Rubrika: Novinky z tanečního světa

Prostor a cirkulace v něm

TANEČNÍ A PEDAGOGICKÁ DÍLNA 10. – 13. 2. 2017

 

PROSTOR A CIRKULACE V NĚM ● TANEČNÍ A PEDAGOGICKÁ DÍLNA
Prostor v pedagogice tance​
SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje

  1. – 13. 2. 2017 ● PRAHA ● (prostory budou potvrzeny)

Inspiruješ se PROSTORem v pedagogice tance? Jsi pedagog nebo student tance, tanečník?

Jak podpořit studentovu imaginaci?

Záměrem této konkrétní dílny je uvědomování si prostoru a cirkulace médií v něm, analýza prostoru a rozvíjení imaginace ve své každodenní práci i tvorbě. Pedagogické dílny jsou založeny na sdílení zkušeností mezi tanečními profesionály a pedagogy, osvojování si nástrojů umožňujících adaptaci jejich učení na konkrétních skupinách dětí a žáků.

Tento rok jsme pozvali vedle dvou zkušených choreografek a pedagožek také architekta a scénografa, koučku a publicistku, aby s námi sdíleli své zkušenosti, hledali přesahy a inspirovali nás pro práci s dětmi i dospělými. Prostorem nás provedou: Sophie BILLY (FR) a Mirka ELIÁŠOVÁ (CZ) – choreografky a pedagožky, Jana BOHUTÍNSKÁ (CZ) – koučka, Bronislav STRATIL (CZ) – architekt, scénograf

Seminář je akreditovaný MŠMT ČR
Přihlášky zasílejte do 18.1. 2016 na email: rezervace@se-s-ta.cz, mkafkova@se-s-ta.cz
Více na  www.se-s-ta.cz
http://www.se-s-ta.cz/akce.php?profesionalni-setkani&pedagogicky-seminar-a-dilny-prostor-v-pedagogice-tance-cirkulace

 

Markéta Kafková

Taneční magazín

 

Kurzy tance Monika 2017

V lednu začínají nové kurzy

Nové kurzy s Monikou Rebcovou začínají 31. ledna 2017.

 

Přihlášky e-mailem.

 

Při platbě do 30.12. 2016 je sleva Kč 200,. na kurz.
Videa pro radost:

 

Moderni tanec

 

afro tanec:

 

 

Tanečni a kontaktní improvizace:

 

 

www.monikarebcovadance.cz

www.batocu.cz

Taneční magazín

„Sotty“ přes hraniční ploty

Z umělecké železniční „Stanice Žilina-Záriečie“ přijelo již podruhé, po červnové premiéře v „ALTĚ“, do Prahy představení Soni Ferienčíkové „Sotty“., v produkci „Bod.y“. Tentokrát do divadelního sálu NoD. Nejen hudební tón mu dodával slovinský skladatel a multiinstrumentalista Gašper Piano. V hledišti mu mimo jiné tleskala i uznávaná kritička Nina Vangeli-Hrušková…

V pražském multikulturním prostoru NoD – kromě souběžné pozoruhodné výtvarné výstavy Tomáše Predka a Davida Postla: „Muž, který se nebral příliš vážně“ – proběhla 11. prosince druhá pražská premiéra zajímavého tanečního projektu. Šlo o výrazově tanečně a hudebně improvizační představení pod titulem „Sotty“ devětadvacetileté Slovenky Soni Ferienčíkové ze seskupení „Bod.y“ . Vlastně se jednalo již o čtvrté premiérové uvedení, pokud počítám předpremiéry. Úplně poprvé bylo toto představení na veřejnosti uvedeno 10. prosince 2016 ve „Studiu 12 v Bratislavě. Druhá předpremiéra proběhla 22. ledna 2016 v „domovském“ studiu „Stanici Žilina-Záriečie“ v Žilině. Následovala první pražská premiéra 2. června v pražském studiu „ALTA“, které na inscenaci (nejen autorským vkladem Martiny Hajdyly Lacové) participovalo. A nyní jsem byl svědkem uvedení „Sotty“ přesně za rok a den po první předpremiéře. Dlužno podotknout, že tento jevištní tvar je natolik svébytný a zejména improvizační, že směle můžeme každé jeho další uvedení za premiéru považovat.

sotty-2

Hned úvodem musím vyzdvihnout, že se jedná o vskutku ojedinělý nadnárodně kosmopolitní projekt. Mimo slovenské tanečnice, choreografky a performerky se na výsledném jevištním tvaru měrou podstatnou podílí slovinský multiinstrumentalista a skladatel vystupující pod jménem Gašper Piano. Dramaturgem byl španělský divadelník Marc Olivé, známý především ze souboru „Mercat de les flors“. Kreativní světelný design je dílem Inst Plavniekse pro změnu z Lotyšska. A choreografickou supervizi měla na starosti již výše zmíněná již v Praze naturalizovaná Slovenka Martina Hajdyla Lacová. A v roli producentky se – za B od.y“ – představila Barbora Repická.

Soňa Ferienčíková, ačkoli má vzdělání z bratislavské Baletní školy, pražské AMU, Královské konzervatoře v Antwerpách a Salzburské Experimentální taneční akademie, tak na jevišti nikterak akademicky nepůsobí. Ba naopak. Dokáže se na pódiu plně odvázat, ponořit se do hudby, soupeřit s ní – vyhledávat v ní souvztažnosti. Jde s Gašperem Pianem do souznění, dvojhlasu, ale rovněž i výrazového dialogu až směřujícímu k duelu. Momenty kontrapunktu tanečnice s živou hudbou patří k nejsilnějším pasážím představení.

Dialog s muzikou defakto symbolizuje i jediná rekvizita představení – osamělý činel. S touto proprietou však dokáže Ferienčíková neskutečné záležitosti! Používá ji sice prioritně “pouze“ jako rekvizitu, později se činel na silonovém lanku stává scénickým vybavením, aby postupně nabyl živoucích rozměrů a stal se určitým filozofujícím oponentem tanečnice.

sotty-3

Samostatnou kapitolku by si zasloužila hudba Gašpera Piana. Soudě podle uměleckého pseudonymu, myslel jsem původně, že půjde spíše o efektní povrchnější pózu, jako tomu často bývá u autora hudby k Formanovu filmu Goyovy přízraky a dirigenta Varhana Orchestroviče Bauera. Gašper Piano však předvedl „tři v jednom“! Výkon aktivního muzikanta na pódiu, bezprostředně, improvizačně reagujícího na vývin situací v podání Ferienčikové. Dále se ukázal i v roli inspirujícího diskžokeje, když do vlastních hraných pasáží souběžně mixoval muziku ze záznamu. A v nikoli poslední řadě se představil jako neotřele zdatný sklada tel. Místy jeho hudba balancovala na hranici minimalismu, posléze se přiblížila moderní konkrétní hudbě, aby pak koketovala s rockovými náznaky a odplynula nenásilně – spíše způsobem instrumentace – někam směrem k současným hudebním trendům ve stylu „house“. Pochvalu si zasluhují i neotřelé harmonické prvky v klidnějších pasážích představení. Muzika byla skutečně plnohodnotnou složkou celé přibližné půlhodinové inscenace, nikoli jejím pouhým podbarvením.

Světelný design byl sice také výraznou složkou představení, ale dle mého osobního názoru mu nepřinášel další rozměry. Byl standardní a spíše méně provokující. Prostě, pouze existoval…

sotty-4

Ferienčíková opět dokázala, že slovenská taneční škola má v něčem náskok před tou českou. V čem? Konkrétně v živočišnosti, snaze bourat ploty a bariéry mezi žánry i v hledání podstaty moderních trendů a jejich citlivého začleňování do repertoáru. I když, pokud se dá celý kosmopolitní autorský tým vůbec za slovenský považovat? Interpretku však určitě můžeme. I když svými díly a významem tvorby také již překračuje hraniční ploty.

Relativně stopážně krátké vystoupení „Sotty“ doplnila projekce tanečního filmu z roku 2012 mladé divadelní a filmové režisérky i choreografky Zuzany Burianové „Kdo z koho“. Pod dramaturgickými křídly Adama Hanuliaka zde vystupovala opět Soňa Ferienčíková, tentokrát s partnerem Jaro Ondrušem. Hlavními hvězdami snímku však byli učitelka klavíru a americký lektor anglického jazyka. Jejich pracovní výrazy, gesta a pózy se dodatečně snažili převést oba herci do uměleckého tvaru.

Film byl svým pojetím pozoruhodný a byl porovnatelný spíše s videoprodukcí českých studentů výtvarných vysokých škol, než přímo filmové FAMU.

Celý večer ve studiu NoD se setkal s výrazným zájmem obecné i odborné veřejnosti. Mezi jinými se jej účastnila i přední kritička, lektorka a taneční teoretička Nina Vangeli-Hrušková.

Závěrem uvádím pro úplnost, že „Stanica Žilina-Záriečie je skutečně bývalou železniční stanicí, která ožila tanečními, divadelními i filmovými aktivitami. A tak mne maně napadá, co kdyby takto ožilo v Praze již léta chátrající železniční nádraží Praha-Vyšehrad? Co vy na to – páni konšelé?

sotty-1

 

FOTO: archiv ALTA a NoD

Michal Stein

Taneční magazín

Finálový večer ve Stardance přinesl překvapení – tanec s rukou v sádře

Jemná Jana Plodková patří k těm nejsilnějším a sama k sobě k těm nejdrsnějším

 

 

 

Na finálový večer  trénovaly páry dokonce  5 tanců! Součástí večera byl také free  style

Vítězné páry z minulých řad zazářily na začátku večera ve společné choreografii.

Zatančili nám Marek Zelinka a  Maruška Doležalová, Honza Onder a  Kateřina Baďurová,Anna Polívková a  Michal Kurtiš

Ve Stardance zavládlo zděšení, když si Jana Plodková na zkoušce zlomila ruku. Nicméně Jana je bojovnice a všechno ustála

Zeptali jsme se….

TM: Jak jste zvládli po úrazu pády ze židlí?

Michal Padevět: „Pády ze židlí byly  to nejjednodušší. Horší byla ča-ča,  protože na druhé ruce byla choreo i závislá. Ve  standardu si Jana ulevovala, to bylo pro ni mnohem lepší, když měla ruku na mě. Ale  ča-ča byla pro nás  jednoznačně nejhorší.“

TM: Nechtěli jste to vzdát?

Michal Padevět: „No, mohli jsme, ale Jana se rozhodla, že chce tančit, což bylo pozitivní. Jana je opravdu  velká bojovnice a já jsem rád,že jsme to se ctí dotančili.“

TM: Možná jste vyřadili  sami sebe…

Michal Padevět: „Možná i ano. I to je možné.“

TM: Od poroty stále slyšíme „jemná Jana“ , ale sama k sobě jste nejdrsnější.  Jak jste zvládla ten první nápor před finále?

Jana Plodková: „To nebylo vůbec jednoduché, když se něco takového stane. Do finále jdete s tím, že si konečně chcete zatancovat, aniž by za tím bylo hodnocení, vyřazování a ta představa, že bychom to s Michalem netancovali, mě bolela. Ráno jsem ale  přišla s tím, že to vlastně ani nedokážeme, ale postavilo se za mě celé  zázemí Stardance  a hledali řešení, které by mi ulevilo. Nakonec  jsme se s Míšou rozhodli, že choreografie  upravíme tak, abychom si naposledy  zatancovali.“

TM: Bolelo Vás zranění během tance?

Jana Plodková: „Ne, nebolelo.“

To jsme jí ani moc nevěřili….

 

Zdeněk Piškula a Veronika Lálová

Atraktivní pár Zdeněk Piškula a Veronika Lálová si odnášel vítěznou cenu, tradiční plyšový déšť opět pršel na parket, když dotančili.

Při prvním tanci, rumbě, porota ohodnotila jejich výkon kladně, Zdeněk se zlepšil v technice, pár je emocionální, ale  některé pohyby prý byly  zbytečně ostré, a tak jeden bod přece jen ztratili

Celkem 39 bodů

Jana Plodková a Michal Padevět

Tatiana ocenila krásnou techniku, ale v tanci chyběla rychlost, Radkovi Balašovi dokonce chyběla i dramaturgická stavba, nejen rychlost.  Pro Zdeňka Chlapčíka byl sice začátek úžasný, Jana chtěla všechno  zvládnout, ale sil ubývalo, konec už neměl žádný náboj. Honza Révai přešel  pomalejší tempo,  pár se hýbal  nejlépe, jak dokázal se  zlomenou rukou

Celkem 36 bodů

 

Ondra Bank a Eva Krejčířová

„Mně se ty tance strašně pletou“,  stěžuje si Ondra

Eva: „Ondra se jen tváří, že ho to nezajímá, ale doma tajně trénuje“

Jak procházel Ondra Bank Stardance? „Zpočátku jsem byl natrénovaný, pak to bylo horší a tedˇ jsem přetrénovaný, to je úplně  nejhorší“

Radek Balaš konstatoval nemilosrdně, že jejich tanec byl rytmický masakr, půl skladby  bylo mimo rytmus, prý ani nepoznal, zda tam vůbec nějaký jive byl, jen ho prý  tušil

A Zdeněk  Chlopčík dokonce viděl, že to nebude dobré hned, když Ondra Bank přišel na parket. Honza Révai si přece jen něco dobrého našel, Ondra zvedl zrak  od parketu. A   Tatiana byla ráda, že Eva přežila. Ale na tak silnou kritiku, nebylo hodnocení nakonec tak zlé.

Celkem 30 bodů

 

Veronika Lálová a Zdeněk Piškula

Zdeněk Piškula: „Jsem rád, že je konec, ale trápí mě, že nebudu se svými kolegy. Mohli bychom třeba jet na lyžák…“

Zdeněk Chlopčík už nevěděl, co by si vymyslel, všechno  bylo prý  skvělé, ale chyběla mu přidaná  hodnota, daleko více emocí! Honza Révai_ také nelibě konstatoval, že tango bylo strojově dané,  náboj žádný, zatancováno perfektně. Tatianě se ale výraz líbil. A Radek Balaš ocenil vnitřní zaujatost a techniku také

Celkem 38 bodů

Jana Plodková a Michal Padevět

Jana a Michal přiznali 273 hodin tréninků,  nepočítaje čtvrtky, pátky a soboty

Tentokrát zatančili krásně, pro Honzu nejlepší, Tatiana prý vůbec nevnímala kroky, Radek Balaš nemohl uvěřit,  že se dá takhle tančit se zlomenou rukou a Zdeňkovi Chlapčíkovi běhal mráz po zádech.

