Rozhovor s přední herečkou IVOU JANŽUROVOU

„Balet je vyšší forma umění“

 

 

Prázdninový rozhovor o cestování a tanci s Ivou Janžurovou

Cestujete ráda? Procestovala jste hodně zemí?

„Zajímaly by mě jiné země, ale mé nejoblíbenější místo jsou  jižní Čechy a krajina, kde jsem se narodila. Jinde si většinou říkám, že se mi tam vůbec nelíbí. Cestování mě  trošku vylekalo. Jsem pecivál. Mám resty v poznávání zahraničí, už se to asi nebudu snažit dohnat.“

Máte nějaké vysněné místo?

„Nemám žádné vysněné místo, ale moc se mi líbilo Norsko, to bych si zopakovala… Třeba bych i lovila ryby v Norsku.
Také Skotsko je krásná zem, byla jsem tam  s dcerou, jen tak, s  „bágly“  na zádech. Na to vzpomínám ráda.
Líbí se mi  malé země jako je třeba  Portugalsko, v Itálii mi zase vyhovuje jejich kuchyně a víno.
Atlantik se mi zdál moc hezký.
Byla jsem také dvakrát v Americe, ale pracovně, neužila jsem si to. Ta krajina mě vůbec neláká. Když pracujete  a  denně balíte kufry, je těžké si vychutnat cestování.“

Jakou formu odpočinku volíte, když už přece jen jste na zahraniční dovolené? Aktivní či pasivní?

„Ráda ležím na břichu a odpočívám.  Když přestanu mít soukromí, jsem nešťastná, jsem na to velmi citlivá. Prožívám všechno, co se děje kolem.“

Jaký máte vztah k tanci?

„Jsem „lajdák“ a nevěnuji se tomu. Má dcera byla pohybově talentovaná, chodila se  dívat na různá taneční vystoupení, tanec dost sleduje.  Vím, že krásný tanec je možné vidět v Tanečním domě na Žižkově. Choreografové jsou tam výborní a  dcera mi tanec doporučuje. Ale já to časově nestíhám.“

Který taneční styl  se vám nejvíce líbí?

„Uznávám krásy klasického baletu. Sledovala jsem filmy s Mikhailem Baryshnikovem,  tam jsem si poprvé všimla, že balet  je vyšší forma umění. Mám v mysli sestaven takový žebříček:  činohra, opera a  nejvýše je  balet. Balet je prostě na vrcholu. Činohra se snaží přiblížit kvalitě, posunuje se do vyšších pater, ale u baletu je to předurčeno. Balet nelze napodobit. Tanec je prostě krásný.“

Těšily Vás herecké role, kde bylo třeba tančit?

„Ano, také jsem pracovala  s choreografy. V pohádkách jsme měli pohybového poradce. Choreografka mi tehdy chtěla ukazovat kroky, ale nakonec řekla, že si to zatančím sama nejlépe.“

Sledujete Stardance?

„Na Stardance jsem se dívala, poslouchám posudky poroty,  přemýšlím si o nich, zda souhlasím nebo ne, většinou souhlasím. Je zajímavé sledovat Stardance. Na škole jsem tanec zvládala,  v duchu si představuji sebe na místě svých kolegů, jak bych to asi zvládla tam.“

Jste báječná herečka. Dokážete vysvětlit, v čem tkví  Vaše umění?

…(úsměv)“Můj muž kdysi řekl větu: Já mám takovou představu, že se to bojím vyslovit nahlas…
Asi mám dar i rozumově pochopit a vylíčit postavu. To vás donutí  k exhibici. A nikdo Vám  s tím nemůže pomoct.“

Stává se Vám, že Vás zastavují lidé na ulici a pochválí?

