Autor: Martina

Výstava FreshPower

Motivy a tendence nejmladší tuzemské sochařské generace

Nejmladší tuzemská sochařská generace, zvuková tvorba, venkovní umělecká díla nebo murály

Jedním z projektů centra současného umění EPO1 je vytváření sbírky FreshPower, která si klade za cíl zmapovat tvorbu nejmladší sochařské generace, respektive autorů vzešlých z českých sochařských škol, u kterých se datuje absolutorium v roce 2018 a výše. Název FreshPower nese i výstava, která představuje základ této kolekce. Smyslem je zachytit nejen dílo samotných tvůrců, ale i pestrost uměleckých přístupů a inspirací, aby mapovala širokou škálu stylů či používaných materiálů. Sbírka chce zachytit trendy, které se objevují v tvorbě autorů první poloviny 21. století, kteří tvoří na území České nebo Slovenské republiky.

Charakteristickými rysy vystavených děl jsou individualismus a experiment. Všichni autoři pracují především se svou vlastní imaginací a jejich díla nezobrazují konkrétní osoby nebo skutečnosti, ale stávají se zcela autonomním uměleckým předmětem s vlastním novým významem i výrazem. Prezentovaná díla jsou široce rozkročena nejen svými rozličnými náměty, ale i používanými materiály. Najdeme artefakty vytvořené ze dřeva, kovu, velmi oblíbeného betonu nebo méně obvyklé a málo používané, jako je vosk. Z tvrzeného papíru zase vznikají modifikovatelná torza. Mladí tvůrci takto hledají alternativu k ušlechtilým materiálům, ale také cestu k umělecké originalitě a nezaměnitelnosti.

Výstava Power Post Station – konverze energie ve vizuálním umění současnosti

do 1. 10. 2023

Ústředním motivem výstavy Power Post Station je zachycení, zobrazení a určité pojmenování energie, jejího plynutí či transformace. Energie zde není redukována jen na „elektrickou“ – představuje komplexní hodnotu, která je nedílnou součástí prakticky všech procesů, bytostí, organismů a soustav. Výstava zprostředkovává projevy autorů, které jasně a cíleně zachycují podstatu zákonitosti energie přítomné v mnoha podobách a formách.

Ať už začneme u Vladimíra Vély, který ve svých redukovaných malbách chápe energii jako lineární a přírodní proces, ve kterém je energie přítomná pomocí citlivých barevných kontrastů znázorňujících její toky v symbolických krajinách, uzavřených světech a organismech. Ondřej Přibyl zase fotografuje dynamické procesy, při nichž se materiál vyrovnává s absorbovanou energií a postupně se stává součástí její přeměny. Naopak Pavel Korbička je autorem, který má blíže k energii elektrické. Jeho vyvazované neonové objekty, jsou založeny na modelaci, avšak v základní rovině jde o přenos částic v inertním plynu. Daniel Hanzlík je představitelem vizuálního umělce, jehož tvorba se zaměřuje jak na pohyblivý obraz, tak na konceptuální malbu. Jeho malby jsou založeny také na oscilaci a kmitech kyvadla. Jakub Nepraš je již dlouhá léta etablovaným autorem, který se zaměřuje na pohyblivý obraz, který často kombinuje s tradičními materiály. Posledním autorem je malíř Adam Kašpar, který zobrazuje vesmír pomocí jednotlivých galaxií a mlhovin.

Výstava VOLUME – akustická dimenze v současném umění

do 25. 2. 2024

Název výstavy VOLUME lze číst ve dvou rovinách – jednak ve významu „hlasitost“, jak to známe z každého aparátu reprodukujícího zvuk, a tedy jako odkaz ke zvukové oblasti obecně. „Volume“ ale také znamená „objem“ – termín tomu prvnímu zcela protikladný, odkazující k materiální existenci těles v prostoru. Tato dvojznačnost vyjadřuje podstatu této výstavy, tematizující vztah zvuku a výtvarné tvorby. Vedle třírozměrných prací jsou zde prezentovány také malba, koncept či video; prostorová tvorba nicméně převažuje, což je dáno už monumentálními prostory Turbínové haly. Tato hala ale kdysi měla i svůj výrazný akustický rozměr – zvuk strojů, který zmizel se změnou její funkce. Právě tuto původní industriální zvukovou krajinu chce výstava VOLUME volně připomenout.

   Výstava VOLUME samozřejmě nezaměstná pouze uši – jde o komplexní synkretický zážitek, v němž vizuální stránka primárně zvukových objektů není nepodstatná a instalace osloví i prostorový smysl a v některých případech i návštěvníkův hmat. Zastoupena jsou díla několika generací současných umělců z České republiky, Německa, Rakouska, Slovenska a Polska. Současný zájem o zvukovou tvorbu souvisí se snahou o proměnu vnímání a prožívání, zastavení, učení se naslouchání nejen zvukům, ale se stejnou důležitostí vnějšímu i vnitřnímu tichu.

Expozice o historii elektrárny

Stálá expozice v EPO1 se věnuje historii poříčské elektrárny i samotné výrobě elektrické energie na Trutnovsku. Výstava vznikla na podkladě historických materiálů a informací získaných od archiváře a ředitele Státního okresního archivu Trutnov Mgr. Romana Reila.

Venkovní výstava soch před EPO1

Cílem galerie je zprostředkovat umění co nejširšímu množství lidí na místech, která k tomu vybízí. Na volném prostranství před budovou bývalé elektrárny jsou proto k vidění další umělecká díla. Návštěvníci galerie si tak mohou prohlédnout díla významných tuzemských sochařů – Čestmíra Sušky, Lubomíra Typlta, Milana Caise či Michala Gabriela. Tato expozice je jakýmsi předvojem sculptureparku, který je v EPO1 plánován v rámci jedné z dalších etap rekonstrukce.

Site-specific instalace Veroniky Psotkové

„Nikdy nevíme, co přesně nás čeká na konci tunelu“ – tato myšlenka prostupuje celou site-specific instalací sochařky Veroniky Psotkové. Její kompozice figur z rabicové sítě, materiálu, který je pro autorčin rukopis typický, pluje prostorem elektrárny a vytváří tajemný prostor evokující podvodní svět.

Murály

Autoři murálů na stěně Turbínové haly už dávno přerostli rámec klasického graffiti a dnes jsou výraznými osobnostmi různorodých forem vizuálního umění mezinárodního kontextu. Matěj Olmer (BIOR), Michal Škapa (TRON) a Petr Königsmark (ZEB ONE) se areálu Centra současného umění EPO1 představují ve svých jasně rozpoznatelných polohách a zcela přirozeně vyvádějí současné umění do exteriéru, mimo zdi galerie, kde návštěvníkům představují svou originální a individuální vizi rámovanou výrazným režným cihelným zdivem bývalé parouhelné elektrárny.

Otevírací doba EPO1:
Středa, čtvrtek, pátek od 12 do 18 hod.
Sobota, neděle od 10 do 18 hod.

 Foto: Miloš  Šálek

Lucie Vurbsová

pro Taneční magazín

Česká pantomima v zahraničí

Radim Vizváry úspěšně na Tel Aviv Dance Festival

Úspěšné hostování na Tel Aviv Dance Festival má za sebou také Mime Prague, respektive náš přední představitel mimického divadla Radim Vizváry. Svou stálici Sólo uvedl 28. července a inscenaci pro nejmladší publikum Paperboy měl možnost zahrát hned dvakrát. Kromě tří vyprodaných představení byla úspěšná i diskuze, s pantomimou a její historií se seznámili i zdejší studenti tance. Pro Radima Vizváryho je letošní zájezd zatím druhou návštěvou Izraele.

Dobrodružství druhé části české výpravy

„Poprvé jsem vystupoval se Sólem v Izraeli v roce 2018 na festivalu Fringe v Beer Sheva, kde ale byla organizace a produkce velmi nedostačující, spíše provizorní. Kdežto při letošním účinkování v Tel Avivu jsem zažil naprosto dokonalou organizaci a profesionální práci, od PR a komunikace až po produkci, a především vlídný a laskavý přístup. Musím ocenit celý tým, který byl skvěle sehraný a připravený,“ hodnotí Radim Vizváry, který má možnost porovnávat své zkušenosti i vlastní praxi.

„Měli jsme některé náročnější technické požadavky, protože jsme například nemohli převážet fragmenty scénografie, takže jsme požádali, aby je vyrobili nebo zajistili na místě. Vše bylo připraveno na míru téměř identicky s naší výpravou. Přivezli jsme jen kostýmy a líčidla nebo dílčí rekvizity, které by se těžko sháněly, třeba role papíru pro představení Paperboy. Set-up jsme plánovali den před představením, ale když jsme přijeli, byl už připravený celý světelný park, tím nám ušetřili řadu hodin práce,“ nezastírá Vizváry spokojenost s produkcí. S takovým servisem se umělci setkávají jen výjimečně, spíše nikdy. Kvalita a připravenost technického týmu je stejně jako celá organizace prací umělecké ředitelky festivalu Naomi Perlov, kterou si umělci nemohou vynachválit jako odbornici ve svém oboru. „Skvělá komunikace, obratné řešení problémů, pokud se vyskytly, a celý festival měl i srdečnou až rodinnou atmosféru, odjížděli jsme s pocitem, že bychom se tam zase někdy rádi vrátili,“ shrnuje Radim klady festivalu.

„Ačkoliv přelety probíhaly v noci a předem nás varovali, že v zemi hrozí generální stávka, nakonec vše proběhlo hladce, bez velké fyzické a psychické zátěže. Protesty jsme zaznamenali při příjezdu jen jednou, jinak jsme se soustředili na přípravu představení a vystoupení,“ komentuje Radim Vizváry okolnosti festivalu, který probíhal v době protestů. „Člověk se musí dopředu vnitřně nastavit, že jede do Izraele a do regionu, kde platí jiná pravidla, pak už neřeší třeba dlouhá čekání a podrobné kontroly na letišti, přijímá všechno jako fakt.“

Seznámení s pantomimou: osvěta při každé příležitosti

Všechna představení byla vyprodaná a těšila se velkému úspěchu. „Říkali mi, že Izraelci nejsou zvyklí příliš projevovat nadšení a jsou odměření, jejich zvykem je jednou zatleskat a odejít, ale měl jsem několik děkovaček, což mě samozřejmě potěšilo, dokonce tleskali i během představení. To v zahraničí často nezažívám. O představení měli zájem i studenti tanečních škol, takže když jsem se během dne připravoval na vystoupení, přišlo asi 15 studentů, kterým jsem mimo program udělal přednášku o pantomimě a své práci, což bylo moc příjemné,“ komentuje Vizváry svou snahu o osvětu v oboru.

Po Sólu se konala diskuse a podle organizátorů na ní zůstalo více zájemců, než očekávali. Diváky nejvíce zajímaly rozdíly mezi žánry i technikami mimu a současného tance, historie i současnost nebo kolik profesionálních mimů v oboru působí nejen u nás, ale i v celosvětovém měřítku. „Ptali se samozřejmě, odkud beru inspiraci a také na náročnost sólového představení. Byli tam i dva odborníci, teoretik sledující mimické divadlo ve světě a izraelský mim, který se dokonce učil techniku mime corporeal u jednoho ze studentů Etienna Decrouxe. Oba dva mi vyjádřili – ale jak to říct, aby to neznělo neskromně – zkrátka byli s představením velmi spokojeni po stránce profesionálního provedení. Kritik řekl, že moje technika je vzácná a výjimečná a že je velmi současná, což mě potěšilo. Snažil jsem se tedy vysvětlit a názorně ukázat na příkladech, v čem spočívá inovace techniky mimu.“

Dětská představení měla obě velký úspěch, mnoho bezprostředních reakcí se objevilo na sociálních sítích a diváci často sdíleli videa především ze závěru představení. „Byli tam i diváci, kteří představení viděli dopoledne a přišli podruhé, nebo kteří viděli Sólo a šli na oba Paperboye.“ Důležité je i zaujmout producenty: „Dostali jsme nabídku na příští rok do Jeruzaléma, a později se nám ozvala ředitelka tanečního festivalu v Bělehradu, která sólo v Tel Avivu viděla. Zřejmě ho uvedeme dvakrát, myslím, že to připadá na březen příštího roku. Byli tam i další producenti, tak uvidíme, jestli se ještě něco urodí.“

Dlouhodobé plánování: networking je základ

Hostování na festivalech obvykle předchází dlouhé měsíce plánování, vystoupení se domlouvají i několik let dopředu, nejméně však rok. Festivaly jsou místem setkání nejen diváků, ale i producentů a ředitelů, takže inscenace, která uspěje, má šanci na další pozvání. Základem síťování jsou tuzemské festivaly, ale také pomoc partnerských organizací.

Ředitelka Tel Aviv Dance Festival Naomi Perlov byla v Praze v roce 2022 na festivalu Česká taneční platforma. „Této přehlídky jsem se sice neúčastnil, ale našla si mne sama na doporučení, protože do programu festivalu hledala i jiný žánr než tanec. Moje představení se jí líbilo a bez váhání zamluvila i uvedení představení pro děti Paperboy, které přitom vůbec neviděla, až v Tel Avivu. Všechna jednání a setkání tak začala naživo tady v Praze,“ komentuje Radim Vizváry pozvání na festival, který je primárně věnován prezentaci současného tance.

„Naši návštěvu jsme začali plánovat v červnu 2022 a během komunikace a vyjednávání ohledně technických požadavků nebo honoráře občas nastaly okamžiky nedorozumění, ale to přikládám spíš tomu, že jsme museli vyjednávat na dálku. Když jsme přijeli tam, tak jsme viděli a zažili špičkový festival. Mohu říct z vlastní zkušenosti, protože organizuji několik festivalů, dlouhá léta, že vím, co obnáší sestavit profesionální tým, připravit zázemí pro umělce, po technické stránce i komfortní prostředí, aby se cítili dobře a mohli se plně a bez starosti připravit na vystoupení,“ komentuje zkušeně. Festivaly, které vede, Mime Fest i Komedianti v ulicích, mají už víc než desetiletou tradici.

Podpora ze strany Českého centra Tel Aviv

Mime Prague i soubor choreografky Věry Ondrašíkové velmi výrazně podpořilo České centrum Tel Aviv, které výrazně odlehčilo i finanční náklady, které by jinak vznikly festivalu. Bez této spolupráce a také bez prvotní iniciativy Českého centra by se pravděpodobně zájezd našich umělců vůbec neuskutečnil.

České centrum nejen umělcům uhradilo letenky, ubytování i diety. Důležitá byla i osobní podpora a starostlivost ředitele CC Tel Aviv Roberta Mikoláše (který nyní na přelomu července a srpna změnil místo působnosti na Řím). Pozvání vzešlo do velké míry právě z jeho iniciativy: byl to právě on, kdo pro uměleckou ředitelku Naomi Perlov a její zástupkyni Tamir Eting zařídil výjezd do Prahy a současně se ihned zavázal k finanční spoluúčasti centra na hostování českých divadelníků v Izraeli.

Oporou uměleckých týmů byl i na místě. „Bez jeho pomoci a laskavosti bychom si Izrael neužili bez stresu, v komfortu a s pozitivní náladou,“ dodává Radim Vizváry za oba soubory.

Radim Vizváry se svým oceňovaným Sólem (2016) odehrál víc než 100 repríz v desítkách českých divadel i na mnoha zahraničních festivalech, mimo jiné na festivalu Mindelact na Kapverdách a v Japonsku. Od listopadu 2022 inscenaci opět pravidelně hraje ve Švandově divadle. Zde také 2. října uvede nový autorský projekt zaměřený na minimalistické gesto v současné pantomimě. Ve svých sólových projektech i koprodukcích s různými soubory hledá pro pantomimu nová nosná témata, která mohou oslovit a dotknout se současného diváka. V posledních letech zkoušel také nové možnosti propojení techniky mimu s jinými žánry, například s iluzionistikou, s novým cirkusem a akrobacií, objektovým divadlem a s novými technologiemi a multimédii, kterým se věnuje v Laterně magice. Sólo zůstává stále jeho nejuváděnější a nejoceňovanější inscenací.

PhDr. Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

Světem hudby, tance, divadla, literatury i filmu

Deset let zábavy, vzdělávání i dobrodružství. Déčko slaví kulatiny

Déčko slaví kulatiny!

Jedinečný program pro nejmladší diváky. Každý den od šesté hodiny ranní až do večerní osmé hodiny. To je Déčko, stanice, která na konci srpna oslaví deset let vysílání. Celou dekádu děti nejen baví, ale i vzdělává, motivuje ke sportu nebo třeba učí vařit. Nejinak tomu bude nadcházející podzim, na který si ČT 😀 tradičně přichystalo bohatou nabídku premiér. Přímo v narozeninový den, ve čtvrtek 31. srpna, se děti mohou těšit na speciál Studia Kamarád i AZ kvízu junior, na snímek Myši patří do nebe oceněný Českým lvem za nejlepší animovaný film i na prémiové pokračování oblíbeného Večerníčku Žížaláci.

„Když jsem před dvanácti lety psal do svého kandidátského projektu na místo generálního ředitele České televize první myšlenku na založení programu věnovanému zábavě a vzdělávání dětí, nedovolil jsem si doufat, že se nám za pár let podaří vytvořit tak vyhledávaný, respektovaný a bezpečný prostor pro nejmenší diváky,“ bilancuje generální ředitel České televize Petr Dvořák a pokračuje: „Déčko denně oslovuje bezmála dvě stě tisíc dětí. A daří se mu i v mezinárodním srovnání. Hned po spuštění se zařadil mezi top tři nejvyhledávanější dětské veřejnoprávní programy v Evropě a za celých deset let existence z této trojky nevypadl.“

Oslavy desetiletého jubilea na obrazovkách vypuknou poslední srpnový den. Kromě speciálu Studia Kamarád, či animované adaptaci Malého prince se děti mohou těšit také na AZ kvíz junior. „V narozeninové epizodě se představí cukrář Josef Maršálek, olympionik Aleš Valenta i herečky Magda Reifová a Naomi Adachi. Kromě speciálních hostů jsme připravili i zajímavé otázky. Zkrátka je na co se těšit,“ říká moderátor Jan Adámek.

 

Premiérové epizody oblíbených večerníčků

V pravidelném podvečerním čase popřeje Déčku v závěru letních prázdnin také Večerníček, a to prvním dílem nejnovější animované série Žížaláci. Ta se mimochodem, s celkem dvaapadesáti díly, stane nejdelším původním animovaným večerníčkem od roku 1989. Novými epizodami bude pokračovat i loutkový seriál Zahrádka pod hvězdami o malém Ježíškovi, jeho rodičích Marii a Josefovi a kamarádech Tomášovi a Petrovi.

 

Nové seriály i celoroční soutěž

Na podzim si Déčko pro své diváky připravilo celou řadu původních pořadů. Hned první zářijové pondělí bude třináctidílný animovaný cyklus vyprávět Co všechno umí počasí. „V prvních dílech vysvětlíme, co počasí je, jak ovlivňuje život na Zemi a proč se mění roční období. V těch dalších se budeme meteorologickým jevům věnovat podrobně, probereme například mraky, mlhu nebo duhu. A zaměříme se i na to, jak se počasí vlastně měří,“ říká režisérka, scenáristka a animátorka pořadu Maria Procházková.

A následně v říjnu přenese děti za deseti různými druhy umění kouzelný Múzohled v seriálu Múzárium aneb Všechny múzy světa: „Scénáře jsem psala pro Báru Vaculíkovou a Coco Rafajovou, dceru a vnučku Petry Černocké. Kromě nich se v seriálu objeví také Vanda Hybnerová v epizodě o pantomimě nebo třeba Ondra Studénka v dílu o folklóru. Dětem přiblížíme i činohru, poezii a písňové texty, malířství, voiceband a rap, loutkářství, film nebo balet s primabalerínou Terezou Podařilovou,“ představuje cyklus jeho scenáristka Zora Jandová.

V patnácti dílech série o záchranářských profesích Zachraň se, kdo můžeš bude trojice průvodců čelit nečekaným krizovým situacím vyžadujícím zásah některé ze složek Integrovaného záchranného systému. Děti tak populárně naučnou formou zjistí, co dělat, když jde o život. Již podruhé se vypraví také do Datové Lhoty – v nových příbězích se dozví, jak funguje počítačová myš, k čemu slouží restart, co znamená chytrý spotřebič nebo na co si dát pozor při instalaci aplikace. A v pořadí již třetí řady se dočká Zvěd, v němž průvodci Vojtěch Klinger a jeho fenka Maggie odhalí zajímavá fakta o vzduchu. Chybět nebude ani tradiční celoroční soutěž Déčka. Ta chce letos s názvem Úžasné umění tříbit umělecký vkus, estetické cítění i vnímání detailu. „S otevřenýma očima a všemi smysly budeme vnímat svět kolem nás v celé jeho kráse. S kouzelnými brýlemi i bez nich projdeme světem hudby, tance, divadla, literatury i filmu,“ doplňuje vedoucí projektu Monika Mrázová.

Foto: Archiv České televize

 

Karolína Blinková, Česká televize

pro Taneční magazín

JAGNA! Tvůrci animovaného unikátu „S láskou Vincent“ na podzim představí svůj další film

Nejnovější film dvojice režisérů Doroty Kobiely Welchman a Hugha Welchmana, z jejichž dílny pochází i snímek nominovaný na Oscara S láskou Vincent, se letos na podzim dočká světové premiéry. Film JAGNA, vytvořený jedinečnou technikou animované malby, bude poprvé prezentován začátkem září v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Torontu. Čeští diváci ho pak mohou spatřit 6. listopadu na filmovém festivalu 3KinoFest. Do kin vstoupí o tři dny později.

JAGNA (v originálním názvu Chlopi, anglicky The Peasants) vychází z předlohy románu Sedláci od polského autora Władysława Stanisława Reymonta, za který významný prozaik a představitel uměleckého hnutí Mladé Polsko získal v roce 1924 Nobelovu cenu za literaturu. Na pozadí obrazu doby na přelomu 19. století, s jejími ostrými sociálními rozpory mezi velkostatkáři a rolníky, se odehrává romantický příběh protkaný zvraty, láskou, ale i nenávistí. Děj plný emocí rozkrývá odvrácenou tvář těžkého života i tehdejších poměrů na vsi. Ústřední postavou je Jagna, krásná, mladá dívka, která je mnohým trnem v oku. Půvabná žena je zdrojem romantické náklonnosti a přirozeným katalyzátorem dramatických událostí.

Režisérka DK Welchman se ve filmu vrací k polským kořenům a román Władysława Reymonta prezentuje široké veřejnosti za pomoci techniky animované malby, která si již díky filmu S láskou Vincent získala srdce sta tisíců fanoušků po celém světě. Nejen samotný román, ale i interpretace děl umělců, jako je Józef Chełmoński, Ferdynand Ruszczyc a Leon Wyczółkowski, jsou odrazem uměleckého hnutí Mladé Polsko. To se na přelomu 19. a 20. století naplno projevovalo nejen v literatuře, ale také v hudbě nebo ve výtvarném umění.

Snímek byl zpočátku natočen jako hraný film, načež se skupina více než 100 malířů pustila do malířské animace jednotlivých scén. Výtvarníci malovali klíčové záběry olejovými barvami Cobra (Royal Talens) na plátno a skupina animátorů vytvářela mezisnímky, aby vyhladila přechod z jednoho záběru do druhého. Tento druh postprodukce trval celé dva roky.

Světové premiéry se film dočká v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Torontu, jenž letos proběhne od 7. do 17. září. Jde přitom o jeden z největších veřejně přístupných filmových festivalů na světě, který každoročně přiláká bezmála půl milionů návštěvníků.

„Jsme nadšeni, že se světová premiéra filmu JAGNA uskuteční zrovna na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. Hlavní myšlenkou TIFFu je změnit způsob, jakým lidé vnímají svět prostřednictvím filmu, což je filozofie nám blízká. Snímek JAGNA byl pro nás další objevitelskou cestou, která nám umožnila hlouběji proniknout do emocionálních možností a estetické krásy, kterou může animace v podobě speciální olejomalby přinést do filmového vyprávění. Díky ní divákům lépe přiblížíme Reymontův silný příběh o životě rolníků, který je navzdory Nobelově ceně současné společnosti do značné míry neznámý,“ komentuje Hugh Welchman, spolurežisér a producent filmu JAGNA ze studia BreakThru Films.

Poprvé se v Česku celovečerní snímek objeví 6. listopadu v rámci jubilejního desátého ročníku Mezinárodního filmového festivalu 3KinoFest za podpory Polského institutu. “Mám velkou radost, že jubilejní desátý ročník 3KinoFest zahájíme tak výjimečnou uměleckou událostí, jako je film JAGNA. Tím jen potvrzujeme naše motto, 3KinoFest – to nejlepší ze středoevropské kinematografie,” říká Vavřinec Menšl, ředitel 3KinoFest.

 Na plátna českých kin pak snímek vstoupí 9. listopadu. Do české distribuce jej uvádí Bohemia Motion Pictures.

Klára Duháčková                                                 

Martin Kubišta      

pro Taneční magazín