Otevřený dopis pracovníků Institutu umění- Divadelního ústavu

Návrh na zrušení Institutu umění- Divadelního ústavu, který má excelentní výsledky

Otevřený dopis pracovníků Institutu umění – Divadelního ústavu ministru kultury ČR Mgr. Martinu Baxovi ve věci návrhu na zrušení Institutu umění – Divadelního ústavu


Vážený pane ministře,

obracíme se na Vás jako pracovníci Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU) s hlubokým znepokojením nad Vaším záměrem vydat v následujících dvou týdnech rozhodnutí o zániku naší instituce a převedení jejích aktivit pod NIPOS, a to již k 30. červnu tohoto roku. O tomto záměru nás informovalo vedení IDU na mimořádné poradě.

Toto rozhodnutí nás zaskočilo jak svou nenadálostí, tak obsahem. Nemáme jasné informace o strategii, z níž Ministerstvo kultury vychází, ani o důvodech, které k tomuto rozhodnutí vedou. Celý proces se nám jeví jako nedostatečně naplánovaný a překotný, což vyvolává nejistotu a obavy. U tak složité záležitosti, jako je transformace dvou různorodých institucí s vlastní, desítky let budovanou identitou, je jediným nám známým bodem termín zrušení jedné z nich. Postrádáme jakýkoli harmonogram a koncepci.

Doposud byly naše výsledky hodnoceny domácími expertními panely i mezinárodní odbornou veřejností jako excelentní. Pokud důvodem změny nejsou finanční úspory ani kvalita naší práce, ptáme se: Proč má IDU zaniknout? Jaké jsou cíle a přínosy tohoto kroku? Kdo a jak bude garantovat podmínky pro zachování odborné, analytické činnosti a mezinárodní spolupráce, kterou IDU dlouhodobě rozvíjí? Jakým způsobem bude zaručena kontinuita výzkumu?

Vážený pane ministře, je-li vůbec zvažovaný krok nutný a může-li být přínosný, žádáme Vás o jeho transparentní, odborně garantovanou a dobře komunikovanou přípravu v adekvátním časovém horizontu, včetně diskuse a zohlednění expertiz odborníků.

S pozdravem

Andrle, Jan

Bahníková, Zdenka

Benešová, Irena

Čepcová, Lucie

Čermák Zbuzková, Andrea

Černá, Kamila

Černá, Markéta

Černík, Zbyněk

Černý, Milan

Danzer, Matouš

Debnár, Viktor

Dolníčková, Markéta

Drexler, Otto

Dudek, Adam

Frančáková, Erika

Fučíková, Alena

Hajšman, Vladimír

Hanoušek, Martin

Hantáková, Helena

Hrádková, Alena

Honsová, Petra

Chlíbcová, Anna

Ježková, Petra

Kadlecová, Klára

Klementová, Monika

Kraus, Pavel

Koubková, Lenka

Kubart, Tomáš

Landovská, Andrea

Lukáš, Miroslav

Mansfieldová, Markéta

Mikulka, Vladimír

Musílková, Eva

Müllerová, Magdalena

Návratová, Jana

Novotná, Barbora

Pecková, Júlia

Petrmichlová, Radka

Poláková, Anna

Příhodová, Barbora

Rezková, Jana

Slaběňáková, Barbora

Součková, Alena

Svatoňová, Pavlína

Svoboda, Adam

Šanda, Michal

Ševčíková, Lucie

Šteflová, Květa

Štičková, Anna

Štorek, Pavel

Šťastná, Denisa

Trávníčková, Markéta

Vašek, Roman

Vedralová, Kateřina

Velemanová, Věra

Zahálka, Michal

Zemančíková, Kateřina

Zemanová, Berenika

IDU, Taneční magazín

Pozn. : Redakce Tanečního magazínu vždy a jakýmkoliv způsobem podporuje umělecké aktivity.  Stojíme při Vás. 

Platforma NOVÁ GENERACE srdečně zve

Březnový večer 2025 – poprvé v Žižkostele!

Nová Generace srdečně zve nadšence současného tance na nadcházející komponovaný večer choreografií. Už 23. března 2025 od 19:30 ožije prostor Komunitního centra Žižkostel energií mladých talentů (nejen) z Katedry tance HAMU. V šesti rozmanitých dílech se představí mimo jiné stážisté souboru Lenka Vagnerová & Company, posluchači Pražské taneční konzervatoře či studenti programu Erasmus+.

NOVÁ GENERACE otevírá dveře mladým choreografům a tanečníkům, kteří stojí na začátku své profesionální kariéry. Díky komponovaným večerům dostávají jedinečnou příležitost představit svou tvorbu veřejnosti a získat tak cenné zkušenosti, jež jim pomáhají růst a rozvíjet vlastní umělecký projev.

Březnový večer zahájí choreografie s názvem LImIT od Sary Miądowicz, studentky programu Erasmus+. Sara se zaměřila na tlak, který na nás vyvíjí nejen společnost, ale i my sami, když se snažíme naplnit vlastní nedosažitelně vysoké nároky. Ve své choreografii využila improvizaci a partnerskou práci jako prostředky k vyjádření proměn, které v člověku nastávají při setkáních s ostatními.

Ve druhé choreografii večera It‘s your turn now pracoval student magisterského studia Samuel Loj se čtyřmi zahraničními stážistkami renomovaného souboru Lenka Vagnerová & Company. Ve své tvorbě se věnuje zvědomění přítomného okamžiku: ,,Scéna je otevřená. Čas plyne a pozornost se obrací k tobě. It is your moment now.” Seaquence, uváděná v pořadí večera jako třetí je debutovou choreografií studentky Alice Silné na HAMU, jejíž autorskou hudbu složila Daša Horváthová. Anotace díla v podobě úryvku z písně Racci od Cermaque a Iamme Candlewick naladí diváka na atmosféru choreografie, která zobrazuje, jak i poklidné moře v sobě ukrývá pohyb, jehož síla a rytmus se neustále obnovují, stejně jako barevný svět pod jeho hladinou.

Součástí bakalářského studia oboru choreografie na HAMU je také tvorba choreografií pro studenty tanečních konzervatoří. Ze spolupráce s Pražskou taneční konzervatoří vznikly hned tři následující choreografie. Simona Dejmková se v duetu Deformát soustředí na stopu, kterou pohyb zanechává. „Tvar se mění s každým dotykem, ohybem, tlakem. Záhyby zůstávají, i když se snažíme uhladit povrch. Otisk těla se vpíjí do hmoty, prolíná vrstvami, mizí a znovu se vynořuje.“

Student Vojtěch Brož v procesu tvorby choreografie V mezích zkoumal hranice intimního prostoru člověka, které si každý z nás nosí s sebou, ale pro lidské oko zůstávají neviditelné. Co by se však stalo, kdyby viditelné byly? A naopak – co kdyby vůbec neexistovaly? Večer nakonec uzavře Barbora Sváčková se svou choreografií The best seat in the house – dynamickou úvahou o nejistotě, volbě a proměnlivosti našeho místa ve světě.

Vstupenky na březnový večer NOVÉ GENERACE, který proběhne 23. 3. 2025 od 19:30 v Komunitním centru Žižkostel (náměstí Barikád 1520, 130 00 Praha 3), můžete zakoupit online na webové stránce BOOMevents nebo osobně v den konání akce na pokladně Žižkostela.

Pro více informací sledujte Instagramový profil NOVÉ GENERACE a událost na Facebooku.

Akce je realizována za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hl. města Prahy. Dalšími partnery akce jsou HAMU, Lenka Vagnerová & Company, Pražská taneční konzervatoř, LV&C_STUDIO8 a Městská část Praha 8.

Natálie Matysková

pro Taneční magazín

Pluto aneb chybující lidé v akci

Čtyři vynikající mimové na jednom jevišti, pantomima je zpět

6. března měla v Národním divadle světovou premiéru zbrusu nová inscenace Laterny magiky pod názvem Pluto. Režie se ujal Thomas Monckton, pocházející z Nového Zélandu. Jeho tvorba  se pohybuje na pomezí fyzického divadla, cirkusu a klauniády. Vybral si spolupráci s těmi nejlepšími českými mimy, tedy Vandou Hybnerovou, Annou Polívkovou, Radimem Vizvárym  a novozélandským skvělým mimem Trygve Wakenshaw. Thom Monckton se snaží přivést zpět na jeviště pantomimu, která je dnes na okraji.  Přitom právě sledování talentovaných umělců, kteří dokáží vytvářet celé světy, má své neopakovatelné kouzlo.

 

Pluto. Planeta, ale také začínající filmové studio. Jeho čtyři členové mají nadšení pro věc, odhodlání, ale žádné odborné znalosti, žádnou intuici a vůbec ne umělou inteligenci. Zkrátka chybující lidé se snaží udělat chybný produkt z chybných nápadů. A jde jim to.

 

Na začátku inscenace se na projektovém plátně objevují záběry z planety Pluto. Celkem dlouhý začátek ve mně budí nedůvěru,  zda nebude představení příliš  krátké a ošizené o  samotnou pantomimu. Ale omyl! Postupně chápu, je to film,  který se naše povedená skupinka snaží natočit.

Laterna magika | Pluto: Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Laterna magika | Pluto: Anna Polívková, Trygve Wakenshaw, Vanda Hybnerová, Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Komediální  talent  Anny Polívkové se nezapře už při jejím prvním vstupu na scénu. Když se představí coby režisérka a sedá si na své režisérské křeslo, začíná to v publiku šumět smíchem. Její postava, Vilma Sofia Anastasia von Spielberg, řečená Boss, jednoho dne zdědí filmové studio. Ale nikdy neplánovala stát se režisérkou. Pravděpodobně představí scénář svým dvěma účinkujícím a ti  si ho vyloží  trochu po svém. Zkrátka každý je hrdina a je rozhodně lepší než ten druhý.  Také to dávají patřičně najevo. Zde už rozehrává svůj talent  Trygve Wakenshaw  a Radim Vizváry. Pieter  (Trygve Wakenshaw) jednou zamířil na pracovní pohovor na elektrikáře, ale cestou špatně odbočil a ocitl se na konkurzu herectví. A tam potkal Gorge.  Gorge (Radim Vizváry) je nezkušený filmový herec, má talent, o kterém je přesvědčený hlavně on sám a myslí si, že kamera je jeho osud. A dále tu máme Maxe (Vanda Hybnerová), který je technikem tělem i duší. Existuje pro něj jen záře reflektorů. Jaksi ale nemá potřebnou kvalifikaci, což je občas vidět. Ve studiu to různě tříská a svítí, každý se snaží problém nějak vyřešit a naši tři hrdinové si musí se zádrhelem jakýmkolivi způsobem  poradit, tedy podlézt, nadlézt, přeskočit… Jejich úsilí pochopitelně polechtá divákovi bránici. I samotné čtení scénáře není úplně jednoduché.

Laterna magika | Pluto: Vanda Hybnerová, Radim Vizváry, Anna Polívková – foto: Petr Lebeda

Laterna magika | Pluto: Vanda Hybnerová, Trygve Wakenshaw, Anna Polívková, Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Laterna magika | Pluto: Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Ale konečně přichází natáčení samotné.  Obleky astronautů (velmi nápadité, dělají  z našich hrdinů ještě více už tak dost veselé postavičky). Ale obléct se do nich! I tady vyvstává problém, protože Gorge chce být vždy perfektní. Režisér má co dělat, pobíhá zleva doprava a hlavně se velmi snaží. Herci také a co všechno se dá prožít, to se musí jen vidět!  Jejich úsilí ale končí kolapsem. Max musí zachraňovat lidské životy a samozřejmě po svém. V jednu chvíli to vypadá, že z aktérů jsou spíš zombie, Max je zoufalý a nápaditě použije  raději kýbl, který má po ruce,  jednou jako přilbu na hlavu, poté nádobu na zvracení či toaletu…. Vše ale dobře dopadne a natáčení pokračuje. Snad nejúsměvnější je scénka, která má pravděpodobně  zpodobňovat  využití  tzv. zeleného plátna. To, co režisér opravdu natáčí a hlavně jakým způsobem, by jistě dohnalo k slzám i dnešní dorostence. Tak tohle nemá konkurenci.  Po natáčení přichází chvilka napětí, zda technika vůbec funguje…

A je tu šťastný konec,  ocenění, dlouhý potlesk a slzy vděčné režisérky. A také dlouhý potlesk z našich řad a slzy smíchu. Vlastně dlouhý potlesk by si zasloužilo už i samotné vzezření Radima Vizváryho (zejména účes), chytám se při tom, jak si ho zaujatě prohlížím.

 

Pluto je jedna z nejpovedenějších inscenací, které jsem v poslední době měla možnost vidět. Vřele doporučuji velkým i malým.

Pluto –  tak to vypadá, když se čtyři vynikající mimové sejdou na jednom jevišti. Bravo!

 

 

Foto: Laterna Magika, ND, Petr Lebeda

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Pluto

Světové premiéry v ND

Představte si čtveřici nadšenců, kteří se rozhodnou založit filmové studio motion capture. Zní to jako skvělý nápad? Možná. Je tu jen jeden drobný háček – o filmu nevědí vůbec nic.

Vítejte tak v Plutu! Ve filmovém studiu, kde je možné téměř vše a kde jedinou jistotou je chaos. Vašimi průvodci budou flegmatický technik Max, režisérka zvaná Boss, která vidí rozmazaně nejen budoucnost, snaživý herec Gorge a jeho líný kolega Pietr. Společně se pokusí vytvořit velké filmové dílo. Nebo alespoň něco, co se nerozpadne dřív, než postaví green screen. Hlavním výrazovým prostředkem této komedie je pantomima.

Laterna magika | Pluto: Anna Polívková, Radim Vizváry, Trygve Wakenshaw, – foto: Petr Lebeda

Světové premiéry 6. a 7. března na Nové scéně Národního divadla

 

PLUTO

Režie: Thomas Monckton
Výprava: Marek Cpin
Hudba a zvukový design: Ivo Gregorec Sedláček
Světelný design: Karel Šimek
AV design: Amador Artiga
Rigging: Romana Stachovičová

Účinkují:

Vanda Hybnerová

Anna Polívková

Radim Vizváry

Trygve Wakenshaw

 

Režisér Thomas Monckton o inscenaci

Pluto je začínající filmové studio, které se s nadšením vrhá na konkurenční scénu motion capture – přestože jeho tvůrci nemají žádné odborné znalosti, žádnou intuici a rozhodně žádnou umělou inteligenci. Co ale mají, je neochvějná (a notně pomýlená) naděje a odhodlání.

Pantomima, klasická umělecká forma, se v průběhu let vytratila do stínů, které vrhají jasná světla divadelních, filmových a televizních hvězd. Stejně jako bývalá planeta Pluto, i pantomima byla kdysi nedílnou součástí kolektivního vědomí, jednou z mainstreamových forem performativního umění. Dnes je však na okraji. Pluto si klade za cíl přivést pantomimu zpět. Umístit ji do moderního kontextu a představit ji publiku s radostí, lehkostí a veselím. Je to pokus připomenout si kouzlo sledování talentovaných umělců, kteří dokáží vytvářet celé světy doslova z ničeho.

Laterna magika | Pluto: Radim Vizváry a Trygve Wakenshaw – foto: Petr Lebeda

Žijeme v době, kdy technologie postupují tak rychlým tempem, že i ti nejzkušenější mají problém držet krok. Naše životy a průmyslová odvětví jsou stále více ovlivňovány rychlým vývojem technologií. Pluto zkoumá napětí mezi dokonalou přesností umělé inteligence a naprostou lidskou chybovostí. Kolik kontroly nad svým světem máme – a kolik jí vlastně potřebujeme?

Tato inscenace má mnoho vrstev, které ji činí jedinečnou. Je to příběh o skupině umělců, kteří nevědí, jak vytvořit motion capture, a přesto se rozhodnou udělat velkolepou show.

Umění napodobuje život, který napodobuje umění. Pluto je chybová show o chybujících lidech, kteří se snaží udělat chybný produkt z chybných nápadů – a právě v tom spočívá její lidskost.

Laterna magika | Pluto: Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Jan Burian, generální ředitel Národního divadla o inscenaci

S inscenací Pluto do Národního divadla přichází pantomima. A to nejen v podání evropsky proslulých mimů Radima Vizváryho a Trygveho Wakenshawa, ale také s dcerami dvou vynikajících českých mimů  skvělými herečkami – Vandou Hybnerovou a Annou Polívkovou.

Radim Vizváry, umělecký šéf Laterny magiky o inscenaci

Pluto je pro Laternu magiku naprosto originální inscenací. Vůbec poprvé v historii souboru vznikla komedie, jejíž hlavní složku tvoří nonverbální umělecká forma, konkrétně pantomima. Jako český mim a milovník oboru mám radost, že jej mohu představit v Národním divadle, a to spolu se třemi špičkovými komiky – Aničkou Polívkovou, Vandou Hybnerovou a Novozélanďanem Trygvem Wakenshawem. Mezinárodní spolupráce se v tomto případě netýká jen účinkujících, nýbrž i režie. Té se ujal světově uznávaný tvůrce Thom Monckton. Pluto tak nejen přibližuje současnou světovou pantomimu českému divákovi, ale zároveň rozšiřuje žánrové spektrum Laterny magiky, která se touto inscenací může zařadit na mapu evropského pantomimického divadla.

 

Vanda Hybnerová a Radim Vizváry o inscenaci

O čem je Pluto pro vás osobně?

Vanda Hybnerová: Pro mě je Pluto především setkáním čtyř, vlastně pěti naprosto rozdílných osobností, které spolu dosud nepracovaly. V tomhle složení je to pro nás všechny nové. Je to velká výzva, zejména pro režiséra – pracovat s lidmi z různých zemí a rozdílných divadelních přístupů.

Radim Vizváry: Pluto je zneuznanou planetou. Tu paralelu lze v naší inscenaci hledat právě i u filmového studia nesoucí název Pluto. Ve výsledku může být také zneuznané, protože se ho chopí parta podivínů, kteří dělají něco, čemu vůbec nerozumí. Pro mě je to asi i metafora dneška. Spousta lidí má potřebu něco dělat, ale přitom tomu danému oboru či té dané činnosti vůbec nerozumí. Pro mě ten přesah je tedy právě v tomhle. Zaměřme se na své řemeslo, naučme se ho a dělejme ho nejlépe, jak umíme. A nevrhejme se nutně do všeho. Je to asi i takový trend, všichni mají na vše názor. Možná tomu pomáhají i chytré telefony, které v nás díky internetu a umělé inteligenci vyvolávají mylný pocit, že všechno víme, všechno známe a všechno umíme. Což ale pravda úplně není. A Pluto toho je komickým důkazem…

Laterna magika | Pluto: Trygve Wakenshaw a Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Biografie režiséra Thomase Moncktona

Thomas Thom Monckton je umělec pocházející z Nového Zélandu, jehož tvorba se pohybuje na pomezí fyzického divadla, cirkusu a klauniády. Studoval na tamní cirkusové škole CircoArts a později na prestižní Mezinárodní škole Jacquesa Lecoqa v Paříži.

Kariéru zahájil ve své rodné zemi, kde vystupoval s Ugly Shakespeare Theatre Company a zároveň působil jako sólový umělec. Později se usadil v Evropě, kde vytváří mezinárodně oceňované inscenace. Mezi nejznámější patří The Pianist, která sklidila úspěch na festivalech po celém světě a získala cenu Total Theatre Award na Edinburgh Fringe. Další jeho show, Only Bones, se hrála ve více než deseti zemích a na NZ Fringe 2015 získala cenu Best in Physical Theatre.

Jako performer je mistrem proměny – v jediném okamžiku se z klauna stává akrobatem, aby se vzápětí převtělil v mima. Jeho tvorba je plná humoru a sebeironie, což z něj činí jednoho z nejvýraznějších představitelů současného fyzického divadla.

    Profil inscenace na webu Národního divadla:

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/pluto-asyQDy_xSomtXiAPypyJAA

Foto: Jan Lebeda 

MgA. Kateřina Ondroušková, Martina Sedláková

pro Taneční magazín