Taneční Romeo a Julie s Oskarem Hesem

Oskar Hes a Aneta Kalertová v premiéře ve Švanďáku

Švandovo divadlo uvede romeo a julie

s Oskarem Hesem a Anetou Kalertovou. Novinka promlouvá k divákům všech generací 

Romea a Julii, nejslavnější lovestory všech dob z pera Williama Shakespeara, chystá jako svou první premiéru roku 2026 Švandovo divadlo v Praze. V úloze Romea se představí Oskar Hes, Julii ztvární vycházející herecká hvězda Aneta Kalertová, režisérem je umělecký šéf divadla Martin Františák. Moderní překlad Jiřího Joska zachovává poetičnost původní předlohy a David Košťák s dramaturgem Norbertem Závodským text upravili tak, aby byl pro současné publikum srozumitelný a živý. Valentýnská premiéra je 14. února 2026 ve Velkém sále Švandova divadla.

 „Na hře Romeo a Julie se mi líbí její ryzí divadelnost spočívající zejména v síle slov, gest a situací,“ říká režisér Martin Františák. „První velká láska tu oběma milencům i jejich okolí převrátí život naruby. Ryzí milostný cit je tu navíc spojen s ještě dětskou nevinností. Důležitý je osobní prožitek, který tu společně s herci může naplno prožít i publikum,“ dodává režisér.

Novinka Švandova divadla, v níž se lehkost prolíná s naléhavostí, hravost s dojetím a kde láska mladičkého páru z italské Verony směřuje k nevyhnutelnému finále, má podle Martina Františáka potenciál zaujmout diváky všech generací – od teenagerů až po jejich prarodiče.

Tanec, prostor, světlo, pohyb

Složení tvůrčího týmu naznačuje, že ve Švandově divadle hodlají předvést slavný Shakespearův kus v plném lesku. Svižnou podívanou s původní hudbou skladatele Ivana Achera dotváří nápaditě pojatá scéna a noblesní kostýmy Marka Cpina. Inscenace nabízí také stylizované taneční kreace v choreografii Tomáše Rychetského. O pohybovou spolupráci se stará další „superstar“ ve svém oboru – Rostislav Novák ml., průkopník nového cirkusu.

Na hře dramaturgicky spolupracuje Martina Kinská, cenné odborné rady poskytuje teatrolog a specialista na Shakespearovo dílo Pavel Drábek. Light design vytváří Karel Šimek, hlasovou spolupráci zajišťuje Regina Szymiková.

Takový pěkný pár: Hes a Kalertová

Romea, mladíka z rodiny Monteků zamilovaného do dívky z nepřátelského rodu Capuletů, hraje Oskar Hes. Tuto roli považuje za svůj dosud největší divadelní úkol. A přistupuje k ní s patřičným respektem: absolvoval několikaměsíční hlasovou přípravu zaměřenou na blankvers – pětistopý jambický verš, v němž je hra napsána. „Několik měsíců předem jsem oslovil hlasovou poradkyni Evu Spoustovou, abych se s tímto veršem seznámil. Na zkouškách pak byla další specialistka Regina Szymiková a i ona nám byla skvělou oporou,“ vysvětluje Hes. Až do konce sezóny také omezil své další aktivity ve filmu a televizi, aby se na hraní Romea mohl soustředit. „Tak jako se kdysi James Dean potkal s Rebelem bez příčiny, tak se i Oskar Hes potkává s Romeem,“ s nadsázkou glosuje obsazení hlavního mužského hrdiny režisér Františák.

Mladý herec může nabýt pocitu, že ho velikost a sláva shakespearovských postav může převyšovat. Osobně se na to ale snažím dívat jako na další velkou příležitost a výzvu. Velmi se těším, co nám Shakespeare ukáže a co nás  – i o nás samotných – naučí. Ne nadarmo se říká, že Shakespeare je svátek divadla,“ je přesvědčen Oskar Hes, který vždy vynikal i v pohybové složce hereckého projevu. „Velmi se těším na šermířské a bojové workshopy s Rosťou Novákem mladším a s Tomášem Rychetským, kteří se starají o pohybovou stránku inscenace,“ uvádí představitel Romea.

Julii ztvárňuje Aneta Kalertová, studentka DAMU. „Oskar s Anetou tvoří krásnou mladou dvojici a výborně spolu fungují i herecky. Oba jsou nadaní, vnímaví, spontánní a pracovití,“ uvádí dramaturg Norbert Závodský, spoluautor inscenační úpravy.

„Aneta Kalertová je nesmírně talentovaná herečka a zpěvačka. Jsem rád, že můžu spolupracovat právě s ní,“ chválí svou hereckou partnerku Oskar Hes. „Je pro mě nesmírně důležité, abych si v páru s hereckým kolegou nebo kolegyní rozuměl i po lidské stránce, a to se nám daří. Věřím, že ji čeká velká kariéra,“ zaprorokoval Hes na adresu Kalertové. A ta jejich soulad potvrzuje. „S Oskarem jsme si díkybohu naprosto sedli. Ke zkoušení přistupuje vážně svědomitě, má skvělou energii, a hlavně je to parťák, což je opravdu největší štěstí.“ 

Přála bych si, aby moje Julie byla hravá, nikoliv příliš dětská, jak bývá někdy zobrazována,“ uvažuje o své postavě Kalertová. „Bylo by krásné, kdyby se mi podařilo Julii oživit tak, že se nám podaří splynout, a myslím tím hlavně to, co tato postava říká. Snažím se jít co nejvíce po významu, do kterého vkládám své vlastní představy,“ doplňuje.

Jednadvacetiletá herečka také výborně zpívá. Na plese, kde se oba milenci poprvé spatří, tak její Julie uchvátí Romea i svým hlasem. „Vypadá to, že v jedné skladbě budu rapovat v italštině. Vzhledem k tomu, že neumím ani rapovat, a už vůbec ne italsky, tak doufám, že tím Julie Romea skutečně okouzlí,“ dodává s úsměvem Kalertová.

Romeo, Julie a ti druzí 

V úloze Juliiných rodičů, manželů Capuletových, se objeví Tomáš Petřík s Anežkou Šťastnou. Montekovi, rodiče Romea, ztvární David Punčochář s Marií Štípkovou. Vévodu hraje Jacob Erftemeijer, Tybalta Jakub Tvrdík, Benvolia Radek Lajfr, Mercuzia Jan Grundman a Parise Jan Mansfeld.

Juliinu Chůvu a kněze Lorenza – postavy nabízející mladým milencům přijetí, bezpečí a příslib pomoci, které u vlastních rodičů tolik postrádají – ztělesní Andrea Buršová a Luboš Veselý.

V dalších úlohách se představí Marek Frňka (sluha Petr) a Miroslav Hruška (Lékárník). V alternacích se představí Kristian Černík s Vladimírem Pokorným (Gregory, Bratr Jan), Filip Týc s Jánem Madarasem (Samson).

Láska a střet generací

Podle Martina Františáka byl Shakespeare velmi inteligentním dramatikem. Ve svých textech si hrál s ostrými kontrasty i s jemností vyjádření. „V příběhu milenců z italské Verony je řada dráždivých témat, která jsou stále živá,“ uvádí režisér. „Například odpor mladých vůči tomu, v čem vyrůstají. Rodiče bez špetky pochopení pro přání svých potomků. Dvě předčasně dospělé děti poprvé prožívající cit, který je přesahuje a který za pár dní rozvrátí zaběhnuté pořádky,“ říká Františák, pod jehož uměleckým vedením Švandovo divadlo uvádí už několikátou inscenaci s tématem generačního střetu.

Podle shakespearologa Pavla Drábka právě generační konflikt patří k ústředním bodům napětí slavné tragédie. „Názorové a zejména hodnotové neshody mezi mladou generací a generací jejich rodičů panovaly už v době Shakespeara,“ upozorňuje Drábek. „Jen se jim říkalo jinak – nebo se o nich vůbec nemluvilo. Generační střet byl tehdy nedílnou, nepsanou a nevyřčenou skutečností života,“ uvádí Drábek a odkazuje na slavnou Juliinu repliku, že na samotném pojmenování tohoto fenoménu vlastně nesejde: „Takzvaná růže – nazvaná jinak –  bude vonět stejně.“

 „V Romeovi a Julii se generace míjejí,“ dodává dramaturg Norbert Závodský. „Mladí mluví jazykem citu, okamžiku a risku, zatímco dospělí jedou podle konvencí, cti a rodové hrdosti. Nikdo se vlastně neposlouchá, každý jen opakuje to své. Výsledkem je ticho tam, kde měl být rozhovor, a tragédie, která nevzniká ze zla, ale z neochoty pochopit svět druhých. Právě v tom je hra až bolestně živá: ukazuje, jak snadno se generace minou, i když stojí jen pár kroků od sebe.“

Dramaturg dále připomíná, že romance mladých milenců ze dvou znepřátelených rodů se seběhne velmi rychle: vše se odehraje během zhruba pěti dnů. Tomu odpovídá i úprava textu hry, kterou Závodský s Davidem Košťákem pojali tak, aby zdůraznili sevřenost a tah příběhu. Inscenace také zdůrazňuje svěžest a čerstvost příběhu, který William Shakespeare napsal v letech 1595-1596. „Díky Shakespearově genialitě a překladu Jiřího Joska však znějí Romeo a Julie jako dnešní teenageři. Shakespeare byl v tomhle směru průkopník: místo moralizujících typů plných neřesti dal mladým vlastní hlas, jazyk i osobnost,“ uzavírá Norbert Závodský.

Po premiéře 14. února 2026 ve Velkém sále následují již zcela vyprodané reprízy. V tuto chvíli je možné zakoupit vstupenky až na reprízu 9. května 2026.

Víte, že …

… titul Romeo a Julie se na programu Švandova divadla naposledy objevil před téměř třiceti lety?

V režii Karla Kříže tu měla inscenace premiéru v roce 1997, kdy se divadlo ještě jmenovalo Labyrint. Romea hrál tehdy Tomáš Petřík, jehož nyní uvidíme jako Capuleta. „Postavu Juliina otce vidím jako prototyp některých současných politiků. Capulet je ve veřejných záležitostech razantní a sebejistý. Rozkazuje, nenávidí své nepřátele a vůči své dospívající dceři zůstává slepý a hluchý,“ říká Martin Františák. „Capuletová, jeho manželka, porodila Julii jako velmi mladá. Ve hře je zmínka, že jí bylo teprve 13 let, byla tedy ve stejném věku, kdy se její dcera zamiluje do Romea. Co si asi myslí a co cítí žena, která je zvyklá stát vedle manžela jako poslušná trofej?,“ říká režisér současné inscenace, která naznačuje skrytý vnitřní život ženských postav. Těmi jsou vedle Capuletové v podání Anežky Šťastné také paní Monteková (Marie Štípková) a Chůva (Andrea Buršová).

… podle Martina Františáka má každá generace diváků „svého“ Romea a „svou“ Julii?

Legendární inscenací byla Romeo a Julie z roku 1963 v ND Praha v režii Otomara Krejči s Janem Třískou Marií Tomášovou. O více než dekádu později hru uvedlo Divadlo na Vinohradech s Oldřichem Kaiserem a Lenkou Skopalovou (režie František Štěpánek), počátkem 90. let pak ještě s Ivanem Trojanem a Vendulkou Křížovou (režie Jan Burian). Ke slavným nastudováním patřilo i to, které v roce 1994 vytvořil režisér Tomáš Töpfer s Terezou Brodskou a Radkem Holubem pro Letní shakespearovské slavnosti. V Městských divadlech pražských, konkrétně v divadle Rokoko, měla v roce 1997 premiéru inscenace režiséra Zdeňka Potužila s Lucií Vondráčkovou a Adamem Novákem. Dočkala se pak více než dvou set repríz.

…. William Shakespeare při psaní rád pracoval s kontrasty a do svých textů vkládal nejrůznější hříčky a finesy, takže v nich tvůrci i herci mají stále co objevovat?

Mladí lidé včetně obou milenců se vyjadřují stylizovaně, poeticky a někdy vyhýbavě, když rodičům lžou o svých pravých pocitech a záměrech. Úplně jinak mluví ti starší, Capuletovi, Montekové a Vévoda: přímočaře, nesmlouvavě, s důrazem na normy a autoritu. Důmyslně rozčleněný je i prostor hry: zatímco zahrada patří milencům, kteří tu hledají bezpečí a intimitu, vnitřek domu ovládají dospělí. A je tu i veřejný, společenský prostor. Zde jsou lidé nebezpečně vystavení pohledům i zbraním druhých.

… inscenační výprava Marka Cpina efektně pracuje i se světlem?

„Vytvořit scénu a kostýmy k Shakespearovým hrám není jednoduchý úkol, protože jeho texty se scénou nepočítají – scénografií jsou tu slova,“ vysvětluje Marek Cpin. „I proto se mi zatím vždy osvědčila nadčasovost a divadelnost. U Romea a Julie jsem vytvořil univerzální prostor, který se bude měnit hlavně světlem a minimem přestaveb. Jen pár detailů mu dává spojitost právě s tímto textem, jinak by se v něm daly v podstatě odehrát všechny Shakespearovy hry… U kostýmů bude z barev dominovat černá, bílá, přírodní tóny a šedá. A nejdůležitějším prvkem bude opět světlo. Ať už z reálných zdrojů – lustrů, nebo divadelních reflektorů či projekce,“ prozrazuje Cpin.

… balkón známý z proslulé „balkónové scény“, v níž se Julie vyznává ze své lásky k Romeovi, není v Shakespearově textu zmíněn?

Na absenci balkónu upozornil tvůrce a odborný spolupracovník inscenace Pavel Drábek, teatrolog, anglista, překladatel, libretista a znalec Shakespearových her. V předloze je uvedeno pouze „okno“, a to se také v inscenaci Švandova divadla objeví.

Foto: Alena Hrbková

Magdalena Bičíková, Richard Moučka 

pro Taneční magazín 

Divadlo roku

Jihočeské divadlo je poprvé nominováno na titul Divadlo roku

Jihočeské divadlo získalo nominaci v kategorii Divadlo roku v rámci Cen divadelní kritiky za rok 2025. Nominace byly zveřejněny v rámci 34. ročníku ankety časopisu Svět a divadlo, do níž se letos zapojilo 69 divadelních kritiků a kritiček. Výsledky budou vyhlášeny v neděli 22. března 2026 v Divadle Komedie v Praze. V kategorii Divadlo roku 2025 jsou nominovány tři scény:

· Divadlo Na zábradlí

· Divadlo Petra Bezruče Ostrava

· Jihočeské divadlo České Budějovice

Pro Jihočeské divadlo jde o první nominaci v této kategorii od vzniku ocenění v roce 1994.

„Máme z toho pochopitelně obrovskou radost, protože divadla mimo hlavní osu Praha, Brno, Ostrava se v nominaci na Divadlo roku objevují zcela výjimečně. Stejně tak se málokdy stane, že by bylo nominováno čtyřsouborové divadlo jako celek. Je totiž těžké udržet nejvyšší laťku ve všech oborech současně a tato nominace je tedy potvrzením, že kvalita Jihočeského divadla je mimořádná a já děkuji všem zaměstnancům Jihočeského divadla za jejich skvělou práci!” řekla k tomu ředitelka Jihočeského divadla Martina Schlegelová.

 

Nominace také v kategorii Hudba roku

Jihočeské divadlo je zastoupeno také v kategorii Hudba roku 2025. Nominaci získal David Hlaváč za hudbu k inscenaci Herkules (režie Petr Hašek), kterou uvedlo Malé divadlo na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Tato nominace potvrzuje, že i rodinně laděné projekty a site-specific produkce mohou být silným uměleckým počinem, který rezonuje napříč odbornou obcí.

O Cenách divadelní kritiky

Ceny divadelní kritiky jsou udíleny každoročně na základě ankety časopisu Svět a divadlo. O výsledcích rozhoduje hlasování divadelních kritiků, publicistů a teoretiků.

V letošním ročníku jsou ceny udělovány v kategoriích: Nejlepší inscenace roku, Ženský herecký výkon, Mužský herecký výkon, Divadlo roku, Nejlepší poprvé uvedená česká hra, Scénografie, Hudba a Talent roku.

 

Bc. Ondřej Hellebrant

pro Taneční magazín

 

Trapéza

Studio Hrdinů balancuje na pomezí tance, cirkusu a experimentálního divadla

Jak to vypadá, když se skloubí cirkus, tanec a rozlehlá scéna Studia Hrdinů? Uvidíte už brzy na premiéře taneční inscenace s názvem Trapéza. Mezinárodní tým v čele s renomovanou polskou choreografkou Izou Szostak představí svůj projekt inspirovaný světem cirkusu a klaunství už 28. února 2026 ve 20:00 ve Studiu Hrdinů. 

Strach, nebezpečí a risk visí ve vzduchu, jsou všudypřítomné a nikdy plně pojmenované. Trapéza není cirkusová show, ale taneční inscenace, která nachází paralely mezi cirkusem a současnou dobou plnou napětí.

„Dnešní svět je stejně jako cirkus poznamenaný nejistotou. Lidská těla balancují nad propastí, drží se mezi kontrolou a pádem, mezi dovedností a křehkostí. Každý pohyb vyžaduje ostražitost a

důvěru v sebe a svou komunitu,“ dodává k tématu choreografka a autorka inscenace Iza Szostak. Spíše než aby cirkus vnímala jako podívanou nebo nostalgii, přistupuje k němu jako k systému –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ prostorovému, sociálnímu a ideologickému aparátu, který organizuje těla, role a mocenské vztahy. Choreografie je pro Izu Szostak nástroj, který jí umožňuje vytvořit nový řád.

Název inscenace odkazuje k trapéze nebo-li visuté hrazdě jako k němé svědkyni všech událostí. Její příběh píše pouze gravitace a vnější kontrola lidí. Pětice performerů a performerek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Edita Antalová, Adam Mašura, Eva Mora, Karolína Růžičková a Taro Troupe –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ provede publikum divadlem přímo k trapéze, na níž budou balancovat tak jako v běžném životě. Mezi těly, objekty, námahou a vyčerpáním inscenace Trapéza reflektuje současný stav umělců, kteří jsou uvězněni na jedné straně v nejistotě, na druhé straně v neustálé expozici, tlaku okolí a neměnných strukturách.

„Jsem rád, že Trapéza je dalším projektem, který podtrhuje naši fascinaci výtvarným uměním a prolínáním forem a žánrů a že jsme ke spolupráci oslovili na divadle debutující umělkyni Paulu Gogolu a umělce Matyho Grznára. Trapéza je pro mě uměleckým introspektivním zlým snem a zároveň krásou i děsem z tvorby,“ dodává ke vzniku inscenace umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák.

Premiéra Trapézy dovrší více než desetiletou etapu prostupování polského tanečního divadla do dramaturgie Studia Hrdinů. Iza Szostak stála i na jejím počátku, když v roce 2016 vystoupila na Festivalu Norma s projektem Bagrový balet.

Iza Szostak: Trapéza

autorka, choreografka: Iza Szostak

scéna: Paula Gogola

kostýmy: Paula Gogola, Maty Grznár

hudba: Jakub Słomkowski

světelný design: Václav Hruška

asistentka režie: Kotryna K. Rupainytė

rešerše: Anka Herbut, Iza Szostak

tvorba a performance: Edita Antalová, Adam Mašura, Eva Mora, Karolína Růžičková, Taro Troupe

Projekt je spolufinancován Ministerstvem kultury a národního dědictví Polska. Obsazení inscenace vzniklo na základě otevřeného workshopu/castingu ve Studiu Hrdinů v roce 2024.

premiéra: 28. února od 20:00 ve Studiu Hrdinů

nejbližší reprízy: 2., 23. a 24. března, 11. a 12. května

 

Pavlína Drnková

pro Taneční magazín 

Skládání unavených přítomností

Vernisáž Michaely Šuranské

Galerie XY uvede výstavu malířky Michaely Šuranské
V úterý 10. února 2026 v 18:00 proběhne v Galerii XY vernisáž výstavy Skládání unavených přítomností. Autorka bude osobně přítomna, spolu s kurátorkou Viktórií Pardovičovou.

Šuranská ve své tvorbě posouvá malbu směrem k objektu a instalaci. Vystavené práce propojují fragmenty krajiny, architektury a nalezených materiálů a tematizují paměť místa a pozornost vůči detailu.

Michaela Šuranská: Skládání unavených přítomností
vernisáž: 10. 2. 2026, 18:00
výstava: 11.2. – 30. 3. 2026
kurátorka: Viktória Pardovičová

Galerie XY

pro Taneční magazín