Mezinárodní varhanní festival Olomouc se vrací do chrámu sv. Mořice

55. ročník Mezinárodního varhanního festivalu

Pětapadesátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu Olomouc se uskuteční od 4. do 18. září. Nabídne mezinárodní zastoupení umělců i špičkové interpretační výkony.

Po dokončené rekonstrukci Englerových varhan se festival vrací zpět do kostela sv. Mořice, kde proběhnou čtyři z pěti koncertů. Jeden koncert se pak uskuteční v katedrále sv. Václava. „Mezinárodní varhanní festival Olomouc patří ke stěžejním kulturním a společenským událostem naší i mezinárodní hudební scény. I v letošním ročníku nabídne mezinárodní zastoupení umělců a špičkové interpretační výkony. Pro Moravskou filharmonii Olomouc coby pořadatele je festival nepostradatelnou součástí koncertní sezony, kterou tradičně otevírá.“ říká ředitel filharmonie Jonáš Harman.

Hvězdy z Francie, Maďarska a Německa


Slavnostní zahajovací koncert v podání Kateřiny Málkové obohatí vystoupení jednoho z nejvýraznějších žesťových souborů u nás, Moravia Brass Bandu. Také zbývající čtyři koncerty nabídnou špičkové interprety a nevšední hudební zážitky. „Největšími letošními hvězdami budou David Cassan z Francie a Balázs Szabó z Maďarska. Vynikající německý varhaník Axel Flierl provede stěžejní díla francouzských a německých skladatelů. Velkým zpestřením bude koncert pro dvoje varhany a dva varhaníky, který se uskuteční v olomoucké katedrále. Rád bych vyzvednul fakt, že právě olomoucký “dóm” poskytl hlavní zázemí varhannímu festivalu v době rekonstrukce svatomořických varhan. Tento koncert tak je jakýmsi poděkováním za možnost udržet linii varhanního festivalu v Olomouci bez jediného přerušení.“ dodává k programu dramaturg festivalu Karel Martínek.

Vstupné se nemění


Koncerty se konají tradičně v pondělky a čtvrtky, vždy od 19 hodin. Vstupenky v ceně 200 Kč (zlevněná 100 Kč) lze zakoupit na webu Moravské filharmonie Olomouc, v Informačním centru v budově olomoucké radnice na Horním náměstí, anebo hodinu před začátkem přímo na místě koncertu.

O historii festivalu

Mezinárodní varhanní festival Olomouc je nejstarším a nejvýznamnějším varhaním festivalem u nás a také významnou událostí svého druhu v celosvětovém měřítku. Festival založil varhaník, a organolog Antonín Schindler (1925–2010). Koná se v Olomouci bez přerušení již od r. 1969. Domovským kostelem, resp. nástrojem varhanního festivalu jsou Englerovy varhany v kostele svatého Mořice v Olomouci. Tento nástroj je se svými pěti manuály, 95 rejstříky a bezmála osmi tisíci píšťalami největšími varhanami v ČR. V minulosti se na festivalu představily interpretační špičky z celého světa a Mezinárodní varhanní festival Olomouc tak patří k pevným kulturním a společenským událostem města Olomouce i české hudební kultury.

Bližší informace k festivalu a vstupenkám jsou k dispozici na webu Moravské filharmonie Olomouc www.mfo.cz.

Mgr. et Mgr. Kamila Sehnálková 

pro Taneční magazín

Dáma České republiky 2023

Bylo Vám už 35 let a jste aktivní žena, která chce zažít dobrodružství? Život jedné z finalistek bohužel ukončila tragická nehoda

Mít na vizitce titul Dáma České republiky není ani trochu k zahození! Pokud jste aktivní žena, která chce zažít dobrodružství plné úžasných zážitků, a už vám bylo 35 let, máte šanci na vítězství. Letošní ročník již zná jména finalistek, které se mezi sebou utkají 25. října 2023 v Divadle Horní Počernice. Nedávno se v pražském restaurantu Střelecký ostrov uskutečnila neformální tisková beseda, během níž pořadatelé představili novinářům adeptky, jež se rozhodly soutěžit v tomto roce.

Některé finalistky se včas omluvily ze soukromých či pracovních důvodů s tím, že na finálový večer v Divadle Horní Počernice dorazí určitě. Ovšem až na jednu výjimku. Soutěžící s pořadovým číslem 11, Gabriela Kracík, před několika měsíci zemřela během autonehody. Předtím stihla – stejně jako ostatní dámy – díky společnosti StockholmDream Travel absolvovat soustředění v Chorvatsku, kde zároveň natočila medailonek. Ten měl být mimo jiné odvysílán v průběhu slavnostního finále, konkrétně před volnou disciplínou.


Na Střelecký ostrov přišlo celkem sedm soutěžících, některé z Prahy, jiné z Brna, Staňkovic či Hradce nad Moravicí. Všechny se dostavily v dobré náladě, kterou ovšem poznamenala skutečnost, že Gabriela Kracík za tragických okolností ukončila svoji životní pouť. Moderátor Richard Sacher vyzval přítomné, aby jí věnovali symbolickou minutu ticha.

„Tato smutná zpráva nás velmi nepříjemně zaskočila. Je samozřejmě nemilé, že finalistek je už pouze jedenáct, ale tisíckrát raději bych slyšela, že se paní Gabriela nemůže zúčastnit z jiných neodkladných důvodů. Tohle je strašlivá tragédie,“ prozradila Lucie Junková ze společnosti StockholmDream Production, která soutěž Dáma České republiky 2023 pořádá ve spolupráci se spolkem Galerie Silných Srdcí. To znamená, že výtěžek poputuje na děti z dětských domovů a matky samoživitelky. Pomůže každý, kdo si koupí vstupenku na finálový večer, případně věnuje libovolnou částku.

„Dáma by měla okouzlit především vnitřní krásou. Jako teenager jsem to viděl mnohem povrchněji, ale teď už tyto záležitosti vnímám s patřičným nadhledem,“ nechal se slyšet Luboš Rosenkranz, zpěvák skupiny Jiří Schelinger Memory Band, který přišel finalistky na Střelecký ostrov podpořit svojí účastí. Nechyběl ani imitátor Libor Petrů, jenž do mikrofonu promluvil hlasem exprezidenta Miloše Zemana a poté i hlasem komika Luďka Soboty.

Foto: Michal Touš

Richard Sacher 

pro Taneční magazín

Filip Homola, režisér, herec a hudebník vydává sólové album

Kung-Fuciu5 – 16 Little Stories

Filip Homola, člen elektronického projektu Kora et le Mechanix, přichází se svou zbrusu novou identitou aka KUNG-FUCIU5. Na novém albu 16 Little Stories přináší hudbu na pomezí DJingu, lo-fi hip hopu, jazzu a elektroniky. Inspiraci čerpá z prostředí komiksů, asijských bojových filmů 70. let a dalších žánrově uměleckých disciplín.

Filip Homola je autorem a interpretem všech osmnácti skladeb, loopuje, sampluje, rozeznívá klávesy a syntezátory.

„Prošel jsem si zajímavým životním obdobím a chtěl jsem vytvořit něco trochu jiného, než jsem doposud dělal, chtěl jsem dostat do hudby radost a humor, a proto mi pseudonym Kung-Fuciu5 přišel jako nutná věc. A navíc nemůžu přece vydat takovéhle žánrové album jako Filip Homola, to dá rozum. Hip hop je můj oblíbený žánr, ale taky jazz. Moje dávné vzory a inspirace, jako Grand­master Flash, Afrika Bambaataa, Run DMC, Dj Screw, to všechno mě kdysi hodně ovlivnilo, mám rád rytmus a tohle tempo mi vyhovuje. Dnes se rád nechám inspirovat i současným děním na hiphopové scéně, jako třeba věcmi od Quasimoto, Quelle Chrise, Count Bass-D, Thierry Whack nebo Jean Grey,“ říká o vzniku alba Filip Homola.

Homolův život je symbiózou divadla a hudby, oboje dělá profesionálně a s osobním nadšením. Přes dvacet let působí v Naivním divadle Liberec, je ­autorem scénické hudby k několika desítkám divadelních představení. A právem byl několikrát oceněn na různých divadelních festivalech a ve výročních divadelních anketách za režii, scénickou hudbu, zvukový design i loutkoherectví. Nejvíce cen pak získal za veleúspěšné představení Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých,zrežírované na motivy knihy Judith Schalansky Atlas odlehlých ostrovů, i po šesti letech od premiéry je představení vyprodané. Režisér Homola k této inscenaci vytvořil scénický koncept a se skupinou Kora et le Mechanix, jejímž je spoluzakladatelem, složili i hudbu. Ta byla také nominována na Cenu divadelní kritiky za Hudbu roku 2017.

Album 16 Little Stories  vyšlo u českého vydavatelství Blue Lizard, které letos oslaví 25 let na scéně. Křest alba proběhne 15. září na festivalu SPACE X 2023 v Praze, kde se představí nejen KUNG-FUCIU5, ale i další projekty labelu Blue Lizard.

Generic interview s Filipem Homolou (KUNG-FUCIU5):

Proč zrovna KUNG-FUCIU5, autor rčení „Co nemáš rád, nedělej jiným“?

„Anebo taky: „Hudba vytváří druh potěšení, bez kterého se lidská přirozenost neobejde.“ Líbila se mi ta slovní hříčka, to spojení Kung-Fu a Konfucia, spojení čínského filozofa a bojového umění působícího navenek nejen tvrdě, ale i měkce, nejen agresívně, ale také umírněně.“

Znamená něco číslo 5 v názvu?

„No, mohl bych říkat, že číslo pět je v čínské kultuře mimo jiné spojováno s pěti základními elementy, smysly a barvami, ale po pravdě je to jen číslo, které vypadá jako S, aby si mě někdo nespletl s jiným KUNG-FUCIEM (smích).“

Projekt KUNG-FUCIU5 si bere inspiraci z prostředí komiksů, jak dlouho k nim trvá tvá láska?

„Už od dětství. Stáli jsme každý měsíc dlouhé fronty od sobotního rána v Jungmannově ulici a čekali, až otevřou prodejnu zahraničních časopisů, abychom si mohli koupit Pifa ve francouzštině. Častokrát se na nás nedostalo, nebo prostě časopis nepřišel, ale když přišel a koupili jsme si ho, tak to byla neuvěřitelná extáze. Jinak samozřejmě komiksy z ABC, ale já měl vždycky raději ty zahraniční, vůbec jsem těm slovům nerozuměl, ale byly krásný a parádně voněly.“

Jaké komiksy jsou tvé nejoblíbenější?

„To se samozřejmě mění s časem, nejdřív to byly dětské, pak pro dospělé, potom „intelektuální“ a teď se zase vracím k dětským, k jednoduchosti příběhu a čisté lince. Řekl bych, že takový přirozený lidský vývoj.“

Sleduješ také dění na české komiksové scéně?

„Moc ne, měl jsem rád Maška s Babanem a Jerieho, ale jak říkám, vlastně to nijak nesleduju.“

A dále jako inspiraci uvádíš asijské bojové filmy ze 70. let. Jak ses jimi inspiroval?

„Jo, kdo by neměl rád filmy s Brucem Leem a všechny ty „komnaty Šaolinu“. V dětství jsem na tom dost ujížděl, ty videokazety musely mít úplně propsaný pásek od hlav, jak jsem to sjížděl. Dneska je to pro mě taková nostalgie a pobavení, prostě je to vtipný, ale pořád zůstává, že zlo je vymýceno a dobro zvítězí.“

Co tě na těchto filmech přitahuje? Dělal jsi sám bojová umění? Třeba kung-fu?

„Na to už jsem vlastně odpověděl, ty filmy jsou pro mě nostalgií za dětstvím. Sám jsem nikdy žádný bojový sport nedělal, tedy pokud se nepočítají kliky na pěstech, boxování do zdi a nacvičování jednopalcového úderu alá Bruce Lee.“

Tvůj nový projekt je dost odlišný od projektu Kora et le Mechanix, jehož jsi poslední dobou takřka výhradním autorem. Klidná hudba tě již nepřitahuje?

„Tak to vůbec ne, já mám rád klidnou hudbu, nevzdávám se jednoho pro druhé, a navíc, kdo zná i další moji hudební tvorbu například pro divadelní inscenace, tak ví, že pracuji s mnoha formami.“

A připravuje se nějaké pokračování Kora et le Mechanix, nebo je to ukončený projekt?

„Rozhodně pokračuje, je to pro mě taková instituce, ta se nedá zrušit, další připravovaná deska Kora et le Mechanix bude o opuštěném vybydleném hotelu, co si jej okolní příroda bere pomalu zpět. Zase koncepční album (smích).“

Projekt KUNG-FUCIU5 je celkem ambiciózní. Co bude následovat?

„Venku je album, jak na CD, tak digitální release, budou následovat nějaké promo live sety a samozřejmě bych rád s tímhle projektem v budoucnu víc vystupoval.“

 

Křest alba proběhne 15. září na festivalu SPACE X 2023 v Praze

 

 
Anna Mašátová
pro Taneční magazín

Stále stejný příběh

Inuitská legenda ožije v „recyklované“ inscenaci

Orchestr BERG a PONEC – divadlo pro tanec otevřou v úterý 5. září 2023 novou sezónu premiérou hudebně-taneční inscenace Stále stejný příběh. Renomovaná choreografka Mirka Eliášová a špičková hudební skladatelka Jana Vöröšová, která bude také jednou z performerek na jevišti, se inspirovaly dávným inuitským příběhem. Hudebníci se rozpohybují a tanečníci se rozezvučí v představení, jehož tématem jsou člověk a příroda. Proto se v něm přednostně využívají „recykláty“ – tvůrci se pro ně ponořili do svých skladů, kde na další život čeká nepřeberné množství materiálů, hudebních nástrojů a dalších předmětů.

„Čím je nejlepší na světě být? Obyčejnou trávou nebo krásnou bylinou? Myší nebo ptákem?
A co člověkem?“ Stará inuitská legenda se zamýšlí nad touhou žít a přežít i v těžkých podmínkách.

Dávný příběh rezonuje zvlášť v dnešní době plné strachů a neustálého pocitu ohrožení. Pracuje ale i s nadějí – člověk si díky své kreativitě dokáže poradit s nečekanými i náročnými situacemi,“ říká choreografka Mirka Eliášová.

Orchestru BERG se podařilo spojit dvě výrazné české umělkyně. Jana Vöröšová je uznávanou skladatelkou s objednávkami od České filharmonie nebo Pražského jara, Mirka Eliášová je jednou z tvůrčích stálic české taneční scény. „S oběma spolupracujeme už dlouho, s Janou od dob jejích studií, s Mirkou jsme od roku 2007 vytvořili řadu výjimečných site-specific večerů, mimo jiné v Čistírně odpadních vod nebo v bývalém paláci Elektrických podniků. Jsme rádi, že se nám je podařilo dát dohromady a že si tak dobře porozuměly,“ říká Peter Vrábel, umělecký šéf orchestru.

S Mirkou a Janou jsme si stanovili cíl využít na maximum naše sklady, ve kterých se skrývá ohromné množství pokladů – materiálů, hudebních nástrojů a dalších věcí. Je to kreativní výzva i povinnost vůči naší planetě,“ prozrazuje Eva Kesslová, ředitelka Orchestru BERG. Mirka Eliášová doplňuje: „Jde nám především o propojení pohybu a zvuku. Hudebníci mají pohybovou akci, tanečníci se rozezvučí, podle toho jsme je i vybírali. Je to další logický krok naší spolupráce.“ S tanečníky a hudebníky bude na jevišti i skladatelka Jana Vöröšová, které je taneční prostředí vlastní: „Nejsem tanečnice, ale chodila jsem tancovat a víc než dvacet let učím na konzervatoři Duncan Centre, takže se na tanec dívám každý den. Je skvělé, že od Mirky dostanu pocitové zadání a realizace je pak už na mně. I proto jsem si pro sebe do představení vybrala akordeon, který je hezky pohybový.“

První zkoušky se uskutečnily v březnu, hlavní zkoušky probíhají o letních prázdninách, premiéra otevře sezónu divadla PONEC v úterý 5. září. Večerní představení doplní dopolední uvedení pro školy.

Eli & kol. & Orchestr BERG & PONEC – divadlo pro tanec

STÁLE STEJNÝ PŘÍBĚH | … hudebně-taneční představení

premiéra: 5. září 2023 ve 20:00, PONEC – divadlo pro tanec

nejbližší reprízy: 6. září 2023 a 20. listopadu 2023 (další v roce 2024)

Mirka Eliášová – choreografie, Jana Vöröšová – hudba

Pavel Havrda – light design & video, Renata Weidlichová – kostýmy

účinkují: Jana Kubánková, Jazmína Piktorová, Jana Vöröšová, Radek Doležal, Radim Klásek

Foto: Karel Šuster, Adéla Vosičková 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín