Nový program ve Švandově divadle nabídne léčivé divadlo pro děti

Legraci, pohádky, malování, tanec, žonglování, muziku i hraní na opravdickém divadelním jevišti nabídne nový nedělní program pro kurážné i zakřiknuté děti ve Švandově divadle

Legraci, pohádky, malování, tanec, žonglování, muziku i hraní na opravdickém divadelním jevišti. To vše nabídne nový nedělní program pro kurážné i zakřiknuté děti ve Švandově divadle. Pro smíchovskou scénu ho připravilo sdružení Loutky v nemocnici, které už jedenáct let baví a rozesmívá dětské pacienty v nemocnicích a léčebnách. Jejich první vystoupení u Švandů pod názvem Dětské odpoledne s Loutkami v nemocnici proběhne v neděli 24. dubna od 15 hodin. Poté zde 22. května Loutky uvedou představení Myši patří do nebe (ale jenom na chvíli) podle půvabné knihy Ivy Procházkové a 12. června bude na programu veselá Pohádka s lenochodem. V divadle doporučují rezervovat místa předem na tel. 257318666 nebo na e-mailu pokladna@svandovodivadlo.cz. Vstupné je 90,- Kč.

Budeme vyrábět loutky, malovat písničky a vystřihovat legraci, budeme společně řádit a taky žonglovat. Společně si zamuzicírujeme a kdo má chuť, může si s námi v pohádce i zahrát,“ říká Marka Míková, principálka souboru Loutky v nemocnici. A zatímco děti se vydají do pohádky, rodiče mohou využít posezení v příjemné divadelní Kafárně nebo se blíž seznámit s tím, jak Loutky v nemocnici pomáhají svojí divadelní a hudební medicínou malým pacientům po celé republice.

Loutky_3

Děti se mohou těšit na pohádky O červené Karkulce, O Budulínkovi, O zlaté rybce, O třech prasátkách, O princezně Zubejdě, Tam, kde žijí divočiny, Bílá Velryba. Pohádkový program zahrnující i hudební, výtvarné i pohybové dílny začíná v 15 hodin a od 17 hodin ho zakončí koncert Loutkobandu s písničkami z CD Dobrá medicína.

Loutky v nemocnici sdružují profesionální umělce i talentované amatéry – herce, loutkáře, mimy a hudebníky – kteří dětem i v nelehké životní situaci dokážou přinést rozptýlení, radost a lepší náladu a pomoci jim tak k uzdravení. Otevírají prostor ke hře a kladou důraz na kvalitu a individuální přístup: i proto budou některé pohádky ve Švandově divadle velké a výpravné a jiné naopak velmi komorní – tak, aby si tu svou našlo každé dítě. Herci zahrají také pro jednoho či dva diváky tak, jak je tomu v nemocnici u dětských postýlek.

„Rádi hostíme projekt Loutky v nemocnici, protože psychická pohoda je důležitá pro každé nemocné, ale i zdravé dítě. Když Loutky Švandovo divadlo oslovily, neváhali jsme. Jsme koneckonců divadlem veřejné služby, a tak chápu spolupráci s tímto projektem skoro jako povinnost.“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla na Smíchově.  A starosta  městské části Prahy 5 Radek Klíma, který činnosti Loutek v nemocnici udělil letos záštitu, k tomu dodává. „Loutky v nemocnici s e snaží rozveselit, přivést na jiné myšlenky a povzbudit nejen děti, ale často i jejich rodiče. Své aktivity chtějí předvést i zdravým dětem.“

Loutky_1

Více na www.svandovodivadlo.cz

Kdo jsou Loutky v nemocnici:

Občanské sdružení Loutky v nemocnici se věnuje práci na poli dramaterapie a působí v oblasti psychosociální péče. Už 11 let Loutky navštěvují dětská oddělení v nemocnicích a léčebnách po celé republice: jen ve Fakultní nemocnici v Motole Loutky plánují letos uskutečnit víc než 200 návštěv dvoučlenných týmů. Ročně takto osloví po celé republice přes 8000 dětských pacientů, odzpívají víc než 6000 písniček a odehrají přes 1000 loutkových představení. Každý rok svůj repertoár rozšiřují o nové příběhy, které jim umožní rozdávat smích v míst ech, kde ho běžně moc není.

Ke kmenovým členům sdružení patří Marka Míková, Antonín Novotný, Hana Řepová či Hana Grančičová, Jaromír Palme Fumas, Marie Dušková, Kateřina Tshornová, Mariana Chmelařová. Sdružení dále spolupracuje s dalšími loutkoherci, pedagogy, muzikanty a arteterapeuty.

Při svých aktivitách Loutky systematicky spolupracují s lékaři, nemocničním personálem i rodiči dětských pacientů. Mimo návštěv hospitalizovaných dětí v Praze a v Brně, pravidelně Loutky v nemocnici pomáhají i v Olomouci, Ostravě, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Plzni, Českém Krumlově a dalších více jak 20 místech po celé republice.  Společně s partnerským sdružením Bábky v nemocnici pomáhá sdružení hospitalizovaným dětem od roku 2010 i na Slovensku.

Možnosti podpořit projekt: DÁRCOVSKÉ SMS, CD i sbírkové konto.

Na činnost spolku Loutky v nemocnici může přispět každý! Projekt lze podpořit zasláním sms ve tvaru DMS LOUTKY na číslo 87777. Cena sms zprávy je 30.- Kč Loutky v nemocnici obdrží 28,50 Kč. Nebo zasláním sms ve tvaru DMS ROK LOUTKY pomoci projektu 12 x stejnou částkou – vždy jednou za měsíc.

Činnost sdružení podpoříte také nákupem CD Dobrá medicína, které nabízejí všechny dobré hudební obchody nebo www.indies.eu.

Přispět lze také poukázáním libovolné částky na sbírkové konto. Číslo transparentního účtu vedeného u Raiffaisenbank je 37373767/5500.

www.loutkyvnemocnici.cz

Loutky

Taneční magazín

 

 

Loser(s) porušují zákony gravitace

Jak to vypadá, když představy ožijí?

Divácky velmi oblíbená představení skupiny Loser(s) můžeme již několik měsíců vídat  na prknech různých divadel. Na projektu „Walls and Handbags“ se podíleli mnozí špičkoví tvůrci, což  je  v každém okamžiku patrné. Režijní duo  SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka) ve spolupráci s Janou Burkiewiczovou zvolili tentokrát téma „dětské sny a fantazie“.

0012 0018

Kdo by si rád nevzpomněl na doby,  kdy se schovával na prázdných dvorech starých domů?  Malý chlapec stojí sám před holou zdí, sní si, fantazíruje a čmárá na zeď, co ho napadne. Jeho sny ožívají. Vtipně  zpracovaný přechod mezi snem a realitou – ze zdi (dřevěných lavic) se náhle objevují   ruce,  kreslí kruhy nebo  dělají sloní choboty. Zeď  padá,  5 mužů vyskočí ven, tedy vlastně 5 kamarádů,  hrají si a  plní chlapci jeho přání.  Tito kamarádi, zdá se, že jsou již dospělí, chlapce neodhání, naopak, věnují mu svůj čas, hrají si s ním, chvíli  mu zprostředkují  houpačku, chvíli letadlo. Opět vidíme dech beroucí výkony akrobatů (Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Jindřich Panský) a  chlapec  (osmiletý Kryštof Unger, vicemistr ČR ve své kategorii v akrobatické gymnastice) není v ničem pozadu za „dospěláckými“ akrobaty, jeho výkony jsou právě tak na hranici možného.

00430103

Tentokrát akrobaté zvolili jednoduše řešenou scénu, pouhých 8 lavic, které ztělesňují tu sídliště, tu prales, tu Divoký západ. Hravě a hbitě  pracují s lavicemi, po kterých se pohybují způsobem, který budí dojem, že pro tyto  umělce zkrátka  neplatí gravitace jako pro ostatní smrtelníky. Sledujeme dynamický rej těl, akrobaté jsou hned u, hned nad či pod lavicí…

Chlapec stojí ztuhle a sám. Možná vymýšlí novou hru. A je to tu! Kamarádům stačí k hraní ruce či nohy, i v tomto okamžiku je ukázána notná dávka vtipu,  chlapecké  škádlení, souboje, drobné šarvátky,  to vše ztvárněné opět za porušení gravitačních zákonů,  s takovou lehkostí, jaká je daná snad jen skupině Loser(s).

Fantazie člověka mohou být někdy i lehce strašidelné, to všichni známe. Proto má chlapec před sebou najednou vlky, ocitá se zřejmě v džungli. I přestože tušíme, že je to džungle betonová, v chlapcově fantazii jistě visí dlouhé liány a strašliví tvorové běhají kolem něho . To všechno je dokresleno hrozivými zvuky a  štěkotem. Chlapec utíká, schovává se,  bojí se.

Zřejmě už tento sen dál snít nechce. Zastrkává postupně všechny přízraky do díry v zemi (lavice se obratně mění  v zeď, v les, v úkryt)  postavy vtahují chlapce do díry, ale on tam nechce. Zavře  tyto komůrky, ať si tam představy  žijí…. Ale najednou chlapce přece jen vtáhnou dovnitř, nikdo se svých představ nadobro nevzdá.

02400455

A tak si všichni zase znovu  hrají, vytahují se jeden nad druhého –  co ještě,  co ještě dokážeš?  Tyto šarvátky vyburcují dotyčného kamaráda opět k výkonům, kdy se tají dech, nejenže všechny překážky hravě překoná, ale  ještě ostatní   provokuje  (zaujatě si prohlíží  světlo u  stropu, když stojí na hradbě složené z lavic), a navíc jim zahraje na harmoniku na hudbu z filmu „Tenkrát na západě“, tím své vítězství dokoná….. a náš malý hrdina se také poraženým směje. Ti ho odnáší i s lavicí, jenže malý šikulka tak jako tak vždycky zvítězí (jak jinak než dokonalým  akrobatickým výkonem). Znovu se můžeme těšit z bizarních útvarů tvořených z laviček, které se nám mění před očima.

Na závěr představení  klukovskou   hru podtrhne hra stínů na zdi, na které chlapec sedí. Zamává a zmizí divákům jako večerníček. Ovace neberou konce a za hlasitého potlesku diváků kašpárci (všichni kamarádi) skákají na trampolíně.

Skupina  Loser(s)  se nikdy nespokojí s ničím menším, než je dokonalý výkon a perfektní představení. Diváci se opravdu potěší z každého gesta, kroku i výrazů akrobatů. Bravo!

0563

Eva Smolíková

Foto: LOSER(S)

TANEČNÍ MAGAZÍN

Podstata smrtelného hříchu

Sólové představení L / One Of The Seven A. Petroviče a M.H. Lacové zkoumá podstatu „smrtelného hříchu“ touhy

Slovenský choreograf Andrej Petrovič se po deseti letech v zahraničí, kde působil  především ve slavné Akram Khan Company, vrací na české a slovenské scény s provokativním projektem, který převádí na jeviště tématiku sedmi smrtelných hříchů. Premiéra prvního ze sedmi sól – L / One of The Seven –, které zkoumá motiv touhy a chtíče, se uskuteční 15. a 16. března v divadle PONEC. V roli zosobněné touhy se představí Martina Hajdyla Lacová, zakladatelka souboru ME-SA a držitelka ocenění Tanečnice roku 2015.

L jako „Lust“ – touha, vášeň, rozkoš, smilstvo. Vztahuje se k čemusi za hranou, k extrému. Petrovič staví na jeviště jedinou bytost – ženu, jejíž žízeň stěží může být uhašena. Královnu, která se propadá do hlubin vlastní neschopnosti spočinout, zklidnit se, zastavit se, a zároveň odolat svým přáním a tužbám. Sebedestrukce se stává vědomou volbou.

Petrovič a jeho tvůrčí tým provedou diváky intenzivní cestou vášně, uspokojení, ukájení, výčitek, tíhy i možného trestu. Jedním z inspiračních zdrojů projektu se mimo jiné stala představa pekelného kruhu z Dantovy Božské komedie, v němž krouží největší milovníci dějin (Kleopatra, Helena, Paris, Tristan). Trest odpovídá povaze jejich provinění: „Ustavičná pekelná vichřice / strhává duše, cloumá jim i, hází, / jedny o druhé tře ty hříšnice.“

Jakkoli dnes shledáváme umístění Heleny Trojské do Pekla jako příliš přísné a poplatné Dantově době, Dante byl vynikajícím znalcem lidské duše a toho, co jí zmítá. Zdá se však, že zkoumání podstaty touhy nebylo tehdy tak aktuální jako dnes, kdy je touha hnacím motorem a principem společnosti.