 

Celkem 40 bodů

Eva Krejčířová a Ondra Bank

 

Pro Tatinu  dobré,  na sportovce dokonce výborné. Radek Balaš  kladně hodnotil disciplínu  i talent, ale chybí dynamika a  radost. Zdeněk Chlopčík se ale Ondry zastal, hudba jela a Zdeněk by tančil stejně jako Ondra, dravě. Ondra dokonce udělal technické pokroky. A Honza Révai nic zásadního nenamítal.

Vyřazené  páry zatančily také,  dokonce i Kamila s bolavou krční páteří. Se svým obvazem se podobala Janě Plodkové,  tento ročník  tedy chvílemi připomínal chirurgické oddělení.

V druhé části večera samba v podání  Zdeňka Piškuly a Veroniky Lálové  zvedla diváky ze židlí. (Dan Nekonečný dokonce jmenoval Zdeňka princem samby)

Zdeněk Piškula a Veronika Lálová

Porota také žasla, Zdeněk Chlapčík přiznal, že tohle číslo by  nezatančil ani v době své největší slávy, Honza Révai jen krátce – klobouk dolů! Ale Tatiana neměla moc pochopení, prý je staromódní a nemůže si zvyknout při tanci na chlapa s holým břichem a raději prý sledovala Veroniku.

Radek Balaš se zdržel jakýchkoliv  emocí,  pár byl prý  za hudbou, úplně se to nepovedlo. Ale publiku to bylo beztak jedno. Možná v tento okamžik si Zdeněk s Veronikou potvrdili vítězství

Celkem 37 bodů

 

Jana Plodková a Michal Padevět

(Jana klidně padá ze židle i s rukou v sádře, číslo mělo být  komické)

Honza Révai  židli ocenil, Radkovi se nelíbilo, že tam byl jen jeden originální nápad a prý moc pomalé, žádné gagy. Ale pro Zdeňka  Chlapčíka bylo gagů dost a rychlost mu stačila!

Celkem 38 bodů

Ondra Bank a Eva Krejčířová

Těžko uvěřitelné číslo! Ondra sjel schody  ve Stardance na lyžích! A pak předvedl  pěkně „sjetý tanec“

Poté, co Ondra sjel schody a Eva nastoupila v zimní bundě, sál bouří jako ještě nikdy! Boj mezi sambou Zdeňka Piškuly a free stylem Ondry bude lítý

Tatiana ocenila  vynikající nápad, Radek Balaš byl také nadšený, viděl originalitu, gagy, nečekané situace, skutečný humor. Kdyby prý mohl, dal by dvacet bodů. To tu ještě nebylo! Zdeněk Chlapčík se  bál, když Ondra jel po schodech, nic dokonalejšího  prý už  nemohl zatančit. Honza Révai pochválil Ondru, že vlastně  nikoho nekopíroval, že jeho  tanec byl mimo hudbu je prý  úplně jedno!

Tereza Kostková: „V kolika jsi, Ondro,  sjel schody na lyžích poprvé?

Ondra: „Tuto středu“

Celkem 40 bodů

A  přišlo finále ….

Co zvítězí? Mládí, krása, technická dokonalost? Nebo originalita, pravdivost i brutalita? Fanoušci to jistě neměli lehké.

 

Zlatí – Zdeněk Piškula a Veronika Lálová

Stříbrní – Ondřej Bank a Eva Krejčířová

Bronzoví –  Jana Plodková, Michal Padevět

 

Jak se cítil Zdeněk Piškula ve svém podivném kostýmu s peřím během samby? Upřímně řečeno, možná právě jeho holé břicho, které se nepozdávalo Tatianě, doneslo Zdeňkovi vítězství

Zeptali jsme se….

TM:  Jaké jste měl pocity ve svém kostýmu s peřím?

Zdeněk (zamyšleně): „Bylo to  dost zvláštní a neobvyklé. Když jsem si je  poprvé nasadil ve čtvrtek nebo v pátek, nechal jsem si kostým  chvíli na sobě, abych si  zvyknul. A trvalo mi to.  Řekl bych to tak: „Nepotřebuji  si zopakovat tenhle taneček.“

TM: Budete se po takovém úspěchu věnovat tanci?

Zdeněk: „Asi budu pokračovat, ale jenom pro sebe, pro své potěšení.“

Děkujeme, hodně štěstí

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín