Ve dnech 10.–12. dubna se v Praze uskuteční festival Dance transit. Praha.Dresden.Leipzig, který je platformou pro podporu kreativní spolupráce v oblasti současného tance, mezi třemi městy – Prahou, Drážďany a Lipskem. Jeho pražská část nabídne ukázku české a německé taneční tvorby a také první české uvedení populárního konceptu, battlu tanečních stylů, „Floor on Fire – Battle of Styles”, ve kterém se na jevišti potkají nejen různé taneční styly (současný tanec, balet, break dance, folklor), ale rovněž taneční osobnosti z Čech i Německa. Součástí festivalu budou také představení v divadle PONEC, site-specific na Vítkově a zajímavý doprovodný program zaměřený na česko-německou taneční scénu.
„Cílem festivalu je iniciovat intenzivnější propojení tanečních scén partnerských měst, která jsou si blízko nejen geograficky ,“ říká Markéta Perroud a dodává: „ jsem ráda, že můžeme navázat na úspěšný první ročník, který předčil naše očekávání.“
V rámci prvního ročníku vyjelo do Německa pět různých českých inscenací a dílo DAMÚZY, Spitfire Company, Markéty Vacovské, Lenky Dusilové One Step Before the Fall poté získalo též ocenění festivalu – finanční a rezidenční podporu vzniku nové inscenace určené Spitfire Company. Byl tak podpořen vznik multidisciplinárního díla Constellations I. Before I Say Yes, vytvořené Spitfire Company ve spolupráci s orchestrem BERG, dílo které rovněž zahájí druhý ročník festivalu 10. dubna. v divadle PONEC.
Druhý den festivalu se zájemci budou moci zúčastnit netradiční procházky se seskupením CreWcollective – Moving Orchestra, s hudebními a tanečními intervencemi tentokrát v česko-německém podání na cestě mezi PONCEM a vrchem Vítkov. V PONCI bude následně uvedeno tanečně-divadelní představení jedné z nejvýraznějších mladých choreografek drážďanské scény – Johanny Roggan. Její the guts company zde představí dílo Das Fremde / ALIENIdentität, které nás zavede do světa podivna.
Poslední den festivalu Dance transit v Praze je rezervován od 17 hod projekci tanečního dokumentu Silke Abendschein EL SÉPTIMO SENTIDO – I am a dancer. Von der Kunst zu leben v Goethe-Institutu, které proběhne za osobní účasti režisérky. Festival vyvrcholí ve 20 hodin< /u> v Divadle Archa vůbec prvním českým uvedením úspěšného formátu Floor on Fire / Battle of Styles. Koncept battlu konfrontuje, ale především sbližuje tanečníky různých žánrů (současný tanec, balet, break dance, folklór aj.) a odhaluje virtuozitu tance ve všech jeho podobách. Schopnost improvizace, spolupráce a kreativita zúčastněných tanečníků dělá každé jeho uvedení unikátním. Českou scénu budou zastupovat tanečníci baletu ND, českého folklorního tance, německé partnery známá break dance company The Saxonz. Současný tanec pak bude zastoupen reprezentanty jak české, tak německé scény. V rámci festivalu se setkají nejen umělci z partnerských měst, ale i diváci, a to díky Moving Audience.
Přehlídka se dále přemístí do Drážďan a Lipska, kde budou součástí festivalu díla českých souborů a umělců Věry Ondrašíkové, DOT504, Terezy Ondrové a Petera Šavela, Spitfire Company a Orchestru BERG, ME-SY a Renana Martinse Oliviera, Martiny Hajdyly Lacové a Stano Dobáka, stejně tak jako workshopy light designu Kataríny Ďuricové a Tomáše Morávka, taneční workshop Petera Šavela a prezentace české taneční scény.
1. Vysvětlete rozdíl mezi hip hopem, street dance a break dance. Spousta lidí tomu nerozumí.
„Žádný a přitom velký rozdíl. Street dance je komerčni název pro pouliční tance, Hip Hop je kutura a způsob života a breakdance je originalni tanec hip hopové kutury. Street dance jako takový je teoreticky spojen se vším, co má počátek v afroamerické kultuře, od latinos. To by se dalo nazvat jako street dance. Dříve to byl step, lindi hop, chrelston atd., až časem, asi tak v 70. letech, přišlo slovní spojení street dance.
Počátek slova street dance přišel s tanečním stylem a pojmem locking. Locking vznikal z funkové hudby, z atmosféry společenských tanců tehdejši doby, kstejně tak jako z politické situace a z reakce tehdejší mládeže na ni. Je důležité, aby lidé pochopili, že slovo street dance je ze 70. let a všechny tance, které se pod tento pojem zahrnují, jsou vlastně folklorní tance afroamerické kultury. Poping a locking vymysleli afroameričané z L.A. Locking ; se vyvinul ve čtvrti, která se jmenuje Watts. V té době byly opravdu hodně rozšířené společenské tance (krátké tance, ktere přicházely vždy s novou skladbou, kdy interpret do textu zahrnul přimo popis daného tance), jako je např. Rock Stedy, Funky Chicken, Breakdown a Cambellock (později Locking). Základem byla zábava a společenská událost (kluby, svatby, oslavy narozenin atd.), nikoliv soutěž nebo studio, proto slovni spojeni Street Dance.
Street dance jsou společenské tance afroamerické kultury 70., 80., 90. let a pak i 20. století. Evropa vnímá společenské tance jinak, to jsou tance, které se tančí třeba na maturitním plese.
Společenské tance byly součástí afroamericke komunity od začátku, kdy otrokáři přivlekli „černé“v řetězech do „nové“ objevené Ameriky, ale tyto tance měly jinou podobu, než v Evropě, byly vice kmenové a vice spirituálni. Při setkání se společenskými tanci tehdejší Evropy vznikla u otroků interpretace evropsk ých tanců otrokářů (zpočátku pouze jako výsměch a časem se staly tradici). To vše se dělo až do 19. stoleti, kdy se zmodernizovala hudba a dostala jinou podobu. Nastoupila éra swingu, jivu atd., to vše pokračovalo do doby, než se objevil James Brown a jeho skupina the JB’s . James Brown, coby dirigent a vůdce kapely, přišel s jedinečným zvukem a stylem hudby, který později dostal nazev Funk.. Funková hudba začala prosperovat, tehdejší mládež a umělci na každou skladbu vymysleli krátký tanec, kterým se poté všichni bavili na zábavách, svatbách atd.. Rufus Thomas měl skladbu, která se jmenovala „Funky chicken“. Takže jakmile se začala tato skladba hrát, všichni tančili „Funky chicken.“ James Brown dělal Camel Walk, Don Campbell měl Cambellocking atd.
Těch skladeb a tanců bylo moc. Každá oblast měla svoje tance, každá čtvrt měla svoje tance. Protože nebyl internet a na dálku tančit nešlo, cokoliv lidé viděli, poháněla jejich fantazie. Don Campbell je zakladatel stylu cambellocking, z čehož vznikl styl locking. Tento tanečník a choreograf uměl veškeré tance a „grooves“ té doby (měl v sobě základy a chápání tehdejších společenských tanců.)
Slovo groove znamená „drážka“. Je odvozeno z gramofonové desky, na desce je totiž drážka, což přeneseně znamená, že člověk má také svou „drážku“, tedy nic ho nevyvede z míry, má cit, cítí hudbu, zkrátka, groove je přirozený kontakt člověka s hudbou, kdy ho nic neruší a on je do hudby doslova ponořený.
Když začal vznikat locking, vznikl chybou. Většina tanců vznikala napodobenim určité situace, chybou, misinterpretací, kdy někdo něco viděl, zapamatoval si to úplně jinak a vznikl nový tanec. Samotní lidé té doby by takovému tanci neříkali street dance, tento název dostali od médií. Každá čtvrtˇ měla svoje tance. Lock je komplexnější, ale v popingu je přes dvacet i více stylů. Lock byl první a s lockem se rozjel i styl, kterému se říká robot dance.
Pro někoho, koho dotáhli do Ameriky, je společenský tanec spojen s úrodou, s jeho kulturou, s bohem, touha vytáhnout ze země kus rostliny, to je jeho společenský tanec, takový člověk nikdy nechodil na „maturák“ nebo netančil na dvoře pro svého krále někde na hradě.
Od malička jsem tancoval ve své rodné Arménii národní tance, to byly naše společenské tance. Tam se netančí valčík ani walz. Každý národ má svou zábavu. Locking začínal tak kolem roku 69. V té době náhodou Don Campbell spletl dva tance dohromady a vymyslel pohyb, který se ostatním líbil (The Lock – uzamknuti všech kloubů do rytmu hudby, doprovázený groovem a rytmem tance breakdown) . Ostatní ho „hecovali“ a on začal tento pohyb prezentovat, časem si vymyslel šest takových figur a lidé ho začali kopírovat, podporovat. Po zpopularizováni stylu ho objevila Tony Basil (dcera dirigenta Franka Sinatry) a založili skupinu „The Lockers“. S jejich rostoucí popularitou se také proslavil tanec robot dance (Slim, populární člen skupiny The Lockers, byl „Robot-tanečnik“)
Jak bylo zmíněno, často to byly různé situace, které později byly prezentovány do rytmu, v tom to případě to byli mimové, filmy, kde byly roboti atd. Prvni tanečník, který zatancoval „robota“ jako společenský tanec, byl Robot Charlles. Myšlenka byla taková, že kluk i holka spolu tančili tanec zvaný robot. Všechny tyto tance patřily na oslavy, party, barbecue party, jednoduše na místa, kde se lidé baví. Nikdy to nebylo nadnesené na úroveň soutěží. U těchto lidí se třeba také soutěžilo, ale nikdy ne tak, jako třeba naše CDO, bylo to jako školní besídky, dejme tomu. Nebo talentové show. Malinké klání, třeba se vyzývaly vzájemně dva páry. V okamžiku, kdy to někdo rozjížděl na parketu, platilo „cuting up“. Někdo se díval na tančící pár, kdy kluk začal být aktivnější a předv&aacu te;děl své dovednosti, čekal na odpověď druhého páru, kde opět kluk byl vice aktivni. Vítěz nikdy nebyl oznámen, pouze formou propagandy z úst do úst. Tehdy ještě neexistoval battle. Ten je spojen až s hip hopovou kulturou.
