25. ledna uvedlo divadlo Ponec českou premiéru díla Jiřího Bartovance Entropy #251, premiéra v New Yorku proběhla 11.září 2015 v rámci programu Českého Centra a Moving sound Festivalu.
Entropy pochází z řeckého slova pohyb. A pohybu tu bylo dost a dost.
Představení zahajují podivné zvuky, dalo by se říci, že spíše výstražné. Téměř nahá postava píše na zem nápisy tajemných významů, kterým rozumí jen umělec sám, pro diváka zůstává jejich smysl utajen. Poté, co je podlaha celá pokrytá nápisy, mužská postava stojí ve světle, které dopadá na její nohy.
Nehybnost se po chvíli mění v divoký tanec plný svíjení a rychlých pohybů. Voda z nádoby uprostřed jeviště se začíná vypařovat, mohutné hřmění otřásá sálem.
Umělec si obléká černý kostým, znovu svádí jakýsi boj, zmítá se a plazí, tu náhle padá ze židle a dlouze odpočívá na zemi. Chvílí hovoří k divákovi, přichází k jedné ženě a hltavě pije její vodu. Přivádí ji na jeviště a oba si na chvíli vyměňují role. Žena nehnutě sedí na židli na jevišti, zatímco umělec sedí v hledišti v roli diváka. Ovšem bystrému oku nemůže ujít, že dotyčná divačka není nikdo jiný než Nina Vangeli, divadelní a taneční publicistka.
Umělec kreslí kruh kolem sedící ženy. Bere ji za ruce, obejmou se a chvíli spolu cituplně tančí. Žena odchází.
Umělec zběsile běhá kolem dokola, stále rychleji a rychleji. Nafukuje balónky, pouští je do vzduchu a nechá je létat jevištěm.
Poté bere obrovský meloun, roztříští jej o zem a válí se v rozlité šťávě. Obléká si plášť a sype na sebe prach. Podlaha je plná různého smetí, umělec opět svléká plášť, klouže a padá po melounu, znovu se válí v prachu a špíně. Na hlavu si dává igelitový sáček a strnule stojí. Opět několikrát padá na zbytcích melounu.
Po tomto úmorném úsilí sedí v klidu obrácen zády k divákům, nasazuje si červený šátek na hlavu a otáčí se směrem k publiku. Odchází z jeviště v jakési světelné záři, nahá postava mizí kdesi ve světle.
I přes dokonalý pohyb Jiřího Bartovance a emoce, které z díla přímo číší, zůstává obsah díla divákovi nezřetelný a zahalený tajemstvím.
Součástí představení byla také výstava tanečních fotografií Vojtěcha Brtnického.
Jiří Bartovanec spolupracuje se zahraničními umělci, je členem skupiny Sasha Waltz and Guests. Podílel se na dokumentech pro Českou televizi. Vyučuje na Duncan Centre Konzervatoři, v Soulu pořádal workshopy pro skupiny moderního tance.
