Štítek: Attila Egerházi

16. února nabídlo Divadlo na Vinohradech divákům silný příběh pod názvem Fantomová bolest. Choreografie se ujal Attila Egerházi, který také do roku 2016  šéfoval Jihočeskému baletu. V současné době již v Čechách nežije a založil v roce 2018 The Royal Ballet Fehérvár. Přijal pozvání Mezinárodního centra tance a přivezl do Prahy jednoaktový hodinový balet Fantomová bolest.

Působivou hudbu zkomponoval Tibor Kocsák a libreto napsal L. László Simon.

Pro první  část  je pro diváka  velmi dobré mít pročtený program, neboť jinak by se trošku ztrácel,  co vlastně jednotlivé scény znamenají.  Příběh je zasazen do období 1. světové války. Ve škole kadetů (vojáky tančí i dívky) se spřátelí dva mladíci, jeden ze Székesfehérváru a druhý je z Nagyváradu. Jak už to někdy bývá, oba se zamilují do sestry toho druhého a následuje šťastná svatba, očekávané štěstí symbolizují květy a plodnost, která se od mladých párů očekává, symbolizují jablka, plná náruč plodů. Jeden  rod je  laděn do červené a druhý do zelené barvy a zrovna tak cestování z jednoho města do druhého je symbolizováno velkým červeným  a zeleným  kufrem. Tedy sestra z Nagyváradu se stěhuje za svým milým do Székesfehérváru a opačně. Jenže … přichází válka.

Zde už zápletka končí a vše začíná být hrozivě dramatické.  Na projektovém plátně  se objevují výjevy z války, postavy v uniformách, bez tváří, pušky vykukují ze stran, lidé zmateně pobíhají, padají atd.

Výbuchy bomb, které přináší projekce, padající lidé a namířené zbraně tanečníků přímo do publika navozují pocit, jako kdyby se divák opravdu právě ocitl vprostřed válečné vřavy. Tento moment je velmi silný, strach budící a zde se povedlo souboru předat divákům celou hrůzu válečných konfliktů.

Pochopitelně tvůrce ukazuje situaci, kdy jeden z hrdinů přichází o život. Zoufalství sestry i jeho ženy je nezměrné. Druhá rodina je zatím v pořádku, ale strach zůstává. Boje pokračují.  Zřejmě ke konci války přichází o život i druhý chlapec. Ženy zůstávají samotné.

Další z velice silných emocionálních  zážitků tohoto díla je moment, kdy se vojáci vrací z války. Na jevišti se ukáží postavy, které se opírají o berle a všelijak se klátí po jevišti. Tento moment je v tanci skutečně bolestný. Je jasné, že takový člověk si už nikdy vesele nezatančí, zůstává mu jen  bolest v duši ze všech ztrát, dokonce i ze ztráty vlastní končetiny. Fantomová bolest. 

Egerházi nepropracovává nijak detailně jednotlivé postavy, spíše plošně ukazuje radost, či bolest. Je ale pravdou, že ve válce jsou tyto pocity jednotné, uniformita je základním rysem války a celé lidstvo prožívá to stejné. A tato myšlenka se do hodinového baletu vešla a hodila. Hudba je po celou dobu rychlá a rázná a nedovoluje příliš divákovi vydechnout, vlastně nás udržuje v celkovém napětí.

Na úplný závěr se na plátně objevuje  velký  ohryzek jablka. Ano, místo tolik očekávaných plodů lásky a dětí, zůstává jen smutný ohryzek a zmařené lidské štěstí. To je odkaz války.

Technika tanečníků a jejich nasazení, celková otřesenost z války, kterou si smutně odnášíme,  vysloužila baletnímu souboru  dlouhý a hlasitý potlesk.

V současné době je evropský balet opravdu na vysoké úrovni, není to už záležitost čistě pro odborníky, kteří rozumí jednotlivým figurám a technice. Balet rozhodně  není  jen menšinová záležitost, ale dostává se do povědomí široké veřejnosti, neboť zapojení projekce a dalších efektů dovoluje těšit se z tance a porozumět tomuto němému umění i naprostým laikům. Fantomová bolest mi snad ani nepřipomínala balet, úplně jsem zapomněla na všechno a jen jsem oněměle pozorovala záplavu emocí, které ve mně toto dílo probouzelo. Dobře na duši mi nebylo, ale přesto jsem cítila, že tato inscenace  je krásná. Jednoduchá myšlenka a tolik emocí, to je Fantomová bolest.

Foto: Archiv MCT

Eva Smolíková

Taneční magazín