Jediná větší kritika hned úvodem: proč se nové představení známého dua Arnsteinová-Šimek, tedy „Ufftenživot“ hodně a hojně sponzorované i zaštítěné německými subjekty, jmenuje anglicky „Lonelines & Stuff“ a nikoli tedy německy „Einsamkeit und Dinge“? Pro nikoli takové jazykové světoběžníky raději i český překlad „Osamělost a věci“. V sympatickém studiu ALTA jsem viděl první premiéru, která však již opravdickou premiérou nebyla, jelikož tento program byl de facto premiérován na stejné scéně již v rámci festivalu BAZAAR, konkrétně v jeho sekci SATURDAY BAZAAR – 2. část, v sobotu 19. března 2016.
Absolventi ateliéru Petry Tejnorové na katedře loutkářství a alternativního divadla AMU Sára Arnsteinová a Jiří Šimek dokazují, že od své prvotiny GoG (v roce 2014) již udělali hned několik dalších kroků. Anebo dokonce poskoků?
Představení sami tvůrci deklarují jako variace na samotu, soukolí něčeho, někoho – nějakého vztahu či společenství. Poukazují i na drobnokresbu a práci s detaily. To vše je splněno na jedničku. Dokonce i – podle mého názoru – podtrženou. Ufftenživot je sourodá a činorodá dvojice, která dokáže nejen pobavit, dodat impulsy k zamyšlení, ale také zaujmout brilantní hereckou technikou, obzvláště v mimické a akrobatické rovině.
Dokonalý kontrapunkt jiskřícímu gejzíru nápadů v pohybové sféře vytvářely až insintně průzračně dopisy dítěte z letního skautského tábora. Tyto byly dovedeny k dokonalosti i na propagačních tiskovinách k inscenaci, která byla v duchu autentických pohlednic.
„Osamělost a věci“ stojí jistě za vidění. Myslím, že další slova jsou už nadbytečná. Pouze v rámci korektnosti uvedeme autora hudby Ivo Sedláčka (+ archivní hudbu). Tvůrce světelného designu: Štěpána Hejzlara a Davida Prokopiče. Také již úvodu uvedené německé instituce, za je jichž podpory představení vzniklo: České centrum v Düseldorfu a Tanzfaktur z Kolína nad Rýnem. Z českých subjektů tuto inscenaci podpořili: Ministerstvo kultury, Městská část Praha 7, Nadace Život umělce, Nová síť a Divadlo na Cucky. Koproducentem představení je divadelní studio ALTA.
Anna Vanacká po boku herce Miloslava Mejzlíka reflektovala téma superhrdinství
V Teatru NoD se 5. dubna v rámci programu NoD Beginners uskutečnilo představení DADman. Anna Vanacká, studentka Katedry pantomimy HAMU, v něm po boku herce Miloslava Mejzlíka a ve spolupráci s několika svými studentskými kolegy reflektovala téma superhrdinství, ať už ve filmu, komixu nebo ve všedním životě.
Celý příběh začíná dost prostě a zároveň poeticky. Miloslav Mejzlík hraje roli osamělého starce, který vzpomíná na zašlé časy a snad i na ztracenou dceru, jíž najde v postavě roznašečky pizzy, která ho navštíví. Toto setkání ale rozvine neobyčejný vztah a oživí krev superhrdinů v obou protagonistech.
Forma inscenace je vlastně velmi jemná. Starý pán povídá několik dobře fungujících vtipů a poté se skrze záměrně směšné vyjevení hrdinského kostýmu dostávají k výcviku, poražení haldy imaginárních bojovníků a sladký happyend. Potud je parodie klasicky hollywoodské linky jasná a funkční. Horší je ovšem provedení. Přes veškerý talent, který Anna Vanacká projevuje v jiných inscenacích, v DADmanovi bohužel příprava nebyla dost důkladná. Akce v pantomimických soubojích nebyly fyzicky dotažené a nevyjevily bohatost imaginárního světa. Přestože někdo může namítnout, že právě to mělo shazovat prvoplánovost mnoh a akčních bijáků a že obsah je v pořádku, bohužel tu nebyla ani patřičná virtuozita v podání. Nefunkční byla i hrazda, zavěšená coby houpačka vprostřed jeviště, jelikož kromě dětského houpání byla jinak využita jen málo a představení by se bez ní mohlo obejít.
Dobře zpracovaná a efektní byla určitě hudba, vytvořená Tomášem Kasprzykem, a mluvené scény byly celkově také zajímavější a lépe ztvárněné. Z hlediska pohybové části ovšem ze zmíněných důvodů nelze představení hodnotit vysoko, přestože hlavní myšlenka vztahu otce a dcery je velmi citlivá a tklivá.
Autorům je tedy třeba popřát důslednější zpracování fyzických scén, čímž snad DADman získá potřebné prostředky k vyjevení svého křehkého a cenného námětu.
Historicky nejvyšší zájem zahraničí o český současný tanec!
Historicky nejvyšší zájem zahraničí o český současný tanec!
ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA a festival AEROWAVES SPRING FORWARD uvítají rekordní počet hostů ze všech koutů světa.
Duben patří v tanci tradičně ČESKÉ TANEČNÍ PLATFORMĚ, která předchází Mezinárodnímu dni tance. Letos nastala situace zcela výjimečná díky faktu, že se Tanci Praha podařilo získat pořadatelství putovního festivalu Aerowaves Spring Forward pro Českou republiku, prosadit na něj čtyři česká díla a úzce ho provázat právě s ČESKOU TANEČNÍ PLATFORMOU, to vše od 20. do 25. dubna 2016 v Praze a Plzni. Obě akce zaznamenaly mimořádný zájem ze zahraničí a přivítají přes 200 hostů ze zemí celého světa, mezi nimi např. Japonsko, Amerika, Austrálie, Korea a samozřejmě Evropa.
ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA opět nabídne to nejzajímavější, co přinesl uplynulý rok na poli současného tance a pohybového divadla. Od 20. do 22. 4. se představí celkem devět inscenací nejvýraznějších choreografů vybraných odbornou dramaturgickou radou z 35 přihlášených děl. Jsou jimi Andrea Miltnerová & Jan Komárek, Michal Záhora, Nadar Rosano, Miřenka Čechová, Tereza Ondrová & Peter Šavel, Jaro Viňarský, Věra Ondrašíková, Jiří Bartovanec a Viliam Dočolomanský.
V pondělí 25. 4. si pak ti nejlepší odnesou ocenění v kategoriích Taneční inscenace roku, Tanečník/ Tanečnice roku, Cena za světelný design a Cena diváků. K tomu platforma letos přidala dvě novinky. Tou první je ocenění pro Manažera roku, které inicioval a zaštítil Jiří Opěla, jeden z průkopníků managementu nezávislého tanečního souboru, po léta pracující s Pavlem Smokem. Ocenit by mělo práci manažerů a producentů, díky kterým mohou vznikat nová díla a prosazovat se v zahraničí, ale i osobností, které vytvářejí podmínky pro současný tanec kdekoli v naší zemi.
Druhou novinkou je experiment Divácké poroty, která si díky evropskému projektu Be SpectACTive! vyzkoušela obdobu práce dramaturgické rady festivalu. Z jejich výběru vzešla tři díla – GOSSIP Lenky Vagnerové & Company, Entropy #224 Jiřího Bartovance a Tranzmutace Andrey Miltnerové a Jana Komárka. Všechna budou na platformě uvedena. Je příjemné, že dvě ze tří se shodují s názorem dramaturgické rady. GOSSIP je kvůli disponibilitě tanečníků zařazen až na neděli 24. 4., což konvenuje s víkendem, kdy lze také v divadle PONEC sledovat přenosy z plzeňské akce Aerowaves Spring Forward.
Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, k výběru dodává: „Letos byla práce dramaturgické rady extrémně zajímavá a nejednou i kontroverzní, to k umění patří. Musím říct, že diváci byli aktivní, opravdu zhlédli 35 představení, diskutovali a vybírali to pravé. Sama patřím k těm, co se snaží sledovat a podporovat umělce v dlouhodobém horizontu a klást na ně vyš&sca ron;í nároky. Platí to z mé strany i pro GOSSIP Lenky Vagnerové, jehož kvality, zvláště interpretační, dokážu plně ocenit, ale pro choreograficko-režijní směřování autorky v něm vidím slabší místa. Považuji proto za správné, že je dramaturgická rada s ohledem na kontext tvorby autorky nevybrala, ale i tak získalo podporu Divácké poroty a proto v hlavním programu figuruje.“
Dramaturgická rada pracovala ve složení Petra Hauerová, Martin Macháček, Yvona Kreuzmannová & Markéta Perroud, Pavel Štorek, Nina Vangeli.
Nina Vangeli seznámila veřejnost s letošním programem: „Opět uvádíme soubory Farma v jeskyni, Spitfire Company, DOT 504, neboť všichni přináší velká témata. Musím konstatovat, že před deseti lety se tanec zabýval lyrickými záležitostmi, ale tyto soubory přináší zm nu a to je zásadní krok. Epidemii psychických chorob v díle ‚Odtržení‘ představí Farma v jeskyni, což rozhodně nebude ztracený večer.
Lenka Vágnerová, která se dlouho zabývá nejrůznějšími tématy, vnímá drby a intriky, které rozkládají společnost zevnitř, jako velké zlo.
Miřenka Čechová vytvořila velké představení, které je zaměřeno na Bravickovy vraždy, to je celkem riskantní téma, ale razantní a pozoruhodné.
Loss of Memory je představení, které nás už dlouho těší, nemusím nic dodávat.
Andrea Miltnerová, která své choreografické znalosti a zkušenosti uplatňuje jak v rekonstrukcích barokních oper, tak v současných projektech, dostala příležitost zviditelnit se ve větším rozsahu, její představení se jmenuje Tranzmutace.
Zvláštností je ‚Guide‘ Věry Ondrašíkové. Věra je křehká, drobná tanečnice, přesto zaujala technologiemi, tentokrát se jí povedl kousek, který je pro diváky přitažlivý a kde jsou doslova okouzleni magií technologie.
Uvidíme dvě mužská sóla, Entropy Jiřího Bartovance, který se ale nedávno zranil a nemůže tančit. Dokázal si v krátké době zajistit alternaci, což přináší možnost sledovat jeho osobní sólo v podání kubánského tanečníka Joela Suáreze Gómeze, který má také pocit vykořenění. Tentokrát bude tedy Jiří Bartovanec v roli choreografa.
Když se řekne izraelský choreograf, znamená to vždy něco dobrého, kdy je třeba zpozornět. Nadar Rosanoa jeho ‚Dogtown‘ se zamýšlí nad právy gayů, spíše tedy obhajuje jejich práva.
Tereza Ondrová a Petr Šavel tentokrát srší vtipem, jejich duet ‚As Long as Holding Hands‘ se neustále obměňuje, takže se určitě nebudeme nudit“, upřesňuje vybraná díla Nina Vangeli.
22.ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA – hlavní program:
4. 17:00 a 21. 4. 16:30 Alfred ve dvoře – Andrea Miltnerová & Jan Komárek: Tranzmutace
4. 18:00 Studio ALTA – NANOHACH / Michal Záhora: DEVOID – nacházející se ve stavu ztráty
Hlavní ceny výtvarně ztvárnila Štěpánka Bláhovcová ze studia Papelote. „Inspirací pro vytvoření ceny ČTP nám byl letošní vizuální styl založený na práci s fotografiemi ženského těla měnícího proporce a tvar v závislosti na perspektivě a úhlu pohledu kamery. Divák nejdříve zkoumá, zda tanečnice nemá nějaký problém, vrozenou deformitu, ale postupně se ukáže, že je to vlastně perspektiva. Jako východisko jsme zvolili písmeno T, což torzo těla trošku připomíná. T jako Tanec, Tělo, Torzo, Trajektorie… Tělo mám e všichni, ale ne každý ho umí použít tak, aby ostatním něco sdělil a zapojil se tak do společenského kontextu dialogu. Pracovali jsme s papírem, vznikla tak věc, která vychází z tradice lampionů, které se používají na oslavách a ceremoniích, velmi se nám líbilo, že lampiony jsou křehké a pevné současně a vyjadřují pohyb.
Stejně jako fotograf nechal tělo tanečnice na plakátech a ve spotu nabývat neobvyklých proporcí a tvarů, i papírové písmeno T nabude rozpohybováním a změnou úhlu pohledu nečekaných forem. Jsme šťastni (studio Papelote), že jsme se na ceně podíleli. Byli bychom rádi, kdybychom touto cestou vzdali hold tomu, co naši tanečníci dovedou, říká Štěpánka Bláhovcová.
V rámci festivalu bude představena Databáze tance – nový projekt Tanečních aktualit o. p. s. Tato online platforma českého tance dostupná na internetových stránkách www.databazetance.cz bude obsahovat základní informace z oblasti tance, pantomimy, nového cirkusu i dalších žánrů spojených s pohybem obecně. Koordinátorka projektu Daniela Machová k tomu dodává: „Databáze bu de mapovat dění na české taneční scéně, čímž umožní dohledat údaje o divadelních prostorách, uměleckých souborech, festivalech a produkčních platformách nebo také informace z oblasti tanečního vzdělávání na všech jeho stupních – taneční studia, Základní umělecké školy, konzervatoře i vysoké školy. Zároveň nabídne možnost profesní prezentace, bude obsahovat profily osobností ze světa tance, interpretů, choreografů, pedagogů, publicistů nebo produkčních apod.“
Aerowaves Spring Forward poprvé v České republice
Spring Forward je vyvrcholením dvacetileté práce sítě Aerowaves, která otevírá možnosti začínajícím tanečním tvůrcům z celé Evropy. Teprve posledních 5 let pořádá tento jarní festival tak, aby z dvacítky děl, která nejvíce zaujmou členy sítě, kde každá země má 1 hlas, mohli diváci a především kolegové z významných mezinárodní ;ch festivalů a divadel shlédnout živě co nejvíce. Dvacítka děl – Twenty16 je vybírána ze stovek přihlášených děl, loni konkrétně 509.
Po dohodě vedení Aerowaves a Tance Praha bylo vybráno pro Plzeň 19 děl, v nichž se představí téměř stovka umělců z 19 zemí, a to v celkovém počtu 22 představení během jediného víkendu. I proto využívá festival v Plzni hned šesti různých scén a v těch menších, studiových, se hrají jednotlivé tituly dvakrát.
Ne náhodou je místem konání právě Plzeň. V době, kdy se Plzeň ucházela o titul Evropské hlavní město kultury, Yvona Kreuzmannová, česká reprezentantka v síti Aerowaves působící ve funkci Associate Director, navrhla pořadatelství Spring Forward pro Českou republiku a po všech peripetiích se ho podařilo prosadit v nemalé konkurenci dalších zemí resp. měst na rok 2016. A to i díky vzniku nových pros tor pro prezentaci současného tance v Plzni, na 1.místě DEPO2015.
„Díky mimořádné aktivitě Tance Praha v zahraničí přitáhl festival Aerowaves Spring Forward 2016 bezkonkurenčně nejvyšší počet zájemců – profesionálů i médií ze všech koutů světa. Svou účast potvrdilo 224 osobností z Evropy i zámoří, je to poprvé, kdy počet zahraničních hostů překročil 200. Registrace byla z důvodu kapacity sálů ukončena a na nejednoho zájemce se tak již nedost alo,“ uvádí ředitelka Tance Praha Yvona Kreuzmannová.
Zájemci přesto budou moci shlédnout vybraná představení díky přenosům na webových stránkách aerowaves.org/springforward. V pátek 22. a v sobotu 23. dubna se budou moci od 21 hodin přijít podívat do PONCE, kde poběží přenosy na velkém plátně.
Bývalý šéf baletu Národního divadla, uznávaný v Čechách i v zahraničí, se rozhodl uplatnit své zkušenosti v politice
Vynikající tanečník, režisér, choreograf, taneční pedagog, dlouholetý člen a sólista baletu Národního divadla v Praze a také herec Vlastimil Harapes přijal předběžnou nabídku kandidovat v letošních volbách do Senátu (za Prahu 6).
Proč se jeho dráha odchýlila od umění směrem k politice? Jaké cíle si klade?
Zeptali jsme se…
Vlastimil Harapes:
„Oslovila mě nabídka kandidovat do Senátu, myslím, že tam není moc těch, kteří by se zabývali kulturou. Cítím, že mohu být prospěšný v oblasti, která je mému srdci nejbližší, ale nejen tam. Rád bych byl přínosem i v oblasti sociální politiky. Mohu čerpat ze svých zkušeností z kulturních institucí a z angažování v zahraničních institucích (např Itálie, Slovensko). Také jsem už 25 let čestným předsedou Českého hnutí Speciálních olympiád. Jsem toho názoru, že správný umělec má rád umění v sobě a ne sebe v umění. To samé platí i o politicích.“
