Divácky velmi oblíbená představení skupiny Loser(s) můžeme již několik měsíců vídat na prknech různých divadel. Na projektu „Walls and Handbags“ se podíleli mnozí špičkoví tvůrci, což je v každém okamžiku patrné. Režijní duo SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka) ve spolupráci s Janou Burkiewiczovou zvolili tentokrát téma „dětské sny a fantazie“.
Kdo by si rád nevzpomněl na doby, kdy se schovával na prázdných dvorech starých domů? Malý chlapec stojí sám před holou zdí, sní si, fantazíruje a čmárá na zeď, co ho napadne. Jeho sny ožívají. Vtipně zpracovaný přechod mezi snem a realitou – ze zdi (dřevěných lavic) se náhle objevují ruce, kreslí kruhy nebo dělají sloní choboty. Zeď padá, 5 mužů vyskočí ven, tedy vlastně 5 kamarádů, hrají si a plní chlapci jeho přání. Tito kamarádi, zdá se, že jsou již dospělí, chlapce neodhání, naopak, věnují mu svůj čas, hrají si s ním, chvíli mu zprostředkují houpačku, chvíli letadlo. Opět vidíme dech beroucí výkony akrobatů (Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Jindřich Panský) a chlapec (osmiletý Kryštof Unger, vicemistr ČR ve své kategorii v akrobatické gymnastice) není v ničem pozadu za „dospěláckými“ akrobaty, jeho výkony jsou právě tak na hranici možného.
Tentokrát akrobaté zvolili jednoduše řešenou scénu, pouhých 8 lavic, které ztělesňují tu sídliště, tu prales, tu Divoký západ. Hravě a hbitě pracují s lavicemi, po kterých se pohybují způsobem, který budí dojem, že pro tyto umělce zkrátka neplatí gravitace jako pro ostatní smrtelníky. Sledujeme dynamický rej těl, akrobaté jsou hned u, hned nad či pod lavicí…
Chlapec stojí ztuhle a sám. Možná vymýšlí novou hru. A je to tu! Kamarádům stačí k hraní ruce či nohy, i v tomto okamžiku je ukázána notná dávka vtipu, chlapecké škádlení, souboje, drobné šarvátky, to vše ztvárněné opět za porušení gravitačních zákonů, s takovou lehkostí, jaká je daná snad jen skupině Loser(s).
Fantazie člověka mohou být někdy i lehce strašidelné, to všichni známe. Proto má chlapec před sebou najednou vlky, ocitá se zřejmě v džungli. I přestože tušíme, že je to džungle betonová, v chlapcově fantazii jistě visí dlouhé liány a strašliví tvorové běhají kolem něho . To všechno je dokresleno hrozivými zvuky a štěkotem. Chlapec utíká, schovává se, bojí se.
Zřejmě už tento sen dál snít nechce. Zastrkává postupně všechny přízraky do díry v zemi (lavice se obratně mění v zeď, v les, v úkryt) postavy vtahují chlapce do díry, ale on tam nechce. Zavře tyto komůrky, ať si tam představy žijí…. Ale najednou chlapce přece jen vtáhnou dovnitř, nikdo se svých představ nadobro nevzdá.
A tak si všichni zase znovu hrají, vytahují se jeden nad druhého – co ještě, co ještě dokážeš? Tyto šarvátky vyburcují dotyčného kamaráda opět k výkonům, kdy se tají dech, nejenže všechny překážky hravě překoná, ale ještě ostatní provokuje (zaujatě si prohlíží světlo u stropu, když stojí na hradbě složené z lavic), a navíc jim zahraje na harmoniku na hudbu z filmu „Tenkrát na západě“, tím své vítězství dokoná….. a náš malý hrdina se také poraženým směje. Ti ho odnáší i s lavicí, jenže malý šikulka tak jako tak vždycky zvítězí (jak jinak než dokonalým akrobatickým výkonem). Znovu se můžeme těšit z bizarních útvarů tvořených z laviček, které se nám mění před očima.
Na závěr představení klukovskou hru podtrhne hra stínů na zdi, na které chlapec sedí. Zamává a zmizí divákům jako večerníček. Ovace neberou konce a za hlasitého potlesku diváků kašpárci (všichni kamarádi) skákají na trampolíně.
Skupina Loser(s) se nikdy nespokojí s ničím menším, než je dokonalý výkon a perfektní představení. Diváci se opravdu potěší z každého gesta, kroku i výrazů akrobatů. Bravo!
Eva Smolíková
Foto: LOSER(S)
TANEČNÍ MAGAZÍN
