Vychytávky Ládi Hrušky a další
Nespočet inspirace opět nabídnou premiérové díly hobby pořadů. Receptář Prima nápadů nově obohatí rubrika EKO LOGICKY, která se zaměří na zpracování bylinek, výrobu domácích potravin a soběstačný životní styl. V programu nebudou chybět osvědčené Libovky Pepy Libického a Vychytávky Ládi Hrušky. Po úspěšném uvedení pokračuje druhou řadou Zahradník po ruce. Nová hobby sezóna na Primě začíná v neděli 2. března.
Dominika Marie Juklová
pro Taneční magazín
Studio SEN zpracovává v Divadle na cucky příběh prvního českého teroristy
Studio SEN, amatérský herecký soubor zformovaný z absolventů/tek Dramatického kurzu SENior, přichází každou sezónu v rámci programu Divadla na cucky s autorskou novinkou, která vzniká pod vedením profesionálních tvůrčích týmů. V prosinci minulého roku soubor v premiéře představil inscenaci Bal@da, kterou tentokrát nastudoval režisér Tomáš Soldán. Jednou z inspirací inscenace, zaměřující se na témata radikalizace, (ne)spravedlnosti a pomsty, byl příběh prvního českého teroristy Jaromíra Baldy. Hru v letošní sezóně Divadlo na cucky uvede ještě 28. února a 29. května na domovské scéně a také 16. března v Divadle Husa na provázku na Festivalu 60+.
Případ Jaromíra Baldy ukazuje, jak snadno lze podlehnout strachu a dezinformacím, což jsou témata, která se v dnešní době dotýkají nás všech. „To propojení se nabízelo od začátku. Jaromíru Baldovi bylo sedmdesát let, když se rozhodl ke svému činu. Vedla k tomu poměrně dlouhá cesta, na níž se postupně radikalizoval a slevoval z nároků na kritické myšlení, na objektivnější vnímání reality, až se nechal zcela pohltit strachem. Tento proces je zajímavý a je možné jej pozorovat pochopitelně nejen u seniorů a nejen s tak silnými následky. Ale právě kvůli Baldovu věku a jeho – dle sousedů a blízkých – do té doby bezproblémovému chování bylo zajímavé se tématem radikalizace zabývat i se skupinou Studia SEN,“ vysvětluje režisér Tomáš Soldán výběr zvoleného tématu.
Velká část textu inscenace vznikla na základě autentických zážitků členů Studia SEN. Přestože pracuje s vážnými motivy, nechybí jí nadhled a humor. „Ukázala se jedna důležitá věc – že jakékoli možné křivdy, pocity nespravedlnosti a případné touhy po pomstě, se v dobrém kolektivu otupují, proměňují, stávají se méně podstatnými. V inscenaci Bal@da se tak k případným křivdám přistupuje s nadhledem a někdy až laskavým humorem, a v tom je také síla naší společné práce,“ doplňuje Soldán.
Při tvorbě inscenace se také ukázalo, že věk v mnohém není rozhodující. „Překvapilo mě především to, jak se starosti a prožívání běžného života téměř neliší od toho, co zažívají lidé mého věku, tedy čtyřicátníci, nebo i lidé o mnoho mladší. Jsme všichni trochu bezbranní a všichni někdy strašlivě toužíme, nebo žijeme ve velkém opuštění. Věk je v tomhle jen trochu jiným filtrem, ale rozhodně není určujícím mechanismem,“ uzavírá režisér.
Členky a člen Studia SEN, kteří vzešli z absolventů Dramatického kurzu SENior, si díky představení mohli vyzkoušet různé žánry jevištního bytí a vyprávění. Nechybí rap, voiceband či dokonce maorský rituální tanec. Bal@da tak nabízí silný divadelní zážitek, který reflektuje současná společenská témata a zároveň dává hlas generaci, která má stále co říct. „Jedním z dlouhodobých cílů Divadla na cucky je poskytovat profesionální vzdělávání lidí ve zralém věku v oblasti dramatického umění. Chceme tím podpořit jejich osobní rozvoj a seberealizaci a také narušit stereotypní vnímání seniorů u veřejnosti. Každoročně otevíráme Dramatický kurz 50+, kde se věnujeme autorské divadelní tvorbě, práci s hlasem a tělem. Další běh bude otevřen opět na podzim,“ doplňuje Jan Čtvrtník, vedoucí edukačních aktivit EDU nacucky.
Více informací o titulu a předprodej vstupenek naleznete na webu: https://www.divadlonacucky.cz/studio-sen-bal-da
Mgr. Hana Sedláková
pro Taneční magazín
Tentokrát mimořádně atraktivní program –
Mezinárodní projekt MENE TEKEL je nekomerčním multidisciplinárním festivalem, který připomíná milníky české historie s přesahem do částí světa, kde jsou porušována základní lidská práva. Projekt ve spolupráci s odbornými a paměťovými institucemi přináší svědectví o protiprávnosti totalitních režimů. Vznikl díky iniciativě Daniele a Janu Řeřichových, kteří z úcty k odkazu politických vězňů vytvořili otevřenou platformu pro autentická svědectví, uměleckou reflexi i odbornou analýzu doby komunistické diktatury i následky totality nacistické.
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) se letos zapojuje již poněkolikáté, ale vůbec poprvé mimořádným doprovodným programem. V pondělí 24. února pozve zájemce na plenérovou výstavu, den poté (25. 2.) pak ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna vystoupí na mezinárodní konferenci v Senátu Parlamentu ČR a připravena je další řada besed i zajímavostí. Ve čtvrtek (27. 2.) přivítá návštěvníky v rámci Dne otevřených dveří (palác Archa/vstup B).
První událostí má být podle organizátorů festivalu MENE TEKEL slavnostní odhalení pamětní desky Petru Křivkovi, která se uskuteční v neděli 23. 2. 2025 na čestném vojenském pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně. „V roce 1951 byl v politickém procesu komunistickým režimem odsouzen a popraven Petr Křivka, hrdina tří odbojů. Jeho ostatky nebyly vydány rodině a teprve v roce 1968 mohly být s náležitou úctou pohřbeny. Náhrobek však byl v sedmdesátých letech tichým rozhodnutím normalizačních úřadů odstraněn,“ popisuje dramaturgyně a spoluzakladatelka festivalu Daniela Řeřichová. Sdružení PAMĚŤ z.s. se ve spolupráci s městem Brnem rozhodlo tuto historickou křivdu napravit a nechalo na místě Křivkova posledního odpočinku zbudovat novou pietní desku.
PLENÉROVÁ VÝSTAVA ÚSTR (24. 2. – 3. 3.)
Další počin pak míří do Prahy. Na pražském náměstí Míru (v parku před bazilikou sv. Ludmily)
bude k vidění výstava Komunismus a jeho epocha. Ojedinělá plenérová prezentace, kterou zde v rámci festivalu instaluje Ústav pro studium totalitních režimů, vznikla již v roce 2017, a to ve spolupráci ÚSTR, Spolkové nadace pro zpracování diktatury SED a Německého historického muzea.
Autor Gerd Koenen, historik a publicista vyrůstal v bývalém západním Německu a během svých studií na přelomu 60. a 70. let přijal komunistickou ideologii. Prostřednictvím pozoruhodné výstavy dokládá, jak komunistický nárok na vytvoření nového člověka redukuje lidi na materiál.
Koenen dokázal bravurně postihnout lákavou a svůdnou sílu komunismu i nebezpečné zárodky manipulace.
„Komunistické přísliby spásy a zářné budoucnosti si našly miliony stoupenců po celém světě. Zároveň se ale proměnily v noční můru pro další miliony lidí, kteří se stali oběťmi násilných komunistických režimů,“ konstatuje Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, paměťové instituce, jejíž atraktivní doprovodný program slibuje ozvláštnění vyhledávaného festivalu.
Z KINA MAT PŘÍMO DO SENÁTU (24. 2. a 25. 2.)
Slavnostní zahájení festivalu se uskuteční v pondělí 24. února za účasti významných osobností veřejného a kulturního života, a to v kině MAT na Karlově náměstí. Festival zahájí česká premiéra dokumentu s názvem Nejsem zlý člověk (2024, ČR, SR, Bulharsko).
Zahájení konané za účasti ředitele ÚSTR Ladislava Kudrny moderuje Denisa Štolbová.
Následující den pak program festivalu pokračuje v Senátu Parlamentu ČR mezinárodní konferencí Poválečný vývoj v Evropě po roce 1945.
Panelisté se budou zamýšlet i nad tím co přinesla poválečná léta či v jakém světě žije třetí poválečná generace v roce 2025? Svou účast zde potvrdil například J. E. Rolandas Kačinskas, velvyslanec Litevské republiky v ČR, lotyšský historik Gatis Krūmiņš, prorektor Univerzity Karlovy Jan Kuklík a v neposlední řadě také Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, který zde vystoupí s příspěvkem Vliv helsinského paktu na sjednocení československé opozice.
PIETNÍ AKT V PRAZE (25. 2.)
V úterý se v Nerudově v ulici v Praze uskuteční pietní shromáždění konané u příležitosti 77. výročí pochodu studentů za svobodu a demokracii na Pražský hrad. Akce se koná ve spolupráci Senátu Parlamentu České republiky, Pražského akademického klubu 48 a MENE TEKEL.
Také zde bude Ústav pro studium totalitních režimů reprezentovat ředitel Ladislav Kudrna.
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ ÚSTR (27.2. 2025 v čase 10.30– 16. 30.)
Novinkou či lákadlem letošního ročníku bude mimořádná akce, kterou připravil Ústav pro studium totalitních režimů a díky které se mohou návštěvníci podívat do nově zrekonstruovaných prostor paláce Archa v ulici Na Poříčí 26. Zájemci zde vyslechnou zajímavé besedy o knihách a osobně se potkají s předními historiky ÚSTRu Janem Horníkem (Západ musí být zničen: Jak Putin naplňuje Duginovy mesianistické vize), Petrem Mallotou (Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu), Janem Zumrem/ Janem Vajskebrem
(Gestapo: Velitelský sbor tajné státní policie v Protektorátu Čechy a Morava).
REKONSTRUCE PROCESU (28. 2.)
Studenti Právnické fakulty UK pod vedením režiséra Víta Mazánka představují prostřednictvím divadla faktu další vybraný politický proces padesátých let. Letošní rekonstruovaný proces
se odehrál v roce 1952 před Státním soudem v Praze, a reprezentuje snahu komunistického režimu likvidovat sektor soukromého zemědělství a osoby, které jej představovaly – tzv. kulaky. „Ve vybraném procesu s kulaky na Berounsku padaly vysoké tresty, a dokonce jeden trest nejvyšší.
Unikátní formát divadla faktu navazuje na rekonstrukce vedené dříve v rámci festivalu Mene Tekel režisérem Janem Řeřichou a seznamuje diváky atraktivní formou s vybraným politickým procesem,“ popisuje Tereza Blažková, odborná asistentka na Katedře právních dějin Právnické fakulty UK, která společně s Janem Kuklíkem vede vědecký seminář Rekonstrukce politického procesu.
Při přípravě představení čerpali studenti z originálních archivních pramenů vztahujících se k danému procesu. Součástí představení je také následná beseda nad politickými procesy a realitou nechvalně známých 50. let v Československu.
Akce se koná ve spolupráci Právnické fakulty Univerzity Karlovy, Ústavu pro studium totalitních režimů, Národního archivu a Mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel.
Festival MENE TEKEL se postupem doby stal jednou z nejvyhledávanějších kulturních událostí. „Smyslem festivalu je vést mezigenerační dialog, a proto od jeho vzniku spolupracujeme nejen s odbornými a paměťovými institucemi, ale také školami všech stupňů,“ uzavírá Daniela Řeřichová.
Mgr. Petra Jungwirthová
pro Taneční magazín
The Royal Ballet Fehérvár přivezl dlouho očekávanou inscenaci
16. února nabídlo Divadlo na Vinohradech divákům silný příběh pod názvem Fantomová bolest. Choreografie se ujal Attila Egerházi, který také do roku 2016 šéfoval Jihočeskému baletu. V současné době již v Čechách nežije a založil v roce 2018 The Royal Ballet Fehérvár. Přijal pozvání Mezinárodního centra tance a přivezl do Prahy jednoaktový hodinový balet Fantomová bolest.
Působivou hudbu zkomponoval Tibor Kocsák a libreto napsal L. László Simon.
Pro první část je pro diváka velmi dobré mít pročtený program, neboť jinak by se trošku ztrácel, co vlastně jednotlivé scény znamenají. Příběh je zasazen do období 1. světové války. Ve škole kadetů (vojáky tančí i dívky) se spřátelí dva mladíci, jeden ze Székesfehérváru a druhý je z Nagyváradu. Jak už to někdy bývá, oba se zamilují do sestry toho druhého a následuje šťastná svatba, očekávané štěstí symbolizují květy a plodnost, která se od mladých párů očekává, symbolizují jablka, plná náruč plodů. Jeden rod je laděn do červené a druhý do zelené barvy a zrovna tak cestování z jednoho města do druhého je symbolizováno velkým červeným a zeleným kufrem. Tedy sestra z Nagyváradu se stěhuje za svým milým do Székesfehérváru a opačně. Jenže … přichází válka.
Zde už zápletka končí a vše začíná být hrozivě dramatické. Na projektovém plátně se objevují výjevy z války, postavy v uniformách, bez tváří, pušky vykukují ze stran, lidé zmateně pobíhají, padají atd.
Výbuchy bomb, které přináší projekce, padající lidé a namířené zbraně tanečníků přímo do publika navozují pocit, jako kdyby se divák opravdu právě ocitl vprostřed válečné vřavy. Tento moment je velmi silný, strach budící a zde se povedlo souboru předat divákům celou hrůzu válečných konfliktů.
Pochopitelně tvůrce ukazuje situaci, kdy jeden z hrdinů přichází o život. Zoufalství sestry i jeho ženy je nezměrné. Druhá rodina je zatím v pořádku, ale strach zůstává. Boje pokračují. Zřejmě ke konci války přichází o život i druhý chlapec. Ženy zůstávají samotné.
Další z velice silných emocionálních zážitků tohoto díla je moment, kdy se vojáci vrací z války. Na jevišti se ukáží postavy, které se opírají o berle a všelijak se klátí po jevišti. Tento moment je v tanci skutečně bolestný. Je jasné, že takový člověk si už nikdy vesele nezatančí, zůstává mu jen bolest v duši ze všech ztrát, dokonce i ze ztráty vlastní končetiny. Fantomová bolest.
Egerházi nepropracovává nijak detailně jednotlivé postavy, spíše plošně ukazuje radost, či bolest. Je ale pravdou, že ve válce jsou tyto pocity jednotné, uniformita je základním rysem války a celé lidstvo prožívá to stejné. A tato myšlenka se do hodinového baletu vešla a hodila. Hudba je po celou dobu rychlá a rázná a nedovoluje příliš divákovi vydechnout, vlastně nás udržuje v celkovém napětí.
Na úplný závěr se na plátně objevuje velký ohryzek jablka. Ano, místo tolik očekávaných plodů lásky a dětí, zůstává jen smutný ohryzek a zmařené lidské štěstí. To je odkaz války.
Technika tanečníků a jejich nasazení, celková otřesenost z války, kterou si smutně odnášíme, vysloužila baletnímu souboru dlouhý a hlasitý potlesk.
V současné době je evropský balet opravdu na vysoké úrovni, není to už záležitost čistě pro odborníky, kteří rozumí jednotlivým figurám a technice. Balet rozhodně není jen menšinová záležitost, ale dostává se do povědomí široké veřejnosti, neboť zapojení projekce a dalších efektů dovoluje těšit se z tance a porozumět tomuto němému umění i naprostým laikům. Fantomová bolest mi snad ani nepřipomínala balet, úplně jsem zapomněla na všechno a jen jsem oněměle pozorovala záplavu emocí, které ve mně toto dílo probouzelo. Dobře na duši mi nebylo, ale přesto jsem cítila, že tato inscenace je krásná. Jednoduchá myšlenka a tolik emocí, to je Fantomová bolest.
Foto: Archiv MCT
Eva Smolíková
Taneční magazín
