13. komnata Yemiho A. D,

Známý tanečník a choreograf, syn Češky a Afričana, prožil v dospívání těžké chvíle a utrpení

 
Yemi Akinyemi
tanečník, choreograf, moderátor

Yemi Akinyemi, vystupující jako Yemi A.D. je český tanečník, choreograf, moderátor, vicemistr ČR ve sportovním aerobiku, zpěvák a herec. Veřejně se hlásí k homosexuální orientaci.

Yemi je synem české dívky z Liberce a Nigerijce. Jeho africký otec, který byl v Čechách v 80. letech v diplomatických službách, se o rodinu staral čtyři roky od narození syna. Když byly malému chlapci čtyři roky, vrátil se jeho otec do Nigérie, protože země prožívala občanský konflikt. V průběhu vnitropolitických bojů v Nigérii Yemiho otce uvěznili a na dlouhou dobu se do Čech nevrátil. Chlapec a matka zůstali sami a bez prostředků.

Poté, co otec malého černého chlapce odjel ze země, matka se znovu provdala. Přivedla do rodiny muže, který ji bil a týral také malého Yemiho. Yemi navíc vyrůstal jako černé dítě uprostřed bílého Liberce, odstrkovaný nejen svým otčímem, ale i xenofobním okolím. Ve škole zaostával, byl neustále nemocný. Příčina mentálních a zdravotních handicapů byla všem skryta. Trápení a ponižování trvalo do té doby, než Yemi v šestnácti letech odešel z domova do Prahy, kde začal studovat a pracovat. Postavil se na vlastní nohy. Yemi je dnes úspěšný a populární, má své fanoušky. Po letech nalezl svého pravého otce a dnes s ním opět žije v Čechách.

Bohužel zážitky z dětství nelze z hlavy vymazat, provází ho celým životem. Yemi se rozhodl svůj příběh zveřejnit a odkrýt třináctou komnatu svého dětství.
Myslí si, stejně jako odborníci, kteří se problematikou zabývají, že se o domácím násilí má veřejně hovořit. Obava ze zveřejnění problému a neochota o něm vypovídat a odkrývat tak násilí, odehrávajícího se za zdmi domů a bytů, vede k narůstajícímu počtu těchto případů. Domácí násilí je palčivá otázka současnosti, kterou otevírá třináctá komnata Yemiho A.D.

Pořadem provází redaktorka Radka Červinková.

Připravili: R. Červinková, P. Kadeřábek a D. Smržová

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1186000189-13-komnata/210562210800034/

Česká televize

Yemi

 

6 otázek pro YEMIHO AD

 

 

 

 

Tanečník, choreograf a nyní i režisér YEMI AD je bez nadsázky tím, kdo z českého showbyzu aktuálně dosahuje největších globálních úspěchů. Po spolupráci s Kanye Westem o zajímavé nabídky rozhodně nemá nouzi a nejspíš o něm ještě hodně uslyšíme. Kdy ale měl největší trému? A co byla první brigáda v jeho životě? Víc ve video rozhovoru.

Taneční magazín

Rozhovor s herečkou a vítězkou Stardance III DANOU BATULKOVOU

„Znovu obuji taneční boty!“

1. Vraťme se o nějaký čas zpět. Soutěžila jste ve Stardance. Co Vás k soutěži přivedlo? Přihlásila jste se sama?

(Úlek) ….“ Ne, to ani snad nejde. Jednoho dne mi zavolali z produkce a nabídli mi,jestli bych to nezkusila. Neměla jsem žádný vztah k tanci, neměla jsem ani žádnou taneční průpravu, nechodila jsem do tanečních.“

2. Chtěla jste vyhrát, když už jste v soutěži přece jen byla nebo jen „přežít“?

„O vítězství jsem vůbec nepřemýšlela. Jsem zvyklá nejdřív udělat nejlépe
jak to jen jde to, co dělám a pak to nechávám osudu. Spíše jsem předpokládala, že
vypadneme v druhém, maximálně třetím kole. A taky jsem to řekla Honzíkovi
Onderovi, mému tanečnímu partnerovi. Bylo mi ho trochu líto, že „vyfasoval“
starší ženu.Ty moc fanoušků obvykle nemají.“

3. Koho jste typovala na vítěze Stardance?

„Typovala jsem Zuzku Norisovou, jednoznačně. Tančila moc krásně, vlastně z nás nejlíp.“

4. Jak to vypadalo v zákulisí? Přáli jste si vzájemně?

„Přáli jsme si, určitě ano. Nepociťovala jsem žádnou řevnivost. Naopak jsme si radili a pomáhali navzájem. Chodili jsme se dívat na tréninky svých kolegů a těšili jsme se na čtvrtek, kdy jsme viděli všechny tance poprvé na „Výstavišti“.

5. Co rozhodne o vítězství? Charisma?

„Myslím, že musíte určitě umět tančit, musí být vidět nějaký pokrok.
Jenom charisma nestačí. Je sice důležité, protože i méně zdatní tanečníci se
silným  charisma a vtipem, třeba v našem kole Míra Bosák, se dostanou
daleko. Lidi musí taky bavit výkon tanečníků. Dále si  také myslím, že diváci ocení pokoru a
pracovitost. Tím mě letos ve Stardance fascinoval Martin Procházka. Mnoho
faktorů hraje roli, je to taková kombinace všeho, co nakonec zapůsobí.“

6. Vy jste byla obdivovaná pro svůj věk, byla jste dokonce nazvána „Objev roku“ v anketě Týtý 2008.  Souhlasíte s tvrzením, že tančit se má tak do třiceti let a dost?

„Bylo mi 50 let, byla jsem spíše taneční objev roku, tento úspěch byl mimo moji profesi. Já nejsem tanečnice, jsem herečka a v tomto případě věk neznamená omezení.  Proč by ale tanečník nepokračoval dál? Jsou přece soutěže i pro starší páry, ať si lidé tančí, dokud se cítí dobře. Určitě to nejde dělat na špičkové úrovni. Tanec je strašná dřina, celkový obrovský výdej energie. Je to opravdu stejné jako vrcholový sport. Herectví znamená  jiný druh energie.“

7. Jak jste vlastně takový nápor vydržela?

„Sama dnes nevím. Byly to 4 měsíce v soutěži. Trénovali jsme každý den, zkoušela jsem ještě v divadle a točila „Comeback“. My herci jsme zvyklí na takové nápory. Pak máme zase  období klidnější.“

8. Bylo by možné soutěžit, pokud by pár měl malé děti?

„To je individuální. Mladý pár si musí zařídit chůvu, ale jinak v tom nevidím problém. Mladší lidé mají kondici a zvládnou to.“

9. Jak jste období mateřství prožívala jako herečka?

„Museli jsme si to zorganizovat. Herectví je profese, kterou si musíte udržovat, za 3 roky na Vás nikdo nečeká. Také se mi nechtělo odcházet od dětí, bylo mi to líto, o to víc jsem se na ně těšila, nebo jsem je brala s sebou.“

10. Vy jste také pracovala jako herečka na volné noze. Je lepší mít stálé angažmá nebo být volný?

„Byla jsem na volné noze, když jsem byla mladá, za totality. Bylo to krásné v tom, že jsem si mohla řídit čas sama. Dělali jsme velmi zajímavé projekty. Stavěli jsme si sami scénu, starali se o kostýmy. Bylo mi 40 let, když jsem zůstala ve stálém angažmá. Samozřejmě, že to je pohodlnější. Máte veškerý profesionální servis. Nedá se říct, co je lepší nebo horší. Dnes bych na volné noze být nechtěla. V divadle se dostanete k textům, ke kterým bych se nedostala. Ale platy jsou nižší, nerozhodujete o svém čase.“

11. Myslíte si, když se ohlédnete za soutěží Stardance, že to stálo za to? Má se člověk pouštět do takových nových věcí?

„Určitě to stojí za to. Každá výzva se má „zvednout a zkusit se s ní poměřit.“Máme nečekané rezervy. Pozvedne Vám to třeba i sebevědomí… Už jenom to, že se člověk nebojí, je strašně důležité. Posune ho to dál, i když nevyhraje. Platí to ve všem. Baví mě lidé, kteří se pouští do nových věcí, důležité je neustrnout.“

12. Přineslo Vám to také popularitu?

„Určitě.Už to, že vyhrála starší žena, bylo nečekané. Lidé mě zastavovali a říkali, že mi  posílali SMS. Bylo to moc milé. Samozřejmě je kolem toho velký mediální kolotoč. To v divadle nebo při natáčení nezažijete. Stardance bylo velké vykročení, bylo to báječné.“

13. A nebudete se po takovém úspěchu věnovat tanci?

„Ne, myslím,že ne. Měli jsme s Honzíkem několik vystoupení na různých plesech. Letos nás čeká maturitní ples mé dcery, tak musím zase začít trénovat.“

14. Máte nějaké předsevzetí do roku 2013?

„Žádná předsevzetí si nedávám, protože je neplním.“

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

Proč nechtějí české osobnosti poskytovat rozhovory tisku?

Zeptali jsme se … Jiřího Lábuse

 

 

 

“Nedivím se.  Vy něco řeknete, noviny nebo internetové noviny napíší Vaše slova. Jenže kdokoliv si vezme z článku jednu Vaši větu nebo dvě, které přetvoří tak, že vyzní  úplně jinak, samozřejmě velmi špatně vůči Vaší osobě.  A člověka to nesmírně poškodí na dlouhou dobu.  Já už také nechci dělat žádné rozhovory pro média.”

Taneční magazín