seanout

Argentinská choreografka Carolina Arandia přináší na scénu mořskou hladinu

Argentinská choreografka Carolina Arandia přináší na scénu Studia Hrdinů mořskou hladinu: premiéra tanečního představení seanaut (26. – 27.5.2026)

Interdisciplinární umělkyně Carolina Arandia se v novém projektu spojila s českou tanečnicí a performerkou Sabinou Palán Bočkovou a finským hudebníkem Valtteri Alanenem. Společně se zastavují na hraně mezi pevninou a mořem a zkoumají možnosti zklidnění, odolnosti a znovunalezení rovnováhy – zvukem, pohybem, obrazem. Taneční performance seanaut je interdisciplinárním projektem, který v rámci tvůrčího procesu propojuje umění s vědeckým výzkumem z oblasti oceánografie a mořské biologie. Vzniká v rámci mezinárodního projektu Nature of Us a v koprodukčním partnerství s BAZAAR festivalem a rezidenčním centrem Švestkový dvůr.

“strohost a intimní osvětlení (…) daly vyniknout jemné fluktuaci mezi proudícími energiemi,

které se s nenásilnou plynulostí zmocňovaly těla tanečnice za tlumených zvuků moře.”

(Rozálie Andělová, Mnoho tváří (ne)lidskosti: Neohrožený Bazaar Festival je v ohrožení –

a zároveň v životní formě; Dance Context)

seanaut vychází z osobní zkušenosti s vodou jako místem transformace. Potápění zde není jen fyzickým aktem, ale metaforou znovuzrození – způsobem, jak se „znovu vynořit“, jak říká španělský výraz salir a flote. Zotavit se z krize a jít dál navzdory nepřízni osudu. Voda v inscenaci probouzí vitalitu a divokost, vede až na samotnou hranici, na okraj útesu, odkud se lze znovu odrazit. Palán Bočková se pod taktovkou Arandii na minimalistické scéně noří do mořské vody, absorbující emoce a proměňující tělo.

Argentinská choreografka přináší ve svém díle českému publiku naoko vzdálené, ale o to přitažlivější téma – moře, jeho divokost a představy dalekých hlubin. Jak se lidské tělo v pevninské zemi může k mořské hladině vztáhnout? Tělo tanečnice v představení tuto zdánlivou vzdálenost překonává a v proměnlivých obrazech – v prostoru mezi meditativním i výbušným pohybem – nám představuje podmanivou metaforu moře jako prostoru pro ponoření a návrat v očištěné, transponované podobě.

Jak o tomto vztahu uvažuje samotná choreografka Carolina Arandia? “seanaut navrhuje únik z běžného života prostřednictvím kontaktu s oceánem, aby se otevřely prostory pro představivost, pro prožití hlubin a pro to, aby nás objala jeho nekonečná rozloha. Věřím, že oceán poskytuje prostor, v němž lze prožít celou škálu emocí, od jeho drsnosti a krásy po jeho barvy, vůně a slanost, stejně jako jeho klid. Vnímám to (…) jako somatický zážitek rozšiřování smyslů a návratu k původu. Moře, jako nedílná součást biosféry, ztělesňuje naše počátky. Z vědeckého hlediska je to také naše prapůvodní kolébka, místo zrodu samotného života.” (úryvek z rozhovoru Caroliny Arandie a Sabiny Palán Bočkové s Petrou Kupcovou, Opera+)

Premiéra projektu seanaut se uskuteční 26.5.2026 od 20:00 v Studiu Hrdinů. První repríza bude následně uvedena 27.5.2026 v čase 18:00 (uváděno v rámci linie “Parent Friendly”). 

kredity

Koncept, choreografie a režie: Carolina Arandia

Interpretace: Sabina Palán Bočková

Sound design: Valtteri Alanen

Light designer: Miriam Čandíková

Scénografie a kostýmy: Karolína Jansová

Umělecký výkon: Carolina Arandia, Valtteri Alanen

Dramaturgická konzultace: Claudia Groesman

Vědecká konzultace: Marco A. Lopez Marín

Výkonná produkce a komunikace: Anna Gazdíková

Produkce: Srdcem Zapsaný spolek z.s., Carolina Arandia, Valtteri Alanen

Koprodukční partneři: Nature of Us, BAZAAR festival

Partneři projektu: Studio Hrdinů, DanceConnected,Theatre X10, Žižkostel, CON Bamberg (DE), Bavarian Czech Platform (DE/CZ), Casa Intermitente (AR), Aurinkobaletti (FI)

Projekt vznikl s finanční podporou: Finnagora TelepArt (FI), Městská část Praha 1, Státní fond kultury

The Nature of Us je mezinárodní projekt spolu-financován programem Kreativní Evropa. Financováno Evropskou unií.

tým seanaut

pro Taneční magazín

Young Blood

Nový Michael Jackson je Čech!

Divadlo na Vinohradech přineslo 24. května 2026 milovníkům tance nový projekt Young Blood. Stojí za ním bývalý sólista Národního divadla Adam Zvonař, který ve spolupráci s Janou Malisovou, majitelkou agentury Art in Motion, podporuje mladé talenty a  pomáhá jim k jejich profesionální kariéře.  Talentovaní tanečníci získávají zkušenosti, které můžou zásadně ovlivnit jejich další směřování. Adam Zvonař říká:  Tanečník potřebuje zažít velké jeviště, publikum i atmosféru skutečného gala. To jsou momenty, které ho posouvají dál.

Na scéně se představili vybraní studenti tanečních a baletních škol z celé České republiky, kteří vynikají talentem, technikou i osobitým uměleckým projevem. Viděli jsme tak přehlídku toho nejlepšího od klasického baletu po současný tanec.

Musím říct, že pro diváky bylo jistě překvapením vystoupení těch nejmenších, skoro bych řekla, že to byla ještě batolata (choreografie Kytičky, Amorci, Víly za  AZ Ballet Academy). Lehce podobné tanečním vystoupením ve školkách, ale byla vidět profesionální příprava (Nela Strnadová, Adam Zvonař).

Bezesporu ale největší „bomba“ přišla na konec. Na skladbu Beat It! Michaela Jacksona zatančil samouk Zdeněk Mácha. Čekala jsem vyzrálého mladého tanečníka, ale na scéně se objevilo malé dítě, ovšem s naprosto „dospěláckým“  a suverénním výrazem. Předvedl právě tak suverénní tanec, včetně pověstné „měsíční chůze“.  Téměř se mi otevírala pusa! To snad bylo nějaké převtělení samotného Michaela Jacksona, jen do malé postavičky!

K vidění bylo třicet pět choreografií, těžko posuzovat, která byla lepší, všichni ze sebe vydali to nejlepší. Znovu jsem zaregistrovala jméno Matěj Skočdopole za Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, u kterého vidím slibnou budoucnost.

Adam Zvonař říká: Young Blood není jen gala večer. Je to moment, kdy se rodí budoucnost české taneční scény.

Večer organizovali Adam Zvonař za AZ Ballet Academy Prague a Jana Malisová za agenturu Art in Motion a večerem provážel Alfréd  Šrámek.

Všem tanečníkům gratulujeme

Foto: Young Blood

Eva Smolíková

Taneční magazín

Jméno

Kniha Censtance Debré

Román Jméno polarizující prozaičky Constance Debré vyšel v nakladatelství tranzit.cz

Iniciativa pro současné umění tranzit.cz vydala v českém překladu Petry Zikmundové další knihu radikální francouzské prozaičky Constance Debré. Novinka Jméno tvoří spolu s romány Playboy a Love Me Tender volnou trilogii, kterou se v Paříži žijící spisovatelka etablovala v literárním světě poté, co opustila právnickou kariéru.

Debré uhranula zdejší čtenáře a čtenářky v roce 2025, kdy tranzit.cz vydal její nekompromisní román Love Me Tender. Kniha se zařadila mezi nejskloňovanější tituly roku a věnovala se jí přední média, mj. ČT art, Deník N, Vogue, Deník Alarm, Reflex, iLiteratura a Revue Prostor. Jméno je explozivní úvahou o kultuře a způsobech jejího odmítnutí. Debré se noří do historie své rodiny, pohřbívá otce a s ním i rodinné dědictví, aby mohla skutečně zradit své jméno a identitu. „Moje jméno je Nikdo,“ proklamuje a neúprosným jazykem se pídí po jádru lidské existence. Ta je podle ní pouhou sérií vchodů a východů, a k tomu, aby jimi člověk mohl svobodně procházet, musí mít jádro lehké, nespoutané iluzemi. Debré jde v nové knize až na samou hranici nesmlouvavosti. Základem každé opravdové existence je dle jejího názoru akt zbavení se jména, abychom se mohli stát tělem. Jak tedy opustit identitu, stát se nikým a začít skutečně žít?

Autorkou překladu je Petra Zikmundová, která do češtiny přeložila již první román Debré a je rovněž dvorní překladatelkou díla francouzské spisovatelky Virginie Despentes. Editorem knihy je kurátor a umělec František Fekete. Grafický návrh obálky a sazbu vytvořily Tereza Hejmová a Jana Hrádková. Autorkou díla na obálce je vizuální umělkyně Sarah Dubná. Jazykové korektury připravila Věra Becková a produkci vydání knihy zajišťuje Karin Akai.

V závěru letošního roku vydá tranzit další dvě knihy, přičemž se bude v případě jejich autorky a autora jednat o vůbec první překlad do češtiny. V listopadu vyjde kniha americké spisovatelky, feministky a levicové aktivistky bell hooks Vůle ke změně: Muži, maskulinita a láska, v prosinci esej Může monstrum mluvit? od španělského filozofa a teoretika Paula B. Preciada. tranzit dlouhodobě podporuje vznik nových uměleckých děl a teoretických i prozaických publikací a překladů. Od roku 2002 tranzit.cz vydal české překlady textů z oblasti kritické a feministické teorie, filozofie, teorie umění a experimentální prózy (např. McKenzie Wark, Sophia Giovannitti, Sophie Lewis, Shulamith Firestone, Audre Lorde, Frantz Fanon, Bruno Latour, Marcel Duchamp, Didier Eribon, Chris Kraus, Hakim Bey, John Cage, David Graeber, Carla Lonzi, Nicolas Bourriaud) a knihy českých umělců a umělkyní, jako jsou Eva Koťátková, Kateřina Šedá, Pavel Humhal a Jiří David. tranzit.cz také provozuje online knihkupectví knihy.matterof.art a vydává podcast o současném umění Raut. tranzit.cz je členem sítě tranzit.org. Hlavním partnerem tranzit.org je nadace ERSTE.

Max Dvořák

pro Taneční magazín

Labutí jezero, Louskáček i Raymonda za jeden večer

Classic Ballet Gala

Divadlo Hybernia uvedlo ve spolupráci s Taneční konzervatoří hl.m. Prahy 15. května představení Classic Ballet Gala, které se skládalo z různých scén z klasických  baletů  Paquita, Šípková Růženka,  Coppélia, Labutí jezero, Louskáček, Don Quijote, Raymonda. Ano, to všechno bylo k vidění za jediný večer, kouzelná noc, romantika, dobrodružství,  lyrika.

Nejsem takový odborník, abych si troufla tvrdit, jak dokonalá byla technika, za mě byl tanec precizní, technicky dokonalý, s velmi těžkými figurami, tanečníci byli sehraní a sladění.  Každá scéna byla doprovázena krásnými obrazy videoprojekce, takže tanečníci dokonale splývali s obrazem a celý večer působil doslova pohádkově, estetický dojem byl ohromný.

Ladnost tanečnic (např. Malé labutě) byla dojemná a velice úsměvně působila např. scéna Kocour v botách a kočička.

Fragmenty z klasických baletů umožnily předvést  technickou dokonalost studentů, jediné, co jsem postrádala, byl výraz tanečníků, procítěnost scén, ale přikládala jsem to tomu, že studenti jsou příliš mladí a tudíž nemohou tyto emoce ještě přenášet na publikum, anebo scény neměly tak hluboký obsah.

Některá jména mladých tanečníků (Matěj Skočdopole, Maria Yoshimoto) se opakují a myslím, že se před nimi rýsuje slibná budoucnost.

 Taneční konzervatoř ukázala výsledky své tvrdé dřiny, večer se povedl a byl to velice příjemně  strávený večer.

Foto:  Serghei Gherciu

Eva Smolíková

Taneční magazín