„Nedávno mě zastavili v Brně se slovy, že mě mají rádi. Opravdu mě to hřeje.“

janzurova-iva-cb

Foto: Národní divadlo

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

Hrátky s Janem Onderem

Jan Onder je opět v „jednom kole.“
Vystupuje na ČT Déčko a vede taneční kurzy po ČR. Neváhejte a zavítejte do některého z jeho kurzů

 

 

Populární tanečník Jan Onder v této době pořádá  kurzy tance a také  pravidelně  vystupuje v dětském pořadu na ČT Déčko, Taneční hrátky s Honzou Onderem.

 Jan Onder pořádá pravidelně a intenzivně také  kurzy pro mládež a dospělé již od
 roku 2008 v Ostrově, Sokolově, Mostě a Karlových Varech. Několik
 tanečních seminářů navíc vede i v Praze.

Ženami oblíbený je například pražský kurz Latin Bodyforming. Cílem  tohoto kurzu je vyhovět všem ženám, které touží tančit a nemají  tanečního partnera.Nejen, že se dámy nejrůznějšího věku tanečně vyřádí, ale také se naučí  mnoho atraktivních tanečních kroků a variací do tanců Salsa, Cha-cha,  Rumba, Samba, Flamenco a Jive.

 Tanec je fyzická činnost, která  rozvíjí celé tělo a všechny svalové partie, proto je latina pro ženy  velmi vhodná. Latina je romantická, oduševnělá a provokativní..vyzkoušet ji můžete s Janem Onderem v Tančírně http://www.tancirna.org/

Jan_Onder_-_Stardance

Charismatický tanečník Jan Onder říká:

„Snažím se vytvářet interaktivní, inspirující prostředí.

při tom všem se naučíte kromě tanečních kroků i lépe pracovat se svým
 tělem, vnímat rytmus a nenápadně si osvojíte základy společenského
 chování.“
„Začít tančit se dá kdykoliv“, říká zkušený tanečník

Jan_Onder,_Lucie_Hunčárová

Zeptali jsme se Honzy:
 
Taneční magazín:
Myslíte, že  pořad „Taneční hrátky“ znamená pro děti motivaci,  snaží se děti v televizi tančit lépe  než v běžných hodinách?

„Záleží to na každém dítěti. Pro někoho je to obrovská motivace, některé děti to možná tak vážně neberou. Je ale velký zájem o účinkování v televizním pořadu, skupinky dětí střídáme, obvykle se deset dětí  podílí na jednom dílu pořadu. Naučí se mou choreografii, trošku v pořadu improvizuji.  Je to pro ně hra, legrace, když se smějí, smějí se doopravdy, není to strojené.“

TM: Zdalipak jste mezi dětmi objevil nějaký talent, řekněme malého Honzu Onderu 2?

„Ano, už několikrát. Jeden  chlapec byl i talentovanější než já, stal se Mistrem ČR v kategorii junior. Obvykle ale děti nevydrží dlouho. Začnou sice v pěti letech, ale v patnácti už končí.  Jen naprosté výjimky pokračují dál.

Ale „vytrénoval jsem i další Ondery“. Někdy skončili i proto, že neměli potřebné vlastnosti. Někdo je například urážlivý, nebo má příliš silné ego atd. Pro tanečníka je důležitý nejen talent a trénink, ale i mentální příprava, musí mít i určité morální vlastnosti a chování.

Jan_Onder

TM: Pokud byste viděl mimořádný talent, jakým způsobem by malý tanečník v ČR měl na sobě pracovat? Co mají rodiče pro svou ratolest udělat?

„Určitě dítě musí začít chodit do nějakého kurzu a nejprve je třeba zjistit, zda ho to vůbec baví. Rodič by měl odhadnout, co dítě baví, protože talent se hned nerozpozná. Kdybych byl na místě rodiče já,  dobře bych si zjistil, jaké má škola výsledky, kdo trénuje, jak často atd.

Talentovaní žáci musí pracovat lépe než ostatní, ale bývají líní. Všechno jim jde, tréninky „flákají“ jak se dá, nemají žádnou disciplínu. Zkrátka talent tvoří jen deset procent úspěchu. Talent a dříč, to je ta správná kombinace.“

 

Děkujeme

Taneční magazín

Tanec je prostě „trhák“

Který muzikál je nejoblíbenějším muzikálem všech dob?

 

 

 

Muzikály a  muzikálové filmy jednoznačně vedou v žebříčku popularity u mladých lidí. Bůhví proč jsou producenti tolik skeptičtí. Muzikály Pomáda a Mama Mia trhaly rekordy.

685

739660_import-olivia-newton-john-se-proslavila-po-boku-johna-travolty-ve-filmu-pomada

 

Mia1Wide

Právě tak Muzikál ze střední 2.  Jako obvykle, producenti zpočátku nejevili žádné nadšení nad tanečním křepčením středoškoláků. Nestačili se však divit. Tento muzikál shlédlo v televizi více než 35 milionů diváků, muzikál rozdrtil příčky soundtracků, koncertů, divadelních a ledních show, knih a videoher. Příběh dvou mladých lidí, kteří v sobě objeví herecký a pěvecký talent, je jeden z nejúspěšnějších marketingových projektů, který se v posledních letech odehrál v Americe. Soundtrack „Muzikálu ze střední 2“ si přehrávalo kolem pěti milionu fanoušků (stal se nejprodávanějším soundtrackem všech dob). Hlavní protagonisté neměli nic zadarmo. Podařilo se jim porazit šest set uchazečů o roli, dva týdny intenzivně dřeli v taneční škole a Zac Efron navíc  každý den tři hodiny trénoval basket.

high-school-musical-31

High-School-Musical-007

high_school_musical_image_screenshot__4___small_

Velmi oblíbené jsou také pořady typu Stardance, pěvecké a taneční reality show hledající nejlepší talenty.

Škoda, že i přes tento enormní zájem o tanec, se toto umění nikdy finančně  nedostalo ani na úroveň sportu, ani na úroveň uznávaného umění.

 

Taneční magazín

 

 

Náš rozhovor s herečkou PAVLOU VITÁZKOVOU

„Herectví čerpám z tance“

1. Diváci Vás znají ze seriálu „Cesty domů“. Vaše hrdinka ale umírá. Je Vám to líto?
Prožíváte příběh s postavou?

„Mrzí mě to, že odcházím ze seriálu a nemohu se vídat s kolegy. S některými z nich jsme jezdívali do Řecka, scházeli jsme se, ale líto jsou mi jiné věci. 

Nemrzí mě smrt mé postavy, to si při herecké profesi nemůžu ani dovolit, umírám v divadle třeba každý večer..“

Rozumím, ale jednou jsem slyšela hovořit modelku, která se rozbrečela, když viděla sebe umírat na filmovém plátně… Tedy i tak je možné brát herectví.

2. Co Vám dokáže být líto?

„Těžko se srovnávám s tím, co nemůžu ovlivnit a dotýká se mě to. Třeba zdravotní záležitosti. Nebo také, když tvrdě pracuji, opravdu se dřu a po půl roce zjistím, že to bylo zbytečné. Smířím se s tím, že ne vše je v mé moci, ale to je mi líto. 

Pracovní věci a rozchody mě netrápí, život se bude ubírat jiným směrem, někdy je to i fajn, jsou to výzvy, ráda se s tím poperu.“

3

3. Na čem pracujete teď?

„Na dceři Barborce (narodila se v prosinci 2013). Některé novinářky mi říkaly: „Těžko Vám věříme, že dítě bylo chtěné, když máte takhle rozjetou kariéru!“ Ale kdybych si to dítě nepřála, tak bych je neměla. Věřila jsem, že dítě přijde, kdy bude chtít, je opravdu moc chtěné.“

4. Jaká budete matka? Ambiciozní nebo necháte dítě žít jeho vlastní život?

„Já budu taková matka, jaká bude dcera. Nebudu ji do ničeho nutit. Pokud ona bude lenoch, budu se jí snažit ukázat cestu, ale nejsem ambiciozni, ani na sebe, ani na našeho psa. Když bude dcera spokojená v lese, bude to fajn, když bude chtít umět 6 jazyků, tak ji nechám studovat.“ 

Foto_jef_Kratochvil._(24)

5. Někdy ale děti bojují s rodiči a dělají naschvály. Co kdyby chtěla Vaše dcera jen sedět u televize?

„Ještě bych jí k tomu dala chipsy. Když děti nemají komu vzdorovat, nedělají to.“

6. Byla to mezi Vámi a partnerem „láska na první pohled“?

„Jsme spolu osm let, můj partner je výborný, oceňuji jeho kvality. Já se zamilovávám pořád, když vidím nějakého šikovného kuchaře, tak ho hned miluji…., ale manželovi to klidně řeknu. Možná to byla láska na první pohled z mé strany, ano, z jeho strany ne. Teď už je to jedno.“ 

7. Myslíte, že Vám vztah vydrží ? Herecké povolání nese rychlé rozchody…

„Já nevím, netroufám si vůbec nic říct, někdy jsem si něco myslela a bylo to úplně jinak. Stačí, když oba budeme chtít, když jeden nebude chtít, pak je fajn, že to nevydrží. Nechci, aby některý z nás zůstával ze zvyku, zodpovědnosti nebo soucitu. To je takové podceňování partnera. Snad budeme upřímní, snad si dokážeme říct pravdu do očí, kdyby jeden z nás už necítil touhu ve vztahu zůstat.“

bez názvu

8. Vy jste také byla zmiňována v tisku v souvislosti se změnou barvy vlasů. Souhlasíte s tím, že blondýny jsou průraznější ve společnosti než brunety? Nebyla tato změna vlasů u vás třeba spojená s tím, že chcete teď žít rodinný život?

„Nevěřím tomu. Je to sprosté podléhání trendům. Znám holky, které jsou takové dračice a jsou tmavovlasé…, to určitě není tak. U mě to byla jen záchrana vlasů, které byly barvené.“

2

9. Nemáte někdy pocit, že už je hloupé, jak společnost nahlíží na blondýny? Všeobecně se tvrdí, že blondýny jsou hloupé, bezduché, nevhodné pro vztah, atd.?

„Já jsem se s tím snad tolik nesetkávala, ale ke škatulkování mám také náběh. To asi všichni lidé. Třeba, když vidím někoho, kdo přibyl na váze, říkám si: „Jejda, ten to vzdal, nehledí na sebe!“ Ale pak zjistím, že je nemocný….

Když vidím ženu, třeba kolem 40-ti let, krásnou, peroxidové vlasy, uměle nafouklé velké rty a dlouhatánské umělé nehty, je z toho patrná zoufalá touha zaujmout, tak si říkám“: „Ta asi nechodí do lesa a nehrabe se v hlíně“…. Myslím, že jde o tu míru, nic se nemá přehánět. Ale třeba je jen nešťastná, třeba si jen nevěří, třeba chce být krásnější pro svého manžela, který ji opouští a ona ho potřebuje. Třeba i já mám nějaký předsudek vůči blondýnám, to připouším.

A stejné je to i s muži. Pokud jsou převonění, dokonalá manikůra, tak si také říkám: „Ty jsi nešťastný, něco si dokazuješ“… a možná i on jen bojuje o svou partnerku.

Také nevím, jak dopadnu já, třeba si taky začnu píchat botox do rtů, naše společnost nás k tomu nutí. Člověk v 50-ti letech nedostane práci, když není pěstěný. „ Mladí a krásní vpřed!“, to je heslo naší doby a doba nás všechny tlačí k tomuto chování.“

10. Jaký máte vztah např. k standardním tancům? Líbí se Vám?

„Začala jsem tančit ve 13-ti letech, právě společenské tance a nebyla to pro mě dobrá volba. Bavila mě moderna a jazz, to jsou jiné filozofie. Filozofie společenských tanců je pokřivená – tuna gelu, samoopalovací krém a make-up, slyšíte slova: „zajeď si rukama mezi nohy, ať to svádí!“ Už před 13-ti lety byly tyto pokřivenosti ve společ. tancích, natož dnes.

Společenské tance představují šílenou dřinu, se společenským tancem se nedá začít pozdě, to je ovšem také pravda.

Jazz fungoval jinak. My jsme přišli na jazz v teplácích, bylo nám řečeno: „Nejmenší pohyb je pocit, nesnaž se být pěkná, nekoukej se na sebe do zrcadla! V sále byly zatažené závěsy, to byly dvě diametrálně odlišné cesty.

Kluby podporují malé čtyřleté sexy holky, ale ty ještě nemají vědět některé věci, bere jim to dětství. Když vidím namalované malé holčičky, říkám si, že to jejich matky nezvládly, své ambice promítají do svých dětí, je to hrozně smutné.

Chtěla bych, aby se dcera věnovala tanci, to ano, ale ne těmto „lesklým“ tancům.

K těmto tancům dceru určitě nepovedu… I výška ji asi bude určovat k něčemu jinému. Pro balet, pro společenské tance i pro latinu je mých 176 cm bez podpatků moc. To není hezké. V latině je všechno založeno na dynamice a mrštnosti, velká osoba nikdy nebude tak rychlá a mrštná jako malá. Obrovští svalnatí chlapi tyto tance nedělají, ne latinu.

Na standardní tance výška možná nevadí, působí to elegantně, vysoký člověk působí při tanci i impozantně a také tam není taková rychlost.

Herectví čerpám z tance, z tohoto mého období od 13-ti let, z toho, co jsem se naučila do 18-ti let, později už jsem byla v divadle. Tanec je absolutní základ všeho.“

Foto_jef_Kratochvil._(16)

11. Líbí se Vám pořad Stardance?

„Stardance miluji, na tento pořad se dívá spousta lidí, je to noblesní. Když tanečníci předvádí svůdný tanec, je to hezké, protože ho tančí dospělí lidé, ne děti. U starších lidí to beru, je to i zajímavé. Nechtěla jsem dělat standard ve 13-ti letech, teď mi to připadá krásné a elegantní.“

12. Šla byste soutěžit do Stardance?

„Do Stardance bych šla moc ráda, kdyby mi to bylo nabídnuto, to se mi strašně líbí. Mám v sobě lásku k tanci, ale nejsem moc šikovná. Viděla jsem vždy všechny díly Stardance, lidi takový pořad kultivuje. Není to úplně vrcholová forma tance, je to lidské a krásné.“

12. Líbí se Vám i vrcholová forma tance nebo spíše ten „lidský“ tanec?

„Miluji velká světová vystoupení, miluji Tanec Praha, Tanec Brno, bratry Bubeníčky. Jejich tanec je ta nejčistší forma tance, bez chyb. Miluji modernu, jazz. Nechci to sama dělat, ale obdivuji to.

V muzikálech vidím chyby, i v činohrách jsou chyby, tady je to nejčístší. Tito lidé něco dokázali, jsou „na špici“. Ráda čtu rozhovory se slavnými tanečníky, třeba s naší českou baletkou žijící v Británii. Ona sama říká, že už by to nechtěla znovu dělat, snášet takovou bolest. Já sama bych něco takového nedokázala, ale ráda se na tyto lidi dívám, obdivuji je. Je jen omezená skupina lidí, kteří umí tento vrcholový tanec.“

Foto__jef_Kratochvil._(8)

13. Měl by tedy rodič podpořit své dítě, které se vydá touto cestou nekonečné dřiny a pokusí se dosáhnout špičkové úrovně v tanci?

„Někdy se narodí dítě, které je přesně pro toto předurčené, např. být první v baletu. A jiná cesta nevede. . .“

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková