15. června oslavila Dáša Zázvůrková své 35. narozeniny. Jak jinak, než zpěvem. Dášin silný a jasný hlas se nesl Občanskou plovárnou, výtěžek z koncertu, který podpořil i Magistrát hl.m. Prahy, věnovala Dáša nemocnému Vládičku Šovkoplasovi, který žije ve Voticích. Popřát a současně podpořit toto úsilí pomáhat přijeli hosté – Jitka Sedláčková, Simona Postlerová a Dášin bratr Zdeněk Zázvůrek.
Zeptali jsme se ….
TM: Proč jste se rozhodla pomoci právě Vládičkovi?
Dáša: „Vládíček je bratr Adély Šovkoplasové, která ke mně chodí na zpěv. Díky ní jsem se dozvěděla o jeho nemoci. Vládíček trpí Duchennovou muskulární dystrofií a potřebuje pomoc nejen on, ale i jeho rodiče. Míním tím zdravotní potřeby, polohovatelné lehátko, elektrický vozíček, speciální auto, bezbariérové přístupy do domu atd….navíc rodiče jsou moji spolužáci ze ‚základky‘, takže pomoc byla nasnadě. Navíc pomáhat lidem, kteří to
potřebují, je povinnost a pro mě milá. Poznala jsem, jaká je to rodina, jak jsou silní a stateční. Rodina Šovkoplasova je pro mě velkou inspirací a srdeční záležitost.“
Dáša přiznala, že kdysi jí každý 30-tiletý člověk připadal opravdu starý. Natož ten, komu bylo už 35 let!
Dáša během koncertu vyprávěla humorné příběhy ze svého života: „Když se mě jedna má žákyně na ZUŠ, kde učím, ptala, kolik je mi let, řekla jsem, že dvanáct. Chvíli mě pozorovala a potom vykřikla – Ne,ne, mně je jedenáct a ty vypadáš hůř…“
Zeptali jsme se….
TM: Mění se u Vás něco s příchodem „35“, tedy tohoto zdánlivého „stáří“? Jste unavenější nebo méně optimistická? Anebo se Vás věk vlastně ani netýká?
Dáša: „Tato číslice mi ukazuje pouze to, že jsem už pětatřicetkrát prožila červnovou letní „romanci“ 🙂 Dokonce pociťuju velkou sílu nejen fyzickou,ale i psychickou. Moje pocity nejistoty jsou daleko lépe zvládnuté a někdy si jich ani nevšimnu. Optimismus v sobě naštěstí mám po rodičích a doufám, že se s věkem neztratí…“
TM: Cítíte nějaký strach ze stárnutí? Podstoupila byste plastickou operaci nebo přijmete přirozenost a s ní i přicházející vrásky?
Dáša: „Strach necítím – žiju přítomností, nemyslím na to, co bude a minulostí se moc nezaobírám. Ale neznamená to, že nerada vzpomínám. Obzvlášť na moje barevné dětství. Díky babičce a dědečkovi, se kterými jsem trávila prázdniny na venkově. Nebo díky svým rodičům, kteří mi ukázali cestu, kudy se dá jít a když náhodou ztratím směr, tak se o ně mohu opřít a zase mě navedou.
Pokud jde o plastickou operaci – jestli budu vypadat tak dobře, jako moje maminka, tak se
té plastiky ráda vzdám. Jsem sice zastánkyní přirozenosti, ale pokud to
ženě pomůže nejenom esteticky, ale i psychicky, fandím tomu. Jen moc
nerozumím mladým plastikovým „kráskám“. To je na mě moc. Ale opět, je to
pouze můj subjektivní názor.“
TM: Zaměříte se více na zdravý životní styl?
Dáša: „Teď jste mě rozesmála. Nejsem si moc jistá. Jím, kdy chci a chodím spát k
ránu…takže to úplně se zdravým životním stylem nekoresponduje. Ale miluji
život a jsem na světě ráda. Neumím si představit život bez muziky a sportu.
Proto ty špatné návyky vyvažuji intenzivním sportováním. Vesluji, hraji
tenis, bruslím a chodím na dlouhé procházky se svým psem.“
Děkujeme
Nechybělo ani taneční vystoupení v podání Martina Šimka a Terezy Řípové. Při jejich rumbě se divákům zatajil dech.
Martin a Tereza vedou taneční kurzy na Mladoboleslavsku, tvoří choreografie pro plesy, svatby a večírky a také taneční show na míru
Rozhodli jsme se poklást jim pár otázek…..
TM: Opravdu Vás dnešní taneční číslo nebolelo? Najednou jste se ocitli na zemi a v divácích zamrazilo…
Martin Šimek: „Ne, nebolelo. Museli jsme improvizovat, protože tady bylo o moc méně místa, než jsme čekali, někdy jednoduše není možnost vyzkoušet si vystoupení předem.“
TM: Máte běžně i takto „tvrdé“ tréninky?
Martin Šimek: „Samozřejmě, že se kopneme, spadneme, to se stává, ale neodcházíme kvůli tomu z tréninku domů. Pokud je něco pravdu technicky náročné, konzultujeme tyto prvky s jinými trenéry.“
TM: S přehledem (Martin Šimek) předvádíte v tanci rozštěpy. Není to náročné pro muže?
Martin Šimek: „Trénuji celý svůj život, vždycky jsem byl ohebný, měl jsem větší rozsah, než je běžné, tak pro mě to nebyla překážka. Nezáleží zřejmě na tom, zda dělá rozštěp muž nebo žena, to je můj názor.“
TM: Věříte, že tanečníci mohou tančit i do pozdního věku? Určitá část populace o tom stále pochybuje, setkáváme se s těmito názory poměrně často.
Martin Šimek: „Pokud člověk trénuje soustavně, může tančit i do šedesáti. Věk nehraje roli. Horší je, pokud začnete trénovat v 60-ti letech, to už není dobré. V případě, že člověk už jednou v mladém věku ve formě byl, i když přestane cvičit, tělo si to všechno pamatuje. A dále už není těžké se k zátěži znovu vrátit. Začít v 60-ti letech také není nemožné, ale je to těžké.“
TM: Vydrží tanečník třeba zátěž závodního tance, pokud už mu táhne na „60“?
Martin Šimek: „Všechny sporty jsou nějak omezené věkově, pokud někdo začne později, je to otázka. Ale pro aktivitu jako takovou nehraje roli, v kolika letech začnete. Pro samotný zážitek z umění, pohybu nebo hudby, nejsou hranice. Každý má možnost začít kdykoliv.“
TM: Kde jste tančili společně s Dášou Zázvůrkovou?
Martin Šimek: „Účinkoval jsem v muzikálu ‚Sedmero havranů‘, kde jsme s Dášou tančili společnou choreografii, ne závodní samozřejmě. Ale rádi bychom si spolu zatančili třeba ve Stardance, proč ne. Máme v plánu vytvořit hudební klip, kde Dáša bude zpívat a my s Terezkou tančit.“
TM: Kde se s Vámi mohou zájemci o tanec setkat v nejbližší době?
Martin Šimek: „Učíme všemožné taneční kurzy v Praze, právě sháníme nové prostory, asi někde na Letné, v Holešovicích nebo v Karlíně, ale učíme i v Mladé Boleslavi.
Také budeme mít vystoupení v divadle ABC během Noci divadel. Chystáme tzv. Dámské jízdy v divadle ABC, ty se budou konat v lednu. Budeme tam mít také vystoupení. Dále chceme pořádat benefiční taneční večer a tzv. minikoncert. V Mladé Boleslavi proběhne akce ‚Věneček‘ v KD, kde očekáváme mnoho hostů.“
Děkujeme
Foto: Eva Smolíková
Taneční magazín
