Přijďte 16. září do Vršovic zažít město jinak, kde se na Moskevské chystá famózní program!
K sousedským slavnostem Zažít město jinak patří tradičně termín třetí zářijová sobota. Letos přesně 16. září otevře brány Vršovické divadlo MANA a v prostoru před ním až po Čechovo náměstí vypukne od 10 hodin dopoledne divadelní a hudební program v koprodukci Café v lese. Nebudou chybět ani komentované prohlídky Gočárova kostela sv. Václava a Truksova Husova sboru, dílny pro děti, ochutnávky jídel a vín. To všechno a hlavně setkání se sousedy a známými nabízí letošní akce. Součástí oslav bude i speciální akce jen v den konání: možnost zakoupení vstupenek 1 + 1 na vybraná představení ve Vršovickém divadle MANA, které chce v tento den seznámit veřejnost s připravovanou novou dramaturgií.
Zažít město jinak / Příběhy naší čtvrti / program dne:
10.00 – Talent drama studio – Včera, dnes a zítra / režie: Erika Merjavá / dětské představení
11.00 – Tam kde žijí divočiny – Marka Míková a Kryštof Míka / dětské představení
12.00 – Pražští pěvci pod vedením Stanislava Mistra
13.00 – 13.30 – Na slovíčko s panem Lábusem / Jiří Lábus čte z knížky Zdeňka Drozdy Kosí hnízdo, podle které vznikla inscenace Vršovického divadla MANA Vršovice jsou zlatý, řek tatínek
13.30 – Divadelní dílna pro děti 5 – 12 let pod vedením Eriky Merjavé
13.30 – Komentovaná prohlídka Husova sboru – David Frýdl / varhany Kamil Vavrek
13.30 – Matěj Halaš (dj set) 50´s / 60´s / hot disco / soul / latino
14.00 – Nakladatelství BYLO NEBYLO – KOSMO NAUTY / výtvarná dílna pro děti
15.00 – Hudební program Café v lese
16.00 – Komentovaná prohlídka Husova sboru – David Frýdl / varhany Kamil Vavrek
17.00 – závěr
Sousedské události se dále zúčastní: Antonínovo pekařství, Vinotéka BARRIQADA, Restaurace Druhý ráj, KOFI KOFI, nakladatelství TORST a Nadační fond Pečovatel
Speciální akce jen v den konání: 10.00 – 17.00 – prodej vstupenek 1 + 1 na vybraná naše představení (Vršovice jsou zlatý, Temná je noc, Imaginárium H. Ch. Andersena, Miluji tě jak po smrti, REYNEK / SLOVA A OBRAZY Z PETRKOVA, Dvojí domov/ Z Čepa, Peklo, Médea, Úča musí pryč, Jméno, Poručík z Inishmoru, Mesiáš a další představení divadla VERZE)
termín: 16. září 2017 od 10 hodin
adresa konání akce: Moskevská 34 (lokalita Vršovické divadlo MANA až Čechovo náměstí)
Podzimní sezonu zahájí inscenace Jany Vrány Black&White
Ponec zahajuje 17. září od 20:00 hod. podzimní sezonu inscenací Jany Vrány Black&White, která tematizuje rozdílnost i jednotu ženského a mužského principu. Navazuje tak na linii silných společenských témat, v jejímž duchu se nesl letošní ročník festivalu TANEC PRAHA.
Tanečně-vizuální představení vzniklo v koprodukci s multižánrovým festivalem Prague Pride a ukazuje nejen, že mužský a ženský princip dřímá v každém z nás, ale především, že zdánlivě protikladné síly tvoří přes svou odlišnost jeden celek. „Klademe si za cíl popřít klamnou iluzi duality,“ vysvětluje Jana Vrána a dodává: „Jsme si totiž jistí, že bílá i černá jsou dvě naprosto rovnocenné barvy, podstatné pro náš život.“ Inscenace je tanečním sólem Jany Vrány, která se zde ukazuje v několika podobách. Autorem kostýmů a líčení je Renee Vidourková, hudbu složil na míru představení český DJ a producent hiphopové skupiny PSHMike Trafik.
Podzimní sezona PONCE divákům nabídne další čtyři premiéry. „Jsem zvědavá na scénickou verzi expresivního sóla Jany Vrány na zahájení 17. sezony a stejně tak budeme s napětím očekávat dva zcela odlišné projekty VerTeDance, výsledky spolupráce DOT504 s Antonem Lachkym a také po delší odmlce nový tvůrčí projekt Petra Tyce,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka. „Zároveň mě těší, že jsme propracovali nabídku pro děti a mladé diváky a rozšířili program o další nabídku veřejnosti, která si chce kouzlo současného tance prakticky zažít. Každá středa tak bude patřit tancechtivým divákům od seniorů přes děti různého věku po dospělé laiky i mírně pokročilé,“ doplňuje.
Podzimní premiéry v PONCI – divadle pro tanec:
NE I 17. 9. I 20:00 Jana Vrána& Prague Pride: Black&White
PO I 23. 10. I 20:00 Petr Tyc: Tři jahody v řadě
PO I 30. 10. I 20:00 Petra Tejnorová / VerTeDance: Pojďme na tanec!
PÁ I 3. 11. I 20:00 DOT504 / Anton Lachky: Family’s Journey
Út I 28. 11. I 20:00 Veronika Knytlová / VerTeDance: Void
Premiéra souboru Spitfire Company, který oslavil 10 let své existence
V úterý 12. září oslavil divadelní soubor Spitfire Company 10 své existence. V prostoru Jatka78 proběhla premiéra adaptace knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky, za kterou autorka získala v roce 2015 Nobelovu cenu za literaturu. Na scéně se setkalo deset performerů a tanečníků, čtyři hudebníci v čele se skladatelem Janem Kučerou. Zvukový soundscape vytvořil Martin Tvrdý. Inscenaci rozdělenou do deseti kapitol spojilo hlavní téma: společenské změny po roce 1989.
„ 90. léta jsme prošvihli – tato idea se objevuje napříč celou knihou Světlany Alexijevičové. Jsou v ní obsaženy frustrace, sentiment i nejasné tragično. 90. léta nás stále velmi silně ovlivňují, je to dědictví, kterého se nedá zbavit,“ říká k adaptaci režisér Petr Boháč.
Představení bylo uvedeno už pouze jednou – 13. září od 19.30 v pražském prostoru Jatka78.
Vystoupení akrobatů Losers Cirque Company odměnili diváci bouřlivým potleskem ve stoje
14. ročník festivalu Letní Letná zakončili opět Losers Cirque Company se svým nejnovějším projektem s názvem Kolaps. Protože Losers patří k našim nejlepším souborům, o všech jejich představeních jsme čtenáře Tanečního magazínu informovali. Ani tentokrát nezklamali, opět překročili hranice možností lidského těla, porušovali zákony gravitace a naplnili všechna očekávání dychtivých diváků.
Losers Cirque Company, foto: František Ortmann
Nastoupili v posílené sestavě (Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Jana Telcová, Kristýna Stránská, Martina Illichová, Nikola Kopáčová, Ondřej Sochůrek, Jiří Bělka, Josefina Žampová, Vladimír Mikláš), doplnily je dokonce čtyři ženské protějšky, které si s nimi v ničem nezadaly. Perfektní výkony jako vždycky, opět jsme ani nedýchali, v okamžicích, kdy akrobaté stáli na ramenou svého kolegy, zdáli se naprosto srostlí s jeho tělem, jakoby stáli jen na pevné zemi.
Losers Cirque Company, foto: František Ortmann
Tato nejnovější inscenace nás vede nejrůznějšími variacemi životních kolapsů, od dětství, po partnerství, pracovní vztahy. Od narození až do smrti. Inu, kolaps může být všude. Jak se zachová jedinec? Jak se zachová společnost? Využije slabosti, zneužije nebo pomůže?