Kredit:

Koncept a choreografie: Andrej Petrovič

Tanec: Martina Hajdyla Lacová

Kostým: Maroš Baran

Světelný design: Katarína Ďuricová

Hudba: Ben Frost

Vnější oko: Karolína Hejnová, Markéta Perroud

Producent: ME-SA / Karolína Hejnová

Za podpory: MHMP, MKČR, Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec, ALT@RT

Andrej Petrovič je absolventem Taneční konzervatoře v Banské Bystrici, kde také po studiích nastoupil do studia tance Zuzany Hájkové. Spolupracoval s Martou Polákovou, Editta Braun Company (Salcburk), Fatou Traore (Brusel) či Jean Abreu Dance Company. Je absolventem magisterského studia na VŠMU v Bratislavě. Od roku 2007 je členem Akram Khan Company. Tančil v představeních Bahok, Vertical road, Confluence a na úvodním ceremoniálu Olympijských her v Londýně. Od roku 2012 působí v souboru jako repetitor a asistent choreografa.

Martina Hajdyla Lacová vystudovala Konzervatórium J. L. Bellu v Banské Bystrici a Akademii múzických umění v Praze, obor Pedagogika tance. Během studií spolupracovala s mnohými českými a slovenskými choreografy (Marta Poláková, Mirka Eliášová, Šárka Ondrišová, skupina Debris) i ze zahraničními tvůrci (Ji-Eun Lee, Karen Foss, Ann van den Broek, Maya M. Carroll). Od roku 2010 působí jako tanečnice a pedagožka na volné noze. Kombinuje práci a tvorbu v domácím pražském prostředí se spolupracemi v zahraničních souborech. V Praze jí momentálně nejvíce zaměstnává domovská skupina ME-SA, kterou založila společně s tanečnicí a producentkou Karolínou Hejnovou před pěti lety, a soubory VerTeDance a NANOHACH. Ve Švýcarsku pracuje se souborem DA MOTUS! a v Norsku s choreografkou Karen Foss. Její autorské sólo bylo v roce 2012 nominováno na cenu pro Taneční inscenaci roku 2012. V roce 2015 získala cenu pro Tanečnici roku za výkon v Super Naturals.

ME-SA

Skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, která kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů jak z československé, tak mezinárodní taneční scény. V roce 2013 se ME-SA poprvé dostala na seznam tzv. “Priority Companies” sítě Aerowaves, a to díky projektu Much More Than Nothing choreografického dua Peter Šavel / Stano Dobák. Soubor získal třikrát nominaci na “Taneční inscenaci roku”. V roce 2015 získala Martina Hajdyla Lacová, jedna ze zakladatelek ME-SY, ocenění “Tanečnice roku” za svůj výkon v představení SuperNaturals, dalším projektu souboru, který je na prestižním seznamu Aerowaves, tentokrát pro rok 2015. ME-SA pravidelně uvádí své projekty na významných festivalech, např. Spring Forward, TANEC PRAHA, ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA, APAP/NYC ad.

L_One_of_the_Seven_20150713_2067

Taneční magazín

Tanec s ohněm

Tanec s ohněm – nebojte se, nepodpálí vám sál!

Taneční vystoupení s ohněm – zvaná fire-show – se stávají středem zájmu již po dobu posledních třech desítiletí, a to jak na profesionální úrovni, tak na bázi amatérské. Ale historii má tento atraktivní tanec poněkud delší. Informaččlánek před několika lety naše pravidelné čtenáře velice rámcově seznámil s touto novou disciplínou s letitými kořeny. Nyní se mu však – na přání a ohlasy řady zájemc – věnujme poněkud důkladněji.  A jako pověstnou třešínku na dortu jsme vyzpovídali i jednu aktivní a atraktivní tanečnici s ohněm – Lae Karenovou.

Moderní éra ohňového tance nastala především s masovým rozmachem elektronické hudby v druhé polovině sedmdesátých let minulého století. Efektní taneční kreace s ohněm se stávaly atraktivním doplňkem programů diskotékových klubů, plážových večírků, ale dostávaly se i na prkna divadel. Velkou roli v jeho propagaci sehrály i hudební festivaly. Především Burning Man, který se zaměřuje na umělecká vystoupení s ohněm. Pochopitelně se tanec s ohněm zabydlel i na retro-šermířských vystoupeních, dobových jarmarcích, ale také na firemních večírcích či byznysovych párty.

Samotný tanec s ohněm jako takový má rozličná odvětví. Jedna má blíže k žonglérství a varietní ekvilibristice, další zase spíše k takzvanému Twirlingu, který vychází z praxe mažoretek. Odlišné odrůdy tance s ohněm naopak inklinují spíše k moderní gymnastice či baletnímu umění. Výjimkou nejsou ani erotické tance s ohněm. Naopak jiné varianty tančení s ohněm se blíží k fakírskému až jogínskému umění a používají i polykání ohně – stačí si připomenout legendární klip k písničce Sun of Jamaica.

Historie tanců s ohněm má velkou tradici především v Americe, konkrétně té střední. Již staří Aztékové věnovali své ohnivé tance božstvům z rodu Xiuhtecuhti. Tento tanec je v Mexiku podnes lákavou turistickou atrakcí. Na Baleárských ostrovech má letitou tradici ohnivý tanec andělů. Velmi populární tam je i koňský ohnivý tanec s atrapami koní.

Taneční vystoupení s ohněm jsou populární i ve Francouzské Polynésii a na souostrovích Antigua, Kuba a Svatá Lucie. Toto netradiční umění se však nevyhnulo ani Indii, kde má dávné kořeny v Thárské poušti. Tam se dodnes tančí na žhavých uhlících a ženské tanečnice mají na hlavách kotlíky s vřící lávou.

TanecSohnem.2jpg

Moderní tanec s ohněm výrazně podpořil a zpopularizoval světoznámý cirkus Cirque du Soleil. V tomto směru bylo průlomové jeho představení Zaia v Macau (v letech 2008 až 2012) ze významné podpory choreografa a pedagoga Dana Miethkeho.

Veškerá představení s ohněm jsou bezpečná. Hořící propriety jsou z kevlaru a jsou několikanásobně zabezpečeny. Rovněž podpalovací látky jsou chráněny a celá vystoupení zabezpečují ještě hasicí přístroje, popřípadě i připravené speciální deky.

Při tanci s ohněm se používá nepřeberné množství rekvizit. Jenom namátkou jmenujme ty nejpoužívanější: pochodně, hořící vějíře, meteory, ohnivé deštníky, zapálené nože, nučaky, pálivé řetězy, hořící pásy, ohnivé biče, kanóny, zářící míče, zapálení hadi, ohnivá švihadla i drápy. Ale existují desítky dalších…

TanecSohnem3

Moderní taneční umění s ohněm má také nepřeberné množství variant. Od divadelních představení v kostýmech v polynéském duchu až po pouliční žonglování či tanec spojený se šermířskou show.

Závěrem se obraťme s krátkými dotazy na zkušenou tanečnici s ohněm Lae Karenovou, která se této disciplíně věnuje již přes osm let. To ona (na snímcích Evy Kozderkové) předvádí tanec s ohněm našim čtenářům.

Co Vás k tanci s ohněm dovedlo?

„Experimenty s pohybem a možnosti taneční improvizace.“

Je složité zvládnout žonglérské umění, kterému se například cirkusoví a varietní umělci učí ve speciálních učilištích a školách?

„Na základní úrovni to tak složité zas není, ale skutečně to zvládat a ovládat už je opravdu těžké.“

TanecSohnem.4

Jak je konkrétně Vaše vystoupení zabezpečeno proti požáru?

„Musím mít speciální hasící deky, kostýmy z nehořlavých materiálů, v pohotovosti jsou hasicí přístroje a v neposlední řadě je to i na nás – na umu toho kterého performera!“

Kde si o Vás mohou zájemci přečíst více?

„Na stránkách Inlusio Firedancers či na https://www.facebook.com/Inlusiofiredancers/.“

Jak z předcházejícího patrno tanec s ohněm vypadá nebezpečně, ale ve své podstatě je možná daleko bezpečnější disciplínou než například lední hokej. Podpálené sály jsou opravdu vzácnou výjimkou.

TanecSohnem

Michal Stein

Foto: Eva Kozderková

Taneční magazín