Královna víl

Nová inscenace 420PEOPLE Královna víl premiérově 9. a 11. března v Divadle NoD

 

Očekávaná premiéra nové inscenace 420PEOPLE Královna víl / Fairy Queen se odehraje 9. a 11. března v Divadle NoD.

Renomovaný soubor současného tance 420PEOPLE slaví 10. rok existence novou autorskou choreografií. Královna víl / Fairy Queen vstoupí na repertoár 420PEOPLE premiérově 9. a 11. března ve 20 hod. v Experimentálním prostoru NoD v Dlouhé ulici v centru Prahy.

Královna víl (Fairy Queen) vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku, ani se nemohli schovat do jeho náruče? Právě na tyto otázky Královna víl odpovídá. „Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko,“ vzkazují 420PEOPLE.

Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov. Choreografie je dílem uměleckého šéfa souboru Václava Kuneše a tanečníků 420PEOPLE, účinkují: Zuzana Herényiová, Sabine Groenendijk / Šárka Bočková, Vojtěch Rak, Adam Sojka, Alexandr Volný & Zabelov Group – Jan Šikl a Roman Zabelov. Kostýmy navrhla Olo Křížová.

Více informací na www.420people.org a www.nod.roxy.cz

 

www.420people.org
https://www.facebook.com/420PEOPLE.DANCE.COMPANY

www.nod.roxy.cz

http://www.zabelovgroup.com/

Jan Urban

Foto: Pavel Hejný

Taneční magazín

 

Bojovníci v nás

YMCA startuje program věnovaný dětské agresi

 

 

Dětská agrese a její zvládnutí je tématem dvouměsíčního preventivního programu v YMCA. Pod názvem Bojovníci v nás startuje koncem února v nízkoprahovém klubu Dixie v pražských Holešovicích – jednom ze čtyř nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, které v České republice provozuje YMCA, největší mládežnická organizace na světě. Program Bojovníci v nás tu bude probíhat až do konce dubna 2017.

„Agrese jako reakce na vnější svět je pro každého živého tvora přirozená. Ne každé dítě a ne každý mladý člověk se ji ve své rodině nebo ve škole naučí dobře zvládat. A z toho pak může plynout mnoho problému jak pro něj, tak i pro jeho okolí,“ říká Jiří Horák, koordinátor nízkoprahových zařízení YMCA Praha.  Pro děti jsou v  rámci programu přichystány debaty, společné hry, přespání v klubu, víkendový pobyt i další aktivity – třeba možnost zaboxovat si pod dohledem profesionálního trenéra.

Nízkoprahové kluby YMCA nabízejí pomoc zejména sociálně či ekonomicky znevýhodněným dětem a mladým lidem od 6 do 21 let. Pomáhají jim hledat něco jiného – pro ně i pro společnost výrazně užitečnějšího a zábavnějšího –  než jen bloumání bez cíle po ulicích, v parcích nebo na opuštěných trafostanicích. Tam všude se totiž mladí „klienti“ těchto klubů obvykle scházejí. „Vstup do našich zařízení je otevřen všem, kteří potřebují poradit, a je samozřejmě zdarma. Kluby se zaměřují zejména na děti, kterým mohou pomoci najít pozitivní vzory a lépe trávit jejich volný čas,“ vysvětluje Jiří Horák.

Nízkoprahové kluby YMCA působí v Česku už víc než 15 let a svým mladým návštěvníkům nabízejí alternativu k pasivnímu trávení volného času. Dětem a mládeži navíc poskytují poradenství a sociální servis. V současné době jsou celkem čtyři, z toho dvě působí v Praze – vedle holešovického Dixie je to ještě Ymkárium na Jižním městě. Další kluby pracují ve Voticích a Ústí nad Labem. Každým z nich projde ro ně okolo dvou stovek dětí. Rozpočet jednoho takového zařízení představuje na rok zhruba milion korun. Finance shánějí provozovatelé pomocí grantů, dotací a příspěvků státní správy. „Všude tam, kde nízkoprahové kluby fungují, mají radnice zájem, aby se mládeži, která se dostává do obtížných situací, někdo odborně a systematicky věnoval,“ doplňuje Jiří Horák, který s kolegy organizuje pro děti také výlety, víkendové pobyty a další programy.

Mnohem lepší než jen toulání a nuda

Nízkoprahové kluby mívají otevřeno obvykle ve všední dny odpoledne, ale okna tu často svítí až do večera. A hlavně v chladných dnech, v zimě a počátkem jara, v nich bývá dost rušno. Děti si tu mohou zahrát s kamarády stolní fotbálek nebo šipky, najít tu pomoc s obtížným domácím úkolem, získat tip na brigádu nebo zájmový kroužek, probrat problémy se školou či rodiči, využít přístup k internetu anebo si s přítomným dospělým popovídat o tom, co je trápí, a p i tom si v klidu vypít horký čaj. V klubech jsou k zapůjčení deskové hry i africké bubny, pro mladší děti nechybí možnost výtvarně se vyjádřit. „Za dětmi, které by mohly našich služeb využít, vyrážíme pravidelně přímo do terénu. Teď v zimě je potkáváme nejčastěji v obchodních centrech, kam přicházejí ze svých obvyklých míst. Oslovíme je, informujeme, co pro ně můžeme všechno udělat, a nezávazně je pozveme k nám. Ti, co přijdou, obvykle i zůstanou. A pak k nám často přivedou i své další kamarády,“ vypráví Jiří Horák. V Praze pokrývají terénní pracovníci YMCA tímto způsobem místa jako jsou Opatov, Háje, Roztyly, Chodov, Holešovice či Letná.

Pomoc, respekt, pochopení

„Osobně si na klubech YMCA cením otevřeného, přátelského a partnerského přístupu k dětem. Mnohé z nich to nemají v životě vůbec jednoduché a fakt, že s nimi někdo jedná s respektem, s pochopením a reaguje na jejich přání, potřeby nebo i obavy, pro ně často znamená velmi mnoho. Když pak po letech někteří z nich přijdou, aby nám řekly, jak žijí, že se jim daří a mají třeba už i sami vlastní rodinu, je to zase velká odměna a motivace pro nás,“ doplňuje Jiří Horák.

Organizace YMCA v Česku nabízí kromě nízkoprahových klubů mladým lidem i další možnosti, jak mohou lépe trávit svůj volný čas – třeba Ten Sing, umělecké aktivity určené pro dospívající mládež. YMCA u nás také jako jedna z prvních zakládala mateřská a rodinná centra. YMCA je také průkopníkem mnoha sportovních aktivit a stála u zrodu a rozvoje mnoha nových sportů. Díky ní vznikl i dnes tolik populární basketbal, rozšířil se volejbal, softbal i lukostřelba. YMCA je i zakladatelem moderního táboření pro děti a mládež a každoročně pro ně pořádá letní tábory, z nichž nejstarší a nejznámější je Masarykův tábor v Soběšíně.

www.ymca.cz

www.palacymca.cz

Jiří Horák se narodil v roce 1984 v Praze. Členem YMCA je od svých 16ti let. Na filosofické fakultě UK vystudoval sociální pedagogiku a už ve diplomové práci se věnoval dětem a mladým lidem ohroženým sociálním či ekonomickým vyloučením – návštěvníkům nízkoprahových klubů. Stál také u rozvoje jednoho z prvních klubů v Praze na Jižním městě. Nejprve pracoval jako dobrovolník, pozděj i  se stal vedoucím klubu, a nakonec koordinátorem všech center provozovaných YMCA Praha. Má dvě děti a kromě rodiny patří mezi jeho záliby turistika a horolezectví.

Co je YMCA

YMCA (YoungMen’s Christian Association) je nejstarší a největší celosvětovou mládežnickou organizací na světě. Má 58 milionů členů ve 119 zemích světa. V roce 1844 ji s přáteli v Londýně založil mladý obchodní příručí George Williams, který tak chtěl pomoci mladým mužům odolávat odlidštěnému prostředí anglických velkoměst. Organizace stojí na křesťanských principech vzájemné pomoci, je ale otevřená pro všechny mladé lidí bez ohledu na národnost či vyznání: už za první republiky tak u nás n a její populární letní tábory jezdily děti z katolických, protestantských, židovských, pravoslavných, mormonských či ateistických rodin.

Na rozdíl od Sokola nebo Orla je YMCA organizací s působností po celém světě, což jejím členům dodnes přináší řadu zajímavých možností – vzdělávacích programů, mezinárodních táborů a výměnných pobytů, často spojených z možností dobrovolnické práce.

O rozvoj YMCA v Československu se vedle T.G. Masaryka zasadil třeba i Václav Maria Havel, otec bývalého prezidenta Václava Havla. Po okupaci byla organizace zakázána a řada aktivních členů zaplatila za svou činnost životem. Po nadějné poválečné obnově následoval komunistický převrat a další rána: v 50. letech byla organizace rozpuštěna a její majetek, včetně velkoryse postaveného Paláce YMCA a mnoha sportovišť tehdy převzal Svaz československé tělesné výchovy. Znovu založení se u nás YMCA dočkala až v roce 1990, dnes má v Česku 25 poboček a něco okolo tří a půl tisíc členů.

YMCA v České republice je členem Evropské aliance YMCA, která sídlí rovněž v Paláci YMCA v Praze. Je i členem Světové aliance situované v Ženevě.

 

Foto: Petr Vrabec

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Kulatý stůl na hraně

Někdy musí tanečníci vyzout piškoty, vysvléci své trikoty a dresy. V civilu zasednout za pomyslný kulatý stůl. A věnovat se teoretickým otázkám. Hledat souvztažnosti, paralely i kontrasty. Zamyslet se nad tanečním uměním i z jiného úhlu pohledu. A právě tak tomu bylo ve Studiu ALTA v půli února 2017.

V pondělí 13. února proběhla v již tradičním a zavedeném svatostánku moderního tance, holešovickém Studiu ALTA v Praze 7 velmi zajímavá akce. Respektive hned dva následné podniky. Workshop a taneční dílna pod názvem „Mobilita – Střed zájmu“. Od jedné hodiny odpolední do půl čtvrté  na ni nepřímo navazoval podnětný besední „Kulatý stůl“ v tamní kavárně. Ten začínal v osmnáct hodin. Díky plodné diskusi hluboce překročil předem plánovaný závěr v půl osmé!

Mobilitu – střed zájmu“ pořádaly Institut umění, Divadelní ústav a Kancelář Kreativní Evropa. Byl převážnou měrou zaměřen na příležitosti, možnosti, ale i komplikace a nástrahy kolem mezinárodních mobilitních programů. Současně se věnoval taktéž praxi a náplní infopointů.

Dr. Mirka Eliášová

Stěžejním hostem byla generální tajemnice mezinárodního sdružení On the Move paní Marie Le Sourd. Té patřila úvodní přibližně hodinová přednáška. Zaměřila se na fungování již stávajících infopointů různě po světě, poradila, kterak hledat informace o využití té nejvhodnější spolupráce. V nikoli poslední řadě se zabývala zcela prozaickými praktickými otázkami. Jak řešit pro umělce vyjíždějící do zahraničí víza? Jak se orientovat v daňovém systému té které země? Či kterak uzavírat a zejména prostudovávat mezinárodní smlouvy?

Po generální tajemnici následovaly, v poněkud rychlejším sledu, další – již velmi konkrétnější – příspěvky. Pavel Štorek se zaměřil na krátkodobé mobilní programy. U mikrofonu jej vystřídala Markéta Černá s problematikou tvůrčí umělecké rezidence. Na Visegrádský program rezidenčních pobytů pro spisovatele upozornil Viktor Debnár. Pozadí organizace Kreativní Evropa pak poodhalila Magdaléna Müllerová. A závěrem se podělila o ryze praktické zkušenosti z mezinárodního programu Studia ALTA „domácí“ Lucia Kašiárová.

Neméně zajímavý byl „Kulatý stůl“ – tanečně pedagogická dílna. Jednalo se defacto o závěr semináře, aktreditovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Vůdčí osobností byla francouzská choreografka, pedagožka a taneční teoretička paní Sophie Billy, známá zejména z přednášek sdružení SE.S.TA na festivalu Korespondance. Anebo z workshopů, které pořádá většinou v tandemu se slovenskou odbornicí Ankou Sedláčkovou. Další klíčovou postavou diskuse byla choreografka, tanečnice a pedagožka HAMU dr. Mirka Eliášová. Třetím hlavním účastníkem měl být architekt a scénograf Bronislav Stratil. Ten se však – poněkud věren svému jménu – do jisté míry ztrácel v převážně dámské diskusní společnosti.

Diskusní stůl, který nebyl ve skutečnosti kulatý, alebrž hranatý, se vskutku odvíjel na hraně. Na hraně mezi vizuální kompozicí tance i jejími protipóly. Vytknul si koneckonců jako hlavní téma – architekturu tance.

Toto předem pečlivě připravené téma vycházelo z dlouhodobého projektu, věnujícího se ergonomice tance a jejím důsledkům i dopadům.

Vedoucí diskuse paní Sophii Billy – mimochodem, mluvící krásnou a bohatou čestinou s pouhým jemným cizím akcentem – se podařilo nastolovat řadu problematik, které by zřejmě běžného tanečníka či choreografa míjely zcela jistě skutečně zpovzdálí. Či přinejmenším trochu obloukem.

Nejdiskutovanějším problémem večera se stal kontrast vlivu masy kontra prázdnoty. Zde si tuto problematiku přiblížil každý z účastníků, lépe řečeno účastnic, příkladem z vlastní praxe.

Celou diskusi oživily videoprojekce. Inspirativní byly zejména záběry z nastudování až bizárních choreografií Williama Forsytha.

Na „hranatý“ stůl se tak doslova vtírala nová a nová témata. Cirkulace pohybu v prostoru. Vlastní architektura těla. Na co má tanečník pomyslně „srdce“ a na co má „žaludek“. Geometrie tance. Geometrie pohybu jako takového.

Celý podvečer a večer ve Studiu ALTA mi připadl velmi přínosný, zejména pro teoretiky umění a kunsthistoriky. Přinášel řadu nově pojatých otázek. Snažil se nalézat odpovědi i na otázky zde ani nevyřčené. Je vidno, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podporuje velice záslužné akce!

FOTO: archiv HAMU, SE.S.TA, archiv autora

Michal Stein

Taneční magazín