Petr Horníček říká: „Kolaps je každodenní zkušenost, která ničí, bortí a drtí, ale také buduje, zoceluje, utužuje. Bez kolapsu nelze posouvat své možnosti, nelze jít vpřed, nelze překročit svůj stín.“
Losers Cirque Company, foto: František Ortmann
Svůj typický humor Losers nezapřou, ale tento kus nepolechtá bránice diváka od začátku až do konce jako tomu bylo např. v Beach Boy(s). Petr Horníček říká: „Nechtěli jsme se opakovat, tentokrát jsme chtěli udělat něco jiného. Jsem rád, když si divák může vybrat z našich vystoupení to, které se mu líbilo nejvíce.“
A je hluboká pravda, že tato rozdílnost jednotlivých inscenací přidává na kvalitě skupiny. Ale na druhé straně může být i typ diváka, který se domnívá, že se opět bude smát celou dobu a tentokrát je zklamaný. Kolaps postrádá příběh, namísto toho jsou zde spíše poskládány jednotlivé pohybové obrazy, představující různé životní situace. V určitých momentech vyniká spíše akrobatická exhibice než samotný příběh. O to více je tu prostoru pro fantazii diváků.
Losers Cirque Company, foto: František Ortmann
Nejpůsobivější je jistě náročná vzdušná akrobacie, ženy i muži létají vysoko vzduchem. V některých okamžicích diváci doslova nedýchají napětím, např. když z několikastupňové pyramidy z lidských těl padá jeden z akrobatů dolů.
Když se na samém začátku objeví akrobaté, celí v bílém, srší z nich energie a síla, už sám příchod je působivý. Podivná průsvitná blána, představující zrození, brzy zmizí a scéna zůstává zcela čistá. Kromě malých batůžků, které mají někteří na zádech, představujících možná období školních let, nemají akrobaté žádné rekvizity ani pomůcky. Pouze audiovizuální efekty doplňují vystoupení a také živý pěvecký doprovod (Josefina Žampová a Vladimír Mikláš). Veselé okamžiky střídá napětí, hudba potemní a zvážní.
V „Kolapsu“ nás akrobaté provádí dětstvím, kdy se děti mezi sebou hádají, někdo spadne, ostatní se mu posmívají, či ho povzbudí, aby vstával. Běžný život, který zná každý z nás.
Za zmínku také stojí scéna, kdy se dva muži pošklebují a poplácávají dívku po zadku, až ona jednomu z nich vrací facku. Poté vylezou na její ramena a ona všechno, všechno vydrží, i takový tlak ustojí. Obdivuhodný výkon. Možná se také mnohé ženy cítí tak, že nesou na svých zádech podobnou tíhu, prožívají-li ne zrovna ideální vztah s mužem.
Kouzelná je scéna, kdy jedné dívce všichni ve skupině pomáhají a ještě jí zvednou ruku do vítězného mávání. Ona pro svoji nejvyšší pozici ale neudělala vůbec nic. Poté popadají všichni. Výstižné.
Jiná scéna by se zase dala nazvat „Kolikrát spadneš, tolikrát tě zvednu“. Zda jde o vztah, kdy se člověk nepoučí, nebo o vztah, kdy partner takto nekonečně a obětavě podporuje svou partnerku, je už na fantazii diváka.
Další výstižná scéna, kdy se diváci opravdu dobře a upřímně bavili, ukázala silného jedince, který zadupával každého, kdo by se vzepřel a chtěl by se byť i jen na chvilku zvednout. Akrobaté vyjádřili respekt k silnějšímu jedinci kouzelným a neopakovatelným způsobem – lehce třepali nožičkama… ručičkama…. Najednou se alespoň jednomu z podřízených podaří dostat se na vrchol, chvíli si užívá svou pozici, ale nakonec byl stejně shozen zase dolů do podřízené pozice.
Nemohu vynechat scénu, kdy jeden usilovně pomáhá ostatním, všechny dostane na vrchol, ale nakonec padá sám.
Představení končí jedním hromadným pádem a tma, zkrátka konečný kolaps.
Diváci řvou, šapitó se otřásá a všichni se loučí s akrobaty bouřlivým potleskem ve stoje. Je vidět, že Losers Cirque Company se nesmazatelně zapsali do srdcí diváků a svým posledním vystoupením potvrdili, že dokáží být zábavní, vážní, tragičtí, ale vždycky výborní.
