Nové dílo Richarda Move s názvem “Martha@…The 1963 Interview” je plné nejskvělejších rolí Marthy Graham, plné aforismů a záhadných přirovnání – „Pomyslete si, že byste tančili vstříc své smrti“
Je škoda, že nové dílo Richarda Move s názvem “Martha@…The 1963 Interview” dávají v Dance Theater Workshop v New Yorku právě po skončení sezóny Marta Graham Dance Company. Tato 70-ti minutová adaptace konverzace z roku 1963 mezi Marthou a tanečním kritikem Waltrem Terrym – jejíž nahrávka byla vloni nalezena v archivech – je jednak základním přehledem její práce a jednak také lákadlem k jejich shlédnutí.
V rozhovoru Martha Graham, tehdy ve věku 69 let, hovoří o některých ze svých nejskvělejších rolí. Medea, Klytaimnéstra, Sv. Jana, Jocasta, nevěsta v “Appalačském jaru” ty všechny vyvstávají před očima jako živé v jejím řečnickém projevu, který je směsí vznosného sentimentu a zemitého realismu. Aforismy, záhadná zamyšlení („pomyslete si, že byste tančili ke své smrti“) to vše tam je, ale síla jejího přesvědčení je naprosto podmanivá.
Richard Move, který poprvé předvedl své zosobnění Grahamové v polovině devadesátých let, vytvořil v mezidobí vlastní výrazné dílo. Ale jak to tak vypadá, Grahamová mu nedala spát a v tomto díle zkoumá křehčí stránku té veliké, osamělé umělkyně a její vyumělkované masky génia.
Samozřejmě Grahamová je dokonale přitažlivý materiál. Přehnaný make-up, její osobitý vysoký drdol, řasené róby, teatrální manýry – to vše je palivem pro zábavu, pokud je vidíte na muži vysokém 193 centimetrů. A obecenstvo bylo zcela jasně připravené se smát.
Ale upřímné přesvědčení, s jakým Richard Move a Lisa Kron (v roli Waltra Terryho, jako další prohození pohlaví) hráli své úlohy, pomalu vykonalo své kouzlo. Po krátké chvíli smích utichl; Grahamová možná občas byla k smíchu, ať už úmyslně či ne, ale Richard Move se o to nesnažil.
A ani Lisa Kron, která je v představení skoro stejně dobrá, ačkoli je nevyhnutelně zastíněná. Kopírujíce načasování a kadenci z nahrávky, nechává Terryho lehce afektovanou osobnost zjevit se prostřednictvím slov. Jeho obdiv, dokonce uctívání Grahamové, jeho obavy zeptat se na ty správné otázky a touha, aby si posluchači Marthu oblíbili, jsou zřetelné. Ale je to Martha, kdo je tu hvězda, a Richard Move skvěle zosobňuje její táhlý přízvuk na poslední slovo každé věty, flirtující pohledy do publika, její pravítkově vzpřímená záda, naprostou autoritu, se kterou si drží své posluchače.
Dvě tanečnice, Katherine Crockett a Catherine Cabeen, které tančí některé z rolí, o kterých se hovoří, jsou názorné. Ale toto je nejslabší část celého představení, protože odděleně ma práce tendenci vypadat jako parodie, které se jinak všude Richard Move vyhýbá.
Kromě tanečnic v představení není příliš mnoho divadelních prvků. Plastové koule visící nad hlavami Lisy Kron a Richarda Move, vypadající autenticky jako z šedesátých let, nesou symboly a obrazy z tanců Grahamové, nebo září barvami. Později zazní nahraná část oživeného interview (udělaná tak, aby zněla jako originál) zatímco Richard Move tančí v roli Nevěsty s Catherine Cabeen.
Je to okamžik souznění, z kterého je znát, že Richard Move mohl z materiálu udělat i něco ambicióznějšího, ve stylu Wooster Group. Ale možná chtěl, aby zářila Martha. Tak, jak si zaslouží.
ROSLYN SULCAS
“Martha@…The 1963 Interview” pokračuje v Dance Theater Workshop, 219 West 19th Street, Chelsea
