Jaké jsou Vaše začátky výroby šperků, takových unikátních skvostů, které nadchly i Její královskou Výsost hraběnku z Wessexu? A jak si vůbec vybíráte ty správné kameny?
„Je to rodinná tradice. Před 45 lety začal tatínek jako amatérský brusič chodit na naleziště a brousit kameny. Pocházím z Jablonecka, šperky a kameny k té oblasti patří. (Ale nezpracovávám jen české kameny.) Když se rodí myšlenka, mám na zádech batoh, na nohou trekovky, nezvedám telefony, na nikoho se nedívám a hledám. Někdy mám jasnou představu a vím, co hledám, jindy se stane, že kámen na mě zamává sám. Na prvním místě je srdce, žádnou logiku mé počínání nemá.“
Co se děje dál? Vsadíte kámen do kovu?
„Kámen v surovém stavu se nejdříve připraví a přichází na řadu pan brusič, dále pan zlatník. Společně připravujeme design, nyní máme novou technologii v zasazování kamenů, která se běžně nevidí. Dali jsme se trošku jinou cestou, naše kameny mají jiný tvar, nepoužíváme žádné odlivky. Kovadlinka a kladívko dává šperku finální podobu, jedná se o ryze originální a ručně dělané výrobky. Díky laseru jsme započali novou éru. Nejdříve jsem zasazovala kameny do běžných kovů, ale ozvaly se naše zákaznice a vyslovily přání, že by chtěly pozvednout úroveň šperku zasazením kamene do drahých kovů.“
Jak dlouho vzniká takový šperk?
„To je různé. Stává se mi, že vidím kámen a než přijedu domů, mám už v hlavě nápad. Ale jsou i kameny, které mi leží v zásuvce dva tři roky, občas je vytáhnu a zase odložím, zaslouží si zkrátka jinou inspiraci, jinou myšlenku. Je mylné domnívat se, že jeden den vezmete kámen a druhý den je na světě šperk. Někdy čekám na správný kámen i roky. Je to pokaždé jiné.“
Souhlasíte s tvrzením, že každý šperk odpovídá určité náladě a osobě? Madeleine Albrightová také nosila brože podle svých nálad a příležitostí. Má si člověk vybírat své ozdoby tímto způsobem?
„Naprosto s tím souhlasím. V podstatě vyzývám dámy, které k nám přijdou, aby se řídily náladou, srdcem, událostí, na kterou šperk chtějí nosit a není možné se nikdy splést. Pocit je to nejdůležitější kritérium. Říkávám, ať každý zapomene na znamení, nebo na to, co mu kdo říkal. Řidte se jen srdcem, náladou, událostí.“
Navrhla jste mimo jiné také šperk pro Dariu Klimentovou – první sólistku národního baletu v Londýně. Jaký si vybrala?
„Ona sama si ho přímo nevybrala, předal jí ho režisér a producent pan Martin Kubát. Já jenom z jeho slov vím, že Paní Klimentová měla téměř slzy na krajíčku, jak se jí líbil. Byl to ametyst, ale zůstal v takové té surové podobě, krystalový.“
Je kámen, který se vyloženě hodí pro tanečníky? Takový, který dává energii či sílu?
„Co kámen, to energie. Promítneme-li si, co miliónů let leží kameny v zemi, tak opravdu kámen nese v sobě pamět země a má neuvěřitelnou energii. Je jen na nás, zda té energii otevřeme naše srdce. Co se týče tanečníků, je to také individuální. Jsou to umělci, kteří se vyjadřují tělem. Daria Klimentová dostala fialový šperk. Fialová je barva korunní čakry. Tady je ukryto výtvarno, estetično.“
Od prvopočátku člověk vyráběl zbraně a šperky. Co nás přitahuje ke šperkům?
„Pánbůh nám nadělil marnotratnost, zvláště nám ženám, protože my se chceme mužům líbit a každá má jinou zbraň. Proto vznikaly šperky i v jeskyních. Žena má zdobit muže i sebe, má podtrhnout šarm a to, co touží vyjádřit. Někdo se vyjadřuje pohybem, někdo na plátně, ženy tím, jak se obléknou a šperk je taková „třešnička na dortu“. Podíváte-li se na mola v okamžiku, kdy celebrity kráčí pro své Oscary, vidíte nádherné šaty, ale něco tam chybí. Ráda bych tam dodala krásné šperky.“
Někdo namítá, že jsme rozmazlení a šperky jsou hloupé a povrchní záležitosti. Jak se na to díváte Vy? (A navíc se už v pravěku zdobili i muži.)
„Ano, je to přirozenost. Široká škála emocí na jedné i druhé staně. Všechny emoce jsou k něčemu dobré. Pokud bude nějaká dáma marnotratná tak, že se bude JEN obklopovat šperky a nebude myslet na nic jiného, nu… pak je to také volba. Ale já jsem měla na mysli šperky či ozdoby jen jako doplněk lidské bytosti. Ať je to žena nebo muž. Trošku lobuji právě za tyto kameny, protože mají energii.“
Nebudete tvořit i pro muže?
„Muži za mnou opravdu přichází, je jich stále víc a víc a dožadují se pánských šperků. Můžu jen slíbit, že se na tom pracuje. Tady musí inspirace přijít trošku jinak.
Během práce na jedné zakázce jsme chtěli vytvořit mužný symbol. Vybrali jsme tedy temný kámen, krystal jsme posadili jako meč, ale ne hrotem nahoru jako symbol boje, ale hrotem dolů, jen jako symbol mužnosti.“
Jak přijala Její královská Výsost hraběnka z Wessexu Váš šperk?
„Protokol bohužel nedovoluje, aby Její královská Výsost přijala dárky okamžitě, dostala můj kámen v rámci takového dárkového balíčku. Všichni jsme v zákulisí očekávali, co bude dál. Já jsem cítila, že dávám někomu něco, co by ho mohlo potěšit, žádný další pocit jsem neměla. Odměna přišla záhy, hned druhý den. Byla jsem přitomna v místnosti, kde se předávaly diplomy, podle protokolu jsme všichni povstali a Její Výsost vstoupila do sálu. Musela jsem se v ten moment držet mojí dcery- „Ona si ho vzala, ona siho vzala!“ Radost byla obrovská. Běžně člověk vidí hotový šperk, ale neuvědomuje si, co dřiny se za tím vším skrývá. Tato dáma si může vybrat mezi neuvěřitelným množstvím šperků a potěšilo mě, že si ten můj vybrala opakovaně. Každé dílo, které člověk vytvoří s láskou, ať už je z plastu nebo z provázku, znamená obtisk jeho energie.“
Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková
Foto: Eva Smolíková
