Reflexe současné konzumní společnosti v A studiu RUBÍN

Příběh šedesátých let – konzum a závislost na věcech

Perecovy Věci jako reflexe současné konzumní společnosti v A studiu Rubín

Autor scénáře, dramaturgie: Vojtěch Bárta

podle stejnojmenné

novely Georgese Pereca

Režie: Eva Rysová

Výprava: PIO Kaliński

Hrají: Julie Goetzová, Jan Grundman

A studio Rubín připravuje na 25. září uvedení inscenace Věci podle stejnojmenné novely a zároveň debutu Georgese Pereca. Kniha, která je obvykle na západ od nás vydávána s podtitulem „příběh šedesátých let“, zaráží své čtenáře svou aktuálností i po více než půl století. Její stěžejní téma – konzum a závislost na věcech – si za hlavní vzala i režisérka inscenace Eva Rysová, která k němu dodává politická a& nbsp;environmentální fakta současnosti. Představiteli ústřední dvojice jsou Julie Goetzová a Jan Grundman.

Novela Věci Georgese Pereca, která je předlohou dramaturgovi a autorovi scénáře Vojtěchu Bártovi, znázorňuje mladý pár po škole žijící v infantilní představě, že svět a věci v něm existují, aby uspokojily jejich touhy. Inscenace režisérky Evy Rysové tento dobový příběh aktualizuje a ukazuje absurditu tisíců současných příslušníků městské střední třídy, kteří své životy zaměnili za spotřebu zboží.

Julie Goetzová a Jan Grundman představují mladý pár na začátku společného života, který se zařizuje ve svém malém bytě. Mají velkou touhu své „hnízdečko“ vylepšit vším, co znamená spokojený život jako z lajfstajlových časopisů. Nakupují, sedí v kavárně, chodí do kina – zkrátka konzumují. Žijí ve zdánlivém naplnění, kdy si pořizují věci, zážitky, smysl života. Ale nemají zas tak velké množství peněz. V průběhu několika let se nehnou ze svého malého třiceti pěti metrového bytu a neměnná je i touha naplnit všechny své představy o skvělém životě v budoucnu, až si konečně pořídí ty správné věci.. Výhodným konzumním artiklem se stává i útěk ze společenských stereotypů a úprk aktérů na venkov s ideou návratu k přírodě a ke „konzumu s vkusem“. Ten známe všichni v podobě módních farmářských trhů, biovýrobků, eko-obchodu; takto uvědomělý konzum sice konejší, ale nenabízí systémové řešení současné environmentální a klimatické krize, která nám předpovídá pouhých 12 let na záchranu planety.

Autor scénáře Vojtěch Bárta k tomu dodává: „Závislost lidí na věcech a spotřebě je determinantem i produktem společenského systému, jež se vzdor četným pokusům o revoltu na Západě nepodařilo od šedesátých let zásadněji změnit. Rubem logiky konzumerismu jsou fenomény globálního kapitalismu: extraktivismus a absurdní logika nekonečného ekonomického růstu, které na omezené planetě předpokládají nemožné: nekonečné využívání jejích konečných surovinových zdrojů. V době zuřící klimatické krize a rozvratu ekosystémů přitom víc než kdy jindy cítíme potřebu změny. Revoluce je nutná – ale pokusy o ni končí v pastích konzumu… Jedinou naději lze snad hledat tam, kde Perecovi rozjitření, unavení a nakonec i znudění hrdinové neuspějí – v transcendenci individua a v jeho politické organizaci, například v zájmu záchrany vyššího života na Zemi.

Režisérka Eva Rysová spolu se scénografem PIO Kalińským se v koncepci inscenace řídili podle Perecova experimentálního stylu psaní a stejně jako autor, který si při psaní většiny svých děl nejprve kladl tzv. „les contraintes“ – podmínky (nejznámějším příkladem je jeho třísetstránkový román, v němž zcela zmizela samohláska „e“), se při tvorbě inscenace taktéž omezili. Eva Rysová tyto podmínky přibližuje: „První z podmínek je omezení hudební složky na jedinou skladbu, a sice Mesiáše Georga F riedricha Händla. Při premiéře vystartujeme společně od začátku, ale jelikož je inscenace kratší než oratorium, bude každé následující představení hudebně začínat v místě, kde předchozí skončilo. Hudební doprovod se tak bude pokaždé měnit, žádná z reprízovaných scén nikdy nezazní stejně. Druhá podmínka se vztahuje k pohybu herců po jevišti. Ti se mohou přemisťovat pouze po vyznačených liniích na podlaze. Třetí podmínkou je druhý hereččin kostým, pokaždé jiný, navržený jiným současným módním návrhářem.“

Premiéra inscenace se odehraje 25. a 26. září 2019 v A studio Rubín. Reprízovat se bude 21. října a v následujících měsících. Inscenace je tematicky součástí sezony 2018/19 s podtitulem S kým žijem? Více informací na www.astudiorubin.cz

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Edinburgh Fringe Festival začíná

Čeští umělci mají znovu šanci vyniknout

 

 

 

Umění českých divadelníků nezůstává bez odezvy, že je  ve světě o ně zájem, dokazují ohlasy diváků i ocenění kritiky. Na festival Edinburgh Fringe přijede zhruba 24 000 performerů z celého světa.

V rámci festivalu Edinburgh Fringe Festival přijedou dva soubory, Eva Rysová a Teatro NoD a Lenka Vagnerová &  Company.

Na loňském festivalu byli Češi úspěšní. Spitfire Company & Damúza Theater a Tantehorse získaly ocenění Herald Angel.

Tento rok zastupuje českou republiku Eva Rysová a Teatro NoD s inscenací Šest miliard Sluncí. Lenka Vagnerová  Company přiváží dvě vystoupení La Loba a Jezdci.

Experimentální divadelní kus Šest miliard Sluncí režisérky Evy Rysové odhaluje svět lidí stižených Alzheimerovou chorobou. Tento divadelní experiment je naplněn emocemi stejně jako každodenní život zapomínajících. Jak vnímá svět člověk, který ztrácí orientaci?

Lenka Vagnerová & Company přiváží dvě inscenace. Lenka Vagnerová představila své inscenace již v roce 2011. Po třech letech přijíždí s celým souborem. La Loba, její nejnovější umělecké dílo, získalo skvělý ohlas u publika. Tanečnice roku 2014 Andrea Opavská, hlas zpěvačky Jany Vébrové a hudba Ivana Achera vytváří  příběh mytické vlčí ženy. Svět skutečnosti a fantazie se prolínají.

zzzz

Stejného uznání se dostalo také Jezdcům. Tato taneční inscenace roku 2013 je inspirovaná světem ptáků a jejich rolí v lidské kultuře.

dg

 

Taneční magazín