Od 16. do 25. října proběhl ve třech specializovaných kinech v Praze, ale také v Brně a Jihlavě česko-německo-rakousko-švýcarský filmový festival DAS FŰLMFEST (FilmFest).
TANEČNÍ MAGAZÍN zaujaly mnohé filmy, ale návštěva některých by našim redaktorům kolidovala s jinými kulturními akcemi. Inu, festival koncentrovaný na tak malý časový prostor je prostě náročný…
Před každým promítaným filmem nám remasterovaná hraná znělka z roku 2010 připomněla dobu před třiceti lety. To když Prahu zaplavily východoněmecké Trabanty a jejich osazenstva se hromadně uchýlila do azylu zastupitelského úřadu tehdejší NSR.
Věnujme se teď několika filmům konkrétněji. Abychom žádný neupřednostňovali, zvolíme abecední pořadí, podle českých distribučních názvů.
Film „Běžec“ je drsným příběhem Jonase Widmera. Ten je jedním z nejlepších švýcarských dálkových přespolních běžců. Účastní se specifických běhů v terénu ve vojenské uniformě i obuvi a s funkční puškou. Jeho velkým snem je však absolvovat klasický olympijský maraton. I přes náročné dětství se zdá, že si nalezl vlastní životní cestu – vedle sportování pracuje jako kuchař. Všichni si ho váží za jeho ochotu a brzy se má se svojí přítelkyní Simone stěhovat do společného bytu. Během domácího závodu se mu však nepodaří obhájit titul. Stále častěji ho začínají dohánět vzpomínky na zesnulého bratra. Se svým vnitřním utrpením se nedokáže nikomu svěřit a ve stále rostoucím zoufalství začíná žít dvojí život. Stává se agresorem. Ironií filmu je, že Jonasův sportovní oddíl má stejnou zkratku jako bývalá československá tajná policie – STB.
Animovaný film „Fany a pes“ režisérů Ralfa Kukuly a Matthiase Bruhna přiblížil s kouzelnou dětskou naivitou i upřímností právě události před rokem 1989. Dnešní nejmladší již doby, kdy se muselo „dobrovolně-povinně“ slavit 7. listopad, anebo chodit do školy v pionýrském kroji, berou jako nějakou prehistorii. I proto je dobře, že jim je zde naservírována vtipnou formou. Nesmíme opomenout, že producentsky se na filmu podílel nejen Martin Vadas, ale i další členové českého štábu.
Švýcarsko-německý film s atraktivním titulem „Vagina“ byl hlubší sondou do života vybraných žen z různých společenských zřízení. Režisérka Barbara Millerová v něm porovnávala život ortodoxní Židovky, Somálky, Němky, Japonky i Američanky. Ženy se důkladně intimně svěřují se svými sexuálními i partnerskými problémy. Společným rysem všech je jejich postavení k zažitému ortodoxnímu stylu života, jenž jim vnucuje jejich náboženství, respektive tamní zažitá kultura. Záměrně si režisérka vybrala představitelky, které se jejich „kulturním“ stereotypům postavily. Tento film byl sdělně nesmírně silný, pouze utrpěl jistou režijní schematičností. Konkrétně třeba tím, že příběhy žen se v něm střídaly vždy v přesném, naprosto stejném, pořadí.
Milovníci německých indiánek si nemohli nechat uniknout trojici „vinetouovek“ – „Vinetou“, „Vinetou – rudý gentleman“ a „Stopa vede ke Stříbrnému jezeru“ s nezapomenutelným Pierem Bricem v roli apačského náčelníka. Druhého představitele neohrožených indiánů – jihoslovanského herce Gojko Mitiče uvedl legendární titul „Synové Velké medvědice“. I v tom je navždy vyryta československá stopa v podání herců Jiřího Vršťaly, Milana Jablonského, Jozefa Adamoviče, Jozefa Majerčíka a Martina Ťapáka.
Starší film „Životy těch druhých“ je výrazným apelem na minulost. Vynikající, již zesnulý, herec Ulrich Mühe zde exceluje v roli příslušníka tajné policie STASI, který se vzepře režimu. Populární představitel soudního lékaře a patologa dr. Roberta Koolmara z (u nás mnohokrát reprízovaného) televizního seriálu „Poslední svědek“, zde zahrál jednu ze svých životních rolí. Není bez zajímavosti, že tento východoněmecký herec byl jedním z organizátorů velkých politických protestů v roce 1989. Skladatelem hudby tohoto filmu je český rodák z Mostu a syn význačného malíře Štěpán Moucha.
Tolik tedy malé ohlédnutí za krátkým, leč mnoha zajímavými filmy nabitým festivalem.
Foto a video: DAS FŰLMFEST
Michal Stein
TANEČNÍ MAGAZÍN