Takže se ocitáme v okamžiku, kdy je lock a robot, proslavený skupinou The Lockers v celostátnim vysilani pořadu SOUL TRAIN. Lidé viděli ten tanec v televizi, ale nemohli si ho už nikdy pustit. Zůstal jim ve fantazii a s tím si začali hrát. Tím, že to vidělo více lidi na více místech ve stejnou dobu, začaly se tance rozvětvovat. Robot dal popud tomu, že vznikl sekavý, trhavý pohyb, časem se tomuto pohybu začalo říkat poping/hitting/banging/bopping Každá část či oblast v L.A. tomuto trhavému pohybu říkala jinak, ale ujalo se jedno slovo a to je pop/popping (protože členové skupiny Electrick Boogaloos, kde byl i zakladatel stejnojmenného stylu Boogaloo Sam, se dostali do TV a začali být slavni. To vedlo k popularitě jejich stylu a tím pádem se proslavil jejich pohled na daný styl). Proto lidí říkají, že tančí poping, ale celé je to o něco komplikovanější.
Slovo pop by člověk měl vnímat jako obrovský deštník, který pod sebe schovává všechny trhavé tance, nebo tance doprovázené trhavou kontrakcí těla. Lock dal popud k tomu, aby vznikl pop. Měl v sobě funk (lock). Tehdy černošská menšina v USA prožívala rasovou segregaci a náhle jim někdo dal možnost tančit a projevit se. Pořad, který tohle proslavil, se jmenoval &bd quo;Soul train.“ To byla největší zásoba společenských tanců. Představovali nové tance, kapely, zpěváky, které přišly s něčím novým a přitom tam byly různá interview. Je to takový zábavný pořad, kdy prezentovali tance, mládež se na to dívala, protože se těšili, že se přiučí něco nového, nic nebylo podávané formou lekce, všechno bylo podávané formou party.
Ve stejnou dobu, v New Yorku začala vznikat hiphopová kultura. L.A. představuje funk a soul. Zatímco hip hopová kultura je z New Yorku. Hip hop je kultura, která vznikla jako reakce mládeže, která nemohla chodit do mist, kde se pohybovala bohatší vrstva obyvatel NY a všechno si začali vytvářet sami. Tato kultura má počátek v Bronxu, kdy se začaly pořádat akce, kterým se říkalo Jams/block parties. Mládež nikdo nepoušt l na party, udělali si tedy svou party v parku nebo na hřišti. Toto celé začal DJ Kool Herc. Proslavil se tím, že si všiml, že lidé nejvíce tančí na část skladby, které se říká „the break“. Break je vlastně ta část skladby, kde zpěvák nezpívá a v té chvíli hraje jenom beat a poté se zpěvák opět vrátí do sloky. Ale neexistovala žádná technika, takže Kool Herc vzal dva gramofony a rozhodl se pouštět tu část skladby pořád dokola a držet jehlu tam, kde se opakoval beat. Tim se vracíme zase k Jamesi Brownovi, protože on nejvíce používal breaks a později i samplovaní. Nebýt pana Browna, tak dnes neni nic z toho čemu říkáme hip hop, nebo street dance. Jeho energie a síla osobnosti, gesta, způsob, jakým říkal slova a jaká slova používal, ovlivnila celou generaci.
Kool Herc vše udělal opravdu laicky, selským rozumem a nechtěně vymyslel DJ-ing. Úplně první člověk na světě použil dva gramofony, aby mohl hrát určitou část skladby bez přestávky. Koupil dvě stejné desky a „izoloval“ určitou část skladby (The Break) a hrál ji stále dokola. Čili měl neskutečnou moc přitáhnout lidi na party, tím začal být hrozně slavný. Na jeho „mejdanech“ se scházeli lidé, protože věděli, že umí udělat s hudbou něco, co do té doby nikdo neuměl. Lidé chodili do té doby do klubů a někdo pouštěl skladbu tak, že ji položil a představil. Jenže on dokázal pouštět určitou skladbu tak, že se líbila všem. A tímhle začal tlačit určitý způsob a styl života a Bronx začal kvést. V L.A. to byla gheta černošská, tam by se nikdy nedost al běloch. Zatímco New York – hip hop – tam byli všichni, Italové, Hispánci, černoši, Rusové, zkrátka všichni, kdo žili v New Yorku.
Tanečníkům, kteří tančili na tuto část hudby, na break, se začalo říkat break boys nebo break girls, z tohoto vznikla zkratka B-Boy a B-Girl. Tento tanec dostal název breaking a je to originalní tanec hip hopové kultury. Ostatnim tancům tehdejší doby se říkalo v NY party dances, jako například the rope, paddy duke, freak, smurff atd.
Takže teď máme gramofony, DJ, a b-boye. Break-boy a Break-girl, kluci kteří tančí na break. Takže originální název pro break dancera je B-boy. Break dance přišel až s médii. Dalši element je Mcing/Rap, což je rytmická mluva do rytmu hudby. Mc dostaval dav do varu tim, že ho povzbuzoval k tanci. Čim lepší MC, tim vydřenější party/jam. Poslední část, která se k tomu přidala bylo graffiti. Hip hop je známý čtyřmi elementy, ale je jich vice. Móda, hledání nové hudby, slang, jsou některé z méně známých aspektů. To vše ovlivnilo mládež. Rozdíl mezi street dancem a hip hopem je v tom, že hip hop je kultura, pokud nebereme v úvahu tanec samotný, kterému také říkáme hip hop dance. Hnutí, způsob života, myšlení, vkus, móda, postoj vůči světu. Kool Herc byl ten, kdo stanovil začátek. Ale člověk, který dal hip hopu i název se jmenuje Africa Bombata.
Africa Bombata byl jedním z gangsterů té doby. V New Yorku zuřila gangová válka a Africa Bombata byl hlavou gangu, který se, tuším, jmenoval Black Spades. Vláda vyhlásila soutěž o esej na téma gangy. On, černoch z ghetta, tu esej vyhrál. Hlavní cena byla cesta do Afriky. On chtěl vidět svou rodnou zemi. Když tam odcestoval, sešel se s náčelníkem nějakého kmene, který mu dal rady a nějakým způsobem ho změnil. Africa Bombata se vrátil zpět, udělal sjezd všech gangů a vyhlásil mír. Tím, že Africa Bombata tohle udělal, stanovil náladu a myšlení tehdejší mládeže, protože utnul násilí. Je jasné, že násilí úplně nezmizelo. Bylo dál, ale nebylo tak hrozné. Africa Bombata byl známý tím, že byl velký humanista, bral si lidi k sobě, jeho mejdany byly známé tím, že tam byli úplně všichni. Měl doslova úplné vojsko breakerů, b-boyů. Scházeli se tam všichni. Měl tam všechny čtyři nejznámější elementy. Byl tak solidární, že za vydělané peníze bral malé kluky na jídlo. Hodně tanečníků, kterým je dnes 40 nebo 50 let si pamatuje, jak je Africa Bombata bral pokaždé na hamburgery. Byl to solidární člověk. Nastavil jednotu kultury. Kool Herc dělal jen party. Ale Africa Bombata tomu dal myšlenku. Takže mezi hiphopovou komunitou existuje hláška „Kool Herc invented, Africa Bombata fathered“ it. Tedy zastřešil tuto kulturu. Když lidé rapovali, měli různé říkanky, třeba …“hip hop šubidoo šap“. Když Africa Bombata seděl s žurnalistou při rozhovoru a ten se zeptal, co to vlastně dělají, Bombata řekl tuhle říkanku, která měla třeba dvacet slov. Ale žurnalista vzal jen první dvě slova. Takže oni slovo hip hop vymysleli spolu. Hip hop. Kuriozita je, že lidé z ulice nevěděli , že dělají hip hop. Řekli si: „Aha, takže my děláme hip hop, jo?“ Přečetli si to až v časopisu. Věděli, že tenhle název jde přes Bombatu, takže si nikdo na to nedovolil nic říct. Armáda jeho b-boys , to jsou také tzv. „Zulu nation“, breakeři.
Originální tanec hip hopové kultury je b-boying. Ten tanec patří k té kultuře. Když jde tanečník na zem, když se dotkne země. Původ je rock, rocking. Někdo říká, že první b-boy byl James Brown, starší show Jamese Browna ukazují, že on také tančil jen na break. Ale ne kvůli tomu, že by si toho byl vědom, ale ta část ho asi bavila nejvíce. On byl ten vzor, ovlivňoval lidi. (Dotýkání se země mohlo zase být ovlivněno stepery a ostatními tanečniky 20. let.)
Pop vymyslel Boogaloo Sam. On tomu začal říkal elektric boogaloo. Proslavil ten tanec, šel do „Soul train“ a představil ho tam. New York to viděl a začali tomu říkat electric boogie, což je „zkomolenina“ originálního názvu electric boogaloo. Lidé nevěděli, jak tento styl tančit správně, pouze to napodobovali, tím zase začali vymýšlet jiné tance. Pokud někdo tančí hip hop, tančí všechny styly té doby, ale do hip hopové hudby… Nejdříve se tance rozvíjely v obrovských skate rings (skate, bounce, rock (švih), roll). Lidé ty styly pletli do sebe a vznikaly nové styly. I Arnold Schwarzeneger byl motiv pro jeden tanec. Když někdo pozná všechny tyto styly, zůstane v jeho těle určitá příchuť, která umožňuje tanečníkovi doslova „plout“ hudbou bez zastaveni (Freestyle).
Hip hop je obrovský mix, ale nemá nic společného se současným jazzem nebo baletem. Je to zábava, oslava narozenin, klub. Lidé se baví, někdo začne napodobovat svou babičku a ostatní se tomu začnou smát. Za týden vymyslí tanec – „budem tančit tu babičku“.
Když vznikl house, v Chicagu a Detroitu se rozmohl nejvíce. U housu je rozdíl v tom, že spojoval kultury, zatímco hip hop byl striktně pro gheto, až média ho proslavila vice.
Ale house od začátku neznamenal battle… House je jen radost, lidé šli na mejdan, house spojoval. Hip hop začal být hrozně nebezpečný. Byl to styl „pojd proti mě, já tě sundán, já to dělám lépe.“ House dance, který mi vídáme dnes jako takový, je podoba z New Yorku. Foot working je styl, který se vyvíjel v Chicagu, stejně jako Jacking. Je opravdu moc podstylů. To, co z náme my, je z |New Yorku, ovlivněné kluby, jako třeba „Shelter“ nebo „Loft“ atd. Způsob, jak se tam tancovalo, ovlivnil generaci, která učila nás, třeba mě.
House dance je interpretace tance, který přišel z Chicaga a byl ovlivněn hip hopovou kulturou a kluby, které existovaly v NY. Je to obrovský „mišmaš“. V housu vidíte všechno, prvky z baletu, irské kroky, kroky z afriky, je to prostě nejvolnější styl, který je podporovaný láskou k hudbě.“
2. Pojďme si to shrnout…
„MC/Rapper je ten, kdo drží mikrofon, rap není tanec, jsou to rýmy a názory podávané svižnou formou se stylem a elegancí, ale správně se říká MC, to je ten, kdo povzbuzuje dav k tanci frázemi stylu „don´t stop the body rock“ atd., zkrátka citoslovci. Když je dobrý MC, úplně tlačí dav. Měli bychom dodat, že v době, kdy se proslavil locking, jeden z tanečníků The Lockers proslavil mediálně waacking, což je tanec z gay clubu, který proslavil heterosexuální muž Shabadoo. Široká veřejnost zná jen čtyři styly: pop, locking, hip hop a house, ale existuje jich více, jako například Vogue, Waacking/Punking/Krumping atd.
K tomu, abychom si vysvětlili všechny spojitosti a situce, bylo by třeba mnohem více času a materiálů, je toho opravdu vice než dost. StreetDance/UrbanDances maji bohatou historii a zajímavý vývoj, takže se omlouvám, že některé věci jsou řečené zkráceně.“
3. Jak jste se dostal k tomuto vzdělání?
„Já už tancuji od malička, k hip hopu jsem se dostal asi už v 11-ti letech. Dříve jsem tancoval naše národní tance nebo Jacksona atd., vyrůstal jsem v hudbě.
Narodil jsem se v Arménii, žil jsem tam do 10-ti let, ale moje rodina se rozhodla, že uteče. Nešťastnou náhodou se má rodina rozdělila a já jsem zůstal v ČR s maminou a bratrem.
Vyrůstal jsem v uprchlickém táboře, kde nás afričané ze Zairu, Konga atd. inspirovali svou hudbou a tim, co poslouchali oni. Takže už tam jsem „tak nějak“ měl kontakt s hip hopovou hudbou.
Čím vice mě to bavilo, tim více věcí mi zůstávalo v hlavě a tim vice mi docházelo, co se s čím spojuje atd.“
4. Tátu jste už neviděl?
„Ne. Viděl jsem ho 3x od té doby. Prostě život nám to víc nedopřál.“
5. Bolí to, že?
„No, že bych se radoval, to ne.“
foto: Filpi Escudine
6. Dáváte tento smutek do svého tance, vyjadřujete ho hudbou?
„Také. Ale spíše je v mém tanci vášeň a má horká krev předků, navíc k tomu máme národní nástroj Dhol (buben), který je nedílnou součástí naší hudby, takže beat jsem měl v sobě od mala.
Když to celé začalo, v uprchlickém táboře byla spousta afričanů, rumunů, rusů, ukrajinců, arabů, od každé kultury jsem dostal něco. Pořádali jsme si vlastní večírky, třeba před Vánoci, měli jsme různá předtančení. Poté, co jsem dostal azyl a dostal jsem se do Plzně, potkal jsem svého kamaráda, který mě navedl na hip hop, přes něj jsem se dostal ke graffiti a přes graffiti k b-boyingu (breaku).“
7. Ale odkud víte celou historii hip hopu?
„Čtu, hledám informace, ani nevím, jak to, že to vím….Chodím na diskuze, nikdy jsem nevěděl, že to všechno budu vědět…
Od 13-ti let jsem se pohyboval mezi b-boys a writtery, „tak nějak“ jsem dědil jejich znalosti a vědomosti, časem jsem se sešel s vice lidmi a každý mi předal něco. Bavi mě se vzdělávat v taneční kultuře všeobecně, takže automaticky vše zůstává v mé hlavě. Hodně mi pomohl Rabah a Walid, oba z Francie a průkopníci ve své zemi. Z Č ech mě dost inspiroval Laydee, který je také známý tim, že ví více než dost o streetdance. Pomohli mi Groove Days, které pořádá další kamarád – Mikee, tam jezdi lidé, kteří se rádi podělí o svoje poznatky a svou historii. Když Vás něco baví, jde to samo. Určitě bych zmínil SDK, bez kterého by se sem nedostalo tolik informací a legend. Dále mě inspiroval Shannon Mabra, který jezdí na „Groove Days“. A samozřejmě jsou další materiály a informace kolem mě.
Jednoduše něco děláte, dozvídáte se víc a víc a víc, následně si to celé spojíte. Nezasloužil jsem si to všechno sám, prostředí mě ovlivnilo. Nikdy jsem si neřekl: „teď budu dělat chytrého, že tomu rozumím.“ Prostě mě to baví a zůstává mi to v hlavě, za to jsem vděčný.
Nikdy mi nedošlo třeba to, že když tančím street dance, je to stejné, jako když tančím s mojí mámou na arménských oslavách. Neopovážil jsem se to spojovat, ale je to stejné. Je to folklor, je to jen jiná kultura.
Pro hodně lidí je hip hop i break hrozný zmatek. Když se to vysvětlí, je to už jednoduché.“
Souhlasím.
8. Co bitvy? Hodně se kolem toho už napsalo a namluvilo. Jakou sehrály úlohu?
„Při battlech často docházelo ke rvačkám, ale to bylo dříve, v době, kdy se celý tento styl formoval v NY. To bylo všude, to ano. Ale bylo to před tím, než začaly vznikat organizované soutěže. Většinou to byly párty, nikdo tam nehlídal, moderátor tam nebyl ani porota. Když jeden neustojí prohru, tak se něco „semele“, stává se to, ale není to pořád.
Kdysi to bylo součástí…., „ježíši“, co to říkám, NE, součástí snad ne. Stávalo se to.
Velké množství tanečníků bylo z různých gangů, takže se občas bitkám nezabránilo. Tohle nechválí nikdo, ale tak to prostě bylo v 70. a 80. letech. Jedna z nejznámějších skupin všech dob „Rock Steady Crew“ z New Yorku přišla o tři členy, protože si s nimi někdo vyřizoval účty, oni sami zažili smutek a frustraci z této ztráty.
Co se týká battlu, ten člověka motivuje: když prohraješ, tvoje ego utrpí, čili jdeš domů, trénuješ. Bitky nejsou hezké, k tomu se nedá nic říct. Co se týče Čech, tady je jiná mentalita, zde jsou klidnější lidé a tim pádem k bitkám ani moc nedocházelo. Určitě jsou rvačky pravděpodobnější u B-boys, než u Funkerů, nebo těch, kteří tančí House. Už dlouho jsem nic takového nezažil, ale bývalo to, to uznávám. Asi se tomu v nekontrolovaném battlu nedá vyhnout, ale i bitka se dá zastavit, jakmile k ní dojde.“
9. Kdyby se účty vyřídily jen tancem, byl by to báječný svět, že?
„Ano.“
10. Je break tanec pro holky nebo kluky?
„Je pro všechny, ale je více známé to, co tančí kluk, lidské oko víc zná tento styl. Proto i holka u toho občas vypadá jako kluk. Ja si myslím, že je to tim, ze většinou učí kluci a není tam ženská interpretace tance.
Ženy tančí, ale ta originální generace je v USA a málo kdy se dostanou do Evropy, aby tu předávali a sdíleli s námi to, co umí. Proslavili se kluci, ti cestovali a učili a učí styl, který tančí oni. Kluci mají v tancí jinou interpretaci i kroky, jiné provedeni. Je ale vždy krásné vidět ženu, která má tento styl v sobě.“
foto: Filpi Escudine
11. Mám pocit, že holky postrádají v tomto tanci ženskost, nemohu říct, že jsem z toho nadšená.
„To nejste sama. Také nám to vadí. Není tu zastoupena ženskost. Jsou tady výjimky, ale moc jich není. Ale je to i obráceně, kluci zase u toho vypadají jako stroje, ne jako gentleman, jako muž, zkrátka někdo, kdo vi, co dělá. Je to tim, že zmizelo původní prostředí těchto tanců, což byl klub, zábava atd. Tam jednoduše kluk tančil s holkou, nebyla to soutěž, b-boys šli na zem, ale jakmile přišel „slaďák“, tak hned věděli, jak holku vést.“
12. Slyšela jsem názor, že se rodiče bojí dát děti na hip hop, prý by začali brát drogy. Co na to říkáte?
„Říkám, že i v atletice se dopuje, je to na jedinci samotném, neříkám, že se to nemůže stát, ale pokud je taneční škola seriózní, a to jsou v ČR všechny, tak se rodiče nemají čeho bát.“
13. Vy také porotujete battly, co se Vám nelíbí?
„Když jdou lidé mimo hudbu, když je vystoupení přetrikované, když tomu chybí tanec jako takový. Nejvíce u mě rozhoduje hudba, když je někdo mimo rytmus, u mě prohrává. Baví mě originalita.“
14. Být originální není snadné…
„To ne. Zvlášt, když musíte udržet nějaký základ a od něj se odrážet. Dříve byly tanečníci více originální, protože nebyl youtube atd., vše bylo více na fantazii jedince, člověk musel více namáhat svůj mozek, víc přemýšlet.“
15. Slýchám názor, že se dá tančit jenom pár let a dost. Pak už člověk není dost mrštný, rychlý, ohebný, hezký atd. Jak to vidíte v hip hopu?
„Jeden z takových guru tehel komunity Mr. Wiggles má 50 let. let a pořád tančí tak, jako málo kdo. Další taneční mistr Franike Mining (průkopník Lindi Hopu) učil do 93 let. Záleží na tom, jak k tomu tanci přistupujete. Jestli chcete chodit do battlů, musíte na sobě pracovat, jestli Vás bavi spíše umělecká stránka, musíte hledat inspiraci a sám sebe. Je to na tanečníkovi samotném, na jeho přístupu. Když budete mít zdravou životosprávu, můžete tančit, do kdy chcete.“
16. Dodržujete životosprávu?
„Já se snažím, jím zeleninu, hodně piji vodu, chutná mi voda z kohoutku.“
17. Co kdyby všichni chtěli být nejlepší a všichni tak zoufale na sobě pracovali a chtěli vyhrávat, je to vůbec reálné?
„To by hodně pozvedli úroveň… Ale já už mám soutěžení „vypnuté“, více mě baví divadlo a tvořivost, pořádám „eventy“ a věnuji se lektorské činnosti. Časem asi všem dojde, že nejde o výhru, ale o to, zanechat svou stopu, svůj otisk.
Nicméně je důležité udržet soutěž, mladí by měli být hladoví po tom, aby překonali tu starší generaci, tím se vývoj tlačí dopředu.“
18. Kdyby byli všichni dobří a dokonalí tanečníci, uživili by se v ČR tancem?
„Je to štěstí. Já jsem byl konstruktér/technik, byla to náhoda, nikdy by mě nenapadlo, že bych se živil tancem. Byly jsem sice známý se svou breakovou skupinou, ale ani jsem nesnil, že bych si tím vydělal peníze. Říká se, že nejlepší, co může být, je mít práci a tanec brát jako relax.“
19. Jednoduše řečeno, když něco děláte pořád, tak už Vás to ani nebaví, je to pravda?
„Přesně tak. Musíte to dělat tak, aby Vás to bavilo.“
Ostrava může být pyšná. V sobotu 29. března 2014 bude totiž už po patnácté hostit dýchánek, na kterém nebudou chybět žádní příznivci pouličního tance (hip hopu, break dance, atd.) nejen z Česka, ale také ze Slovenska a Polska.
Pro všechny fanoušky tanečních vystoupení v televizních show jako Česko Slovensko má talent, America´s Best Dance Crew, apod. nebo milovníky v současné době velmi oblíbených street dance filmů typu Step Up (Let´s Dance), Street Dance 3D, Battle Of The Year, atd. je to výborná zpráva. Konečně mohou odlepit oči od televizních obrazovek nebo monitorů a přijít se podívat, jak se tancuje naživo.
Akce, která nese název Queens Style Zone, je vždy místem se skvělou atmosférou. Všechny návštěvníky tohoto battlu (tanečníky i diváky) spojuje stejný koníček, a to street dance nebo hiphopová kultura všeobecně. Ať už dorazíš tancovat nebo se jen dívat, určitě na vlastní kůži poznáš, proč je pouliční tanec (street dance) tak populární. Může jej totiž dělat kdokoliv.
A na co se můžeš v rámci Queens Style Zone #15 těšit? Tancovat se bude hip hop (battle 1×1), tzv. allstyle, tzn. hip hop, house & funk (battle 3×3), popping (battle 1×1), break dance (battle 1×1) a dancehall (jam). Za kola z oceli se postaví Dj Vladu (Roots Company) a za mikrofonem bude celou akci tradičně „řídit“ rezident Queens Style Zone Mr. Lowa (rádio Helax).
Celá show proběhne v klubu Marley na výstavišti Černá louka v Ostravě, který své brány otevře v 15:30, akce samotná začne o hodinu později. Konec soutěžní části je plánovaný kolem 22:00, poté bude následovat after party, na které své taneční schopnosti mohou vyzkoušet i všichni diváci. To vše v sobotu 29. 3. 2014. Vstupné na akci je 99 Kč.
Tak pro jednou neseď doma, na chvíli zapomeň na sledování videí na YouTube nebo poslouchání hudby přes sluchátka a přijď si super tancování a výbornou černou muziku užít naživo. Stojí to za to!
1. Hip hop se stal jedním z nejpopulárnějších tanců poslední doby. Je to ale tanec z amerických ghet, Evropanům není vlastní. V čem tedy tkví jeho přitažlivost?
„Je to především hudbou. Hudba se stala slavnou, oblíbenou, podle mě je to hlavně díky klubům, kde se mladí lidé baví a poslouchají tento druh hudby, proto se jim to líbí.“
2. Byl na světě dříve hip hop nebo break dance?
„Je možné říct, že počátkem hip hopu byl funk. Ve funkovych skladbách jsou často “přestávky”, při kterých zpěvák nechá hrát kapelu 15-30 sekund něco jiného a zase se vrátí k původní skladbě. V americe byli lidé, kteří tancovali pouze na tyto “přestávky” a nazývali je „breakers.“ A to co tancovali, se považuje za jeden z prvních hip hopovych tanců, protože některé techniky se používají v hip hopu i dnes.“
3. Jaký typ lidí je vhodný pro tento typ tance? Musí být člověk ohebný, hodí se třeba nějaká průprava bojového umění? (Původní americký tanec obsahoval i prvky sebeobrany.)
„Každý člověk je vhodný pro hip hop. Není žádný limit. Hip hop je směs všeho, každá chyba se dá využít. Třeba ve Francii b-boy Junior dokázal, že i vada těla se dá využít. Natrénovat se dá všechno. Člověk by měl jen mít cit pro rytmus.“
4. A když cit pro rytmus nemá? Je vše ztracené?
„Dá se to natrénovat. „Narveme“ to do něj.“
5. Tančí se tzv. battles, tedy bitvy. Krásná myšlenka vyřídit si tancem své neshody se někdy vymkla kontrole. Docházelo i k opravdovým rvačkám, ke zraněním. Jak se na to díváte?
„Bylo to dříve, hlavně v Americe. U nás jsem o takovém případě ještě neslyšel. Pokud „battle“ končí rvačkou, pak jen slabší neustojí, že někdo je lepší. Každý, kdo se postaví do battlu, si musí uvědomit, že je to jen hra. U nás lidé málokdy „battlují“ z nenávisti. Děje se i to, ale o rvačce jsem neslyšel.“
6. Mají Češi vůbec ten správný temperament pro tento styl hudby a tance? Jste Slovák, cítíte, že jste výbušnější a temperamentnější než Češi?
„Jsem Čecho-Slovák, nedělám v tom rozdíl.
Ale je pravda, že cítíme hudbu trochu jinak. Nebojíme se opustit pravidla a tancovat vlastní styl. Nemám na mysli všechny české tanečníky, ale všeobecně to na mě dělá tento dojem.“
7. V čem je ten hlavní rozdíl mezi Čechy a Slováky?
„Češi používají více techniky než tvorby, je třeba do hudby vložit více vlastní osobnosti. Pár lidí to už objevilo, ale lidé se bojí experimentů, bojí se projevit sebe v hip hopovém duchu. Každá hudba má svůj styl a je třeba vyjádřit sebe.“
8. Kde je větší zájem o hip hop, v ČR nebo na Slovensku?
„ Je to stejné.“
9. Proč jste se rozhodl jít do Prahy?
„Měl jsem v ČR kamarády. Praha mě přitahovala, byla pro mě výzva. Je to jedno z center kvality, zdroj informací.
Když mi kamarádi zavolali, nechal jsem studia na vysoké škole a odešel jsem do Prahy.“
10. Vy jste jeden z nejšikovnějších hip hopových tanečníků v ČR. Kdy jste pochopil, že se chcete stát profesionálním tanečníkem?
„Je to koníček, kterým se živím. Profesionál? Nikdy jsem se nerozhodl, že budu „profík“.
11. Necítíte se být „profíkem“?
„Ne, vůbec ne. To se říká, profesionál. Já jen dělám to, co mě baví, nepotřebuji žádné označení.“
12. Kde berete inspiraci pro své soutěžní choreografie?
„Inspiruje mě hudba. Když tvořím, vidím ji v obrazech. Ale třeba i spartakiády, krasobruslení, cokoliv mě motivuje. Inspiraci hledám tam, kde se pracuje s lidmi.“
13. Jak můžeme dosáhnout úspěchu?
„Je třeba přestat kritizovat a začít něco dělat! Nebát se experimentovat. Záleží na množství energie, kterou do toho člověk dá.“
14. Je zdravé soutěžit s ostatními? Někdo vymýšlí všechno možné, aby byl první, někdy to končí i úrazy atd.
„Soutěžení je hra, která nás tlačí dopředu. Soutěže posouvají, ale nesmíme překročit zdravý rozum. Nesmíme riskovat zdraví.
Měl jsem vždy touhu vyhrát, ale každý chce být první. Nemůžete se tím nechat ovládnout, pak už jste zaprodaný. Když člověk dělá to, co ho baví, pak pořadí je jeho vysvědčení.“
15. Co všechno musíte věnovat tanci, když chcete být úspěšný tanečník?
„Záleží na tom, kam to chcete dotáhnout. „BDS Academy“ je důkazem toho, že se dá tancem uživit. Kvalita školy je důležitá.
Průměrně je to tak, že 2x týdně je trenink, záleží na každém, co si z něho odnese a kolik času věnuje tanci mimo trenink. Někdo tančí jen pro zábavu, někdo trénuje stále. U nás ve škole je to podpořené tzv. „freestylovym koutkem“, kam může náš člen kdykoliv přijít a pracovat na sobě.
Někdy se tanec stane životem, tančíte všude. Já zkouším i v samoobsluze (skládám ruce), na zastávce tančím, člověk nevědomě tančí pořád.“
16. Máte tedy čas vidět v životě i jiné věci?
„Mám. Trénuji každý den, ale když chcete vidět jiný svět, vidíte ho.
Ale je jasné, že se nestanete “profesionálem“ ve dvou disciplínách, nebudete třeba top plavec a současně top závodník formule 1.“
17. Jak jste se stal úspěšný Vy?
„Mě to prostě baví, to je podle mě celé tajemství úspěchu. Je zajímavé, že pokud jsem neřešil, zda vyhraji, tak jsem vyhrával. Když jsem začal řešit jak vyhrát, tak jsem padal na pr…. Myslím, že směr, jak být úspěšný, mám jasně daný. Neřešit ho.“ 😀
18. Proč Vás mají Vaši žáci tak rádi?
„TO SOM NIKDY NEPOVEDAL ! 🙂 “
„To ne, ale já to vím z jiných zdrojů!!“
„Myslím si, že jedna z mých silných stránek je, že chci, aby se lidé těšili z tance. Tanec, obzvlášť streetdance by měl být radost.“
19. Lidé si hip hop spojují s drogami. Myslí si, že tanečníci vydají tolik energie, že není možné něco takového zvládnout bez drog. Mají se rodiče obávat o své dítě, pokud je dají tančit?
„To je takový trik, aby lidé říkali „óoo, hrůza.“
Trik médií, aby zvýšili sledovanost, lidi vždy více bavily drby a to, když si i mohli postěžovat, jak jsou všichni kolem na nic. 🙂
Je škoda, že na tomto stojí i veřejné mínění lidí o hip hopu. Nevědí, jací jsme, pardon, vlastně vědí. Takových, jako jsme my, vlastně už viděli spousty se zbraněmi a drogami v klipech. A hned jsme zaškatulkovaní.
Jediná droga tanečníků je hudba!“
20. Tanečník ale musí podat prakticky ten stejný výkon i přes zranění, úmrtí v rodině, zkrátka musí na jevišti bavit lidi. Jde to bez drog i v těchto těžkých situacích?
„Můžete podat tancem i smutek. Když je upřímný, lidé to bez posuzování pochopí. “
21. Souhlasíte s tvrzením mnohých, že tančit se dá pár let a dost?
„V Americe tančí lidé celý život. Soutěží. Mají třeba 50 let a stále jsou nejlepší. Čím starší, tím lepší.“
22. Jaký asi čeká hip hop osud dál? Je to jen módní vlna a zájem o hip hop zase opadne nebo se jeho obliba udrží?
„Určitě jsou módní vlny, a jsou základy, které zůstanou. Hip hop 90. let zůstane (true school) a jsou módní vlny, které přejdou a ztratí se.
Něco se udrží a vyvíjí se dál. Nejhorší máme za sebou. Rapeři museli rapovat na „techno skladby“, aby si udrželi pozornost. Horší jsou ti, kteří na technu začali a říkají si rapeři. 🙂 Po čase se asi zas vrátí takový hip hop, jaký byl zpočátku, potom se znovu zrychlí a tak to půjde pořád dokola….“
23. Měl by být hip hop součástí olympijských her a je vůbec hodnotitelný?
„Hip hop nemá pravidla, jen svého “ducha” . Staří OG´S (old gangsters- nadsazeně) by hip hop možná dokázali hodnotit.“
