Rukojmí

Nově z Tanterhorse

Milé performerstvo, diváctvo, autorstvo a podporovatelstvo,

začíná nám nová divadelní sezóna plynulým, ale ostrým rozjezdem – ve flow japonského meče.

Pozveme vás na novou premiéru, která se uskuteční hned na konci září, otevřeme veřejnosti přístup k filmu Do ticha, který jsme minulý rok představili na Festivalu tanečních filmů, zreflektujeme naši červnovou performativní přednášku Za muže a otevřeme výzvu k účasti na workshopu lotyšské choreografky Mariji Baranauskaite, tentokrát v roli svědků.

 

Máte se na co těšit a my též!

 

Rukojmí – nová premiéra

Jak nepodlehnout manipulativním vztahům?
Jak rozpoznat okamžiky, které už jsou za hranou?
Jak propojit dokument a choreografii v žánru docu-dance?
Jak jsme se inspirovali Japonskem a koho jsme si vybrali z mladé generace do čela nové premiéry Invisible?

Téma manipulativních vztahů k nám přišlo jako divácká zpověď po třetím díle série Invisible. Dvě divačky sdílely svou touhu předat zkušenost a prosbu, aby tomuto tématu byla dána pozornost. Ze dvou příběhů bylo nakonec devět a ve finálním tvaru diváci uslyší čtyři.

„Na počátku spolupráce s Miřenkou stála otázka, jak zachovat autenticitu výpovědí našich respondentů a ponechat je v bezpečí anonymity. Právě audiovizuální vrstva umožňuje, aby byly skutečné příběhy na jevišti zpřítomněné a přitom zůstaly anonymizované. Divák se tak na jevišti setká s rozostřenými konturami, detaily těla a obličeje tak velkými, že nabývají nelidských rozměrů, hlasy, jež zaznívají z hlubin prostoru… Všechny příběhy jsou autentické a každý má svá specifika. Na co jsme se jako kolektiv tvůrců zaměřovali, byl především samotný mechanismus odchodu z toxického vztahu.

Péče o respondenty, kteří do celého tvůrčího procesu vstupovali s důvěrou, byla pro nás s Miřenkou prioritou.“ – (režisérka Johana Ožvold)

Dramaturgie se ujala opět Kristýna Boháčová, jedna z kurátorek Děti U a scénografkou inscenace je Pavlína Chroňáková. Na scéně dominuje jediná performerka Adriana Štefaňáková, která se autorsky podílí také jako choreografka pohybových partitur. Její přítomnost vytváří kontrapunkt k bolestným příběhům a přináší metaforické možnosti hledání cesty k vlastní síle a sebeuvědomění.Adriana během zkoušení získala i novou dovednost – práci s japonskou katanou.

„Pro mě Invisible IV znamená sílu, pevnost vůle, sebeuvědomění a výzvu. Cítím se poctěna, že mohu být součástí projektu, který propojuje tanec a umění s tématy současného světa. Svědectví lidí, kteří zažili násilí či manipulaci, jsou strhující – a mojí výzvou je přetavit tyto příběhy do našeho vlastního vyprávění skrze fyzikalitu, pohyb a teatralitu, přenést je do svého těla a vyjádřit je prostřednictvím pohybu s pomocí úžasné scénografie. Tento projekt nejen sdílí silné myšlenky, ale může inspirovat i ty, kteří procházejí podobnými situacemi. Žádná situace není napsaná jako film – postavy si volíme sami a je na nás, kdy vykročíme a najdeme svou vlastní sílu.“ – (Adriana Štefaňáková, performerka)

 

Premiéra: 29. 9. 2025

Za muže a nejen za ně

V červnu jsme ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích odpremiérovali performativní přednášku Za muže, která měla formu experimentální garden party, přednášky a diskuse na téma politické radikalizace mladých mužů.

Projekt ve spolupráci s Akademií věd a EHMK 2028 přinesl mnoho dat i důležitých postojů samotných diváků, kteří se účastnili výzkumu formou dotazníku a zároveň byli aktivní ve společné diskusi.

