Isabelle Schad zahájí Bazaar Festival

kolektivní tělo jako sonda do vazeb, které nás spojují

Choreografie berlínské Isabelle Schad zahájí Bazaar Festival. Kolektivní tělo jako sonda do vazeb, které nás spojují

Dvanáctý ročník Bazaar Festivalu zahájí 12. března ve Studiu Hrdinů výrazná osobnost evropské choreografie Isabelle Schad. Její dílo Pieces and Elements otevírá letošní téma Společenstva lidská i nelidská skrze obraz kolektivního těla, organismu, který může existovat pouze jako celek.

Berlínská choreografka Isabelle Schad se svou prací Pieces and Elements otevírá letošní téma skrze obraz kolektivního těla jako organismu schopného existence pouze jako celek. Skupina sedmi performerů vytváří proměnlivou strukturu, v níž každý pohyb jednotlivce rezonuje ve skupině a formuje její další vývoj. Schad dlouhodobě zkoumá vztah mezi tělem, choreografií a komunitou a její vliv je patrný i ve středoevropském kontextu. Spojitost s jejím dílem a pedagogickou praxí lze rozpoznat například v tvorbě choreografek, které diváci Bazaar Festivalu již znají – Alici Minar (Lush Blast, loňský program) či Zsuzsy Rozsavolgyi (Old Pond, uvedeno na Bazaar Festivalu 2021). Zahájení festivalu tak není jen uvedením výrazné mezinárodní osobnosti, ale také návratem ke kořenům estetického a myšlenkového proudu, který formuje celou generaci současných tvůrců. A také manifestem letošního dramaturgického směřování Bazaar Festivalu, které staví na tom, že společenstvo není metafora, ale fyzická zkušenost.


„Jedním z leitmotivů, který jsme v posledních letech zaznamenali v dílech tanečníků a divadelníků z regionu střední a východní Evropy, je právě otázka, jak a proč se sdružujeme, jak přijímáme nebo vylučujeme ostatní, jak se skupiny jednotlivců stávají něčím jiným. V době globálních otřesů otevíráme publiku prostor setkat se s díly středoevropských umělců, kteří citlivě zkoumají křehké vazby držící nás pohromadě – mezi lidmi navzájem i mezi člověkem a přírodou,” říká dramaturg festivalu Ewan MacLaren.

Balkánská i slovenská tvorba jako citlivý barometr současnosti

Výraznou a dramaturgicky zásadní linii letošního programu tvoří umělci ze širšího “balkánského” regionu. Jejich tvorba dlouhodobě citlivě, a zároveň nekompromisně, reflektuje otázky kolektivní identity, moci, důvěry i odporu. Balkán zde není geografickou poznámkou, ale barometrem současnosti, místem, kde jsou proměny komunit, systémů a vztahů čitelné s mimořádnou intenzitou. Balkán zde není tématem, je perspektivou, skrze kterou lze sledovat, jak se dnešní společenstva formují, rozpadají a znovu skládají.

Výrazným počinem, do kterého se zapojí i řada profesionálních i amatérských performerů, je durativní performance Ivany Ivković Monument of Trust: The Arena. Srbská vizuální umělkyně a tvůrkyně performance art v ní zkoumá, jak se narušená důvěra propisují do těl, sociálních struktur i kolektivního vědomí, např. přes korupci. The Arena není pouze představením, ale situací, napjatým prostorem mezi performery a diváctvem, kde se testuje hranice kolektivního jednání, konformity i odporu. V kontextu současných občanských protestů v Srbsku i širší radikalizace evropské společnosti získává projekt naléhavý společenský rozměr, aniž by ztrácel svou fyzickou a performativní sílu. Českému publiku se navíc tvorba Ivany Ivković představí vůbec poprvé.

Projekt The Arena vzniká ve spolupráci s platformou Y Events z Divadlo X10, která dlouhodobě pracuje na pomezí divadla a vizuálního umění. Společný večer promění prostor Divadla X10 v doslovnou arénu, v místo kolektivního napětí, konfrontace i sdílené odpovědnosti. Tato spolupráce podtrhuje snahu festivalu vytvářet přesahy mezi scénami i kontexty a posilovat komunitní rozměr současného performativního umění.

Balkánskou linku dále rozvíjí soubor chorvatské choreografky Sonja Pregrad, rezidenční umělkyně z prvních Bazaar Festivalů a hybatelky záhřebské scény, kteří se v projektu O, obrací pozornost k rostlinným společenstvím a narušuje antropocentrický pohled na svět. Slovenský choreograf Juraj Korec představí sci-fi taneční projekt PRÍBEH, sledující vztah člověka, algoritmu a rozpadajícího se světového řádu, nejen v globálním měřítku, ale i v tom českému a slovenskému diváctvu velmi blízkém. Ještě před představením zvou organizátoři na krátké, ale výživné setkání, na kterém se osobnosti slovenské a české sci-fi a samotný choreograf představení PRÍBEH zaměří na co nejaktuálnější perspektivy slovenských dystopií a utopií, a to nejen v kontextu literárního žánru. Mezi pozvanými hosty jsou redaktorka, kulturní antropoložka a politoložka Magda Dušková, slovenský sci-fi spisovatel a publicista (Denník N) Michal Hvorecký a choreograf Yuri Korec.

Minisympozium, které spojuje a tanec jako sdílená praxe

Jedním z klíčových momentů letošního ročníku je sobotní Minisympozium Čí tanec je můj tanec?, které otevírá otázku společenství skrze tanec jako živou, sdílenou praxi. Nejde o doprovodný program, ale o přímé rozšíření festivalového tématu: komu tanec patří, kdo jej vytváří, kdo jej přejímá – a jaké komunity jej nesou dál?

Společně s tanečními tvůrci, pedagogy a výzkumníky z afroamerických tanečních komunit i ze střední a východní Evropy se bude pojem společenství zkoumat jako klíč k porozumění kořenům tance, jeho paměti i budoucím možnostem. Přivlastnění, historie, každodenní praxe i sdílená zkušenost se zde stávají nástroji kolektivního přemýšlení o tanci jako prostoru setkávání, odporu i spolupráce. Minisympozium tak přesouvá téma festivalu z jeviště do přímého dialogu. Společenství zde není zobrazováno – vzniká.

„Festival nechceme chápat jen jako přehlídku děl. Je to prostor, kde se komunity nejen zobrazují, ale i vytvářejí a především setkávají,“ dodává Ewan McLaren.

Bazaar Festival je prostorem pro otevřený dialog. Zve všechny, kteří si pokládají (někdy zdánlivě jednoduché) otázky, ale nehledají jen ty obyčejné nebo přímočaré odpovědi. Více informací a kompletní program je dostupný na www.bazaarfestival.cz.

12 BAZAAR FESTIVAL | 12.–21. 3. 2026, PRAHA

Bazaar Festival je mezinárodní přehlídka progresivních scénických prací divadelních a tanečních inovátorů, kteří se nebojí riskovat a otevírat nová témata. Festival se koná každoročně v Praze a zaměřuje se na tvůrce nezávislé scény ze střední a východní Evropy.

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.net

 Foto: Bazaar Festival

Míša Sikorová

pro Taneční magazín

Kniha Krve

Divadlo X10 zahajuje rok 2026

Oceňovaný román poprvé v českém divadle

 

Divadlo X10 zahajuje rok 2026 ambiciózním projektem: uvedením oceňované Knihy krve od švýcarské nebinární osoby Kim de l’Horizon. Dílo vyvolalo v německojazyčném světě literární senzaci a získalo prestižní Německou knižní cenu i Švýcarskou knižní cenu. V režii Štěpána Gajdoše se připravuje první české divadelní zpracování románu. Premiéra proběhne 31. 1. 2026 v Divadle X10.

Pro Divadlo X10 se jedná o první inscenaci s otevřeně queer tematikou,“ uvádí dramaturg X10 Ondřej Novotný, „ale raději než ,queer‘ nebo ,nebinární‘ používám pro hlavní postavu pojmenování ,gender nonkonformní‘. Jde zkrátka o jedince, který nezapadá do úzkých – a v současném světě stále užších – kategorií a hledá si svůj osobitý vztah ke společnosti, rodině i vlastnímu tělu. A ta nonkonformita nás v X10 zajímala vždycky.“

Inscenaci Knihy krve lze vnímat jako radikální rodinnou archeologii. Klíčovým impulsem příběhu je zhoršující se demence babičky (nazývané „grosméri“), která autofikční hlavní postavu dovádí k pátrání po původu mezigeneračního odcizení, rodinných kostlivcích a traumatech, jež se především v ženské linii předávají po generace. V čem spočívá hojivá magie smíření a existuje vůbec?

Režisér Štěpán Gajdoš už s Divadlem X10 v minulosti spolupracoval na autorských inscenacích Bakchanti, Jeskyně slov a Workshopy smrti. Hlavní postavu Knihy krve ztvárňuje Vojtěch Hrabák, jeho matku (Méri) Lucie Roznětínská, babičku Hynek Chmelař a další mužské postavy především otcovské a milenecké Matěj Šíma. Herecký soubor doplňuje živou hudbou Vojta Líba, hudebnictvo známé také jako Bunkerer. Výpravu vytvořila Natálie Rajnišová, animace Natálie Portíková, pohybové supervize se ujal Peter Šavel.

KNIHA KRVE

KIM DE L´HORIZON

Care Magic. Nebinární.

PŘEKLAD Jana van Luxemburg

ÚPRAVA Štěpán Gajdoš, Ondřej Novotný

REŽIE Štěpán Gajdoš

DRAMATURGIE Ondřej Novotný

VÝPRAVA Natálie Rajnišová

ŽIVÁ HUDBA Vojta Líba

ANIMACE Natálie Portíková

POHYBOVÁ SUPERVIZE Peter Šavel

ASISTENTKA REŽIE Tereza Farkašová

ASISTENTKA DRAMATURGIE Roberta Chrťanská

HRAJÍ Lucie Roznětínská, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Matěj Šíma

PREMIÉRA 31. 1. 2026

„Chci vědět, jak jsme přišli k tomu sajrajtu, co nám koluje v žilách.”

Babička má nohy jako chlap, všude muškáty a děravou paměť. Ale naštěstí se nestará o můj gender. Mámě je imrvére zima a snaží se poslepovat ženskou linii našeho rodokmenu (až do 14. století, wow!). Moje mateřština je mluvení. Moje otcovština je mlčení. A můj vlastní jazyk jsou jazyky a moje jazyky kapají, odkapávají, splývají dohromady, plynou, zapouští kořeny, tečou.

Ale jak mluvit tímto vlastním svobodným jazykem o dědičném studu, který je zdrojem neustálého strachu a (sebe)omezování? Jak překonat rachocení „binárního fašismu”, vytřepat všechny rodinné kostlivce a utéct ze strašidelné zahrady svého dětství, abychom se zároveň nedopustili zrady na nejbližších? Méně patriarchátu a více čarodějnic? Jak zaplnit to prázdné místo uvnitř i mezi námi? Pořádná tvrďárna…

Za svůj debutový román Kniha krve získal*a Kim de l´Horizon v roce 2022 Německou knižní cenu a Švýcarskou knižní cenu. V ironickém i empatickém proudu řeči, obrazů a rytmu se konfrontují dávné rodinné příběhy s turbulentní současností, vyjevují se témata identity, pohlaví, společenských i individuálních traumat a potkává se právo na sebeurčení s potřebou sounáležitosti.

Barbora Koláčková 

pro Taneční magazín

 

120 volů

Premiéra v divadle X10

Divadlo X10 uvede 23. května premiéru inscenace 120 volů, inspirované legendou o 120 volech, které svatý Václav údajně posílal do Němec jako daň za zachování míru. Námět do dramatické podoby převedla a inscenuje německá dramatička, režisérka a multimediální umělkyně Evy Schubert. Reprízy proběhnou 27., 28. května a 4. června.

 Inscenace zpracovává legendu metaforicky a klade otázku Za co dnes stojí se obětovat? Sledujeme skupinu odhodlanců, kteří věří, že jejich odchod – jejich oběť – může zachránit svět. 120 volů, kteří oscilují mezi obětním beránkem, sektářským fanatikem a superhrdinou, se snaží dát všechno, aby nám tu mohlo být lépe.

Inscenace je součástí česko-německého inscenačního diptychu 120 volů / 120 Ochsen, který Divadlo X10 vytvořilo ve spolupráci s lipským nezávislým divadlem Schaubühne Lindenfels, ve kterém režíruje umělecký šéf X10 Ondřej Štefaňák

„Během příprav diptychu jsme se soustředili na to, co z legendy o 120 volech dnes ještě rezonuje. Zaujaly nás motivy politického i náboženského fanatismu, závislosti menšího mocenského útvaru na větším, cena míru nebo obecněji rozpor mezi dobrými úmysly a špatnými důsledky,“ říká dramaturg Emil Rothermel.

 „Základní situace, kdy v Praze režíruje německá režisérka německý text a v Lipsku se inscenuje český text českým režisérem, nám umožňuje nahlížet na sebe sama z vnější perspektivy a z toho pramení spousta zábavných i bolestivých momentů,“ doplňuje Ondřej Novotný, dramaturg X10 a autor lipské části diptychu.

Mezinárodní tým pražské inscenace dále tvoří scénograf Petr Vítek a kostýmní výtvarnice Tereza Kopecká. V hereckých rolích se představí kmenoví herci a herečky Divadla X10 a poprvé s iksdesítkou spolupracuje herečka Tereza Hof.

„Celou sezónu 2024/2025 považuji za experimentální,” dodává Novotný. „Po výrazně autorské inscenaci ,Člověk se objevuje v holocénu’ mladého tvůrčího kolektivu Doležel, Grecová, Vaverková, přes ,Bytost’ Kamily Polívkové a spolupráci se slovenským režisérem Pavlom Viechou na inscenaci ,Město světla’, se dostáváme díky Evy Schubert ke zcela nezvyklé poloze a překvapivé poetice.”

Foto: Petra Kupcová

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Jetelová pole

Nová inscenace Divadla Paměti národa z cyklu „Paměť jsme my“

Na výročí osvobození Osvětimi uvede Divadlo Paměti národa inscenaci založenou na osobních příbězích pamětníků. Letošním specifickým tématem je konec druhé světové války. Představení s názvem Jetelová pole bude mít premiéru 27. ledna od 19 hodin v Divadle X10, přičemž reprízy se uskuteční 28. ledna, 2. února a 8. května. Partnerem letošního ročníku je CIRQUEON – Centrum pro nový cirkus.

Hlavním záměrem projektu Paměť jsme my je prostřednictvím divadelní tvorby připomenout mnohdy zapomenuté příběhy pamětníků, jejichž životy ovlivnila druhá světová válka a holocaust. Důležitou součástí je také zapojení mladé generace, která má příležitost spolupracovat se zkušenými umělci. Divadlo Paměti národa připravilo v rámci tohoto pravidelného cyklu již sedmou inscenaci. Spolupráce s nizozemským divadlem Theater Na de Dam probíhá od roku 2019 a pražská inscenace se tak již tradičně stane součástí mezinárodního projektu Theatre of Remembrance. 27. ledna, kdy si připomínáme památku obětí holocaustu, bude uvedeno deset divadelních inscenací v osmi evropských zemích; kromě České republiky také v Nizozemsku, Německu, Maďarsku, Polsku, Dánsku, Itálii a na Slovensku.

„Naším cílem je, aby mladá generace a široká veřejnost nevnímala tyto události jen jako vzdálenou historii, ale dokázala ocenit jejich dopad na utváření moderní společnosti. K tomu velmi přispívá jak zapojení pamětníků, kteří je prožili, tak i nové moderní formy zpracování divadelního představení – letos je to nový cirkus,“ uvedla Tamara Pomoriški, umělecká vedoucí Divadla Paměti národa.

Představení Jetelová pole vzniklo v režii Tamary Pomoriški, choreografie byla vytvořena pod supervizí Kateřiny Klusákové a Jiřiny Adamkové, a hudební složku včetně zpěvu a zvukového designu připravila Ridina Ahmed. Partnerství s CIRQUEONem přináší do inscenace prvky nového cirkusu, které oživují tradiční divadelní přístup a otevírají téma širší veřejnosti. CIRQUEON vychovává novou generaci mladých cirkusových umělců, produkuje mezinárodní festival nového cirkusu Cirkopolis a provozuje tréninkové a tvůrčí centrum v pražských Nuslích a ve Vršovicích.

Důležitým momentem při vzniku inscenace je osobní setkání mladých autorů a pamětníky. K hlavnímu letošnímu záměru připomenout prostřednictvím divadelní tvorby události konce druhé světové války významně přispěli čtyři pamětníci z databáze Paměti národa. Ladislav Müller, který prožil dramatické poslední dny války v pražské čtvrti Pankrác, Samuel Machek, který během Pražského povstání jako třináctiletý pomáhal stavět barikády, Růžena Hronová, jejíž tatínek padl během Pražského povstání a dívka, která se v pouhých dvanácti letech musela během květnového povstání skrývat před střelbou – Jarmila Bílková.

Více informací a vstupenky na: divadlo.pametnaroda.cz

 

Foto: Archiv divadla

 

Michaela Szkála

pro Taneční magazín