Hudební divadlo Karlín ožilo tancem, koncerty, prodejem vánočních dárků…
Čtvrtý charitativní bazar Emmy Smetana opět podpořily známé české osobnosti, bylo z čeho vybírat a na co se dívat. Návštěvníci si mohli vybrat vánoční dárky a cukroví, oblečení, knihy, filmové rekvizity, jejich předchozí majitelé, známé české tváře, se také objevily v roli prodejců. Dále bylo k mání nové zboží od sponzorů, např. boty Crocs a Tom ´s, francouzská luxusní kosmetika Guerlain, oblečení Lindex aj.
Před divadlem udržoval oheň herec Stanislav Majer a opékal buřty od firmy Naše Maso. Nejen buřty, ale i punč osvěžily venku, zatímco uvnitř mohli návštěvníci posedět v pop kavárně, cukrárně, vinárně a poslechnout si koncerty Marty Jandové, Debbi či Dannie.
Od 20 hod proběhla dražba nevšedních zážitků, např. role ve filmu Jana Hřebejka nebo Soukromý kurz vaření s šéfkuchařem Markem Raditschem u Vás doma.
Workshopy studia Stage se nakonec ,,zvrhly,, v jednu velkou taneční party, které se účastnila i Emma Smetana, Jordan Haj, či zpěvačka Dannie!
Zeptali jsme se….
Emma Smetana
Co je tu dnes nového oproti předchozím bazarům?
„Pokaždé se zapojují další nové tváře, tentokrát třeba šéfkuchař Marek Raditsch, máme nově cukrárnu a taneční workshopy, které dříve nebyly, je to zde takový „jeden festival.“
Víte už, kam půjdou dnes vybrané peníze, máte nějaký konkrétní záměr?
„Ano, půjdou přes Nadaci Nova různým programům na děti, ale také konkrétním rodinám, které jsou z nějakého důvodu v nouzi, chceme jim trošku zpříjemnit Vánoce, třeba penězi, za které si budou také moci koupit nějaké dárky.“
Co byste si přála k letošním Vánocům Vy?
„Já bych si přála takový malý zázrak, o kterém nechci blíže hovořit.“
Není to miminko?
„Ne, miminko to není.“
Děkujeme za rozhovor
Zeptali jsme se pokořitele tanečního rekordu na veletrhu Dance Life Expo Jirky Mádla
Jiří Mádl
Vy pomáháte na tomto dobročinném bazaru od jeho prvního ročníku. Proč jste se rozhodl pomoci právě tady?
„Spolupracuji s Emmou na několika projektech. Když já dělám své charitativní projekty, Emma mi pomáhá, většinou je to taková moje jistota v okamžiku, kdy něco potřebuji. Proto se snažím pro ni být také jistota, když ona něco potřebuje. Zkrátka tady nesmím chybět.“
Jaké jsou Vaše charitativní projekty?
„Vedu s bratrem občanské sdružení „Pomáháme sportem“. Naší největší akcí je fotbalová exhibice, letos to bude už 10. ročník. Dále dělám „Den dětské onkologie“. To jsou takové dvě hlavní věci. Víc toho nedělám, protože by se to tříštilo a ani bych toho už víc nestihl.“
Děkujeme za rozhovor
Podpořit dobročinný bazar tancem se rozhodlo i pražské taneční centrum „Stage“, které v září oslavilo dvouleté výročí své existence. Jeho taneční kurzy najdeme na Vinohradech.
Zeptali jsme se….
Pavel Strouhal, art director
Proč jste se rozhodli podpořit právě tuto dobročinnou akci?
„Jako všechny podobné akce má i tato bohulibý záměr, což je v pořádku. Dalším důvodem je i to, že se s Emmou znám osobně, spolupracovali jsme spolu, takže se zrodil i tento nápad. Považuji za dobré tu být.“
Jaké tance se tu dnes budou vyučovat?
„Budou zde základní dvacetiminutové workshopy, návštěvníci si mohou vybrat hip hop, twerk, dancehall, směs mtv a tance na podpatcích, dále také sebeobranu – krav magu“
Jaké tance mohou zájemci nalézt ve Vašem tanečním centru na Vinohradech?
„Na Vinohradech máme asi 25 tanečních stylů, od klasického baletu přes veškeré streetové styly až po latinu a contemporary dance, nabídka je pestrá. Každý si může najít něco zajímavého pro sebe. Od nového semestru u nás budou učit například Janča Jelínková a Joseph Go, což jsou lektoři světového formátu a budeme mít také kurz Krav Magy“.
„Do Stardance bych šel rád, ale asi bych to nepřežil“
Snil jste o dráze úspěšného režiséra?
„Ne, nikdy.“
Nikdy Vás to ani nenapadlo?
„Ne. Měl jsem štěstí. Chtěl jsem být novinář, protože můj tatínek byl novinář, ale začal jsem číst noviny a přešlo mě to. Bylo to v 50tých letech. Zamiloval jsem se do divadla, ale nevzali mě na divadelní fakultu, tak jsem se rozhodl jít do televize. Na filmovou a televizní fakultu mě vzali a pan profesor Vávra ze mne udělal filmaře. Šlo to všechno „samospádem“, bez mé zásluhy.“
S Emmou Smetanou na dobročinném bazaru
Četl jste v dětství a během dospívání knížky?
„Tatínek měl velkou knihovnu, od raného dětství jsem ji měl k dispozici, tak jsem četl Čechova, Stendhala, Čapky, prostě všechno. Knihovna obsahovala dobrou světovou literaturu.“
Tvořil jste si či vymýšlel vlastní příběhy?
„To ne, jen jsem je četl, bavilo mě to a něco jsem třeba četl i víckrát. Tenkrát nebyla televize, takže jsem ležel v knížkách.“
Co byste vzkázal dnešním dětem, které nečtou a tvrdí, že číst nepotřebují?
„Nečíst je hloupost. Čtení probouzí fantazii. Ale pokud děti číst nepotřebují…., je to jejich omezenost a jejich škoda. Bude jim v životě chybět představivost. Duševní svět je závislý hlavně na fantazii, pokud všechno přijímáte jen v obrázcích, tak se tím limitujete a ochuzujete svůj vnitřní svět.“
Je současná literatura či filmy podle Vás kvalitní nebo se jedná spíše o komerční záležitosti?
„Teď je těžké se v tom vyznat. Vychází spousta knížek, člověk si je kupuje a často netuší, co v nich je. Když tady byla cenzura, knížky se vydávaly velmi opatrně a člověk hned věděl, co stojí za přečtení a co je jen bolševická propaganda. Nebylo tolik knih, byl v tom lepší přehled. Když jdete do knihkupectví dnes, je mezi knihami spousta braku a není snadné si vybrat. I pro děti vychází velké množství nekvalitních knížek. Naše Andulka se zač&i acute;ná učit číst. Doma má hromady knížek, ale máloco z toho je opravdu dobré. Občas otevřu nějakou dětskou knížku a čtu takové nesmysly, až nabývám dojmu, že ji museli psát lidé buď opilí nebo cynici. Za mých dětských let dělali knížky pro děti skuteční umělci: např. Svolinský, F. Hrubín a J. Trnka, jejich příběhy byly psané pro děti a pro dětskou duši. Sám současnou prózu už moc nečtu. Možná je to i věkem.“
Měl jste rád knížky pana Bohumila Hrabala. Co se Vám na nich konkrétně líbilo?
„Bohumil Hrabal je neopakovatelný a jedinečný v tom, že v jeho příbězích se čtenář zároveň musí smát i plakat. Je v nich obsažen paradox života, který v sobě schovává i tragiku i směšnost. Cením si toho, jak to pan Hrabal dokázal dát dohromady.“
Jste nejuznávanější českou filmařskou osobností v zahraničí. Kde jste čerpal inspiraci pro filmy? Bylo to z Vašich zkušeností?
„Byl jsem zaměstnaný jako režisér na Barrandově a ve studiu mi nabízeli scénáře. Když jsem se na to cítil, tak jsem natočil film. Vlastní příběhy jsem nevymýšlel, všechny mé filmy byly vlastně na zakázku. Když už jsem věděl, co budu točit, tak jsem také věděl, jak to budu točit. S výjimkou počátku 70tých let jsem měl také volnost ve výběru scénářů i herců.“
Vybral jste si tedy příběhy, které byly Vašemu srdci blízké ?
„Ano. Když jsem se cítil, že bych na to stačil, tak jsem spolupracoval na scénáři a upravil jsem si ho pro potřeby filmu, ale jinak jsem do příběhu nezasahoval.“
Cítil jste se lépe v komediích či ve vážných tématech?
„Dělal jsem jenom komedie. Byl to můj závazek, řekl jsem si, že nebudu dělat nic vážného, protože mi většina vážných filmů připadá neupřímná.“
Vždyť život také není jen komedie…
„Vím, ale pro mě to bylo tak. Nerad se tvářím vážně. Nebaví mě to.“
Vložil jste nějaké vlastní příhody do filmu „Vesničko má středisková?“
„Na to se zeptejte Zdeňka Svěráka. Ten si nic nevymýšlí, všechno má velice dobře prožité. Tak, jako se herec musí vcítit do postavy, tak i spisovatel musí prožít v sobě to, co prožívají jeho hrdinové. To Zdeněk uměl.“
Jak byste definoval život filmového režiséra? Je radostný, záviděníhodný, je za trest… Jaké je být slavným režisérem?
„Myslím, že můj život byl jen souhrnem šťastných náhod. Potkal jsem řadu vynikajících lidí, a měl mnoho šťastných příležitostí. “
Porovnáme-li tři profese – filmový režisér, divadelní režisér a herec, co je Vašemu srdci nejbližší?
„Divadlo. Film je moje manželka a divadlo je moje milenka. Film jsem bral jako zaměstnání, snažil jsem se ho dělat, jak nejlépe jsem uměl, ale v divadle mne to víc baví.“
Za minulého režimu jste také pracoval v zahraničí. Byla Vám zakazovaná tvorba v Čechách?
„Mou tvorbu zakazovali po ruské invazi jen několik let. Měl jsem naštěstí v cizině dobré jméno a tak mne později začali pouštět do kapitalistického světa. Měl jsem štěstí. Už mojí první inscenaci v Činoherním klubu viděl ředitel basilejského divadla, který po Evropě hledal režiséry. Zhlédl v Praze spoustu představení dobrých režisérů, ale angažoval mě. A díky tomu jsem mohl pokračovat v mnoha evropských divadlech.“
Dovedete říct, v čem spočívalo to kouzlo, proč jste byl o tolik lepší než ostatní a vybrali Vás?
„Já nevím, jestli jsem lepší, ale mám rád divadlo a hlavně mám rád herce. Pro mne je divadlo jen text a herec. Podle mne režisér jen pomáhá sladit text s hercem, ale nemá být vidět. Nemám rád představení, ze kterých „čouhá režisér, jako dráty z deštníku.“ Jsem pyšný na to, že třeba v Praze na Vinohradech se mé představení hraje už 18 let. Je to dobrý text hraný dobrými herci. V divadle Bez zábradlí je snad pět inscenací, které jsou udělané tak, že jejich představení se hrají před vyprodaným divadlem už víc než deset let.
Vidíte v dnešní generaci někoho, kdo by Vám byl podobný? Nebo snad nějakého svého následovníka?
„Ne, to nejde. Mám rád „tu Hřebejkovu“ generaci a některé mladší režiséry, vážím si jich, ale spoustu jich také neznám. Je tu generační rozdíl. Není to tím, že bych k nim měl záporný vztah, jenom jsem vyrostl v jiných podmínkách než oni. Ale připouštím, že v něčem si můžeme rozumět.“
Znamenají pro Vás ocenění, které jste získal mnoho nebo Vám to je spíše jedno?
„Jedno to není, protože ocenění posiluje sebedůvěru, ale pravda je, že je to vždycky spíše věc náhody. Filmy se totiž nedají měřit. To není sportovní disciplína, kde rozhoduje, kdo doběhne rychleji, nebo kdo dohodí nejdál. Každý film vzniká v jiném prostředí, za jiné peníze, z jiného důvodu. Vím to, byl jsem v mnoha porotách na mnoha festivalech, a proto to dobře vím. Festivaly a jejich ceny jsou dobré k tomu, aby se o filmy probudil zájem. Dostanou cenu, ale druhý den o tom, kromě odměněných, už nikdo neví. Protože vzápětí je zase jiný festival a další filmy a jiné ceny. Jsem samozřejmě pyšný na ocenění, která jsem dostal, a jsem za ně rád, ale taky vím, že to je převážně věc náhody a štěstí. A toho jsem měl v životě dost.“
Také jste hodně cestoval. Která z cizích zemí se Vám líbila nejvíce?
„Praha. Mohl jsem po ruské okupaci emigrovat do Švýcarska nebo do Spojených států, ale v době, kdy odtud všichni utíkali, mi to přišlo hloupé. Jsem Čech, a to, kam patřím, to jsem pokládal za důležité. Dnes už to lidé tak necítí, ale mne vychovali rodiče a skauting.“
Kde berete energii na svou tvořivou práci?
„Jaká energie? Neznáte línějšího člověka, než jsem já. Jenom jsem měl štěstí, že jsem mohl dělat práci, která mně bavila a když jsem tu práci neměl, tak mne bavilo „flákání“. Mám krásný a pohodlný život, nemám žádné starosti.“
Nemáte splín, když nepracujete?
„Trochu mne mrzí, že mi nikdo práci nenabízí, ale jenom trochu, jsem líný. Pracoval jsem, když jsem dostal úkol a to bylo všechno. Když mně po okupaci komunisti zakazovali pracovat, vůbec mně tím neublížili. Naopak: žil jsem si jako na penzi. Neměl jsem rodinu, o kterou bych se musel starat. Jiní mí kolegové na tom byli hůř. A viděl jsem, že těch křivd a bolševických nespravedlností kolem mne je mnohem víc, než abych já sám měl právo se cítit jako ublížený.“
Věděl jste důvod, proč Vám zakazovali pracovat?
„Ten pravý důvod nebyl politický. Byla to jen vzpoura neschopných. Na Barrandově, ale i všude jinde, vlastně ve všech profesích, se ti, kteří by jinak neuspěli, chopili příležitosti a začali demonstrovat svůj souhlas s okupací. Začali kádrovat ty slušné, kteří neuměli ruskou okupaci snadno přijmout, aby se dostali na jejich místo. Postupně ale, jak se projevovala jejich neschopnost, a bolševický režim měknul, se někteří odsunutí mohli pomalu k práci vrátit.“
Žijete neobyčejný život. Jak relaxujete? Chodíte do přírody, sportujete?
„Takové ošklivé věci – sport, procházky. Relaxuju v posteli. Příroda mne nudí.“
Sportovat je zdravé.
„Zdravé? Za své zdraví vděčím tomu, že nesportuji. .“
Vy byste tedy opravdu nesportoval?
„Ne. Jsem zdravý díky tomu, že nesportuji.“
Ale do fitka se chodí proto, aby člověk byl zdravý…
„Mě to obtěžuje. Fitko k životu nepotřebuji.“
Co třeba plavání?
„V bazénu mi překážejí ostatní plavci.“
Uznáváte adrenalinové sporty, tedy neptám se, zda byste je sám dělal….
„Když někoho mrzí život, tak ať si je dělá.“
Relaxujete třeba při hudbě nebo tanci?
K hudbě mám pozitivní vztah, rád jsem tancoval polky, valčíky a takové věci. Mně se líbí to, co se mi líbilo a těžko si zvykám na nové styly, současný pop je pro mne jen rámus. Nerozumím tomu, něco se mi líbí a nevím proč, něco ne a také nevím proč. Mám rád balet.“
Chodíte do divadla na balet?
„Občas mě někdo donutí někam jít, ale já rád dřepím před televizorem. Satelitní program s vážnou hudbou, operou a baletem mám puštěný stále. Hudba inspiruje.“
Někdo říká, že nemá rád žádnou hudbu a nechce ji poslouchat. Co si o tom myslíte?
„Proč ne. Bylo by špatné, kdybychom byli všichni stejní.“
Šel byste soutěžit do Stardance?
„Asi bych to nepřežil. Kdybych dostal nabídku před pár lety, tak ano. Zkusil bych to, bavilo by mě to, bylo by to zase něco jiného. Ale vypadl bych v prvním kole. Byl jsem nadšený, když jsem viděl Vaška Vydru stepovat.“
Děkuji za rozhovor
Foto: Eva Smolíková, archiv České televize, archiv Jiří Menzel
Emma Smetana uspořádala již 3. charitativní bazar, pomáhá také mnoho českých osobností
Jarní bazar Emmy Smetana opět proběhl v Karlínském divadle. Emmě pomáhá mnoho předních osobností české kulturní scény, např. Jiří Menzel, Iva Pazderková, Pavel Liška, Vojtěch Dyk, Mahulena Bočanová, Daniela Drtinová, Martin Písařík, Jiří Mádl, Eva Josefíková a další. Mnozí z nich se také objevili v rolích prodejců.
Návštěvníci si mohli zakoupit oblečení, knihy, nádobí, desky, filmové rekvizity, nově navíc dary od sponzorů, např. boty zn. Crocs a Tom´s, francouzskou luxusní kosmetiku Guerlain, oblečení Lindex…
Během bazaru probíhaly koncerty a doprovodný program.
Od 20.00 hodin proběhla dražba nejzajímavějších artiklů, šťastlivci si mohli odnést podepsaný dres Jaromíra Jágra či smoking Jiřího Menzela, nebo třeba absolvovat i herecký rychlokurz s Jiřím Mádlem a Hynkem Čermákem.
Vybrané peníze putují na programy Člověk v tísni a Nadace Nova.
Zeptali jsme se….
Emma Smetana:
Klesá zájem návštěvníků či stoupá?
„Zájem návštěvníků byl obrovský zejména před Vánocemi. V tu dobu všichni sháněli vánoční dárky, dnes tu bylo asi tolik zájemců jako na 1. jarním bazaru, který proběhl před rokem.“
Jaké finanční částky se Vám podařilo vybrat? Jsou s každým dalším bazarem vyšší?
„Co se týče částek, tak to jsme zatím na vzestupu. Na předchozích dvou bazarech se nám podařilo získat šest set tisíc, které jsme mohli darovat těm, kteří to potřebují.“
Co všechno tyto vybrané peníze podpořily?
„Z prvního bazaru jsme poslali půlku peněz „SOS vesničkám“, které za to vybudovaly jeden dětský komplex v Karlových Varech. Dále jsme poslali něco přes sto tisíc „Člověku v tísni“ a tyto peníze pomohly asi třem rodinám v Sýrii. Další peníze šly na program „Lepší škola pro všechny“, tj. národní dobrovolnické centrum, které se snaží začleňovat do společnosti děti, kterým se z nějakého důvodu nedaří dobře. Darovali jsme jim dvě stě tisíc, za které děti mohly jet na dětský tábor a zažít v létě také něco hezkého.“
Pomáhají Vám s bazarem stále stejní umělci nebo je tu pokaždé někdo jiný?
„Tento bazar má některé tradiční tváře, např. Jirka Menzl, Jirka Mádl, Eva Josefíková, Vojta Dyk, Pavel Liška, ale také přichází další.“
Děkujeme za rozhovor
Herečku Evu Josefíkovou, tentokrát v roli prodavačky, jsme zastihli v okamžiku, kdy se plná energie vesele vlnila v rytmu hudby. Minulý rok zde prodávala společně s Jiřím Mádlem, ale pár se před několika měsíci rozešel. Eva je pohlcená prací, nastupuje do Švandova divadla a točí s Českou televizí.
Proč jste se rozhodla podpořit právě bazar Emmy Smetana? Je tady větší záruka, že se peníze dostanou k potřebným?
Eva Josefíková:
„Emmu moc dobře znám, je to moje skvělá kamarádka. Stoprocentně jí věřím a vím, že činnost, do které se Emma pustí s takovou „vervou“, má smysl.“
Martin Písařík zatančil na dobročinné akci Emmy Smetany
Během dražby na dobročinné akci Emmy Smetany, která se konala v sobotu 24. května v Hudebním divadle Karlín, byly prodávány majetky českých osobností. Martin Písařík kupříkladu dal do dražby svůj cyklistický dres. Byl ochoten i tančit, aby zvedl cenu dresu. Zlákán momentální chutí k pohybu, předvedl pár krásných otoček a Jirka Mádl dostal nápad koupit dres i s Martinem.