Durational projekt, který si za základ formy zvolil diváckou participaci, trval čtyři hodiny. Kromě performativní přednášky, na níž se kromě Alice Koubové a mě, Miřenky Čechové, podílela také herečka a zpěvačka Iris Kristeková, hudebník Martin Hůla a scénografka Anna Tichá, dal velký prostor postojům publika.

Diváci diskutovali o vzorech mladých mužů, vlastní angažovanosti, nejistotě, neochotě vstupovat do politiky, rizicích sociálních sítí a dalších osobních tématech.

Závěrem pak byla společná hostina v potemnělé zahradě.

Metodou diskurzivní analýzy, kvalitativních rozhovorů s mladými muži a takzvaného participativního akčního výzkumu v performanci Za muže! jsme zjistili, že mnohem těžší než vyprávět drastické příběhy o tom, jak muži ubližují ženám, je otevřít vážně téma, co my – muži a ženy dohromady – děláme proto, aby malí kluci měli sílu odolat manosféře a obecně rétorice dominantní politiky síly, případně přímo politiky násilí. Zjistili jsme, že sociálních příčin, které na chlapce od dětského věku působí, je několik: 

1/ Chybějící velké úspěšné politické vzory mužů. Mužské silné vzory, kteří nevyznávají dominanci, totiž existují a máme jich kolem sebe hodně, jen se často stává, že se vyhýbají politice. Tím jako by se vytvářely dva světy, které nejsou vzájemně propustné.

2/ Chybějící solidarita vůči mladým ze strany starších generací – odsuzování mladých do pozice sněhových vloček.

3/ Algoritmy sociálních sítí, které se přímo na malé chlapce a muže zaměřují a přesvědčují je o tom, že rovnost mezi muži a ženami je ve skutečnosti jejich velkým ohrožením. Že jediná jejich budoucnost je v ovládání, manipulaci a prosazení vlastní brutality.

4/ Celková existenční nejistota, která je v mladé generaci mnohem vážnější než v generacích starších a není brána v úvahu.“ – (autorka konceptu a filozofka Alice Koubová)

Docu-dance ve filmu

Pro veřejnost otevíráme taneční film Do ticha, který je intimní zpovědí bývalé primabaleríny Barbory Vašků Kaufmannové. Film natočila režisérka a filmařka Barbora Johansson podle docu-dance představení Invisible II.

S Barborou jsme spolupracovali již na filmové podobě prvního dílu, na jehož základě jsme se rozhodli sérii o neviditelných ženách zachovat celou, a to skrze originální pohled filmového média.

„Nejsilnějším zážitkem pro mě byla možnost být tak blízko – po celou dobu se s kamerou pohybovat přímo na jevišti vedle hlavní protagonistky a v reálném čase sledovat, jak se její vnitřní svět odráží v pohybech a výrazech. Bylo to neustálé hledání rovnováhy mezi odvahou přiblížit se co nejvíce a citem v pravý okamžik ustoupit. Vyžadovalo to empatii: nikoho nezranit, a přesto zachytit samotnou podstatu tak silného příběhu.“ – (režisérka Barbora Johansson)

Open call – svědci uměleckého procesu

Mám velkou radost, že do Prahy zavítá lotyšská režisérka Marija Baranauskaite, která v rámci naší edukativní laboratoře Tantelab povede tvůrčí proces s účastníky a účastnicemi ročního projektu.

 

Marijin netradiční pohled chápe objekty jako diváky performance – a tak vytváří choreografie například pro nábytek. Vychází z fyzického divadla a klaunerie, což se odráží v jejím vztahu k absurdnímu humoru.

Nabízíme 3 místa pro performerstvo, novinářstvo i další zájemce, kteří se chtějí stát tichými svědky tohoto procesu.

Stačí napsat krátký motivační dopis a prvním třem zájemcům tuto možnost nabídneme. Své motivační dopisy můžete zasílat na emailovou adresu honza@tantehorse.cz

 

Datum konání: 7. 9. 2025
Místo: studio v Paláci Akropolis

 

In C

OPEN CALL do úspěšné choreografie Sashy Waltz

OPEN CALL pro tanečníky*ce ve věku od 18 let (bez horní hranice) pro nastudování a uvedení úspěšné choreografie „In C“ berlínské tanečnice a choreografky Sashy Waltz.

Jedná se o unikátní možnost podílet se na přípravě jediné oficiální české verze této slavné inscenace. Tanečníci*ice dostanou příležitost se kreativně podílet na choreografii, která obletěla svět a zapsala se do dějin současného tance.

Jak se přihlásit?

“Zašli nám svou tvorbu a pokud máš chuť tancovat a být součástí In C, není na co čekat! Nemusíš být součástí tanečního souboru ani za sebou nemusíš mít taneční vzdělání či kariéru,” tak zní výzva nového OPEN CALLU.

 

Uzávěrka přihlášek OPEN CALLU je už 5. srpna 2024.

Všechny materiály a přihlášku najdeš zde.

O choreografii a o tvůrcích

Choreografie „In C“ je dílem světoznámé choreografky Sashy Waltz, která se inspirovala stejnojmenným hudebním dílem skladatele Terryho Rileyho. Revoluční kus z roku 1964 se skládá z 53 hudebních figur, které jsou hrány podle určitých pravidel, ale hudebníky*icemi volně interpretovány. Sasha Waltz převzala tento koncept a přetavila jej do tanečního díla, které se stalo symbolem inovace a umělecké svobody.

Jiří Bartovanec je mezinárodně uznávaný tanečník, choreograf a pedagog s českými kořeny, člen prestižního souboru Sashy Waltz. Jeho díla často zkoumají témata identity, lidských vztahů a vnitřního světa jednotlivce. Jeho choreografie jsou známé svou emocionální hloubkou, inovativním použitím prostoru a pohybového materiálu a schopností oslovit diváky na osobní úrovni.

Multifunkční kulturní prostor ARCHA+ vznikl na začátku roku 2024 v centru Prahy v prostorách bývalého Divadla Archa. Jeho cílem je fungovat jako inkubátor pro mladé diváctvo i pro tvůrce, které zajímá umělecké ohledávání témat, jako je identita, vztah k technologiím a otázky klimatických změn. V jeho čele stojí ředitel Jindřich Krippner a kurátor programu Štěpán Kubišta.

https://archa-plus.cz/

Konkurz proběhne v sobotu 23. srpna 2024 od 10:00 v ARŠE+.
Pro více informací nás neváhejte kontaktovat.

Aneta Jochim

pro Taneční magazín

 

 

 

 

Divadlo X10 se v listopadu promění v přístav smutku

Krize, krize – slyšíme ze všech stran. Jak ven?

Divadlo X10 rozšířilo v roce 2019 svou dramaturgii o sérii kurátorovaných večerů Y zaměřujících se na současné performativní umění, na propojení lokální a mezinárodní scény, prolínání žánrů a hledání nových narativů, organizačních struktur a tematických rámců. Y vytváří sdílený časoprostor, který hledá styčné body mezi teorií, současnou performancí a imerzivní instalací, jehož rovnoprávnými členy jsou umělci, teoretici stejně tak jako každý (ne)přítomný návštěvník.

Program cyklu Y zajišťuje kurátorský tandem Anna Chrtková – Petr Dlouhý. Kurátorský přístup v rámci série Y je kombinací cíleného výběru výrazných zahraničních a lokálních umělců pohybujících se na poli současného performativního a výtvarného umění a open callů směřovaných k širší umělecko-teoretické sféře.

Y Events, experimentální dramaturgická linie Divadla X10 uvede 21. listopadu událost Y: Harbour of Sorrow. V ní se bude několik umělkyň a umělců zabývat tématem smutku v současné době prostřednictvím různých formátů a médií.

Série Y Events již třetím rokem ohledává okraje divadla a tvoří na křižovatkách mezi performativním uměním, vizuálním uměním a teorií. Oslovuje umělkyně a umělce z různých oborů, aby v podzemních prostorech Divadla X10 vytvářeli dočasné instalace, performance či různé další formy specifických vstupů – ať už video, performativní přednášky, scénické čtení, taneční performance, atp.

Událost Y: Harbour of Sorrow je kurátorsky vymezená emotivností a smutkem: „Svět je v permanentní krizi, slyšíme ze všech stran. Krize ekologická, epidemiologická, humanitární, potravinová, energetická, uprchlická. Krize rodiny, krize majetku, krize bydlení, krize identity, krize krize krize krize. Jak se tedy máme v těchto temných vodách, které ohraničují naši každodennost v roce 2022, orientovat a neztroskotat?” ptají se kurátoři Anna Chrtková a Petr Dlouhý.

Svou tvorbou budou na tuto otázku reagovat umělkyně a umělci, kteří byli do projektu vybráni v rámci otevřené výzvy. Ivana Durkáčová, umělkyně působící na Slovensku a v Polsku se svou multimediální instalací pokusí navodit hluboký čas života stromů a nabídne tak paralelu různých časových perspektiv na život a svět. Vizuální umělkyně Kristina Fingerland bude číst ze své připravované knihy o pečujících a odevzdaných vztazích uprostřed pevně svázané komunity světa Oikos; umělecké duo Matyáš Grimmich Karolína Schon se ve své interaktivní instalaci budou věnovat chvílím osobního zhroucení. Experimentální architektka a umělkyně Natália Sýkorová pak pro událost vytváří speciální formát živé interaktivní performance pro svůj projekt Sensory Solidarity.

V rámci události se pak představí i krátký film umělkyně Barbory Ilić, hudební improvizace multimendiálních umělkyň Ester GrohovéKlárky Ondračkové a Terezy Chudáčkové, šité objekty umělkyně pracující pod jménem Kosmo_nauty, a intimní instalace vizuálních umělkyň Nely Bártové a Sofie Oblomovy.

Zcela mimořádnou událostí pak bude uvedení performance When Men Cries, The Whole World Shut Down slovinské performerky a divadelní režisérky Ley Kukovičič, která vytváří specifickou choreografii vytvořenou na míru čtyřem českým mužům – performerům.

„Doufáme, že událost Y: Harbour of Sorrow nebude pro diváky jen pobídkou k úniku od všednodennosti, ale opravdovým přístavem, ve kterém společně sejmeme kritiku ze svých emocí – a ty už pak nikdy nebudou patetické či anti-objektivní.”  uzavírají kurátoři.

Y: Harbour of Sorrow


Přístav pro všechny emoce

Datum                        21. 11. 2022

Čas                             18:00–23:00

Místo                           Divadlo X10, Charvátova 39/10, Praha 1, 110 00

Svět je v permanentní krizi, slyšíme ze všech stran. Krize ekologická, epidemiologická, humanitární, potravinová, uprchlická, krize rodiny, krize majetku, krize bydlení, krize identity, krize krize krize krize. Jak se v těchto temných vodách orientovat a neztroskotat?

Každý z nás potřebuje někdy někde spočinout, potřebuje pohladit, pochovat, uklidnit, utěšit.

Divadlo X10 se v listopadu stane přístavem, kde všechny emoce, které máme tendenci upozaďovat a odsouvat – stesk, strach, smutek, zlost, nebo agrese, či nejistota dostanou možnost na chvíli zakotvit a spočinout. Dovolme si skučet, úpět, plakat, prožívat emoce, sdílet spolu své nejtajnější strachy a soužení.

Y: Harbour of Sorrow přivítá velké a “příliš teatrální” emoce jako hlavní téma a hybatele kompozice události. Nechme se na chvíli ukolébat na palubě melancholie, než se vydáme zpět do temných životů (možná) permanentních krizí.

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Protiválečná performance Janise Povilaitise

Divadlo X10 uvádí dobrodružství zbloudilého vojáka

Dobrodružství zbloudilého vojáka je název nové inscenace rusko-litevského performera Janise Povilaitise. Jako work in progress měli diváci možnost vidět úryvky chystané inscenace během právě uplynulého Divadelního Festivalu Kutná Hora.  Projekt vznikl ve spolupráci Divadla X10, Divadelního Festivalu Kutná Hora a produkční platformy Rekultur.

Bylo to právě v rámci jednoho z minulých ročníků Divadelního Festivalu Kutná Hora, kde začala spolupráce s Janisem Povilaitisem a Divadla X10. Společně s Jakubem Gottwaldem vytvořil pro covidem ovlivněný ročník 2020 performance s názvem No more Theatre!


Kam putuje zbloudilý voják?

Inscenace propojující prvky fyzického a loutkového divadla je ironickou parabolou o vojákovi, který se vůlí osudu ocitl ve válce, které se zúčastnit nechtěl. Na půdorysu příběhu vojáka Povilaitis reflektuje pocity, které v něm agrese vyvolává. Hlavní myšlenkou inscenace je hledání odpovědi na otázky: Jak daleko můžeme zajít, než si uvědomíme, že jsme vždy odpovědni za násilí, které pácháme? Pokud se na něčem přímo nepodílíme, znamená to, že neneseme odpovědnost za to, co se děje naším jménem?

Spolupráce s Bělorusy, Ukrajinci i ruskou opozicí

Divadlo X10 se v rámci svých koprodukčních a festivalových aktivit dlouhodobě a koncepčně věnuje spolupráci s umělci, jejichž činnost je vážně ohrožena autoritářským nebo diktátorským režimem. Tyto aktivity začaly již během strašnického působení Divadla X10 a výrazně se rozvíjely v letech 2020 a 2021 především v rámci Divadelního Festivalu Kutná Hora. Divadlo X10 pravidelně vypisuje open cally pro rezidence projektů, které jsou osobně nebo tematicky propojeny s děním v Bělorusku nebo Ukrajině.

   

DOBRODRUŽSTVÍ ZBLOUDILÉHO VOJÁKA NEBOLI JÁ JSEM JEN VYKONÁVAL ROZKAZY

KONCEPT, REŽIE, HRAJE Janis Povilaitis

DRAMATURGIE Ondřej Novotný

VÝPRAVA Lucie Pangrácová a Julia Korotkova

HUDBA Eugeny Klimin

Inscenace je ironickou parabolou o vojákovi, který se vůlí osudu ocitl ve válce, které se zúčastnit nechtěl. Na půdorysu příběhu vojáka Povilaitis reflektuje pocity, které v něm agrese vyvolává. Hlavní myšlenkou inscenace je hledání odpovědi na otázky: Jak daleko můžeme zajít, než si uvědomíme, že jsme vždy odpovědní za násilí, které pácháme? Co se musí stát, aby se člověk dostal ze své informační bubliny? Pokud se na něčem přímo nepodílíme, znamená to, že neneseme odpovědnost za to, co se děje naším jménem? Východní politolog Vladimir Pastuhov řekl: „Cesta k obrácené přeměně ruské zombie v člověka je cestou komplexního pokání a sebeobjevování. Rusové potřebují milovat ne Ukrajince, ale sami sebe – potřebují se naučit zacházet se sebou jako s lidmi, a teprve potom začnou cítit bolest někoho jiného. Nebude to možné, dokud se národ nepodívá do zrcadla, neuvidí se v něm a ve výsledku nebude zděšen. To se nestane samo od sebe. Někdo musí umístit zrcadlo tam, kde je teď televize. Inscenace propojuje fyzické divadlo s hudbou a prvky loutkového divadla.“

Projekt vznikl ve spolupráci Divadla X10, Divadelního festivalu Kutná Hora a produkční platformy Rekultur

Oficiální premiéra 25. 9. 2022 v Divadle X10

Foto: Patrik Borecký 

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín