Je tu premiérová zimní edice „Za dveřmi“

Ostrůvky živého umění i divadelní galerie v ulicích Prahy. Vystoupí i taneční Duncan centre.

Prahu od 7. do 13. prosince naplní ostrůvky živého umění, otevře se i divadelní galerie. Na tramvajových zastávkách, náměstích a křižovatkách Pražané potkají žongléry, tanečníky, mimy i herce čtoucí poezii. V Pražské tržnici vyroste také na čtyři dny divadelní galerie s oživlými obřími loutkami a akrobatickými stroji, které prezentovaly Českou republiku například v Šanghaji nebo Bahrajnu. To vše v rámci první zimní edice festivalu pouličního divadla „Za dveřmi“.

Druhý adventní týden budou moct lidé potkat divadlo v ulicích. „Předvánoční čas zpestříme kolemjdoucím několika speciálními performance a instalacemi, které se budou odehrávat na různých místech metropole,“ říká o prvním zimním festivalu pouličního divadla jeho producent Jakub Vedral.

Jakub Vedral

Součástí festivalu budou ostrůvky živého umění, které se objeví na odlišných místech od 7. do 11. prosince v odpoledních a podvečerních hodinách. Na křižovatkách, zastávkách městské dopravy i náměstích přinesou radost kolemjdoucím hudebníci, divadelníci a artisté. Potkat budou moct například žonglérské duo Bratři v tricku na běžkách, divadelní soubory Spitfire Company, G.N.A.T., Squadra Sua a další, zatančí také konzervatoř Duncan centre.

G.N.A.T.

Ostrůvky živého umění vznikají ve spolupráci se spolkem Krutý Krtek. Na Smíchovském nádraží, náměstí Bratří Synků, Strossmayerově náměstí a dalších místech budou herci recitovat své oblíbené básně, prózu i písně. Zapojí se například Ladislav Karda, Anita Krausová či Ondřej Novák. „Jedna básnička, než vám přijede tramvaj. Jedno taneční číslo, než nastoupíte do autobusu. Jeden monolog při přestupu na metro. Právě na zastávkách pražské MHD se odehrávají Ostrůvky živého umění, které nabízejí rozptýlení pro náhodné čekající cestující. Když nemohou lidé za kulturou, přijde kultura za nimi,“ říká Karel Kratochvíl, režisér a zakladatel Krutého Krtka.

Karel Kratochvíl

Součástí festivalu jsou také andělské průvody, které se odehrávají každou adventní neděli. V tu první, již 29. listopadu, prošla loutka sedmimetrového anděla (v doprovodu artistů) Staroměstským náměstím. Zimní festival pouličního divadla se koná v Praze vůbec poprvé, jeho letní edice má už dvanáctiletou tradici.

Dominika Antonie Pfister

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

KAPITOLKY Z HISTORIE: Taneční abeceda

Pojďte se s námi ponořit do historie tance. Budeme se vám snažit přiblížit různé zajímavosti, které v průběhu let okořenily tanec a společnost kolem něj.


Když se řekne taneční abeceda, většina z našich čtenářů si představí taneční základy. Prostě, zvládnutí základních tajů takzvané „taneční abecedy“. Valná část z našich dnešních čtenářů však patrně neví, že vznikla přímo taneční „Abeceda“. Dílo jako takové. A to na básně Vítězslava Nezvala. Zásluhou tanečnice a choreografky Milči Mayerové. Nejprve něco o této nejen české výrazné taneční osobnosti minulého století:

Milča Mayerová (*12. 4. 1901 – † 12. 9.1977)

Vlastním jménem Milada Mayerová. Z rodinných uměleckých kořenů získala brzy vztah k estetice, výtvarnému umění i divadlu.

Onen posledně jmenovaný zájem ji přivedl postupně i k baletu. Začínala jako žačka Dalcrozovy školy nejprve v Praze. Po první světové válce v Hellerau u Drážďan. Po dvou letech odtamtud odešla do Hamburku do školy slavného Rudolfa von Labana. V roce 1928 získala Mayerová velmi ceněný velký choreografický diplom. Jako jedna z mála českých ženských choreografek té doby.

Milča Mayerová žila a tvořila v těsném sepětí s naší tehdejší uměleckou avantgardou. Z výrazových tanečnic toho času byla asi nejvíce pod vlivem surrealismu. Vytvořila choreografii k dadaistickým Cocteauovým „Svatebčanům na Eiffelce“ (1927) s hudbou Jaroslava Ježka a v režii Jiřího Frejky. Také její choreografie k baletu „Náměsíčná neboli Dandy v konservové krabici“ (1931) spojovala prvky dadaismu se surrealismem.

V taneční tvorbě Milči Mayerové se objevoval často rovněž poetismus. Typickým příkladem byla choreografie k Nezvalově „Abecedě“ (1926). Dalším zářným příkladem jejího poetistického cítění byl balet „Autobus“ (1928) na její autorské libreto a rovněž v její vlastní choreografii na původní hudbu Emila Františka Buriana.

Po skončení aktivní taneční dráhy se Milča Mayerová etablovala na choreografickém poli. Později se stala uznávanou profesorkou konzezvatoře.

Milča Mayerová žila i zajímavým a pestrým soukromým životem. Jejím prvním manželem byl významný architekt Jaroslav Frágner. Strýcem Mayerové byl zase přední malíř a grafik té doby Hugo Boettinger. 30. 7. 1948 se stal druhým manželem Mayerové prof. PhDr. Antonín Friedl DrSc.

Abeceda

Nezvalova legendární básnická „Abeceda“ je jaksi příznačně součástí sbírky „Pantomima“. Vyšla pak několikrát i samostatně. Dnes jsou tyto tisky nesmírně ceněny bibliografy. Abeceda byl totiž naprosto výjimečným výsledkem spolupráce v oblasti knižní tvorby, na které se nápadem a verši podíleli Vítězslav Nezval, grafickým zpracováním a typografií sám velký Karel Teige  a také zmíněná Milča Mayerová taneční kompozicí na téma písmen abecedy. Knihu vydalo v roce 1926 nakladatelství J. Otto v Praze.

V režii Jiřího Frejky pak Mayerová ve stejném roce scénicky ztvárnila „Abecedu“ na prknech Osvobozeného divadla. A teprve tam dosáhla jevištní nezapomenutelnosti.

Foto: archiv TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN