Pražské Quadriennale zve na Sympozium

Změna, posun v přístupu k tradičnímu divadlu

Umělecká vize 15. ročníku Pražského Quadriennale, které se odehraje v červnu 2023, je vizí budoucnosti, která hledá změnu, posun v přístupu k tradičnímu divadlu se speciálním důrazem na zahrnutí nových, experimentálních forem scénografie a performance do historicky signifikantního diskurzu PQ. Stejně tak festival s více než padesátiletou tradici klade v současnosti důraz na interaktivitu prezentovaných děl v rámci svých výstav a projektů a akcentuje osobitost, výjimečnost a lokální identitu.

Přípravy dalšího ročníku festivalu reflektuje tematické symposium s názvem WHERE ARE WE? Otázka v názvu, jakkoli mnohoznačná, především reaguje na změny v oboru scénografie/performance designu, které přinesla pandemie, která, ač zkomplikovala až znemožnila divadelní provoz, donutila umělce ke zkoumání a hledání nových cest pro jejich tvorbu. Kde se uprostřed těchto globálních změn nachází umění? Progresivní přístupy jsou důležitou součástí uměleckého směru PQ; v rámci sympozia bude řeč o nových formách sdíleného prostoru , nových technologiích, roli obecenstva a představách o budoucnosti scénografie.

Hlavním hostem sympozia bude umělecký kolektiv Cave Bureau z Nairobi, sdružení umělců a architektů zkoumajících vliv urbanismu v přírodě. Podél Velké příkopové propadliny podnikají performativní akce a zásahy do prostoru se společensko-politickým přesahem. Cave Bureau zapadají do koncepce PQ, která jednak ctí tradiční divadlo a jednak sleduje, jak si umění performance designu a scénografie hledají cestu ven z divadelních budov a stávají se skutečnými hybateli společenských a kulturních změn.

Součástí sympozia bude celý den flash talks a přednášek na výše zmíněná témata, představení mezinárodního týmu kurátorů PQ a prohlídka lokace. Setkání umělců, profesionálů i veřejnosti proběhne právě v srdci následujícího ročníku, v Pražské tržnici, a to 4.-6. května 2022.

Foto: Kryštof Kalina, PQ 2019 The Hunter

pro Taneční magazín

Pobyt

Současný tanec zabývající se tématem existencialismu

Již tuto neděli proběhne premiéra autorské inscenace Jana Razimy s názvem Pobyt. Jedná se o choreografii v žánru současného tance zabývající se tématem existencialismu. Premiéra se uskuteční 1. 5. 2022 v divadle PONEC od 20:00. Choreografie Pobyt je absolventskou prací Jana Razimy v rámci studia choreografie na pražské HAMU. Zabývá se tématem existencialismu a pocitem marnosti. Vypráví o rozhodnutí nesmířit se s pocitem bezvýznamnosti a o snaze objevit alespoň indicie, které by vedly k odkrytí významu bytí člověka.

Osamocená postava, ztracená v mrazivé pustině, hledá cestu, jak překonat pocit odcizení a dosáhnout sounáležitosti, nebo alespoň smíření s tímto světem. Hlavními inspiračními zdroji tohoto projektu je kniha Mýtus o Sisyfovi A. Camuse a pojem „Dasein“ moderní filozofie, který se věnuje tématu existence člověka. Poprvé jej použil G. W. F. Hegel a filozof Jan Patočka jej překládá právě jako pobyt. „Téma existencialismu a hledání vlastního smyslu považuji za velmi aktuální jak na osobní, tak i společenské rovině.

Gradaci tohoto tématu lze vypozorovat především v posledních dvou letech, kdy probíhala pandemie a nyní doznívají její následky. Věřím proto, že je v těchto dnech více než vhodné se existencialismu umělecky věnovat.” (Jan Razima)

Pro projekt vznikla autorská hudba, kterou komponuje mladý nadějný skladatel Michael Andrew Burt. Hudba využívá přírodních zvuků např. zvuky padajících, kácených stromů, zvuky ledu a jeho praskání či zvuky samovolného odtávání a borcení ledovců. Inscenace vzniká v rozmezí dvou let od léta 2021, prezentace prvního bloku tvůrčí práce proběhla 10. 9. 2021 v KD Mlejn. Od ledna 2022 probíhá druhá fáze tvůrčího procesu, který vyvrcholí nedělní premiérou 1. 5. 2022 od 20:00 v divadle PONEC. Dočasná Company je uskupení tvůrců a umělců v oblasti současného tance a fyzického divadla, kteří různými způsoby přesahují do jiných uměleckých stylů, žánrů a forem. Dočasná Company kolem sebe sdružuje skupinu lidí a vytváří platformu propojující umělce z oblasti hudby, fotografie, filmu a výtvarného umění. Členové se také aktivně zapojují do lektorské a pedagogické činnosti.

 

Cílem Dočasné Company je rozmělnit hranice mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum, stejně jako nacházet přesahy divadelních a nedivadelních forem. Momentálně vytváří několik uměleckých projektů převážně v Praze, ale působí i v regionech.

 

Natálie Matysková

pro Taneční magazín

Festival Mezinárodní týdny tance

Open air vystoupení

Šestatřicátý ročník festivalu Mezinárodní týdny tance, který doposud navštívily stovky diváků, nabídl bohatý program – taneční představení pro Ukrajinu, velké gala představení v Divadle na Vinohradech a řadu seminářů a besed. Desetidenní festival vyvrcholí  29. dubna, tedy ve stejný den, kdy se celosvětově slaví Mezinárodní den tance.

Studenti konzervatoře Taneční centrum Praha zítra od 15 hodin zatančí volně přístupnou show pod širým nebem před obchodním centrem Arkády Pankrác, od 18 hodin pak vystoupí na Střeleckém ostrově v rámci Mezinárodního dne tance a přehlídky tanečních konzervatoří. Od 19 hodin tamtéž vystoupí Balet Praha Junior na gala profesionálních souborů. Spolu s ním zatančí i kalifornská UCBS Dance Company, soubor, který byl hlavním hostem letošních Mezinárodních týdnů tance.

„Dlouhé měsíce jsme nemohli pořádat žádná živá představení, a proto jsme nesmírně rádi, že se nám povedlo tradici festivalu Mezinárodní týdny tance udržet. Celý festival probíhá ve skvělé atmosféře a já mám radost, že se nám podařilo dále rozvíjet i spolupráci se zahraničím a také přilákat diváky zpět do divadel. Zájem byl letos opět velký,“ uvádí Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha„S velkým úspěchem se setkala například společná vystoupení a semináře s kalifornským souborem UCSB Dance Company nebo představení Stvoření pro Ukrajinu, kterým jsme podpořili válečné uprchlíky v jejich nelehké situaci.“

Představení Stvoření tance, které celý festival 20. dubna zahájilo, moderovala ukrajinská divadelní režisérka Anna Turlo a večera se zúčastnily desítky ukrajinských maminek s dětmi.

Mezinárodní týdny tance je nejstarší český, a zřejmě i středoevropský, festival současného tance, který vznikl z tradice pravidelných seminářů a představení Tanečního centra Univerzity Karlovy se zahraničními umělci a pedagogy v první polovině osmdesátých let. Centrum bylo od roku 1972 prvním pedagogickým a uměleckým pracovištěm u nás, kde se systematicky vyučovaly moderní taneční techniky a jazz, které se následně uplatňovaly v umělecké praxi. Získávalo pro tento účel mnoho důležitých kontaktů ve všech významných evropských zemích a USA. Mezinárodní týdny tance byly vždy jakousi burzou těchto kontaktů a výjimečnou přehlídkou současné taneční tvorby. Cílem festivalu je prezentace a konfrontace výsledků práce v posledních sezonách. Účastníci se vzájemně inspirují, tříbí své názory a navazují pracovní kontakty. Také diváci mohou srovnávat, hodnotit a získat přehled o tom, co se v tanečním oboru děje.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Mraky důvěrné

Pražský komorní balet připravuje novou premiéru

 

Pražský komorní balet chystá novou premiéru nazvanou Mraky důvěrné. Představení soubor poprvé uvede v neděli 22. května 2022 v 19:00 v pražském Divadle na VinohradechPetr Zuska, rezidenční choreograf PKB, připravuje speciálně pro tento večer nové pětadvacetiminutové dílo Listy důvěrné. Choreografii na druhý smyčcový kvartet Leoše Janáčka v hudebním nastudování Zemlinského kvarteta Zuska věnuje dlouholetému mecenáši a podporovateli PKB, dr. Ivanu Dunovskému, při příležitosti jeho nedožitých sedmdesátých narozenin. Premiérový večer doplní choreografie Jiřího Pokorného Černý mraky nepláčou, která původně vznikla před devíti lety pro soubor DEKKADANCERS, nyní ji její autor upravil na míru Pražskému komornímu baletu.

Petr Zuska foto Jakub Fulín

„Dílo Černý mraky nepláčou je inspirováno pocity a myšlenkami, které jsou vědomě i nevědomě potlačovány a skrývány v nitru lidské duše,“ popisuje svou choreografii Jiří Pokorný„Z naší lidské schránky se stává tvrdý krunýř, nepropustný a dokonale maskovaný celou škálou lidských tváří, zatímco pod povrchem se skrývá jen ta jedna jediná. Utrhneme-li jablko ze stromu a chceme ho namalovat, vnímáme jeho povrch a pomyslnou strukturu stále jasně živoucí, ale ve skutečnosti je jeho obsah již bez života a dozajista mrtvý. Ve španělském jazyce se termínu zátiší dává daleko příhodnější název – ‚naturaleza muerta‘ – ‚mrtvá příroda‘.“

„Smyčcový kvartet Listy důvěrné zkomponoval Leoš Janáček těsně před svou smrtí v roce 1928. Dílo je inspirováno jeho dlouholetým milostným vztahem s vdanou, o čtyřicet let mladší ženou. Snad se dá říci, že jde o jakousi hudební variantu jejich vzájemné písemné korespondence,“ vysvětluje Petr Zuska„Má interpretace tohoto opusu na výše zmíněný náznak tématu či příběhu vlastně rezignuje. Rozhodl jsem se jít naprosto svobodnou a ničím předem neovlivněnou cestou, kromě toho nejzásadnějšího – hudby jako takové. Tento živý, pulsující a proměnlivý organismus je sám o sobě tématem a příběhem. Neuchopitelnou sítí vztahů, osudů a nitek mezi námi, komplikovaným labyrintem duše uvnitř každého z nás, něčím, co se nedá pojmenovat. Vše je v neustálém pohybu, nic netrvá věčně a nic už se nebude opakovat. Rychle mizející otisk dlaně na skle, prchavý imprint naší přítomnosti v prostoru a čase. Premiéru jsem věnoval Ivanu Dunovskému.“

Jiří Pokorný foto archiv

ČERNÝ MRAKY NEPLÁČOU

Choreografie: Jiří Pokorný

Hudba: Yukari Sawaki

Scéna a kostýmy: Jan Nečas

Světelný design: Loes Schakenbos

Nastudování: Jaroslava Janečková

Asistent choreografie: Igor Vejsada

Délka: 22 minut

 

 

LISTY DŮVĚRNÉ

Choreografie: Petr Zuska

Hudba: Leoš Janáček, smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“

Scénografie a světelný design: Petr Zuska

Kostýmy: Pavel Knolle

Asistent choreografie: Lenka Šustová Hrabovská

Hudební nastudování: Zemlinského kvarteto

Délka: 25 minut

Vstupenky na představení jsou k dispozici přes rezervační web Divadla na Vinohradech: https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/MRAKY-DUVERNE

Johana Mravcová

pro Taneční magazín