Divadlo Viola uvede 19. a 21. listopadu premiéry inscenace Moje máma přijde, kterou na základě tvorby básnířky Vladimíry Čerepkové napsala a režíruje Beata Parkanová. Novinka tak vrací jednu z nejvýraznějších osobností české poezie 60. let na místo, s nímž jsou její umělecké začátky úzce spjaty. V inscenaci účinkují Gabriela Míčová a Gabriela Mikulková, hudbu složil Jan P. Muchow a scénografii vytvořil Marek Cpin. Premiéru doprovodí výstava malíře Adama Štecha, který namaluje obraz inspirovaný osobností a životem Čerepkové.
Vladimíra Čerepková patří k výrazným osobnostem české poezie 60. let. Do její tvorby se promítaly bolestné zážitky z dětství, komplikované vztahy i touha po blízkosti a přijetí. Právě na tato nadčasová témata se ve své nové inscenaci zaměřuje Beata Parkanová, která se k básním Čerepkové vrací už více než dvacet let.
K tvorbě a osobnosti básnířky režisérku přivedl během studií na FAMU pedagog a dramaturg Meir Lubor Dohnal, který Čerepkovou sám objevil jako dospívající dívku v dětském domově. Její životní příběh i poezie se pro Parkanovou postupně staly dlouhodobým zdrojem inspirace.
„Pro mě je Vladimíra Čerepková autorkou básní a textů, které jsou mi blízké, provází mě už řadu let a přináší mi světy, do kterých ráda opakovaně vstupuji. Člověkem, který mě fascinuje velkorysostí bezmocného, křehkostí i sílou, zranitelností i odvahou a talentem, se kterým zachází bez kalkulu či kamufláže. Ženou, jejíž hluboká zranění a nenasycené touhy rozpoznávám i u sebe a byly pro mě klíčem, jak a proč vytvořit hru Moje máma přijde,“ říká autorka a režisérka Beata Parkanová.
Název inscenace Moje máma přijde vychází z nenaplněné touhy Vladimíry Čerepkové po blízkém vztahu s matkou. Beatu Parkanovou k jeho volbě přivedlo setkání s blízkou přítelkyní básnířky a její vzpomínky na Vladimíru.
Symbolický návrat Vladimíry Čerepkové na místo jejích uměleckých začátků: k 80. výročí od narození
Uvedení inscenace má pro Divadlo Viola také symbolický význam. Po více než šesti desetiletích se poezie Čerepkové vrací na místo, s nímž byla v počátcích své tvorby úzce spojena. Letos v únoru navíc uběhlo 80 let od jejího narození. Čerepková zemřela ve Francii, kam emigrovala v roce 1968 po srpnové okupaci Československa.
„Samozřejmě, že je jímavé, že ji touto hrou vracíme do Violy, místa, se kterým byla a je bytostně spjata, ale při práci na textu nebo režii na to nemyslím. Jen mě to občas napadne,“ dodává Parkanová.
Beata Parkanová měla při přípravě inscenace k dispozici dvě banánové krabice textů Čerepkové, z nichž vybírala materiál pro svůj divadelní příběh. Na rozdíl od své předchozí dramatizace poezie Miloše Doležala Jana bude brzy sbírat lipový květ, která vycházela z uceleného příběhu, tentokrát musela dějovou linii teprve vytvořit.
Gabriela Míčová a Gabriela Mikulková, které s Parkanovou spolupracovaly již na filmu Slovo, v inscenaci neztvárňují přímo postavu Vladimíry Čerepkové, ale prostřednictvím jejích vlastních textů vyprávějí část jejího životního příběhu.
Výtvarnou podobu inscenace vytvořil Marek Cpin, s nímž Parkanová spolupracuje poprvé. Scénografie pracuje s prostorem mezi skutečností, vzpomínkou a představou a dotváří svět básnických obrazů a emocí. Autorem hudby je Jan P. Muchow, dlouholetý spolupracovník režisérky, který se na projektu podílel již od prvních verzí scénáře.
„Pro hudbu k inscenaci jsem zvolil čtyři hlavní nástroje: harmonium, kytaru, varhany a violoncello. Struny a vzduch. Chvění a dozvuk. Harmonie i disonance. Chtěl jsem vytvořit hudební doprovod, který podpoří divákovu imagnaci k vnímání poezie Vladimíry Čerepkové a dá prostor její fascinující osobnosti,“ přibližuje skladatel Jan P. Muchow.
Premiéru doprovodí výstava maleb Adama Štecha
Listopadovou premiéru doprovodí také výstava malíře Adama Štecha, která bude veřejnosti přístupná od 19. 11. Štech patřil rovněž mezi první čtenáře scénáře k inscenaci a jeho výtvarná reakce se rodí v průběžném dialogu s režisérkou Beatou Parkanovou. Veřejnosti bude expozice přístupná od 19. 11. Vedení Divadla Viola chce podobně propojovat výtvarné výstavy s divadelními premiérami i v budoucnu.
„Když mě Beata Parkanová oslovila s nabídkou výstavy ve Viole, začínala připravovat zároveň tuto inscenaci věnovanou Čerepkové a její poezii. Rád jsem proto na téma navázal. Literatura je mi dlouhodobě blízká a už dříve jsem se jí ve své tvorbě inspiroval, například při přípravě výstavy věnované Michelu Houellebecqovi. Pro Violu vybíráme obrazy z mé dosavadní tvorby, které s inscenací nějakým způsobem souvisejí. A zároveň přímo pro tuto výstavu maluju nový portrét Vladimíry Čerepkové,“ vysvětluje Adam Štech.
Inscenace Moje máma přijde bude mít premiéry 19. a 21. listopadu 2026 v Divadle Viola v Praze. Další informace a vstupenky jsou k dispozici na webu divadla.
O inscenaci
Moje máma přijde
Dramatizace a režie: Beata Parkanová
Hrají: Gabriela Míčová, Gabriela Mikulková
Scénografie: Marek Cpin
Hudba: Jan P. Muchow
Dramaturgická konzultace: Marta Ljubková
Premiéry: 19. a 21. listopadu 2026
Divadelní inscenace Moje máma přijde vychází z básní a textů Vladimíry Čerepkové (4. února 1946 Praha – 11. srpna 2013 Saint-Valery-en-Caux, Normandie) a proměňuje je v ucelené jevištní vyprávění. Její poezie je živým materiálem, z něhož vzniká příběh o samotě, touze po blízkosti, vzpomínkách a hledání místa, kam člověk patří.
Text a režie Beaty Parkanové dávají jednotlivým básním nový kontext a nechávají je postupně skládat obraz jedné životní zkušenosti, kterou zásadně poznamenal bolestný a nenaplněný vztah s matkou. Fragmenty, obrazy a emoce Čerepkové vytváří svět, jehož výtvarné řešení Marka Cpina podporuje atmosféru příběhu a prostor mezi realitou, vzpomínkou a představou. Hudbu k inscenaci složil Jan P. Muchow.
Tereza Lišková
pro Taneční magazín
