 9. 2023 v 19.00, Malá scéna Hudebního divadla Karlín

Vstupenky:

https://www.smsticket.cz/vstupenky/36626-tomas-vanek-a-hoste-narozeninovy-koncert-hudebni-divadlo-karlin-mala-scena-praha

 

Petra Srbová

pro Taneční magazín