Eleusis – totální sebeironie

Neotřelé a ironické dílo skupiny Handa Gote

 

 

Totální sebeironie Eleusis

 

Experimentální divadelní skupina Handa Gote uvedla 15. června v Alfredu ve Dvoře jednu z prvních repríz nové inscenace Eleusis. Soubor rozhodně dostál reputaci svých předchozích kusů a i jeho nové dílo je neotřelé a ironické. Jde o zlehčení motivů klasické opery a parodii běžných divadelních postupů na téma starořeckého příběhu o Persefoné.

01_Eleusis_(fotograf_Martin_Špelda)

Pokud divák Handa Gote nezná, nemusí na začátku žádnou ironickou poetiku tušit. Věcně a v doprovodu menší anglickojazyčné projekce je mu vyložen dávný příběh o bohyni Persefoně, jež byla proti své vůli vydána za ženu vládci podsvětí Hádovi. Nato performeři divákům nabízejí možnost být zasvěceni jako při eleusinských mysteriích, je přinesen černý pytel a z něj se ozve ženský hlas, který chce ven – ven z pytle, protože je v pytli tma. Tento první náznak parodie se v představení rychle rozvíjí: následuje scéna Chárona, který pomalým tempem dokope mikrofon na své místo a začíná série pěveckých , tanečních a hereckých výstupů, ovšem nic z toho v pravém slova smyslu, naopak jde o nepřesné melodie, náznaky tance a naprosto směšné herecké akce. Ty jsou prováděny ve značně komických kostýmech (bůh Hermes má slamák a tašku Dermacol, Démétér bílé sako a kalhoty ve stylu italské popové hvězdy konce minulého století atp.) a na pozadí jsou projektovány počítačové animace ve vizuálním stylu 80. a 90. let, včetně chybových oken operačního systému Windows.

03_Eleusis_(fotograf_Martin_Špelda)

Celé toto dění působí jako fraška, ovšem jako fraška dobře promyšlená, aby mohla zároveň šokovat mírou parodie, zároveň v extrémní míře bavit ty diváky, kteří na styl představení už přistoupili. Samotný příběh o Persefoné není příliš důležitý a k inscenaci sedí především tím, že pomáhá ironizovat klasický operní či taneční koncept, který mnohdy vycházel ze starověkých mýtů a tragedií. Část děje o návratu hlavní hrdinky na zem a zpět do podsvětí nebyla ani odehrána – místo toho se zobrazil jakýsi manuál, jak cestovat na jezdících schodech nahoru a dolů. Tat o sebeironie trvala celkově téměř hodinu a ukázala opravdu rozmanité možnosti, jak zacházet s dějem, zpěvem, tancem či projekcí. Kreativitu Handa Gote rozhodně nelze vytknout, otázkou je, zda je v představení možné najít jiný přesah než totální sebeironii. Eleusis každopádně plně funguje i ve ztvárněné podobě, protože nabízí opravdu dlouhotrvající smíchový zážitek.

02_Eleusis_(fotograf_Martin_Špelda)

 

Alexej Byček

Foto: Martin Špelda

Taneční magazín

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *