Stabat a Mater

DEKKADANCERS a Lenka Dusilová na jedné scéně

zasílám informaci o chystané premiéře projektu Stabat a Mater. 14. a 15. březen budou na Jatkách78 patřit unikátnímu propojení současného tance a české hudební scény. Po Tata Bojs DEKKADANCERS oslovili ke spolupráci další výraznou osobnost. Je jí devítinásobná držitelka výročních hudebních cen Anděl Lenka Dusilová.
V první polovině večera se uskuteční pražská premiéra choreografie DEKKADANCERS Stabat Mater. Připravili ji trojnásobný držitel cen Thálie za tanec Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar. Ve druhé polovině večera odehraje koncert Lenka Dusilová, jíž DEKKADANCERS doprovodí taneční improvizací.

„Stabat Mater je pro DEKKADANCERS krokem zpět ke kořenům. Vyjadřuje touhu zachytit myšlenku a malovat její obrazy čistě pomocí pohybu. S Lenkou Dusilovou jsme chtěli společně vytvořit něco již dlouho. Aby na naši choreografii navázala koncertem, který doprovodíme taneční improvizací, nám přišlo jako skvělý nápad. Celý večer jsme nazvali Stabat a Mater s poukazem na to, že jeho dvě části propojují naši představu matky Ježíše Krista s matkou českého alternativního roku Lenkou Dusilovou,“ vysvětluje Ondřej Vinklát.

Z večera si tak diváci odnesou ojedinělý hudebně-taneční zážitek. Zpěvačka Lenka Dusilová svou autorskou hudbou a také skladbou Ivana Achera vytvoří prostor pro improvizační vystoupení souboru DEKKADANCERS. Oba večery tak budou mít jednotnou linku, ale přesto budou pokaždé jiné.

Lenka Dusilová ke spolupráci s tanečním souborem dodává: „Přijala jsem krásnou výzvu od tanečníka a choreografa Ondřeje Vinkláta spojit svou živou sólovou performance s uměleckým tanečním jazykem DEKKADANCERS a se speciálním skladatelským vstupem Ivana Achera. Pro tento tvar použiji některé vybrané skladby z mého aktuálního alba Řeka, které je velice osobním a regresním nahlédnutím do zátěžové minulosti mojí ženské rodové linie, která se zpětně táhne až ke konci 2. světové války. Ivan Acher napsal původní skladbu, která navazuje na skladbu Tremolo, která jest temným ženským lamentem ve sledu příběhů alba Řeka. Jsem nedočkavě natěšená, jak to celé ve výsledku bude fungovat s reminiscencí a dokonalým tanečním jazykem a myšlením  DEKKADANCERS.“ 

Zuzana Hošková
pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečníkem a držitelem cen Thálie Ondřejem Vinklátem

„Tanec je univerzálním jazykem“

Trojnásobný držitel ceny Thálie za své baletní kreace Ondřej Vinklát, se k tanci dostal přes sportovní gymnastiku. Absolvoval Taneční konzervatoř, pak přišlo angažmá v Bohemia Baletu, několik let byl sólistou baletu ND v Praze. Od roku 2015 je členem tanečního souboru DEKKADANCERS, kde působí nejen jako tanečník, ale i choreograf. Podle něj je tanec krásný a tančit ještě krásnější. Tanec je prostě univerzálním jazykem. A patří k lidem, pro které je práce, také jejich koníčkem.

K baletu jste se dostal přes sportovní gymnastiku, když se na jeden z tréninků přišla v roce 2001 podívat tehdejší šéfka baletu Divadla F. X. Šaldy ve vašem rodném Liberci Vlasta Vindušková s choreografem Gustavem Skálou, hledali právě kluka do představení Podzimní karneval. Vy jste zaujal a roli získal. Pamatujete si ten pocit, když jste se poprvé ocitl na jevišti?   

„Pamatuji. Připadal jsem si tam jako Alenka v říši divů. Ta koncentrace všech přítomných na jevišti v čase a prostoru, hudba, světla, ale také pocit, že nevím, co přijde dál, mě asi bavil už tehdy. I když vzpomínám si, že jsem byl víc nervózní, než že bych si výstup užíval, jelikož jsem si opravdu nebyl jistý tím, co mám dělat… A bylo to tím, při zkoušení jsem nedával pozor a pořád jsem lítal někde kolem, dělal stojky, přemety, a hrál si s rekvizitou, kterou byl míč.  No, a to by v tom byl čert, abych se koncentroval na pokyny pana choreografa… Když mě pak Gustav chtěl obsadit do první premiéry, pořádně mě rozhodil, a raději jsem se přimluvil za alternaci. Tak jsem nakonec dělal až premiéru druhou. Byl jsem za to upřímně rád!“

 Byl to právě Gustav Skála, kdo, dá se říct, může za to, že jste se v deseti letech ocitl v Praze, když jste začal studovat klasický tanec na Taneční konzervatoři hlavního města Prahy, kterou jste v roce 2011 absolvoval. A již během studií jste byl členem tanečního souboru TKP Bohemia Balet a v roce 2012 jste nastoupil do ND v Praze, kde jste se brzy stal sólistou. Tančil jste v Donu Quijote, Louskáčkovi, Valmontovi, Malé mořské víle, Sněhové královně… Jak na to intenzivní taneční období vzpomínáte? Která z rolí Vám byla nejbližší?

„Hezky i tíživě. Začátky byly nejtěžší ale i nejkrásnější. Na škole jsem byl hodně divokým a neposlušným studentem, který v šestém ročníku zapnul, a dokonce pochopil, co je na tanci a divadle tak krásné. Po absolutoriu přišlo angažmá v Bohemia Baletu, kde jsem se hodně naučil, a se kterým jsem objel nejen celou ČR ale i svět. No a následně přišlo angažmá v baletu ND. Nové prostředí, noví kolegové a kamarádi. Dostal jsem mnoho krásných příležitosti, za které jsem opravdu vděčný. Zároveň jsem ale také postupem času poznal, jak divadlo funguje zevnitř, a to už s kumštem nemá pranic co společného. Nicméně rolí krásných bylo hodně, a užil jsem si je dosyta.“

Dumka – foto Pavel Hejný

V 21 letech jste poprvé obdržel cenu Thálie za roli Romea v baletu Romeo a Julie. Další Thálie přišla o čtyři roky později za roli Vyvoleného ve Svěcení jara v rámci inscenace Timeless a třetí v roce 2020 za roli Josefa K v baletu Kafla: Proces. Co to pro Vás znamená? 

„Je to pro mě ocenění za snahu být celým tělem a duší někým jiným. A je opravdu krásné na hodinu až dvě žít osud někoho jiného a paralelně ten svůj… zní to možná přehnaně filozoficky, ale opravdu to jde! Všechny ze zmíněných rolí jsem měl svým způsobem rád. I když u Vyvoleného jsem neměl daleko k tomu, abych ho nenáviděl. Tam to byl největší boj.“

Svěcení jara – Ondřej Vinklát , foto Martin Divíšek

Koncem roku 2019 jste se s ND rozloučil svým posledním představením Kyliánovým programem Mosty času. Nelitoval jste svého rozhodnutí, že jste zlatou kapličku opustil?   

„Nebylo to lehké rozhodnutí a dozvuky pochybností ke mně přilétají do dneška. Podvědomě jsem ale věděl, že ND není tak úplně místo pro mě už pár let před tím. Být tanečníkem na naší první scéně (a nejspíš nejen tam…ale nemám jinou zkušenost) si nese svou daň. A s kariérním postupem pak o to větší. Měl jsem pocit, že o něco přicházím, a když do toho později přišel i nesoulad s vedením, bylo rozhodnuto. Kdyby ale nepřišel jasný signál v podobě zákulisní nedůvěry z jeho strany, nejspíš bych v souboru byl dodnes. Asi bych si jinak nepřipouštěl, že moje srdce nepatří pouze tam. Díky vystoupení ze souboru se ale dnes můžu věnovat choreografii, tancování, a hudbě zároveň. Taková symbióza by v opačném případě nebyla možná. Samozřejmě že jsem přišel o krásné role, krásná jeviště a hlediště, která byla většinou vyprodaná, a také o řadu skvělých kolegů. Ale převládá pocit, že jsem udělal dobře a lépe bych určitě nemohl.“

Chvění – Ondřej Vinklát a Aya Watanabe  ,foto Pavel Hejný

Od roku 2015 jste členem tanečního souboru DEKKADANCERS, který vznikl v roce 2009, a zde nejen tančíte, ale také působíte jako choreograf. Čím je Vám toto nevšední taneční uskupení blízké? 

„Především svým osazením. Všichni, kdo v souboru působí, jsou mí dobří přátelé. Jeden z nejlepších klaunů na světě Slava Polunin řekl: „Ať děláš, co děláš, dělej to jen s těmi, které chceš obejmout“. No a my se obejmout nejen umíme, ale dokonce to děláme i rádi, a ještě se společně umíme zasmát. A to děláme taky rádi.“

Romeo a Julie – Ondřej Vinklát – foto Pavel Hejný

V náročné covidové době se Vám podařilo připravit choreografie – pro DEKKADANCERS (A. I.), ve spolupráci s Viktorem Konvalinkou a Štěpánem Pecharem, pro balet DJKT (Princezna se zlatou hvězdou), ve spolupráci se Štěpánem Pecharem a pro balet Jihočeského divadla baletní představení Mechanický pomeranč (ve spolupráci s Tomášem Rychetským) nebo pro festival Lípa Musica Stabat Mater. Čím Vás práce choreografa naplňuje?  

„Celý proces tvorby. Od prvního nápadu do první opony. A to i přes všechny překážky, které během tvorby musíme překonat. Někdy to bolí více, někdy méně, ale bolí to vždycky. Naštěstí převažují okamžiky, kdy si řeknu: „Jo, má to smysl!“ Musí to ale být látka, které věřím. Pak se cítím být na správném místě.“

Ohad Naharin decadance, foto Martin Divíšek

Kromě toho, že jste vynikající tanečník, skvěle hrajete na piano, zpíváte a také komponujete. A svoji hudbu jste také zapojil např. v Dumce pro Národní divadlo. Dočetla jsem se, že s Tomášem Vondrovicem skládáte písničky a chtěl byste vydat album… A co rád posloucháte v soukromí?

„S Tomášem Vondrovicem písničky neskládám, ale kujeme spolu pikle v tandemu choreograf a režisér už pár let, a tak jsem zvědavý, jestli se toho dočkáme. Tomáš je úžasně vzdělaný člověk s velkým přesahem do filozofie, a hovory s ním jsou naprosto jedinečné a inspirativní. Většinou si otevřeme láhev vína, pojídáme u toho něco dobrého, povídáme si pak několik hodin, a zapisujeme si poznatky, které by se mohly hodit do našeho společného počinu. Zatím z nás něco kloudného vypadlo vždycky. Teď to ještě dobře zrealizovat.

No a hudba? Teď už rok a půl skoro denně Mac Miller. To je láska veliká. Zejména jeho alba Circles, Swimming, The Divine Feminine, a GO:OD AM. Pak poslouchám Erikah Badu, Anderson. Paak, Monkey Bussines, J.A.R., také novou desku Romana Holého – Strážce klidu vol. 1, a mnoho dalších podle nálady.“

Gods and Dogs – Sergej Gherciu

V jednom rozhovoru jste řekl: „Tanec je naprosto univerzálním jazykem. Není zapotřebí mluvit, abychom sdělili pocit či myšlenku. Pohyb říká o lidech víc, než si mnoho z nás myslí. Prozradí na nás úplně všechno. Pro mě tanec byl vždy prostředkem k tomu být svobodný a naplno přítomný. Každý okamžik prožít každičkým milimetrem svého těla. Rozpustit se v hudbě a být jí. Zapomenout na čas, a zapomenout na problémy, které nás na tomto světě obklopují.“ Platí to stále?

„Platí. Tanec je krásný! A tančit ještě krásnější.“

Cacti – Ondřej Vinklát -foto Martin Divíšek.

Umíte odpočívat? Máte raději aktivní nebo pasivní odpočinek?

„Umím. Mám to štěstí, že má práce je i můj koníček. Někdy je ho trochu moc to je pravda… a když, sednu si za klavír a skládám muziku. Pak si užívám výletů do přírody. Našel jsem si vztah k běhání. Pak miluji saunu. No a na pivo taky zajdu… aby to nevypadalo zas tak idylicky. I když dobře načepovaná Plzeň a přátelé kolem, to je idylka veliká.“

Děkuji za rozhovor

Don Quijote – Alina Nanu a Ondřej Vinklát – foto Anna Rassmusen

 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Premiéra Azylu 78 pro příští sezónu

Divadlo bratří Formanů, DEKKADANCERS a Česká filharmonie připravují premiéru pro příští sezónu Azylu78

Kniha džunglí, tak se jmenuje společný počin  Divadla bratří Formanů, České Filharmonie DEKKADANCERS. Představení vzniká na míru Azylu78 a premiéra se uskuteční 7. června 2022! 

Divadlo bratří Formanů, Česká filharmonie a DEKKADANCERS společně připravují divadelní hudebně-taneční adaptaci Knihy džunglí. Osobitý rukopis a magickou poetiku jí vdechne Matěj Forman, který je autorem scénáře, režisérem i scénografem. O originální původní hudbu se postará skladatel a dirigent Marko Ivanović a na místě ji přednesou hudebníci z České filharmonie. Pohybovou část celého divadelního dobrodružství, v choreografii Štěpána Pechara, zastanou tanečníci souboru DEKKADANCERS. Vznikající inscenace má být volně inspirována dílem Rudyarda Kiplinga i životem a zákony džungle jako takové. Premiéra je v plánu na červen příštího roku.
 
 
Předprodej vstupenek je již zahájen: http://www.jatka78.cz/cs/inscenace/kniha-dzungli
Magdalena Bičíková
pro Taneční magazín

V Jihočeském divadle prší premiéry

Za dva měsíce 65 představení, z toho 12 premiér!

Jihočeské divadlo vstupuje do měsíce listopadu se čtyřmi premiérami, ale také s akcemi Ateliéru 3D. Po necelých dvou měsících má za sebou Jihočeské divadlo odehráno 65 představení včetně 12 premiér. Celková návštěvnost divadla je lehce nad 65 %. Doufáme a věříme, že lidé do divadla budou v následujících měsících stále chodit a návštěvnost se bude zvyšovat.

Mefistofeles / Arrigo Boito

Premiéra 5. 11. v 19:00 v DK Metropol

Mefistofeles je jako slavnostní menu toho nejlepšího, co lze v opeře zažít. Opojná hudba, velkolepé sborové a taneční scény, tajemné a symbolické libreto, které pohání děj až filmovou rychlostí a samozřejmě silný příběh o člověku, který prodal svoji duši ďáblu.

Italský skladatel Arrigo Boito napsal tuto vrcholně romantickou operu na vlastní libreto podle slavného Goethova románu Faust. Její partitura klade velké nároky na rozsáhlý provozovací aparát, a tak se v inscenaci JD objeví za jeden večer přes 130 umělců. Titulní role, v níž se vystřídají Jan Hnyk a František Zahradníček, je v operním repertoáru považována za nejnáročnější basovou roli vůbec.

Toto dílo jsme na repertoár zařadili jako symbolické rozloučení s naším generálním hudebním ředitelem Mariem de Rose, který jeho nastudováním završí desetileté působení v čele opery Jihočeského divadla. Za toto období se zasloužil o významný rozvoj operního souboru JD. Zároveň se jedná o první domácí inscenaci jejího (nového) uměleckého šéfa Tomáše Ondřeje Pilaře.

Inscenační pojetí propojuje efektní velkolepost díla, v němž reinterpretujeme estetiku italských 80. let 19. století s hluboce intimním tématem cesty do nitra vlastní duše.

Labyrint pana Fauna Marek Svobodník a Štěpán Pechar

Premiéra 19. 11. v 19.00 v Jihočeském divadle

Jedna premiéra, dvě choreografie a dva poutavé příběhy ze světa snů a fantazie. První část večera s názvem Faunovo odpoledne diváky zavede do světa snů. Obrazy uchovávané v paměti a fantazie se dočasně mísí s událostmi vnější reality. Obsah našich snů je naše vlastní minulost, emoce a skryté touhy. Všichni lidé mají sny, ale pouze někteří jsou schopni si je zapamatovat. Téma, které je pro tanec jako stvořené. Režie a choreografie Marek Svobodník.

Druhá část s názvem Labyrint v režii a choreografii Štěpána Pechara diváky přenese do Španělska roku 1944. Tvrdá a krutá realita válečného období a imaginární svět, který je soustředěný na zarostlý a opuštěný labyrint. Hlavní hrdinka Ofélie v imaginárním světě hledá útočiště a klid před zlem na zemi, kterým je nejen válka, ale i její nevlastní sadistický otec. Jaké bude setkáni s Faunem a co jí přinese?

Mechanický pomeranč Tomáš Rychetský a Ondřej Vinklát

Premiéra 26.11. v 19:00 DK Metropol

Naprosto unikátní taneční večer si pro diváky a milovníky tance připravil baletní soubor. V režii Pavla Šimáka vzniklo historicky první taneční zpracování Mechanického pomeranče podle stejnojmenného románu Anthonyho Burgesse. Na choreografii spolupracoval Tomáš Rychetský společně s Ondřejem Vinklátem, který je trojnásobný držitel ceny Thálie a člen skupiny DEKKADANCERS. Autorskou hudbu pro tuto inscenaci složil Ivan Acher. Diváci se mohu těšit na dekadentně surreální taneční grotesku, která odkryje, co se stane, když se mocní rozhodnou udělat z nás své loutky.

Ateliér 3D v akci

Rozsviťme demokracii 17.11.

Letos si opět připomeneme tento mimořádný den průvodem. Vycházet se bude v 17:11 od Historické budovy Jihočeského divadla. Půjde se ulicí Dr. Stejskala přes náměstí až k radnici, kde společně rozsvítíme svíčky, kterými vytvoříme nápis „Demokracie“. O půl šesté pak zazní z radnice česká hymna v podání malé dechové sekce orchestru opery Jihočeského divadla.

Dobrou noc divadel 20.11.

Naše Noc divadel bude mít tři části „Dobré odpoledne divadel“ „Dobrý podvečer divadel“ a „Dobrou noc divadel“. V první části mezi 15 a 18 hodinou rozžijeme okolí budovy JD. Všechny soubory se představí na zajímavých a netradičních místech. Vše se bude odehrávat na čerstvém vzduchu, což je i letošní celorepublikový podtitul, takže teplé oblečení a něco na zahřátí s sebou. Druhá část, série tři prohlídek historické budovy JD a budovy Malého divadla v Hradební ulici, bude probíhat od 18 hodin. Kapacita prohlídek je max. 15 osob. Třetí část se bude odehrávat na Studiové scéně Na Půdě. Od 19:30 se můžete těšit na představení Nesmír (sci-fi komedii o hledání pravdy a přátelství) a od 22:00 proběhne koncert Dobrou noc (divadel) – koncert po tmě, zhruba půlhodinový set skladeb pro harfu. Ke každé vstupence dostanete masku na spaní, aby Vás nerušilo okolí a mohli jste vnímat sílu a krásu hudby, garantujeme tedy netradiční zážitek!

Kódování s Leonardem – startujeme únikovku

Ateliér 3D připravil pro příznivce únikových her speciální bojovku Kódování s Leonardem. Skupiny 4-6 hráčů si na webových stránkách divadla rezervují datum a čas, zakoupí skupinovou vstupenku v hodnotě 1000 kč a mohou se těšit na dobrodružství spojené s luštěním různých kódů a hádanek v prostorách historické budovy JD. Přihlášené týmy budou soutěžit o nejlepší čas. Hlavní výhrou pro nejrychlejší tým letošní sezóny budou vstupenky na představení Da Vinci před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Skupinové rezervace budou možné on-line přes webové stránky divadla od 8. 11. 2021 nebo na pokladně JD.

Eva Marečková

pro Taneční magazín