Y / why v pražské La FabriceY / why v pražské La Fabrice

420PEOPLE uvedou novou taneční inscenaci

Soubor současného moderního tance 420PEOPLE uvede ve dnech 9. a 10. září premiéru inscenace Y / why v prostorách pražské La Fabriky v Holešovicích. Tímto tanečním dílem uzavírá choreograf Václav Kuneš pomyslný triptych, jehož součástí jsou dvě předchozí inscenace s názvy EVER a WHERE. Tyto tři inscenace na sebe, nejen časově, navazují a vytváří komplexní dílo EVER Y WHERE. Vstupenky na obě premiérová uvedení jsou k dostání na webu La Fabriky.

„Proč hledat smysl věcí taneční inscenací? Proč ne.“

„Otázka ‘proč’ je možná naše první otázka. A může být i ta poslední. Mezi „první a poslední“ ji ale používáme prakticky denně. Někdy z opravdové zvídavosti, někdy z absolutního nechápání (některých) jedinců, společnosti nebo světa kolem nás. A právě ta dynamika vztahu jedinec versus skupina je mojí inspirací pro mnoho tanečních kreací a gagů, ale také pro výlet do nejhlubších zákoutí lidské duše,” říká choreograf a umělecký ředitel souboru 420PEOPLE Václav Kuneš.

Ústředním motivem celého triptychu je pohyb. Pohyb, který je zasazen do času, prostoru a určitého kontextu či společenství lidí. Společná struktura naznačuje návrat k základnímu, formálnímu a exponovanému pohybu a jeho transformaci. Současný tanec propojuje tři choreografie do jemné mozaiky rovnováhy mezi prázdnými prostory, tichem a pauzami, a tělem, hudbou a pohybem. V inscenaci Y / why se pohyb formuje v realitě, která je cynická, vtipná, ale i násilná a rozbitá více než kdy jindy.

EVER je čas.

„O momentech, které jsou pomíjivé a věčné zároveň.“

WHERE je prostor.

„O cestě sám k sobě, tedy někam.“

Y / why je smysl.

„O vtipné, cynické, ale i rozbité realitě.“

V čisté, jednoduché, ale monumentální scénografii Hynka Dřízhala se jeviště promění v prostor nekonečného portálu pro pětici tanečníků a tanečnic, kteří se v něm pohybují v rámci svého autonomního, nezávislého pole, jehož meze tvoří vzájemná hranice pohybového jazyka. Přesto spolu komunikují a vytvářejí prostor pro potřebnou fyzickou, nikdy nekončící, svobodu, která začíná zdánlivě jednoduše. Předvídatelná ale není. Neustále se proměňuje. Skrze pocit něhy, katarze, smíchu, ale i destrukce. Nikdy totiž neskončí – je to “ona svoboda”…

choreografii Václava Kuneše se představí tanečníci a tanečnice Veronika Tököly, Eliška Jirsová, Eliška Hulínská, Filip Staněk, Michal Toman. Pod hudební složkou inscenace je podepsaný český hudebník, producent a DJ Exhausted Modern. Exhausted Modern aka Oblaka (vlastním jménem Ladislav Zensor) se řadí ke generaci, která významně formuje nejen tuzemskou elektronickou scénu – ať už svou vlastní hudbou, DJ mixy nebo třeba skrze label Endless Illusion. Jeho již druhá spolupráce se souborem 420PEOPLE propojuje současný tanec a techno s industriálním zvukem v elektrizující hodinový opus.

Tvůrčí tým

Choreografie: Václav Kuneš

Tanečníci a tanečnice: Veronika Tököly, Eliška Jirsová, Eliška Hulínská, Filip Staněk, Michal Toman

Hudba: Exhausted Modern

Dramaturgie: Lucie Němečková

Scénografie: Hynek Dřízhal

Lightdesign: Karlos Šimek

Design kostýmů: Olo Křížová

Výroba kostýmů: Jana Štajner

Rigging: Jan Kohout

Produkce: Anna Borovská

Koprodukce: Divadlo La Fabrika

Premiéra: 9. a 10. září 2024, La Fabrika (Praha-Holešovice)

Vstupenky: https://bit.ly/premiere_Y_why

Projekt a aktivity souboru 420PEOPLE jsou v roce 2024 podporovány grantem Hlavního města Prahy, grantem Ministerstva kultury ČR, Městské části Praha 1, Městské části Praha 7 & Art District Praha 7 (MČ Praha 7 slavní v letošním roce 140 let) a Státního fondu kultury ČR. Tvorba souboru je také podpořena donátorem Václavem Dejčmarem. Děkujeme všem partnerům za laskavou podporu. Ve spolupráci s divadlem La Fabrika a Studiem Maiselovka.

Foto: Pavel Ovsík

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Y / why

Premiéra nové inscenace 420PEOPLE

Taneční soubor současného tance 420PEOPLE představuje nejnovější inscenaci v choreografii Václava Kuneše. Y / why uzavírá pomyslný triptych složený ze tří choreografií, které na sebe vzájemně (nejen časově) navazují. EVER Y WHERE, společná mozaika jejich názvů tak tvoří jednoduchou strukturu propojujícího prvku, a tím je základní princip – pohyb.

EVER je čas aneb „O momentech, které jsou pomíjivé a věčné zároveň.“
WHERE je prostor aneb „O cestě sám k sobě, tedy někam.“
Y / why je smysl aneb „O vtipné, cynické, ale i rozbité realitě.“

Otázka ‘proč’ je možná naše první otázka. A může být i ta poslední. Mezi „první a poslední“ ji ale používáme denně. Někdy z opravdové zvídavosti, někdy z absolutního nechápání (některých) jedinců, společnosti a světa kolem nás. Dynamika vztahů jedince a skupiny je nám inspirací pro mnoho tanečních kreací a gagů, ale také pro výlet do nejhlubších zákoutí našich duší.

Tvůrčí tým
Choreografie: Václav Kuneš
Tanečníci: Veronika Tököly, Eliška Jirsová, Eliška Hulínská, Filip Staněk, Michal Toman, (Eduard Adam Orszulik)
Hudba: Exhausted Modern
Dramaturgie: Lucie Němečková
Scénografie: Hynek Dřízhal
Lightdesign: Karlos Šimek
Kostýmy: Olo Křížová
Koprodukce: Divadlo La Fabrika
Trvání: 60min
Více na www.420people.org 

Michaela Sikorová 
pro Taneční magazín

HeArt of Noise

420PEOPLE uvádí v Divadle Archa premiéru nové taneční inscenace

„Často to není hluk, co nás rozptyluje, ale vše ostatní odvádí naši pozornost od vnímání toho pravého zvuku, zvuku života.“

Taneční soubor současného tance 420PEOPLE letošní sezónu oslaví patnáct let na scéně. Kromě průřezu toho nejlepšího ze své tvorby si pro diváky připravil i úplnou novinku. Taneční show s názvem HeArt of Noise v choreografii Sylvy Šafkové uvede 21. a 22. září jako poslední premiéru na prknech končícího Divadla Archa. Scénografie a kostýmů se ujal Marek Cpin, který jeviště divadla proměnil ve vodní hladinu. Inscenace inspirovaná různými druhy hluků a zvuků ideově navazuje na manifest futuristů „Art of Noise“. Přijďte objevovat nové možnosti zvukového prožitku v interakci špičkových tanečníků s hudebníkem Tomášem Reindlem. Naživo uslyšíte také ikonický nástroj futuristů intonarumori.

Divadlo Archa má před sebou poslední sezónu ve své původní podobě, soubor 420PEOPLE slaví zase 15 let své existence. Symbolicky se tak kloubí loučení i zrod nového v premiérové taneční inscenaci HeArt of Noise.

Inspirací pro vytvoření této taneční show, jak popisuje choreografka Sylva Šafková, byly hluky a zvuky kolem nás: „Inspirací k pohybu je pro mě hudba a hluk, zvuk. Hluk však představujeme v jakémsi lepším světle, ne jako něco nutně rušivého, ale naopak kreativního a tvořivého. Může působit v kontrastu s libou melodií hudby, ale má mnoho rovin a stránek, díky kterým utváří naši žitou realitu.“

Představení ideově navazuje na manifest futuristů „Art of Noise“ sepsaný Luigim Russolem v roce 1913, který v hluku viděl nové možnosti zvukového prožitku – ten není svázaný omezeným rejstříkem zvuků tradičních hudebních nástrojů. Ke spolupráci na tomto projektu přizvala Sylva Šafková hudebníka Tomáše Reindla a jeho hudební projekt OMNION, který za pomocí nahrávek různých zvuků jako je rachot skla, údery do vodní hladiny, tlukot srdce i živé produkce tvoří svoji verzi scénického komponovaného hluku. Na jevišti se objeví i zazní futuristický nástroj intonarumori, na který během představení zahrají i sami tanečníci.

Ve scénografii Marka Cpina se část jeviště Divadla Archa promění ve vodní hladinu. Odrazem pohybu v rezonanci se zvuky jsou také kostýmy pěti účinkujících tanečníků, v některých momentech připomínající kapky vody. Symbol vody je propojujícím prvkem, který se line celým představením, stejně jako tlukot srdce určující rytmus pohybu života mezi ostatními hluky. Přijďte si s 420PEOPLE užít novodobý pohled na futurismus v pohybu, hudbě i scénografii.

Premiéra taneční inscenace HeArt of Noise se uskuteční ve dnech 21. a 22. září 2023 v Divadle Archa. Vstupenky jsou již nyní v prodeji na www.420people.org.

Informace k představení

Choreografie: Sylva Šafková

Text: Jiří Šafka

Účinkující: Francesca Amante, Florian Garcia, Simona Machovičová, Filip Staněk, Michal Toman & Tomáš Reindl (OMNION)

Hudba: Tomáš Reindl

Voiceover: využití AI

Scénografie, kostýmy: Marek Cpin

Světelný design: Martin Špetlík

Produkce: Anna Borovská, Aneta Jochim, Marta Lajnerová

Foto: Pavel Hejný

Grafický design: Mikuláš Macháček

Video: Tomáš Vlček

 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečníkem 420people a pedagogem Filipem Staňkem

„Tančit myšlením a myslet tancem, čeho víc lze dosáhnout?“

Filip Staněk

 „Tanec je tím, co mě drží v sladkém zajetí,“ přiznává tanečník Filip Staněk, člen 420people, který se realizuje také jako pedagog, vede taneční lekce a vyvinul vlastní pohybovou metodu Smart Body, jejímž cílem je být univerzální tréninkovou metodou, pro veřejnost i pro profesionály. 

Od mala jste se hodně věnoval sportu, ke kterému Vás vedli rodiče a zkusil jste jak tenis, tak dokonce i horolezectví. Jak jste se dostal k tanci?

„Jsem ze sportovně založené rodiny. Hodně jsme lyžovali a, jak zmiňujete, vyzkoušel jsem si mnoho sportů. Vždy mě to ale táhlo k tanci, k umění obecně, mám pocit, že odjakživa. První, co si vybavuji, je obdiv k Michaelu Jacksonovi, kterého jsem v dětství napodoboval. Pak přišly taneční kroužky a nakonec – nebo vlastně na začátek – konzervatoř. Studium tance a baletu bylo to, co jsem hledal, po čem jsem toužil. A nemýlil jsem se, tanec mi poskytl šťastné mládí.“

Na ostravské Janáčkově konzervatoři jste studoval jak klasický tanec, tak později i herectví, také loutkoherectví a o prázdninách step. Uvažoval jste o herecké profesi? Co Vás přivedlo ke stepu?

„Vystudoval jsem tanec a herectví, součástí toho druhého byl i předmět loutkoherectví, který mě velmi bavil. Když mi bylo asi třináct, starší spolužáci chodili na hodiny stepu, kam jsem ale ještě neměl přístup. Jednou jsem se tam šel podívat a zeptal jsem se učitele, jestli bych nemohl chodit. Souhlasil, a tak jsem se začal učit stepu. Po několik let jsem se mu věnoval docela intenzivně. V létě jsem pak pravidelně jezdil na různé taneční školy, workshopy, baletní i stepové. Herectví jsem si ve škole přibral po čtyřech letech (taneční studium je osmileté, herecké čtyřleté). Respektive, chtěl jsem přejít z tance k herectví a trochu tajně udělal talentové zkoušky. Jenže se to rozkřiklo a z tanečního mě nechtěli jako kluka pustit. Nakonec vymysleli, že bych mohl studovat obojí. Byl jsem takový první pokusný králík, nikdo přede mnou to nikdy nezkusil. Bylo to náročné, jakmile jsem se v tom ale naučil chodit, šlo to. Když jsem byl vyčerpaný, řekl jsem na tanečním, že mám herectví, na hereckém, že mám tanec, a šel jsem do hospody. O herecké profesi jsem nikdy vážně neuvažoval, nemám pro ni vlohy ani zápal, tanec je tím, co mě drží v sladkém zajetí.“

Po škole jste nastoupil do baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (Sněhurka a sedm trpaslíků, Giselle, Mrazík), kde jste byl pět let. Pak jste na dva roky odjel do Monaka, kde jste působil jako instruktor tance a fitness. Pak jste se do Čech vrátil a od roku 2017 jste tanečníkem v 420people (The Watcher, Máj, INspiraCE, Ever). V jednom rozhovoru jste řekl, že tím, že tančíte v této company, jste si splnil sen. A co role, splnil jste si své taneční sny? 

„Ano i ne. V divadle v Ostravě jsem měl skvělé příležitosti i role. Ale po zranění páteře jsem si uvědomil, že v klasickém baletu nikdy nebudu světovou hvězdou a s ničím menším jsem se nemohl spokojit. Taky mi došlo, že současný tanec je tím, k čemu celý život tíhnu a co mi i lépe jde. Napnul jsem všechny síly, abych se dostal do nějakého zahraničního souboru; mým snem bylo vždycky tančit v zahraničí. Absolvoval jsem desítky konkurzů, nikdy to však nevyšlo. Když jsem nakonec sebral odvahu zkusit to na volné noze a nastoupil do 420people, byl to splněný sen. 420people mi splnilo všechny touhy, o nichž jsem v taneční kariéře mohl snít: spolupráci se Sidi Larbi Cherkaouim, cesty do zahraničí – do Japonska, prvotřídní kolegy, od nichž jsem se mohl učit a sdílet s nimi jeviště. A taky velkou tvůrčí svobodu, která mi chyběla. Až ona pro mě znamenala výrazný umělecký rozvoj a nalezení vlastního výrazu. Abych pravdu řekl, někdy se mi ale po velkém divadle a jevišti, bouřlivém potlesku po náročné klasické variaci zasteskne.“

Čím je pro Vás tanec dnes? Je Vám bližší klasický nebo současný tanec?

„Převážně obživou a radostí. Myslím, že tanec má ohromný potenciál, přesto je umělecky i společensky opomíjen. Jsem přesvědčen, že tanec může nabídnout něco, co nedovede žádný jiný druh umění ani aktivity. Jak pasivnímu divákovi, tak aktivnímu adeptovi. Na jednu stranu je magický, vzrušující, nenahraditelný, na druhou ale vysoce náročný, k jeho ocenění je potřeba dlouhá léta tříbit vkus, zcitlivět vnímání. Možná i proto je opomíjen; lidé chtějí věci rychle, snadno a navíc takové, které přinášejí kvantifikovatelný, viditelný užitek. Bližší je mi určitě současný tanec.“

Během Vaší rekonvalescence, když jste nemohl ze zdravotních důvodů tančit, jste začal psát povídky, nejdříve jen na své webové stránky Povídky z pod fousu a psaní Vás velice bavilo a v roce 2020 Vám vyšla prvotina Křehká struna. Připravujete další knížku?

„Ano, literatura je mou láskou. Od dětství stále něco sepisuji, deníky, příběhy, komiksy. Jsem neukojitelný čtenář. Když jsem byl zraněný, dva roky bez pořádné práce, potřeboval jsem umělecký přetlak nějak ventilovat, zkusil jsem se psaní věnovat vážněji. V průběhu let vzniklo několik povídek, z nichž většina vyšla v knížce Křehká struna. Psaní beru docela vážně a je to něco, čemu bych se rád věnoval. Kromě kratších textů, které píšu pro různá internetová média, mám v plánu i něco většího. Bude ale potřeba si ještě trochu počkat.“

Kromě tance a psaní se realizujete jako pedagog. Pořádáte workshopy a vyvinul jste vlastní pohybovou metodu Smart Body, která nás učí vnímavosti k vlastnímu tělu i k okolí. Cílem je najít radost a svobodu v pohybovém projevu. Co Vás přimělo k tomu, vytvořit právě tuto pohybovou metodu „chytrého těla“? Jaký je o Vaše pohybově-taneční kurzy zájem?

„S učením tance jsem začal hned po škole, vedl jsem kurzy pro veřejnost v Ostravě, nyní mám své taneční lekce v Praze. Začínal jsem kopírováním mých tanečních vzorů a postupem času se vykrystalizoval jak taneční styl, tak pedagogická metoda. Citlivou a autokorektivní zkušeností. Obojí je sepnuto mým pohledem na pohyb a tanec obecně. Toto sepnutí, jakýsi filosofický náhled tance, pohybový slovník a zároveň metodu, jsem nazval smart body. Jednak abych se od ostatních kurzů odlišil, jednak abych sám sebe přinutil principy, kterým věřím, formulovat a dále rozvíjet. Smart body nevzniklo ze dne na den, ale spíš postupným vývojem. Co se mi líbilo a fungovalo, ze všech tanečních i mimo tanečních systémů, s nimiž jsem přišel do styku, jsem ukradl, co se mi nelíbilo, jsem vyhodil, co mi chybělo, jsem přidal. Smart body je otevřený, stále se měnící koncept, který si klade za cíl být univerzální tréninkovou metodou, jak pro veřejnost, tak pro profesionály. Mechanismy a techniky, které používá, mají pak doufám přesah i do běžného života.

O kurzy je docela zájem, zejména pak o intenzivní workshopy. Ne všichni ale u pravidelného tréninku vydrží, přece jen nejde „jen“ o bezmyšlenkovité tancování, smart body klade na tanečníky vyšší nároky. Kdo vytrvá, je – věřím – náležitě odměněn.“

A co choreografie, neláká Vás?

„Ne.“

Dočetla jsem se, že studujete filozofii na FF UK v Praze. Co Vás přivedlo k tomuto studiu?

„Nejspíš literatura. Čím více čtu, tím víc mám pocit, že ničemu nerozumím. Politice, vztahům, životu, sobě. Jsem ambiciózní člověk, který rozumět chce, ale nedůvěřuji autoritám, vše si musím vyzkoušet a promyslet sám. Hledal jsem, kde bych mohl najít nějaké odpovědi. Motal jsem se kolem univerzity několik let, chodil neoficiálně na přednášky, četl jak o život. Ale chtělo to systematický kontext, strukturu a hlavně bič, abych se do toho ponořil závazně a naplno. Jako tenkrát před dvaceti lety v případě konzervatoře, následovat instinkt bylo správné rozhodnutí, filosofie byla přesně tím, co jsem hledal. Odpovědi sice stále nemám, spíš více otázek, ale alespoň se cvičím v tom, pokoušet se je artikulovat. Filosofie a tanec jsou podle mě skvělou kombinací, jak ze sebe vychovat nadčlověka, kterým se chci stát. Ovládat mysl i tělo, tančit myšlením a myslet tancem, čeho víc lze v psychofyzické rovině dosáhnout? A holky říkají, že ta kombinace je i sexy.“

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Umíte odpočívat?

„Nikdy jsem neuměl rozlišovat mezi prací a koníčky. Čemu se věnuji, mě zajímá i baví, naštěstí mě to i jakžtakž živí. Lidský čas i síly jsou omezené, nevidím důvod, proč obojím mrhat kvůli něčemu, co mi nedává smysl.

Odpočívat samozřejmě umím. Jsem líný člověk, v podstatě kavárenský povaleč. Kdyby bylo po mém, sedím jen v kavárně a od rána do večera si čtu. Jenže něco mě bůhvíproč pořád žene dál. Chci dobře vypadat, musím cvičit, chci rozumět, musím přemýšlet a číst, chci umět tohle a tamto, musím tomu zkrátka obětovat úsilí a čas. A tak jsem v neustálém rozporu. Ale vím, že nevzdělaný, chudý a obézní bych si ten odpočinek moc neužil.“

Filip Staněk:

Narodil se 4. 10. 1989 v Ostravě. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě (2002 – 2010). Pět let tančil v baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Od roku 2017 je tanečníkem 420people. Působí jako pedagog, pořádá taneční a pohybové workshopy. Vyvinul vlastní pohybovou metodu Smart Body. Je trenérem v 3D Fitness Gym. Je autorem povídkové knihy Křehká struna.

 

Foto: Archiv Filipa Staňka 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín