TALENT AWARDS 2015

Pozor! Vyhlášení soutěže pro profesionály a amatéry! Zveme všechny milovníky soutěží, tance, hudby, umění a zábavy!

 

 

 

VIII.ročník mezinárodní soutěže talentů TALENT AWARDS  2015 – taneční, hudební a umělecké soutěže, určené pro profesionály a pro amatéry je vyhlášen! Zveme všechny milovníky soutěží, tance, hudby, umění a zábavy.

 

Propozice, seznam oborů a přihlášky naleznete na www.talentawards.eu

bannertalents1

Termíny k přihlášení –  Zahájení: 01.01.2015

Termíny k přihlášení –  Ukončení: 30.01.2015

Termíny konkurzů: Březen 2015

Finále – slavnostní galavečer: 25.04.2015 Praha

Tým Talent Awards

 

 

Taneční magazín

 

Jan Smigmator a Dasha zatančili „Golema“

Koncert Swing Gala 2014 zpestřil Jan Smigmator choreografií Golema

 

 

 

 

21.  prosince potěšil český korunní  princ swingu  Jan Smigmator v pražském Divadle  Hybernia  své fanoušky předvánočním koncertem. V doprovodu Big Bandu Felixe Slováčka a dalších hvězdných hostů  zazpíval nejslavnější swingové evergreeny z repertoáru Franka Sinatry, Tonyho Bennetta, Bobbyho Darina, Michaela Bublého, ale také Karla Hály a písně ze své autorské tvorby. Po jeho boku vystoupila jedna z nejlepších zpěvaček české hudební scény a držitelka Thálie – Dasha. Vzácným hostem galakoncertu byl americký trumpetista Jumaane Smith, který deset let hraje se současným králem swingu Michaelem Bublé.

Jan Smigmator si splnil svůj sen vyprodat Divadlo Hybernia, co víc, celou dobu byl v obležení svých fanoušků, kteří nadšeně kupovali jeho CD.

Během koncertu také pobavil diváky  choreografií Golema, kterou předvedl společně s Dashou.

dasha

Jan Smigmator: „Když jsem kdysi nacvičoval choreografii „Golema“, byl ze mě pan Richard Hes dost divoký.“

 

22.prosince vystoupil Jan Smigmator a hosté v brněnském Sono Centru.

242-800

Taneční magazín

Program NoD v lednu 2015

Co je to „Peklo“? David Prachař a 420PEOPLE v tragikomedii o souboji se životem mírně za zenitem

 

 

 

 

Út 13. 1. od 20:00
Kitchen Drama – Apokalypsa v kuchyni
TEATRO

Kuchaři vylezli ven ze zaprasených kuchyní a derou se na výsluní. Paničky, kumpáni a jiná zvířátka se hrnou ke sporákům. Kdo nevaří, bude znemožněn. Kdo nebude mluvit o jídle, ať raději mlčí. Tak pravil Kuchař. Jíst chci a pojídán být chci. Režie: Ondřej David. Hrají: Ivana Uhlířová, Irena Kristeková, Richard Fiala, Michal Kern, Daniel Dittrich. TRAILER / 250 Kč / 150 Kč

Čt 15. 1. od 20:00
Večer s Psychologie.cz | Jiří Grygar: Věda a víra
EVENTS

Dialog mezi přírodovědci a teology: jednota, boj protikladů, anebo lhostejnost? Přednáška na téma vztahu dvou větví lidského poznání s Jiřím Grygarem, oceňovaným českým popularizátorem astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry. 100 Kč

Ne 18.1. + Po 19. 1. od 20:00
Peklo – Dantovské variace
TEATRO

David Prachař a 420PEOPLE v tragikomedii o souboji se životem mírně za zenitem. Hudba Jana Šikla a tanec v kolotoči nudy, lenosti a apatie. Peklo není místo, je to stav duše. Režie: Jan Nebeský. Účinkují: Lucie Trmíková, David Prachař, 420PEOPLE. 300 Kč / 200 Kč

Út 20. 1. od 19:30
Krása dneška – Cyklus moderní a soudobé hudby | Americká meziválečná avantgarda
EVENTS

NoD hostí unikátní cyklus koncertů PKF – Prague Philharmonia. Tentokrát se svéráznou americkou imperialistickou hudbou. Představeni budou Carl Ruggles. Johanna Beyer, Ruth Crawford Seeger či Charles Ives. Více na www.pkf.cz. 250 Kč / 150 Kč senioři / 0 Kč studenti

St 21. 1. od 20:00
Centrum pro studium populární kultury | Bombay 405 miles. Cesta z indického venkova do města za štěstím (a zase zpátky)
EVENTS

Přednáška zaměřená na bollywoodskou filmovou produkci 50. až 90. let, pojednávající o vzájemném setkávání a míjení se velkoměst a venkova. Večerem provede Jakub Machek. FREE

Čt 22. 1. od 20:00
D. Sulženko Hoštová, J. Čtvrtník & NoD: Proces
TEATRO

…bez příběhu, bez emocí, beze smyslu… bez humoru, bez režie, bez nadhledu… trapný, nahý, krátký… bez konce a bez názoru. Pořád málo a přesto příliš moc! Autorské představení Dory Sulženko Hoštové s živým hudebním doprovodem Johany Švarcové a Jiřího Konvalinky ukáže, co všechno jste chtěli vědět o tanci, ale báli jste se zeptat. Účinkují: Dora Sulženko Hoštová, Jan Čtvrtník.250 / 150 Kč

So 24. 1. od 18:00
Finisáž a komentovaná prohlídka výstavy Vital Forces
GALERIE

Prohlídka výstavy o hybné síle tvorby s autory Filomenou Boreckou (FR/CZ), Magali Sanheirou (PRT/FR) a Zbyňkem Soukupem (CZ). FREE

So 24. 1. od 22:00
Urban Beats
EVENTS

Pravidelný sobotní večírek na vlnách urban music s DJs Admirálem Kolíbalem, Edem Bassem a hosty. FREE

Po 26. 1. od 20:00
Hearn Gadbois: Playing in Traffic
EVENTS

Živý soundtrack k filmovému klenotu z počátku dvacátého století – Muž s kinoaparátem Dzigy Vertova. Špičkový americký perkusista Hearn Gadbois, proslulý svou kreativitou a neustálým hledáním ve světě zvuků, vás vtáhne do světa úžasu nad městem a jeho životem, vše pouze za použití dobových technologií a nástrojů. Klíčová slova: rytmus, dynamika, film. 100 Kč

Út 27. 1. od 20:00
NoD / Kviiiz
EVENTS

Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Postavte si tým o maximálně 4 lidech a pojďte vyzkoušet nakolik se orientujete v učivu středních škol, populárních tématech i v makabrózních zákoutích divna. Free

St 28. 1. od 19:00
Bez tíže
GALERIE – VERNISÁŽ – do 28. 2.

Výstava představuje tvorbu studentů a absolventů Pedagogické fakulty UJEP, Ústi nad Labem, kteří se vyjadřují nejrůznějšími výrazovými prostředky. Zabývají se klasickou kresbou, malbou a sochou, vytvářejí objekty, instalace, fotografie, videa nebo se věnují performanci. Vydávají se různými cestami, v jejich tvorbě se zrcadlí vývoj současné společnosti, ale věnují se také estetickým problémům. Umělci: A. Vyskočilová, E. Myruniuková, H. Pham, J. Jandera, M. Scheerbaumová, V. Špaček, M. Nováková, M. Sedláčková, N. Březinová, P. Široká, P. Kalous, R. Krejčová, Šárka Šedivá, Štefan Pecko, Tomáš Kounovský, Viktoria Viakhk. Pedagogové: Jitka Geringov& aacute;, Margita Titlová Ylovsky a Aleš Veselý. Kurátor: Jiří Machalický. FREE

St 28. 1. od 19:00
Video NoD | Videolog
GALERIE – VERNISÁŽ – do 28. 2.

Tematická výstava k výročí 50ti let od prvního použití videokamery Portapak otcem videartu Nam June Paika v New Yorku. Výběr prací českých autorů vztahujících se k tendencím analogového videa ukáže možné přístupy a kategorizaci této umělecké disciplíny (real to real, videoinstalace, multimédia, manipulace, performance). Kurátorka: Veronika Zajačiková. FREE

St 28. 1. od 19:00
NoD Mini | Medium Loci
GALERIE – VERNISÁŽ – do 28. 2.

Projekt přezkoumává tradiční model, kdy je do galerie přivezena již
hotová výstava. Umělci návštěvníkům představí nejen svou volnou tvorbu, ale zároveň odprezentují svůj osobitý pohled na prostor NoD Mini. Autoři projektu jsou studenti at. Fotografie FUD UJEP v Ústí nad Labem. Kurátorky: Sára Davidová a Markéta Souhradová. FREE

So 31. 1. od 21:00
EDIT. Only the reworked ones
EVENTS

Legendární Pavel Bidlo & Jorgos hrají celou noc nové verze namísto původních. FREE

Ochutnávka na další měsíc
12. 2. od 20:00 / NIE: Muzeum vzpomínek Mezinárodní divadlo NIE tentokrát přiváží Muzeum vzpomínek, vlastní „přenosné“ muzeum vytvořené ze 70 m2 kovových kartoték. Pět postav v tomto prostoru s něhou, humorem a s živou hudbou znovu skládá dohromady život, který skončil. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru připomínajícím archiv a herce i příběhy mají doslova na dosah ruky. 300 Kč

19. – 25. 2. / MALÁ INVENTURA – mezinárodní festival nového divadla. Představení Teatra NoD Peklo a Němí, KREPSKO theatre group a Divadlo Continuo. www.malainventura.cz

GAME“S NoD OVER Pravidelné hraní stolních her o dlouhých zimních nedělích. Pestrý výběr nejzajímavějších her bude k dispozici na baru v Café NoD každou neděli, vždy od 14:00 – 22:00 hod.

Café NoD Kavárna a restaurace přímo v centru dění. Stálé menu a denní nabídku najdete na webu a FB NoD.

Vstupenky na jednotlivá představení je možné zakoupit prostřednictvím webu GoOut. Využít můžete i předprodej v NoD každý všední den od 16 do 20 hodin.

5493d5f2d8c07

Taneční magazín

Africká vesnice v divadle Ponec v Čechách!

S Monikou Rebcovou o jejím novém divadelním představení „Africká vesnice“

 

 

 

1. Pohádka   „Africká vesnice“  je na motivy skutečného života Afričanů  nebo je příběh vymyšlený? Jak to v takové vesnici doopravdy vypadá?

„Africká  vesnice vznikla na motivy skutečného  života Afričanů  na vesnici v západní  Africe. Já  jsem byla v Gambii i v Senegalu již  4x a většina účastníků představení  „Africka vesnice“ buď pochází  z Afriky nebo také  navštívila  Afriku a žila  v domácnosti  s místními obyvateli.

Účinkující v pohádce pocházejí tedy z Gambie, Senegalu, Guinei, Nigerie, Dominikánské republiky i ČR.

Afričané v současné době žijí stále tradičně, nosí tradiční etnické oděvy (mimochodem velmi krásné, barevné a vždy čisté a vyžehlené), vaří venku na ohni, u kterého sedí na nízké stoličce, téměř na zemi, jedí společně rukama jídlo z velké mísy (zásadně jen pravou rukou, kterou považujete za „čistou“), jídlo je položené na zemi a  strávníci také sedí na zemi.

Vaří tradiční čaj ATAJA – tedy spíše  pořádají speciální čajový obřad, který trvá podobně dlouho jako japonský čajový obřad. Na čajový obřad ATAJA se vždy používá speciální konvička, malinké skleničky a tác, čaj se vaří také na žhavých uhlících. V západní Af rice většina obyvatel věří islámu, ale žijí ve shodě s křesťany. Tlampačem z mešity se však 5x denně nese hlas muezina, který svolává k pravidelné modlitbě. Tento zvuk neodmyslitelně patří k ostatním zvukům vesnice a začíná v 5 hodin ráno stejně tak, jako klevetění a volání ženských hlasů a zvuky domácích zvířat, slepic, koz, ovcí, případně krávy.

Přesto Afričané samozřejmě v této tradiční domácnosti používají mobilní telefony a někteří vlastní i televizi, i když dochází přes den několikrát k výpadku elektřiny. Internet je dostupný pro Afričany  pouze v nějaké internetové kavárně, pokud ji ve vesnici mají, nebo musí jet za internetem na kole či taxíkem několik kilometrů do nejbližšího města.“

svatebni kvartet

2. Kolik času věnují afričtí lidé tanci?

„Afričané tančí při každé příležitosti, která se naskytne, jako například iniciační obřad, svatba, křest dítěte i pohřeb. Tanec vždy doprovázejí hraním na bubny. V západní Africe jsou to především bubny djembe, dundun, sangban, kenkeni, sabary a bubny bugarabu.

Tančit umí všichni, od malých dětí až po staré občany. Tance, které se na určité rytmy tančí, jsou odlišné pro každou západoafrickou zemi (Guinea, Konakry, Senegal, Gambie, Pobřeží slonoviny, Burkina Faso, Mali, Togo a Benin) i každý kmen, jako např. Djola, Fulba, Mandinga, Wolof a další.

Dále zde existují profesionální skupiny tance a bubnů, které se zaměřují na uchování tradičního tance a tradičních rytmů (např. Fatala, Efrimbay, Lamp Fall, Sewo Kanin Senegal, Mama Limbo apod). Tyto skupiny jsou zvány, aby vystupovaly na slavnostních příležitostech, kulturních festivalech a vystupují pravidelně v hotelech pro turisty. Profesionální hudebníci a tanečníci tedy věnují svůj čas tanci a hudbě denně několik hodin.

V západní Africe slyšíte hrát bubny denně při procházce po ulici, kdy tyto skupiny trénují svůj program venku pod širým nebem. Každý pátek je náboženský svátek, to se nebubnuje ani netančí, pátek věnují obyvatelé vesnice návštěvě mešity, muži a ženy se modlí odděleně a ve slavnostních šatech.“

svatebni kvartet 2

3.  Přitahují africké rytmy  v České republice spíše mladé lidi, starší
generaci nebo třeba děti?

„Africký tanec v Čechách vyučuje několik lektorů, většinou jsou to české lektorky tance a čeští lektoři bubnování, kteří pravidelně navštěvují západní Afriku a také workshopy afrických lektorů v Evropě (Německo, Francie), kde čerpají zkušenosti pro svoji výuku. Tito lektoři také pravidelně zvou africké lektory tance a bubnování do Prahy či do Brna, většinou obětavě na vlastní náklady.

Kurzy afrického tance a bubnování navštěvují klienti každého věku od studentů po seniory. Je to skupina lidí, kteří hledají návrat ke kořenům či jen  pohyb v kurzech afro tance. Anebo si zamilují africké rytmy a hru na djembe v kurzech bubnování, mimo jiné i proto, že se chtějí dotýkat hudebního nástroje přírodního původu, vyrobeného ručně ze dřeva a kůže jako zdroje něčeho původního, pocházejícího přímo z přírody, hudební nástroj, který s nimi rezonuje. A já říkám s nadsázkou, že „kdo jednou vloží ruce na africký buben, už je nemůže nikdy odtrhnout“. Je to opravdu nástroj, který si vás připoutá.“

skupina 2

4. Vítají děti tance divočiny?

„Děti zbožňují hru na bubny a pohyb za doprovodu zvuků bubnů. Zde se krásně ukazuje, jak jsou děti stále spjaté s přírodou a jak se dokáží ještě spontánně projevovat, než je spoutá svět počítačů (bohužel).“

Batocu

5. Mohou tančit i lidé se zdravotními potížemi? Pomáhá africký tanec např. odstranit bolesti zad?

„Africký tanec je vhodný pro každého, kdo nemá zdravotní  a pohybové potíže. Lidé se zdravotními potížemi by  neměli tančit africký tanec. Bolesti zad si musí odstranit návštěvou rehabilitačního centra.“

Batocu

6. Do kolika let je možné tančit africký tanec, je třeba mít dobrou kondičku?

„Tempo a pohyby afrického tance by se měly přizpůsobovat v tanečním kurzu s ohledem nejen na věk účastníků, ale i na jejich předchozí zkušenosti (začátečníci nebo pokročilí). Záleží na zkušenosti lektorky tance, jak si se smíšenou skupinou účastníků tanečního kurzu poradí.“

Kat s hrncem na hlavě

7. Tančí lidé v Africe po celý svůj život?

„Tanec a bubny jsou spojeny s životem Afričanů od jejich narození až do jejich stáří. Když už nemohou tančit, sedí venku na židlích v kruhu a sledují s potěšením vystoupení a spontánní tanec členů své rodiny a svých sousedů jako diváci.“

Batocu

8. Můžeme my, bílí, být dobří v afrických tancích, když nám vůbec nejsou
blízké a neznáme ani kulturu těchto lidí? Nejsme směšní? 

„Evropané mohou tančit africký tanec, dělají-li to s láskou a potěšením, v takovém případě nejsou  směšní.  Pokud tančí  proto, aby se předváděli, že jsou jako Afričané, pak jsou směšní. Některé pohyby se mohou naučit stejně dobře jako Afričané, ale to se týká spíše profesionálních tanečníků, kteří se věnují africkému tanci pravidelně celý život, včetně toho, že každoročně navštěvují původní zdroje afri ckého tance. Tančit africký tanec znamená i navštívit západní Afriku minimálně jednou za život. Bez poznání tradičního způsobu života Afričanů nemá moc smysl tančit africký tanec a bubnovat africké rytmy. To je jako byste jedli delikátní pokrm, ale nevlastnili chuťové buňky. Jaký by to mělo smysl? Vaše chuťové buňky ožijí pouze návštěvou západní Afriky (to i doslova). Teprve potom  pochopíte, proč to umění děláte, co na tom tanci a bubnování vlastně tak milujete?“

Batocu

9. Jak hodnotí černí naši kulturu, naše tance a naše pokusy o africké
tance? 

„Jak hodnotí Afričané naši kulturu, to nevím. Někteří si jí nevšímají, jiní ano. Někteří afričtí tanečníci (ti profesionální) se učí evropský moderní tanec a berou si z něj inspiraci pro svoji chorografickou tvorbu a obohacení svého pohybového slovníku. Tito osvícení tanečníci dosahují potom fascinujícího pohybového výkonu, kterému se nikdo nevyrovná, protože  dokážou  spojit mrštnost a velmi rychlý energický pohyb afrického tance s plastičností a elegancí pohybu evropského moderního tance. Na tomto základě vznikl africký současný tanec zvaný African Contemporary Dance, v České republice je však stále ještě málo známý.

Jak hodnotí Afričané naše pokusy o africký tanec? Měli jsme vystoupení afrického tance v gambijské vesnici, předváděli jsme, co jsme se naučili od afrických lektorů. Africké publikum naše pokusy přijalo vřele, smáli se a tleskali. Možná, že se však také smáli naší neohrabanosti, kdo ví?

Když jsme jim pak zatančili polku a čardáš v párech: české tanečnice s africkými bubeníky, nechápali, co to děláme. Připadali jsme jim asi jako Marťani.

V Praze je vystoupení  Afričanů vždy přijímáno s velkým ohlasem, zejména mezi českými účastníky různých afro workshopů. Úspěšná kulturní výměna mezi  evropskou a africkou hudbou a tancem je hodně závislá  na vzdělání umělců v oboru a vzájemném porozumění všech zúčastněných.“

Jasmín s myší

 

Monika Rebcová, Eva Smolíková

 

Více na:
www.batocu.cz
www.monikarebcovadance.cz

 Foto:

Jana Benešová

Linda Průšová

 

 

Taneční magazín

Vrah nebo oběť rodiny?

Tanečně – divadelní komedie Černá ovce rodiny se zabývá tématem dospívání, neporozumění a hledání sebe sama

 

 

 

Na tanečně-divadelní komedii Černá ovce rodiny, která byla uvedena v experimentálním prostoru NoD,  se podílely  výrazné osobnosti české divadelní a taneční scény: režisérka Viktorie Čermáková, choreografka Jana Vrána a  scénáristka Alexandra Macháčová

„Domnívala jsem se, že hlavní postava bude fascinována agresí, negací a mystikou, bude podléhat charismatickým vůdcům. Ale v našem příběhu jde o víc, než to. Jde o nalézání vlastní pravdy, zodpovědnosti, talentu a citlivosti vůči lidem i sobě samému,“ upřesňuje téma představení režisérka Viktorie Čermáková.

Jak se vyrůstá mezi vrahy? Nu, zdá se, že docela dobře, běžný život.
Vlastně to všichni známe.  Dospívání, proměnlivé nálady, první lásky, touhy. Naše hrdinka, dospívající  dívka Ola,  jako téměř každý mladý člověk touží po hudbě, koncertech, má své idoly a milovaný tanec.
Ale její rodiče  pro ni nemají pochopení.  Rodina vlastní  malou firmu a snaží se dívku přitáhnout k práci. Jenže Olu to moc nebaví.

IMG_4849

A navíc, rodina provádí  i své nekalé činnosti, píše anonymy.  Toto dcera také velice dobře vnímá a není jí to zrovna po chuti. Ola se cítí nespokojená.  V době, kdy je zcela legální držet zbraň a umět s ní zacházet, hrozí také mnohem větší riziko použití zbraně. Rodiče kupují naší hrdince zbraně, možná i v dobré víře, aby se jednou jako podnikatelka uměla ubránit. Tatínek chodí s Olou střílet, zdá se, že se oba těší na střelnici a docela dobře si rozumí. O to komplikovanější má Ola vztah k matce, která se nikdy neusměje, je strohá, přísná, komisní.

Běžné potyčky a hádky, život je pro Olu  plný omezení, rodiče jí brání jít na diskotéku, strhávají jí plakáty ze zdi, Ola touží utéct z domu. Sní o svobodě. Mraky nevybouřené energie, zloba a potlačovaná  energie  budí v dívce  touhu použít  jednou zbraň, kterou umí ovládat, a už se konečně osvobodit.

IMG_4979

Rodiče mohou opravdu  být  mnohdy vnímáni jako vrazi svobody a mladických snů a ideálů. Asi ledaskdo něco takového cítil, či zažil. Jenže život není jen svobodná hra, poflakování a dělání to ho, co člověka baví. Je to také vydělávání peněz, vlastní firma, chození na poštu, zlobení s lidmi…. A toto si dospělí uvědomují při své výchově také.

Jenže naše hrdinka má všeho dost. Popadne zbraň, v prvním okamžiku by snad postřílela kde koho, jenže pak si uvědomuje tu pravou příčinu svého hněvu. Ano, je to ona, je to její MATKA. Vtrhne k ní, míří na ní zbraní…. Už už se schyluje ke zločinu… Ale… náhl e  si Ola uvědomí, jak je matka najednou malá, slabá, zničená, i to, že ji má vlastně ráda, protože je to právě matka, kdo se  o ni stará  a chystá jí  dárky k narozeninám. Ty dárky, které se Ole ani moc nelíbí, ale máma je s láskou kupuje. A tak najednou z hrozivé hádky a touze po pomstě vzejdou slzy a objetí… a další oslava narozenin.

IMG_5004

Tentokrát všechno dobře dopadá, opět se slaví, rodina je šťastná. Ale v některých případech může nastat  jiný konec příběhu. Někdo se opravdu stane vrahem, vždyť stačí jen stisknout spoušť… a někdo se stane i masovým vrahem.   A jindy  zase  děti své nenáviděné rodiče pochopí a nakonec jdou přesně v jejich šlépějích. A možná píší i nenávistné anonymy.
Dospívání není jednoduchá záležitost, ani pro děti, ani pro dospělé. Pořádná dávka tolerance a lásky je nezbytná.

IMG_4888

„Černá ovce rodiny“ je kvalitně zpracované představení, plné  napětí a akce, což  drží diváka „v pohotovosti“ od začátku až do konce.

Foto

Fabiana Mertová

Eva Smolíková
Taneční magazín

Emilie – vítěz nebo poražený?

Může tanec pomoci zoufalé Emily?

 

 

 

Absolventi Katedry pantomimy pražské AMU uvedli (14. a 15.12.) v divadle Disk premiéru představení  Emilie. Umělci souborů Mime Fatale a  Mime Prague společně ztvárnili příběh mladé dívky, který řeší tak častou otázku  mladých lidí – žít běžný život nebo se stát umělcem?

….spleť myšlenek, Emilie, dívka z bohaté rodiny svádí  svůj vnitřní boj – zůstat v zaběhnutých kolejích, nebo utéct do světa umění?

Benn Murhaaya - http://murhaaya.com

Každodenní zvyklosti a hovory ji nebaví, rodina omílá své názory  stále dokola, zdá se, že rodiče jsou spíše jako roboti. Je tu také  snoubenec, ale Emilie se nezajímá o jeho práci, řeči, názory a touží se z toho všeho vymanit. Pokouší se přimět partnera, aby žil její svět, zkouší to tancem, ale bez úspěchu.  Dívka si tedy dál sní o někom jí blízkém.

Na scéně se objevuje jiná dívka, snad  kamarádka, možná i terapeutka a snaží se ji vrátit do reality. Ale zdá se, že Emilie se trápí dál.

Benn Murhaaya - http://murhaaya.com

Jednoho  dne  přijíždí jakýsi kouzelník, který Emily  nabízí svět iluzí, umění, zkrátka imaginární svět. Zamilovala se snad Emily? Táhne  ji to k němu. Vidí v něm možná svého ideálního partnera. Opět ten souboj v ní samotné, znovu a znovu. Který svět zvítězí? Emily už už bere kufry…

Jenže nemá sílu utéct a tak zůstává s rodinou, zůstává se svým partnerem. Přestože není šťastná.

Emily tedy zdánlivě svůj souboj  vymanit se z rutiny každodennosti prohrává. Ale možná někde podvědomě cítí, že má to nejcennější.  Zázemí své rodiny, své přátele, svého partnera, jistotu, že zabezpečí své potomky a to věru není málo. Osvobodit se od toho všeho, zdánlivě šedého,  volně si tvořit, to  je sice sen každého člověka s duší umělce, ale znamená to také velmi často odchod od všech svých blízkých,  neporozumění, živoření, nejistotu a někdy i zoufalství. Uvědomuje si to Emilie?

Benn Murhaaya - http://murhaaya.com

Příběh plný emocí, divák se může těšit z perfektních tanečních pohybů a pantomimy, hra je doplněná slovem. Nalíčení dokonale dokresluje charakter postav.

Benn Murhaaya - http://murhaaya.com

Z představení dýchá zápal mladých umělců a nadšení.

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Vlastimil Harapes vypráví legendu o starodávných Nibelunzích v divadle Semafor

Vlastimil Harapes v sobě nezapře duši tanečníka, ale v současné době se věnuje zcela jiným profesím, a to herectví a zpěvu. Nenechte si ujít hudební komedii pro celou rodinu „Prsten pana Nibelunga“

 

 

Vlastimil Harapes v sobě nezapře profesionálního tanečníka, v každém jeho gestu je stále vidět  ladný taneční pohyb. Tentokrát ale vypráví (nebo zpívá) legendu o Nibelunzích.

Legenda  starých Germánů (Nibelungů)  o kouzelném prstenu  ožívá, neboť  valkýry (krásné dívky, které odváděly padlé válečníky na druhý břeh) zjistily, že dávno ztracený čarodějný prsten se našel. Vlastní ho potomek Nibelungů a není si vědom, že tento drahokam má neuvěřitelnou moc. Valkýry přemýšlí, jak dostat klenot zpět  a vyšlou jednu dívku do rodiny pana Nibelunga.

438561-top_foto1-80gl5

Jiří Suchý a Jitka Molavcová

Pan Nibelung (Jiří Suchý), neúspěšný básník, žijící poněkud pod pantoflem, by se možná i prstenu vzdal, jenže zkrátka  musí poslouchat svou ženu, (Jitka Molavcová) která samozřejmě šperk  vydat nechce. Po zjištění, že by  tento kouzelný drahokam  mohl manželům Nibelungovým dopomoci k vysněné kariéře, už  ho rozhodně nehodlají vrátit a  nešťastná  valkýra musí odejít s nepořízenou.

f201407100753901-54290dfd0273b

Michal Malátný a Vlastimil Harapes

Legenda by ale byla ničím bez chrabrého hrdiny (Jiří Štědroň), který se neohroženě vydává porazit draka. Vyvstává tady ovšem  otázka, jak   zabít draka, který je tak roztomilý a přítulný?  Našemu hrdinovi je jednoduše  sympatický a nemá to srdce zvířátku ublížit. Co teď? Nakonec je vítězem otec krásné princezny, kterou drak hlídá. Jak to? Tento královský otec (Vlastimil Harapes) je totiž po čertech mazaný.

Mezitím se pan Nibelung stává slavným, protože jeho žena  mu dopomáhá ke  kariéře a prsten dělá, co umí. V okamžiku, kdy je pan Nibelung zoufalý a potřebuje pomoc, přece jen se odhodlá a nabízí šperk bohu Odinovi, výměnou za dobrou radu. A tu nakonec dostává. Musí obětovat něco, co je mu drahé. Třeba svou ženu.   Takže spokojení jsou všichni, jenom paní Nibelungová ne.

crop-684853-f201407100753301

Jiří Suchý a Karolína Gudasová

Muzikál je výpravou do bájí, které se prolínají s naším současným světem, divák sympatizuje s hodným a ušlápnutým panem Nibelungem, ale zároveň i s jehou panovačnou a ctižádostivou ženou. Příběh baví diváky každého věku, nestárnoucí Jitka Molavcová a Jiří Suchý jsou zárukou příjemně strávených chvil pro celou rodinu.  Malí se hlasitě smějí, starší diváci jen decentně, ale z jejich výrazů čteme spokojenost.

img_3365-fotodusandost_fmt

Jiří Suchý a Karolína Gudasová

Nesmíme také zapomenout na  texty Jiřího Suchého, které mají svou hloubku  a jsou platné v každé době.  Během výbuchů smíchu si můžeme i popřemýšlet o pravdivosti jeho slov.

Jde o to kecat a žvanit

Falešnej mariáš hrát

Tlachat a zapírat

Klamat a předstírat

Slíbit, co nemůžu dát

 

A hlavně zájmy své chránit

S úsměvem do očí lhát

Klepat se strachy

Jen o vlastní prachy

Za zády druhejm se smát

 

Kdo umí ovládat lidiček stádo

Že místo ano začne křičet ne

Kdo davu slíbit umí Eldorádu

Oblafne ty ne zcela příčetné

img_2677d_fotodusandostal_kostymi_zkouska_prstenpananibelunga_semafor_05_06_2014

Karolína Gudasová

 

Eva Smolíková

Taneční  magazín