9. ročník největšího burlesque festivalu, kterého se účastnilo 85 účinkujících ze 16 zemí přivezlo podívanou světové úrovně, plnou elegance, humoru a smyslnosti. Toto je možné vidět jen jednou za rok!
Letošní vítězky
Bona Dawn z Litvy získala titul Bohemian Queen
Rebelle Bettie ze Švýcarska získala titul Bohemian Princess
Skvěle moderovala Angelina Angelic
Probíhal 19. – 22. listopadu, v Brně, v Ostravě a v Praze.
Letos byla atmosféra žhavě italská – přijelo rekordních 21 performerek z Itálie, což bylo víc než domácí účast! Silné zastoupení měla severní Evropa, např. Finové, zástupci Litvy, Estonska.
Z USA přiletěla diva jako z 20. let z newyorské scény – Gin Minsky. Tato dáma je nejen mistryní stepu, ale i jednou z mála žen na světě, které ovládají nebezpečné a ohromující polykání mečů.
Evropskou hvězdou tohoto ročníku byla Anja Pavlova, oslnivá performerka a kostýmní výtvarnice z Berlína, známá svými akty a precizním tancem.
Každá show měla unikátní obsazení, nádherné sály, skvělé moderátory, tombolu a oblíbenou soutěž o nejlépe oblečené diváky.
soutěžící o nejkrásnější kostým měla úspěch
Během Bohemian Queen Night vystoupily Gin Minsky, Anja Pavlova, Tuna Tartare a další. Moderovala a večerem vtipně provázela Angelina Angelic.
Doposud jsem vlastně nepoznala typ takového festivalu. Ženy jsou zde přirozené, těší se ze svého těla a umí ho krásně prezentovat, jsou v souladu se svou sexualitou a vyzařuje z nich sebevědomí. Umění se svléknout je také druhem umění, pochopila jsem. Ocenila jsem vysokou uměleckou hodnotu, pružnost těl, provedení tanečních choreografii, příběh, který některá vystoupení vyprávěla a estetiku kostýmů.
Všichni diváci jsou velice ukáznění, i když se živě zapojují a povzbuzují, společnost tvoří spíše páry a ženy. Možná diváka nezvyklého této zábavě, který je na burlesce poprvé, může jeho reakce překvapit a nemusí úplně chápat, proč ho to baví. Především ženy si mohou položit otázku, proč se jim líbí dívat se na jiné ženy, jak se svlékají. Klíčem je to, že skrze ně se vlastně dívají na sebe a cítí v tom pohledu povolení být sami se sebou stejně tak v pohodě, jako dámy na pódiu.
Častá je otázka, zda je burleska striptýz a podle informací z produkce ano, je to forma uměleckého striptýzu s divadelními a tanečními prvky a humor je u burlesky častý. Jak jsou krásné, tak se tyhle dámy neberou zas tak vážně.
Efekt představení člověk pocítí hlavně naživo v interakci s performerkou a s ostatními diváky, je žádoucí povzbuzovat v průběhu show. Někdy na divákovi dokonce přistane odložená rukavička nebo ho polechtá peříčko z vějíře nebo boa. Jistě ani burleska není pro každého, konzervativní lidi nemusí zaujmout. Ale v postkomunistické zemi jako u nás, je fajn zažít, jak se ženy povzbuzují navzájem a že být vidět, líbivě se prezentovat a strhnout na sebe pozornost je v pořádku, ať máme jakoukoliv postavu nebo věk a gender. Je to návrat do lidské přirozenosti, nespoutané konvencemi a patriarchálními očekáváními a tlaky, které na nás utočí z reklam a médií stále. Je to velice ženské a zároveň i velmi feministické.
Domnívám se, že Bohemian Burlesque Festival je oživení starých dobrých tradic s vysokou uměleckou hodnotou. Ženy ukazují svou přirozenost, touhu po kráse a sexualitě bez jakýchkoliv zábran. Lidé se těší z okamžiku, jedinečného zážitku smyslnosti, který právě a jen umění přináší, radují se, vše je na vysoké úrovni. Já osobně musím říct, že tomuto festivalu fandím a přeji, ať se jim daří i v příštím jubilejním 10. ročníku.
Foto: Karin Petrovská
Foto: Gabriel Matula
Foto: Karin Petrovská
Foto: Gabriel Matula
Foto: Gabriel Matula
Foto: Gabriel Matula
Foto: Gabriel Matula
Lucie Čihánková, uměleckým jménem Angelica G. L ´Amour, profesionální burleskní tanečnice, lektorka a producentka Bohemian Burlesque
Lucie Čihánková (vlevo) alias Angelica G. L ´Amour a Angelina Angelic
TM: Co je Burleska? Někdo ji může spojovat se striptýzem a považovat ji tak za vulgární, nikoliv za umění. Jak to vnímáte Vy?
„Burleska je teatrální striptýz. Já osobně nemám ráda slovo „vulgární“. Je to podobné jako s pole dance. Lidé ho dnes vnímají jako sportovní disciplínu, jen málokdo si přizná, že jeho kořeny sahají do striptýzových klubů. Je těžké rozdělovat kulturu na „vyšší a nižší.“
Burleskní komunita se nevymezuje negativně vůči žádné formě sexuality. Může jít o strip kluby, OnlyFans nebo jiné formy erotického projevu. I když to děláme jinak, neznamená to, že to děláme „lépe“.
Striptýz se kdysi stal součástí burlesky právě proto, že provokoval a narušoval tehdejší představy o „vysoké kultuře“. Sloužil jako satira a prostředek nadsázky. Ostatně i samotné slovo burleska pochází z italského slova burla, což znamená žert nebo parodii. Humor je pro burlesku typický, nikdy se nebereme příliš vážně.
Je třeba si uvědomit, že nahota bývala dříve mnohem skandálnější než dnes. Nahota, kterou v burlesce ukazujeme, je dnes velmi decentní, byla v minulosti považována za něco pobuřujícího, protože se s otevřenou nahotou člověk setkával velmi zřídka.
V burlesce se nesvlékáme úplně donaha, většinou se používají pasties, což jsou takové ozdoby na bradavky, původně krytky z doby, kdy bylo nelegální se ukazovat nahá a zákon se tak obcházel. Později se z pasties stala estetická kategorie. Ani nesvlékáme úsporná tanga.“
Burleska nemá limity ani proporční ani věkové, nejde o soutěž centimetrů jako u Miss, že ?
„Přesně tak, je to velmi otevřená umělecká forma, ve které je dovoleno vše a všechno. Věnují se jí ženy všech věkových a váhových kategorií, také lidé různého genderu, spolupracujeme s různými transgender performery, drag queens, travesti a podobně. Existuje i takzvaná boylesque, což je mužská burleska.“
Je to tedy způsob sebepřijetí? Může toto umění pomoci lidem v sebelásce?
„Bylo určitě docela fajn, kdyby se na sebe ženy dokázaly dívat v zrcadle, ať už krásně oblečené a upravené, anebo prostě jenom nahé, ať už s make-upem nebo bez. Aby se zkrátka přijímaly takové, jaké jsou: s jakoukoliv hmotností, v jakémkoliv věku a uměly si upřímně říct: „Jsem krásná.“
Jaké byly Vaše začátky? Pomohlo Vám to také k přijetí sebe sama?
„Já jsem poprvé narazila na burlesku na Novém Zélandu, kde jsem delší dobu žila. Objevila jsem tam kurzy, na kterých se tato forma umění vyučovala. A tradičně, stejě jako dnes, po absolvování kurzů následuje tzv. studentská show, kde si účastníci mohou vyzkoušet své první vystoupení před publikem.
K burlesce jsem se dostala až ve svých osmadvaceti letech, kdy jsem byla z velké části sama se sebou už vyrovnaná. Původně mi pomohly spíš jiné formy tance, můj první vztah a hodně terapie. Setkala jsem se s tanečními formami od baletu, latiny a standardu až po disco dance. Ale částečně to vliv má, protože burleska je hodně psychologická. Souvisí s ženskostí a novým přístupem k feminismu, kdy žena nechce být pouze objektivizována, ale zároveň se přirozeně chce líbit, ať už sama sobě nebo jiným. To jsou témata, která jsem vždy řešila.
Mnoho let jsem vystupovala jako gogo tanečnice, což jsem milovala. Tam jsem se naučila i skvěle improvizovat. Poté jsem hledala spíše sólové taneční formy, jako jsou břišní tance a flamenco. U burlesky jsem nakonec zakotvila, protože mi poskytla možnost udělat si vlastní mix stylů a vlastní interpretaci hudby ve spojení s jakýmkoliv pohybem.
Hodně terapie? Bojovala jste tedy s nějakým vlastním problémem?
„Mám silné ADHD,“ směje se Lucie, „Musela jsem se ke všemu tomu také dopracovat. Jako dítě jsem byla dlouhodobě šikanovaná. Nosila jsem silné brýle a na jednom oku jsem měla takovou tu klapku. Navíc mě bavila škola, historie, zajímala jsem se spíše o věci dospělých, takže jsem nikdy nezapadala do kolektivu. Ještě k tomu mi ve dvanácti narostla velká prsa, se kterými nebylo snadné se sžít,“ popisuje Lucie své nelehké dětství.“
S jakými předsudky se u burlesky setkáváte?
„Víte, že se s nimi ani nesetkávám? Myslím, že Česká republika má v tomhle ohledu dobrou pozici, což si mnoho Čechů ani neuvědomuje. Nejsme vůbec konzervativní, což je mimo jiné dáno i tím, že jsme naštěstí jedna z nejateističtějších zemí světa. Na to jsem jako Češka pyšná. Možná nejsme tolik pokrokoví, ale máme otevřenou mysl.
A ti, co ji nemají, ti na burlesku nechodí, jen třeba píší ty horší komentáře pod našimi videi. Ale ti mě nezajímají, protože takoví lidé mají často smutný život a nejsou v pohodě sami se sebou, když tohle potřebují dělat. Jasně, burleska není pro každého. Ale její fanoušky spojuje velký nadhled a otevřenost.
Je rozdíl mezi Českou republikou a jinými částmi Evropy, zrovna tak mezi Evropou a Amerikou. Burleska vznikla v Evropě, ale svůj zlatý věk zažila v Americe. Rozdíly spočívají hlavně v tom, nakolik je jaká kultura konzervativní. Velkou roli hraje i náboženství. Málokdo v zahraničí ví, že Česká republika je velmi ateistická země, tím se ráda chlubím. U nás to všichni víme, ale mnoho cizinců to vůbec netuší. Jsme obklopeni zeměmi, kde je náboženský vliv mnohem silnější.
Častý je mýtus, že burleska je méně odhalený striptýz pro pány. Muži tam samozřejmě rádi chodí také, ale bývají show, kde ženy tvoří i osmdesát procent obecenstva. Ženám to poskytuje určitý náhled na sebe, moment sebepřijetí. A nejdůležitější na tom je to implicitní povolení mít se ráda taková, jaká jsem, když vidím, že to tak mají různorodé burlesque tanečnice na pódiu. Máme velmi široký záběr publika napříč generacemi i profesemi. Spojuje je ale jedno: jsou to lidé vnímaví, pozitivní a otevření novým zkušenostem.
Burleska nemá kromě osmnáct plus věkové limity. Znám dámy, které dělaly burlesku v šedesátých letech a dodneška vystupují. Je to také formát přijímající různé typy postav, různé typy lidí. Ta komunita je veliká. Burleska nabourává představu, že určité typy postav by se neměly ukazovat a obdivovat, natož polonahé. Burleska nás učí vzít, co nám bylo tělesně dáno, a vytěžit z toho maximum. Vizuálně jde o to, jaký si vytvoříte vzhled za pomoci kostýmu, stylingu a výrazu.¨
Takže Vás to všechno nabíjí energií?
„Občas také prožívám pocit vyhoření. Přichází vždycky ve tří až čtyřletých cyklech. Ale mě baví spousta věcí. Jsem lingvistka, miluju hru se slovy, jazyk, moje velká láska je kreativní psaní. Kromě vystupování vyučuji burlesku, pořádám kurzy a pomáhám vychovávat nové talenty, moderuji show, dělám produkci a zdobím mnoho kostýmů pro sebe i pro svou kabaretní skupinu Bohemian Bombshells. Takže je to pestré. Jinak se chci letos víc zaměřit na vystupování v zahraničí. Na profi úrovni je v burlesce časté míchání různých přidružených rolí, vedení kurzů, vlastní vystupování a v mém případě i moje oblíbené moderování a produkce.“
Je něco, co musí tanečnice burlesky splňovat?
„Burleska by měla mít pohybové nadání, styl a smysl pro detail a estetiku. Je nutné mít dobré sebevědomí, aby člověk uměl vytvářet intenzivní kontakt s publikem, koncentrovat jeho energii a vydat co nejvíce energie ze sebe. Právě v tom může být náročné i velmi krátké, třeba tří až pětiminutové vystoupení, zejména pokud jste třeba zrovna z něčeho smutná nebo nemocná. Součástí profesionality je ale umět tyto pocity zvládnout a dát divákům ze sebe to nejlepší.“
Děkujeme za rozhovor
Zdroj: Archiv Lucie Čihánkové
Foto, video: Eva Smolíková
Eva Smolíková
Taneční magazín
