Štítek: film

Když tělo, mysl a prostor rezonují v jednom rytmu

MOVE Fest Ostrava 2025

MOVE Fest Ostrava letos od 21. do 28. září opět promění moravskoslezskou metropoliv centrum pohybu, tance, nového cirkusu a performativního umění. Festival se v roce 2025 nese v duchu rezonance – slova, které známe z fyziky i hudby, a které přesně vystihuje dynamiku lidského těla, pohybu a sdílených emocí. Rezonance vzniká, když se frekvence dvou těles sladí, podobně vzniká na každé umělecké scéně unikátní energie, která se šíří prostorem, publikem i našimi vlastními těly.

Do programu 12. ročníku festivalu jsme vybrali díla, která rezonují – s lidskými touhami i pochybnostmi, s našimi zkušenostmi i hodnotami evropské společnosti. Od jemného humoru a hravé imaginace v norském hudebně-tanečním představení pro všechny od 0 do 100 let Rock Me Baby, přes zastávku premiérového turné dobrodružné rodinné inscenace Divoké husy, vášeň pro fotbal a tanec v kultovní inscenaci A Dance Tribute to the Art of Football až po mladé tvůrce, kteří zazáří v komponovaném večeru Fresh Dance nebo outdoorovém projektu Jáma lvová UNLIMITED. Festival tak nabízí spektrum zážitků, ve kterém každý divák může najít něco, co s ním zarezonuje.

S Rock Me Baby (Øystein Elle & Karstein Solli) se do Ostravy vrací norská taneční crew, která odvážně bourá stereotypy, otevírá prostor pro hravost a citlivost a baví všechny generace od nejmenších dětí až po rodiče. První festivalový večer uzavře premiérové promítání filmu Zenit za přítomnosti režiséra. To přinese dystopický příběh, ve kterém těla a gesta vystupují namísto dialogů, vytvářejí napětí, dramatičnost i vizuální poezii, která rezonuje s tématy svobody, moci a lidských ambicí.

Ve středu v Ostravě poprvé vzlétnou Divoké husy – nový koprodukční projekt MOVE Ostrava & FysioArt. Toto multižánrová pohybové představení zkoumá sílu společenství, svobodu a spolupráci a propojuje pohyb, akrobacii a živou hudbu Vladivojny La Chia v emocionálně rezonující rodinné podívané.

Festivalový čtvrtek bude patřit již tradičnímu komponovanému večeru Fresh Dance, který nabízí mladým českým a slovenským tanečníkům z uměleckých škol prostor pro seberealizaci a vyjádření vlastních strachů, fascinací i radosti z pohybu. Letos poprvé v outdoorovém prostředí Farské zahrady, která díky MOVE Festu ožije pulsující energií rezonující s představivostí, kreativitou a otevřeností mladých talentů.

Mezi festivalové návraty patří také dílo norské Jo Strømgren Kompani s kultovní inscenací A Dance Tribute to the Art of Football, kde tanec a fotbal rezonují společným rytmem, energií i radostí z pohybu. Ostravští diváci znají tvorbu tohoto norského choreografa (a jeho souboru) jak z Národního divadla moravskoslezského, tak i z předchozích ročníků MOVE Festu (The Loft, Coco Chanel).

V pátek vyrazíme s programem do ulici, a to konkrétně s Česko-norským kolektiv Direct Action Theatre a jeho opravdu originálním projektek Pomáhat a chránit. Už jste někdy slyšeli o “artivismu”? Ne? Tak se na něj přijďte podívat V pátek 26. 9. na Prokešovo náměstí ve 12:30 nebo na Masarykovo náměstí v 16:30. Série veřejných intervencí perfomerů včetně Thálií oceněné Nely Kornetové (a lokálních účastníků vybraných na formou open callu) promění ostravský veřejný prostor města v interaktivní jeviště, na kterém se sociální témata a vizuální a fyzické akce střetnou s diváky a zarezonují s jejich vnímáním reality.

Na vlně experimentu zůstane v páteční podvečer s mladým pražským souborem Dočasná Company, který netradiční formou propojuje hudbu a tanec. V inscenaci Out of Control hudební nástroje rezonují s tanečními pohyby a improvizace vytváří neustále se měnící harmonii, na kterou se v tanečním sále klubu BrickHouse jistě lehce naladí i ostravské publikum.

Sobotní program zahájí druhá participativní performance letošního ročníku, a to Jáma lvová UNLIMITED Sabiny Bočkové a Johany Pockové. Představí se v ní však téměř tři desítky (!) studentů pohybových oborů a dalších tanečníků, kteří tuto site-specifi rozšířenou verzi původního duetu nazkouší přímo během festivalu (a v rámci studentského sympoziia Přicházení). Jáma lvová se tak během dvou jedinečných repríz otevře studentům a veřejnosti, aby na místě, kde se staré potkává s novým, mezi Trojhalím a nově postavenou Organicou, společně experimentovali s pohybem, kolektivním tělem a tématy mediální manipulace a společenské odpovědnosti.

V 17:15 po prvním uvedení Jámy lvové UNLIMITED, budou mít diváci jedinečnou možnost zapojit se do festivalového programu, aniž by vstoupili na jevišti a museli mít pohybové nadání. Společně se totiž za rytmu našlapaných beatů DJe totiž vypravíme na cyklojízdu podél Ostravice z představení na představení, z Trojhalí do Dolních Vítkovic, z Jámy lvové na Lonesome Cowboye. Toto sólo Tomáše Janypky přináší osobní a introspektivní pohled na osamělost, humor a člověčinu, které jistě zarezonuje s každým divákem. O to více, že atmosféru umocní netradiční prostory Národního zemědělského muzea jako dělané pro pohybovou self-bromance 21. století. Závěr sobotního festivalového večera bude samozřejmě patřit MOVE Party, o kterou se letos kromě excelentních drinků na baru v Docku postará folk-fusion band Fekete Seretlek.

V neděli MOVE Fest zakončíme na open-air komunitní vlně. Prvně s piknikovo-performativním projektem How to Watch a Moving Body (Neskorý zber / Compagnie E7KA), který na Černé louce propojí diváky s performery ve sdíleném prostoru, kde tělo, pohyb a energie rezonují bez hierarchie a každý účastník se stává součástí společné choreografie a společného pikniku. (Svačinky a deky s sebou.) A na Černé louce setrváváme i na úplný závěr festivalu, během kterého se diváci můžou těšit na nejen fyzicky náročnou performanci Viktora Černického PNEU. Čtyři těla a stovky kilogramů pneumatik vytvoří živou architekturu, v níž chaos přechází ve strukturu a každá forma rezonuje s energií lidského těla i prostoru.

Kromě výše zmíněného hlavního programu čekají na návštěvníky pohybové workshopy, studentské sympozium a po většině představení oblíbené debata s tvůrci a performery. Zveme všechny, přijďte na MOVE Fest Ostrava 2025 a nechte svou mysl, tělo i emoce rezonovat! Objevíte, jak tanec, hudba, film a performance propojují jednotlivce i komunitu, jak se energie přenáší mezi interprety a publikem, a jak i zdánlivě malé gesto nebo pohyb může vyvolat velkou rezonanci. Vyberte si na www.movefest.cz představení i cenu za vstupenku na něj, u nás totiž platí “Pay What You Can” – z pěti nabízených úrovní ceny vstupenky si zcela sami zvolíte tu, kterou vám vaše láska k tanci a finanční situace dovolí. MOVE Fest Ostrava 2025 je oslavou rezonance – pohybové, hudební, vizuální a lidské, a nabízí každý den nové zážitky, nové perspektivy a příležitosti k objevování.

Lucie Sembolová

pro Taneční magazín

 

Film Gabriely Soukalové sbírá úspěchy

„Pravda se pořád vyplatí“ oslovuje diváky

Film od režiséra Petra Větrovského si po prvním víkendu získal solidní návštěvnost 7 tisíc diváků, což je jasným signálem, že příběh Gabriely Soukalové zaujal a získává pozornost publika. Tento úspěch mu zajistil titul pátého nejhranějšího filmu v České republice, přičemž zaujal především v konkurenci hraných filmů.

Režisér Petr Větrovský dokázal vykreslit příběh Gabriely Soukalové s empatií a citlivostí, což divákům umožňuje vcítit se do její situace a prožívat s ní její úspěchy i neúspěchy. To všechno přispívá k tomu, že film získává pozitivní ohlasy a stává se jedním z nejžádanějších snímků v kinech.

Gabriela Soukalová je ve třetině svého turné s názvem „Noc s legendou“. Toto cestování ji zavedlo do různých měst České republiky, kde diváci nejen sledují promítání filmu, ale také mají možnost se osobně potkat s Gabrielou. Sály jsou vždy zaplněné po okraj a na konci každého promítání diváci srdečně tleskají ve stoje.

Jedinečnou atmosféru autogramiád tvoří osobní setkání diváků s Gabrielou Soukalovou, které i někdy vyvolává silné emoce. Mnozí z přítomných se nechávají unést slzami, když vyjadřují svou vděčnost za to, jak Gábina otevřeně hovoří o poruchách příjmu potravy a jak se stala pro ně inspirací a vzorem ve sportu.

Na otázku „Tak co, Gábi, jak se cítíš?“ odpověděla Gabriela se slzami v očích: „Já nemůžu, ani já nevím, co na to říct, prostě jsem strašně vděčná, že ten film je a že ti lidé mají takovéhle reakce.“

„Musím říct, že to bylo úplně fantastický, mockrát vám všem děkuju, že jste přišli. A doufám, že jste si z kina odnesli hezký zážitek a vzhledem k tomu, jak jste říkali, že jste nadšení, tak mě to úplně nabilo. Já vám moc děkuju, strašně si toho vážím,“ uvedla Gabriela Soukalová na jedné z autogramiád.

Film „Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí“ není jen o sportovní kariéře Gabriely Soukalové, ale také o jejím lidském příběhu, který oslovuje diváky různými způsoby. S ohlasy, které film získává, lze jednoznačně říci, že jeho úspěch nezůstane jen u prvního víkendu v kinech, ale bude pokračovat i nadále.

Klára Duháčková    

pro Taneční magazín                        

Přichází jeden z nejvíce očekávaných sportovních filmů tohoto roku

„Pravda se pořád vyplatí“ odhaluje tvář odvážné biatlonistky Gabriely Soukalové

Nadcházející film o biatlonistce Gabriele Soukalové slibuje být jedním z nejvíce očekávaných sportovních filmů tohoto roku. Tento inspirativní příběh vypráví o životě a kariéře jedné z nejúspěšnějších biatlonistek v historii Gabriele Soukalové. Nejenže oslavuje úspěchy na světové scéně, ale také představuje inspirativní příklad odhodlání, překážek, disciplíny a vytrvalosti.

Film se představuje v nové ukázce

p>

V připravovaném filmu o životě Gabriely Soukalové, který nám přinese režisér Petr Větrovský, se diváci mohou těšit na emotivní vzpomínky a komentáře nejen od legendární biatlonistky samotné, ale také od jejích kolegů z prostředí biatlonu, včetně Ondřeje Moravce, Michala Krčmáře nebo Ondřeje Rybáře. Ti nám přiblíží její nekonečnou sílu a odhodlání, ale také chvíle, kdy Gabriela čelila pádům a překážkám jak v osobním životě, tak v její kariéře na cestě k vrcholu.

Režisér Petr Větrovský odhalí temné stránky jejího osobního života, zejména vztah s Petrem Koukalem, který představoval zdroj bolesti „Vlastně nepochopitelný pro mě bylo, když byla na úplným vrcholu, tak spadla na úplný dno.’‘ vypráví Ondřej Moravec. Film zdůrazňuje chvíle, kdy se Gabriela potýkala s emocionálními ranami a bojovala s temnotou, která ji vedla na samotné dno „Její pád přišel, když šla do vztahu s Petrem Koukalem,“ říká Krčmář, který se účastnil natáčení. „Myslím, že to je i krásně vidět, že prostě po nějaké chvíli, kdy žila s Petrem, šla i výkonnostně dolů.“

Trenér mužského týmu ČR Ondřej Rybář se k danému tématu vyjádřil slovy: „Nechci být žádný soudce v tomhle tom, ale myslím si, že její pád v kariéře byl její vztah, kdy prostě trefila na člověka, který díky ní se chtěl zviditelnit.“

Tento film o Gabriele Soukalové slibuje nejen dramatický příběh o jejích sportovních úspěších, ale také pohled do života jedné z nejvýznamnějších osobností v historii biatlonu. „Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí“ není jen filmem pro fanoušky biatlonu. Je to příběh o odvaze, touze a vůli k vítězství, který osloví srdce každého diváka v kinech už od 7. března 2024.

 

Klára Duháčková

pro Taneční magazín

Jagna, nominovaná na Oscara, přichází do českých kin

Jagna by měla být součástí učebnic

Nejnovější dílo režisérů Doroty Kobiely Welchman a Hugha Welchmana přichází do českých kin!  Ikonický film ‚S láskou Vincent‘ pochází z dílny stejných autorů. Jagna je příběh vycházející z předlohy románu ‚Sedláci‘ od polského autora Wladyslawa Stanislawa Reymonta, za který autor  získal Nobelovu cenu.

Příběh  Jagna nás zavádí do polské vesnice na přelomu 19. století, vidíme zde sociální rozpory mezi velkostatkáři a rolníky, milostný příběh lásky i nenávisti a vše, co společnost  tehdy tvarovalo, jejich tradice i víra.


Jagna sice patří do minulého století, je to prostinký příběh, ale  je stále živý a věčně bude. Mění se doba, technika a vynálezy kolem nás, ale lidské povahy zůstávají stále stejné. Že je upalování čarodějnic dávná minulost? Kdepak. Lidé se nezměnili. Ženy závidí Jagně krásu a mládi, sexualitu. Bohatství. Muži po ní touží. Mocní muži. Otec i syn. Každý má své vlastní zájmy. Jagna je citlivá duše a touží i po uměleckém sebevyjádření. Ale tohle mezi primitivními lidmi na vesnici není zkrátka možné. Jagna je jiná a příliš si s ostatními nerozumí. Je vstřícná, milá, hodná, ale svobodomyslná, toužící po lásce. To se netoleruje.

Přeneseme-li se v čase …. příběh je stále aktuální. Je aktuální několik tisíc let. Věčné lidské povahy, které rády klamou sebe samotné a někoho obviňují za své vlastní problémy.  Znáte také rčení typu: „Za to můžeš ty, že nemám partnera! Za to můžou tvoje fotky, tvoje postava, to, že jsi dědila a já ne, měla jsi štěstí a já ne….. můj muž za tebou běhal, ty feno, za to můžeš ty…“

Láska a nenávist, rodina, rozporuplné zájmy a tradice. Člověk, který se nechce přizpůsobit tomu, co považuje za faleš a lež a tradice odmítá. Umělecky založený člověk. Citlivý člověk.   Život je svoboda! Ale je??  Byla někdy svoboda? Proč nás i v dnešní době, stejně jako kdysi, někdo odsuzuje, že si oblečeme více barevné oblečení? To přece není tradiční.  Že má žena krátkou sukni? Lesklé punčocháče? Vyjde namalovaná? Je to přece coura a všechno zlé jí patří, samozřejmě  i smrt, možná i to je málo. Ještě je tu mučení a zneuctění. Že dotyčná touží po lásce, co potrvá věky, když  je jí  právě 16 let? Za to ji starší dámy odsuzují, zejména pak ty,  které byly ve svém chování stejné, anebo mnohem horší.  Jsme  tedy svobodní??

Právě za svou svobodomyslnost Jagna platí vysokou daň. Může udělat cokoliv, je to úplně jedno. Každý ji odsoudí, každý ji pošpiní, neustále se dostává do řečí, lidé ji sledují,  vymýšlí a domýšlí si povídačky, ale v houfu jsou silní. Jenže Jagna stojí sama.

Příběh Jagna otevírá také otázku mezi mužem a ženou.   Většina mužů se cítí žít v patriarchátu a všechno je jim dovoleno, u nich je každé chování v pořádku. Jagnin milenec Antek ničí i svou rodinu, svou ženu (Hanku) a své děti. Žena má samozřejmě běžně  tolerovat jakékoliv špatné chování muže.  Tak  je  to v pořádku. Rozmazlený Antek si lebedí v ponižování obou žen. Nestará se o nic, než o své zájmy, majetek, sex,  pýchu.  Antkova  žena Hanka nenávidí Jagnu. Na svého muže  Hanka nedosáhne. Potřebuje ho. Potřebuje, aby se staral o děti.  Jemu je ochotná odpustit.  Ale Jagnu obviňuje za své ponižování.  Potřebuje, aby Jagna z jejich životů zmizela. Jagna  nemá v primitivní  společnosti zastání, je snadnější oběť a už se nad ní stahují mračna.

Mnozí muži jsou mocní, lační po krásné dívce, slibují jí  modré z nebe, ale vlastně ji klidně  nechají zemřít, nechají ji utlouct za svoji vlastní vinu a necítí žádné výčitky svědomí. Naopak. Cítí, že se chovali spravedlivě. Cítí, že konali svou povinnost. Chránili přece svou rodinu, vesnici,  tradici,  chovali se správně, ano. Je úplně jedno, že žena, která je milovala,  zemře strašlivou a potupnou smrtí, anebo je jinak odsouzena, to nevadí. Vždyť to stejně byla jen poběhlice a brzy se na ni zapomene. Mnohé ženy v současné době prožívají to samé. Pokud jsou atraktivní, točí se kolem nich různé zájmy různých charakterů. Navíc těmto mužům zpočátku ženy věří a milují je. Jenže pokud dotyčná prozře, bývá už na  všechno pozdě. Zůstane jí jen zklamání, smutek, zoufalství. Ta tam je láska a víra v život, kterou v sobě nosila. A teď přichází právě ta správná doba pro pomstu. Teď  zlostné ženy cítí, že se mohou mstít…. To přesně se stalo nebohé Jagně. Možná, kdyby se rychle přizpůsobila, bylo by vše jinak.  Jenže Jagna byla citlivá. Její zraněné city potřebovaly chvíli klid, potřebovala se ze svého neštěstí dostat. Pro toto  ale nedočkaví muži toužící po sexu či majetku  neměli žádné pochopení. A pokud se i našel někdo, kdo to s ní myslel upřímně, byl v takové společnosti bezmocný a směšný.

Citově zraněný člověk si ani neuvědomuje, jaké emoce cloumají s lidmi okolo něj,  vidí jen svou bolest a je mu jedno, že přijde o majetek. Jagně je to také jedno.  Jenže ani to nestačí. Čas hladových vlků přichází, když je oběť oslabená… A je třeba najít viníka, který může za bídu, počasí, neštěstí ve vesnici… Že to není možné?? Že to patří do jiných století? Vůbec ne.

Znám příběh podobné ženy ze současnosti, která tvrdě pracovala, ale její sousedé ji věčně uráželi  slovy, že nic neumí, je hloupá. Cokoliv dotyčná udělala, obrátilo se proti ní. Hloupá, dlouhonohá blondýna, která nemůže nic umět, jen kroutit zadkem. Přesně jako Jagna. Jak hárající fena. Umí jen jedno.  Vše má zadarmo, muži jí všechno dají, přijde k hotovému, nic nemusí, nic nedělá.  Její práce je nic. Její umělecká činnost je zábava, proto dobře vypadá a je třeba ji za to  trestat.  Je třeba ji fackovat, kopat na ulici. Ještě lépe – polít ji kyselinou, ať pozná bolest,  ať zahyne její syn,  ať konečně pozná bolest. Atˇ hnije v hrobě, jako její nemocná matka, to jí patří. Ať si poláme nohy, ať nevidí…. Zvláštní? Jiná doba? Ne. To je 21. století, lidé v panelových domech, kdy jeden velký činžák je vlastně taková jedna vesnice.  Je to pořád stejné. Vztahy s muži byly u dotyčné ženy velice podobné jako u Jagny. Vztah s nejbližší rodinou, vlastní sestrou, byl ten  samý jako Jagna a Hanka. Hanka Jagně  vyčítala rozmazlenost, vždy přijde k hotovému, nic nemusí. Je to pořád stejné.  Vlastně ani nevěřím, že se situace  kdy změní.

Po rozhovoru s tvůrci filmu, prý až 40 procent žen se setká s obdobným osudem a čelí podobným zlobám a nařčením. Jagna by ve školních osnovách (předmět literatura či psychologie)  jistě zaujímala své pevné místo.

Jsem vděčná tvůrcům Jagny, že vytvořili dokument o naší době. Bohužel, je to jen dokument, který zřejmě nepomůže k prozření společnosti a nějaké změně.

Už si živě dokáži představit, jak nadšení mladí  pánové v kině křičí: „Dej jí co proto! Zmlať ji za všechno, pořádně, couru jednu!“ A dívky: „To jí patří, byla to fena!“ A starší generace: „No, jistě. Tak měla mít rozum, vždyť to bylo tele, zajímal ji jen sex, nic víc. Tak co čekala?“

Doporučila bych  Jagnu coby povinnou školní četbu či povinný film.  Každý by si mohl ve své duši rozebrat, jaký má charakter. Zda touží po násilí, trestání nevinných obětí, zda je pomluv chtivý, majetku lačný, či zda má ve svém nitru i něco jiného, třeba svobodu, cit, či vůbec schopnost nechat ostatní žít jejich vlastní životy, na což mají plné právo.

Také režisérka DK Welchman byla v životě několikrát nespravedlivě obviněna a dobře ví, jaké to je. Říká: „S Jagnou jsem se opravdu ztotožnila, opravdu jsem s ní soucítila. Jako by mě volala. A tento film je odpovědí na její volání. Všude jsou ženy, které se setkávají s dvojím metrem, a to především, co se týká sexu. Dnes internet a sociální sítě přišly s mnoha dalšími nástroji sloužící ke stalkování, hanění, šikanování a zneužívání mladých žen. “ A dále pokračuje: „Pokud jde o násilí a sexuální scény, museli jsme být opatrní, v knize je fyzické násilí součástí každodenního života. Svět, ve kterém postavy tehdy žily, byl drsnější a násilnější než ten, ve kterém žijeme my, ale lidé tehdy  nic jiného neznali. Chtěli jsme, aby se  k filmu dostalo také tanagerské publikum. Chtěli jsme, aby byl film mládeži přístupný, proto jsme ukázali násilí jen tam, kde je dějotvorné.“

„Hlavní představitelka Jagny, Kamila Urzedowska, je mimořádně krásná, lidé si o ní vytvářejí domněnky a chtějí ji tím definovat, což je činí závistivými a majetnickými. Ona sama musí bojovat, aby se definovala tak, jak chce. Je jakousi Jagnou 21. století,  protože rozumí boji své postavy z 19. století a zasazuje jej do dnešního kontextu.“

„Film je animovaný, ale všechny postavy hrají herci. Hráli buď v kulisách, postavených do podoby skutečných lokací,  anebo před green screenem,  do kterých  byly v postprodukci vloženy matné obrazy spolu s počítačem generovanou animací.“

„Záběry z natáčení sloužily jako reference pro animátory malby. Ti vzali tyto záběry a přemalovali je s ohledem na referenční malby, které přenesli na plátno.“

„Na malbách pracovalo celkem sto umělců. Při natáčení jsme přežili globální pandemii, válku na Ukrajině, kde mělo pracovat  třicet procent našich  animátorů a obrovskou inflaci. Všechny tyto elementy ovlivnily původní filmový rozpočet a natáčecí plán. Pandemie zkomplikovala najímání malířů, pracovali jsme za přísných hygienických opatření, velké davové scény se musely odložit o rok.  Po vypuknutí války se studio na půl roku uzavřelo, podařilo se nám evakuovat většinu animátorek do našeho studia do Polska, ale válka měla na naši práci dopad“, uzavírá režisérka DK Welchman.

Slavnostní premiéra filmu proběhla v Praze 6. listopadu. Režisér Hugh Welchman spolu s představitelem antihrdiny Antka, Cezarym Lukaszewiczem, dorazili do Prahy v rámci festivalu 3KinoFest.

Cezary Lukaszewicz je ve skutečnosti velice milý, úsměvný, přívětivý a nikdy byste neřekli, že vůbec dokázal Antka ztvárnit. On sám se své postavě trošku usmívá, ale rozhodně chápe problém žen a „lidskosti“, která je ve snímku  tak dobře viditelná.

Hugh Welchman a Cezary Lukaszewicz v Praze během premiéry Jagny  na festivalu 3KinoFest

Cezary Lukaszewicz – „Lidskost“, to je podstatné….

Animátoři 

Tisková konference, Hugh Welchman a Cezary Lukaszewicz,  představitelka Bohemia Motion Pictures

Jagna vstupuje  na plátna českých kin 9. listopadu 2023. Do české distribuce jej uvádí Bohemia Motion Pictures.

Napíšeme-li o Jagně, že  je to film o násilí, bitkách, tanci, radosti ze života, sexu, mnoho mladých lidí se jistě pohrne do kin. Tedy, diváku, vyber si, zda Tě Jagna nechá lhostejným, zda se jenom budeš dobře bavit anebo se hluboce a navždy dotkne Tvého srdce.

Text a foto: Eva Smolíková

Trailer: Bohemia Motion Pictures

 

Taneční magazín