Křesťanský svátek, příchod jara, tradice

České Velikonoce v novém televizním dokumentu

Jak se vyvíjely oslavy nejvýznamnějšího křesťanského svátku v českých zemích a jaké tradice a obřady se stále udržují?  Nový dokument České televize v režii Michaely Fišer Rozbrojové uvede ČT2 v úterý 31. března 2026 ve 20:55.

Dokument zachycuje proměny oslav Velikonoc na našem území za posledních zhruba sto padesát let. „Je celkem zajímavé, že už koncem 19. století se někteří národopisci pozastavovali nad tím, jak je možné, že se tolik zvyků přestává dodržovat a postupně se vytrácí. Přitom z našeho pohledu je tato doba nejen na velikonoční tradice bohatá,“ zamýšlí se režisérka snímku Michaela Fišer Rozbrojová. 

Nejrůznější obřady spojené s koncem zimy a příchodem jara byly mezi lidmi silně zakořeněné už v pohanských dobách a křesťané si toho byli vědomi. I proto je církev nerušila, ale postupně je začlenila do velikonočního příběhu. Ve 20. století se velikonoční svátky v Česku postupně zúžily v podstatě jen na pondělní pomlázku, protože Velikonoční pondělí bylo, na rozdíl od ostatních dnů, státním svátkem. Lidé zdobili vajíčka, pekli mazance a beránky. Duchovní charakter Velikonoc se vytrácel. Dnes je situace jiná a lidé mnoho náboženských tradic obnovují.

 Štáb natáčel v místech, kde je folklór stále živý, kde jsou lidé, kteří mají k historii i tradicím vztah a nechtějí se jich vzdát. Diváci uvidí třeba velikonoční jízdu na koních v bývalých Sudetech na Šluknovsku. Tu se podařilo obnovit teprve před několika lety, je rok od roku oblíbenější a jezdí na ni lidé z Česka i Německa. „Ověřili jsme si, že zvyků se stále dodržuje hodně, i když některé už jsou jen lokální. I proto nám přišlo důležité je zdokumentovat pro budoucí generace a také je zasadit do historického kontextu. Diváci si tak spolu s námi mohou projít zvyklostmi velikonočního týdne, upéct jidášky, seznámit se s tradičními technikami zdobení kraslic nebo nahlédnout do prapůvodu velikonoční pomlázky, který už většina lidí dnes vůbec nezná,“ láká ke sledování snímku režisérka Michaela Fišer Rozbrojová.

„Točili jsme třeba na Zlínsku, kde stále chodí kluci s hrkačkami po vesnici a nahrazují tím zvuk zvonů, které podle tradice odlétají na Zelený čtvrtek do Říma. Opravdu intenzivní byl zvuk kostelního hrkače v Pozořicích na Brněnsku, při kterém byste bez kvalitních sluchátek přišli o sluch,“ vzpomíná na natáčení dramaturgyně Martina Burešová a připomíná národopisné programy, které se před Velikonocemi konají v mnoha českých i moravských skanzenech a muzeích v přírodě. Seznamují návštěvníky s tím, jak prožívali předvelikonoční čas naši předci. „Ostatně, to uvidí diváci dokumentu i prostřednictvím archivních záběrů Filmového týdeníku, které přinášejí svědectví o velikonočních tradicích v poválečných letech,“ doplňuje dramaturgyně.

Nový dokument naleznete také v iVysílání ČT.

Režie: Michaela Fišer Rozbrojová // scénář: Josef Fišer // hlavní kamera: Jonáš Nepustil // dramaturgie: Martina Burešová // vedoucí produkce: Hana Kopecká // kreativní producent: Patrick Diviš // výkonný producent: Diana Tuyet-Lan Kosinová

Foto: Ivo Dvořák

 Michal Pleskot, Česká televize

pro Taneční magazín

Spejbl a Hurvínek jsou zpátky doma!

326 dní, tak dlouho bylo divadlo uzavřeno

326 dní. Přesně tak dlouho bylo uzavřeno Divadlo Spejbla a Hurvínka z důvodu plánované rekonstrukce a výstavby nové zkušebny. Nyní jsou však již všechny stavební práce ukončeny a divadlo opět vítá své diváky na staré známé adrese v Dejvické ulici.

Nejvýraznější novinkou po znovuotevření divadla je vybudování zkušebny, která zároveň slouží jako nová studiová scéna pro uvádění tzv. miminích představení a dalších komorních projektů. Prostor pokladen se proměnil v moderní zákaznické centrum. Kromě dalších drobných stavebních prací byla rovněž provedena kompletní výměna topného a vodovodního potrubí, výraznou inovací prošly i divácké toalety. Divácký komfort zlepšila také výmalba hlavního sálu a hlavně kompletní obměna všech 281 sedadel. Foyer se pyšní novou podlahou, výmalbou a na stěnách všechny malé i velké návštěvníky vítají celoplošné tisky známých postav celé loutkové rodinky.


Přijde mi až neuvěřitelné, že se po téměř roce vracíme do našeho domovského divadla, které prošlo tak výraznou proměnou. Tak, jako každá stavba, jsme v průběhu čelili mnohým nečekaným nástrahám a překvapením, které bylo nutno operativně řešit, zároveň jsme se však těšili na věci, které se více a více rýsovaly jako zhmotněný sen, tedy krásnější, modernější a více funkční divadlo, které může nabídnout širší záběr repertoáru a doprovodných programů,“ říká  David Janošek, umělecký šéf Divadla Spejbla a Hurvínka, a upřesňuje: „Divadlo konečně disponuje oficiální zkušebnou, výtečným diváckým zázemím, kvalitními bezpečnými sedačkami a sálem, který přináší originální zážitky spojené s našimi ústředními postavami Spejblem a Hurvínkem, které diváky vítají už z ulice skrz nové zákaznické centrum. Kéž si z krásně zrekonstruovaného divadla naši diváci odnášejí pouze milé zážitky plné radosti a spokojenosti.“

Plakátová kampaň HURVÍNEK 100

Letošní Hurvínkovo jubileum se Divadlo Spejbla a Hurvínka rozhodlo oslavit mimo jiné i speciální plakátovou kampaní HURVÍNEK 100 navazující na v lednu uveřejněnou premiérovou sérii plakátů, které předurčily celý vizuální styl této důležité výroční sezony. Na rozdíl od premiérových plakátů, kde Spejbl, Hurvínek i Mánička nevystupovali na fotografiích tradičně jako loutky, ale jako charaktery animovaných příběhů, na této sérií plakátů se divadlo rozhodlo prezentovat mimo své legendární loutky i ty, kteří loutkám vdechují život – loutkoherce.

Pořídili jsme vlastně Hurvínkovi k jeho narozeninám fotoalbum s jeho nejlepšími přáteli. S dětmi, které potkává den co den v hledišti našeho divadla, a s loutkoherci, kteří jsou běžně před zraky diváků skryti. Dětští diváci vzešli z veřejného konkurzu, do kterého se přihlásilo přes sto dětí. Každá fotografie z celé řady pak reprezentuje předem zvolené období ze sta let Hurvínkova výročí,“ doplňuje Pavel Novák, vedoucí obchodního oddělení a marketingu Divadla Spejbla a Hurvínka.

Autorem konceptu výroční plakátové série je Petr Novák, který se postaral o art direkci, a fotograf Václav Jirásek, který na fotografiích dále pracoval i s fotografkou Kateřinou Sýsovou. Kostýmní výtvarnicí projektu byla Linda Holubová a o make-up se postaraly Eva Svobodová a Silvie Hadžiefendičová. Autorem grafického designu je Jakub Konvica z brněnského NEON studia.

Osobně mám nesmírnou radost, že se nám podařilo v průběhu roku 2025 připravit všechny projekty – dárky pro Hurvínka – které ale potěší i naše diváky. Letos je jeden po druhém rozbalujeme.  Hurvínek začíná u příležitosti 100. narozenin ,od nuly´ ve skvělém zázemí a s vynikajícím týmem v zádech,“ dodává Denisa Kirschnerová, ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka.

Co se chystá

Divadlo je otevřeno jen pár dní a už má za sebou první úspěšnou premiéru inscenace Mánička a bubáčci pro nejmenší diváky od 2 let. Naplno běží přípravy další novinky, která bude uvedena přímo v den Hurvínkových 100. narozenin v sobotu 2. května – Kabaret Hurvajz v režii Hany Mikoláškové. Do prázdnin divadlo ještě stihne uvést premiéru pohádky Hurvínkův pohádkový expres v režii Jana Suši.

Nová sezóna pak bude zahájena zveřejněním nové vizuální identity divadla a na konci září se uskuteční čtvrtá premiéra oslavného Hurvínkova roku, tentokrát půjde o inscenaci Mikiho Kirschnera Spejbl a elixír pošetilých myšlenek. Závěr roku bude patřit premiéře legendárního představení Hurvínkův sněhulák v režii uměleckého šéfa divadla Davida Janoška. A kromě spousty dalších divadlo připravuje i jedno velké překvapení na úplně poslední den tohoto roku, kterým se završí oslavy Hurvínkova významného jubilea.

Během rekonstrukce Divadlo Spejbla a Hurvínka hrálo v náhradních prostorech Grand hotelu International, v pražské zoo či v prostoru Purkrabství na Vyšehradě a rovněž vyrazilo na zájezdy po České republice i do zahraničí. Bez své domovské scény tak divadlo zvládlo odehrát 172 představení v Praze a 103 na zájezdech, včetně zahraničního turné po Balkáně a Spojených státech amerických.

Tím však Hurvínkovy zahraniční výpravy zdaleka nekončí a divadlo se po 20 letech opět představí v Japonsku – 15. 4. v Kjótu. Tentokrát s novými interprety Janou Mudrákovou a Martinem Trechou, kteří, jak je zvykem Divadla Spejbla a Hurvínka, odehrají představení v japonštině. Výprava divadla je součástí oficiální cesty zástupců Magistrátu hl. m. Prahy při příležitosti 30 let partnerství měst Praha a Kjóto.

O Divadle Spejbla a Hurvínka

Divadlo Spejbla a Hurvínka založil v Plzni roku 1930 Josef Skupa, tehdy šlo o první české profesionální loutkové divadlo. Od samého počátku hrálo pro děti i dospělé. V Praze divadlo působí od roku 1945 – původně v Římské ulici na Vinohradech a od roku 1995 pak v Dejvicích. Po zakladateli Josefovi Skupovi divadlo zásadním způsobem formovali Miloš Kirschner, Helena Štáchová, Martin Klásek a další umělecké osobnosti. V současné době je ředitelkou divadla Denisa Kirschnerová.

Hlavními postavami všech inscenací jsou Spejbl (1920) a Hurvínek (1926) – otec a syn – každý z nich zastupující jednu generaci a její pohled na svět. Jejich už tradičním protihráčem je jim podobný ženský pár, Hurvínkova nerozlučná kamarádka Mánička (1930) a její pedagogicky zaměřená „bábinka“, paní Kateřina Hovorková (1971). Tuto základní čtveřici protagonistů doplňuje Spejblův a Hurvínkův pes Žeryk (1930) a podle potřeby autorů i další postavy. Spejbl a Hurvínek spolu se svými přáteli do dnešního dne navštívili 33 zemí čtyř kontinentů a promluvili čtyřiadvaceti jazyky.

Michaela Fialová Rozšafná

pro Taneční magazín

 

 

Nejen prodejny, ale místa s duší

Dokument České televize mapuje život antikvariátů v době e-shopů

Jak čeští antikváři ustáli rozmach elektronických knih, knižních e-shopů nebo sociálních sítí a dokázali svůj tradiční obor udržet při životě, zachycuje dokumentární film Druhý život antikvariátů. Režisér Petr Zahrádka v něm ukazuje nejen cestu knih od výkupu po prodej, ale také obří sklady a výdejny e-shopů i malé krámky s krabicemi od banánů plnými knih z druhé ruky a samozřejmě i prostředí dnešních antikvariátů. Premiéru dokumentu uvede Česká televize ve středu 18. března ve 20:15 na programu ČT art.

Nešlo nám jen o to ukázat, jak probíhá výkup, registrace a prodej knih, tedy takový knižní second hand, ale chtěli jsme představit ty, kteří ustáli nástup e-shopů s použitými knihami a kromě prodeje knih samotných proměnili své antikvariáty v komunitní místa, kde se odehrávají výstavy, přednášky a další akce. Tedy místa cenná k potkávání – a to od měst větších až po ty menší,“ říká kreativní producentka Kateřina Ondřejková.

Dokument přináší příběhy antikvariátů a jejich majitelů z různých koutů Česka. Je mezi nimi ostravská Fiducia, liberecké Knihkupectví a antikvariát Fryč, havlíčkobrodská Štáflova chalupa, pražský Antikvariát Arco nebo neobvyklé Morbido, jehož majitel nashromáždil desítky tisíc svazků a jen on sám se umí orientovat v nepřeberné změti knih.

„Antikvariát pro mě není jen prostor, kde se prodávají knihy. Denně vidím, že to tak vnímají i naši zákazníci – když k nám přijdou. Často tu zapomenou na vnější svět, chráněni před shonem tichem a policemi s knihami, které na ně vyzařují svoji nezaměnitelnou energii a vůni. Často slýchám, že kamenné obchody převálcuje internet nebo čtečky knih, ale moje dennodenní zkušenost je jiná – je jí sdílená radost z knížek, společný zápal pro čtení, chuť objevovat a diskutovat,“ říká jedna z aktérek dokumentu, majitelka ostravského Antikvariátu a klubu Fiducia Ilona Rozehnalová.

Dokument zachycuje nejen malé krámky, ale i velké internetové obchody, konkrétně online antikvariát Knihobot, kde většinu knih naceňuje počítač. Původní myšlenkou tvůrců bylo zachytit, jak antikvariáty ustojí dobu covidových uzávěr, kdy nastoupily velké online obchody s použitými knihami. Ukázalo se ale, že online i kamenné prodejny zvládnou fungovat vedle sebe. Režisér Petr Zahrádka se poté více zaměřil na antikvariáty jako kulturní a společenské instituce.

„Pro mě je zajímavé, jak prostor antikvariátu poměrně věrně odráží osobnost člověka, který ho vede. Objevné bylo zjištění, že antikvář musí být pragmatický obchodník, jinak nepřežije. A poměrně bolestivé zjištění, že domácí knihovny, které lidé celý život budují, nemusejí mít ve výsledku žádnou velkou hmotnou hodnotu,“ dodává Petr Zahrádka.

scénář a režie: Petr Zahrádka // dramaturgie: Jana Strýčková // kamera: Simon Todorov // střih: Kateřina Krutská Vrbová // vedoucí produkce: Marta Hostinská // výkonná producentka: Jarmila Hoznauerová // kreativní producentka: Kateřina Ondřejková

Dokumentární film, který reaguje na renesanci a obrodu antikvariátů v České republice. Zaměří se na nejvýraznější osobnosti českých antikvářů, kteří ustáli rozmach elektronických knih, e-shopů a sociálních sítí a dokázali svůj tradiční obor přizpůsobit době. Představí odlišné typy antikvariátů v různých koutech naší země od malých krámků s kavárnou až po knižní centra s atraktivním kulturním programem, e-shopem či vydavatelstvím.

 

Michal Pleskot, Česká televize

pro  Taneční magazín

Isabelle Schad zahájí Bazaar Festival

kolektivní tělo jako sonda do vazeb, které nás spojují

Choreografie berlínské Isabelle Schad zahájí Bazaar Festival. Kolektivní tělo jako sonda do vazeb, které nás spojují

Dvanáctý ročník Bazaar Festivalu zahájí 12. března ve Studiu Hrdinů výrazná osobnost evropské choreografie Isabelle Schad. Její dílo Pieces and Elements otevírá letošní téma Společenstva lidská i nelidská skrze obraz kolektivního těla, organismu, který může existovat pouze jako celek.

Berlínská choreografka Isabelle Schad se svou prací Pieces and Elements otevírá letošní téma skrze obraz kolektivního těla jako organismu schopného existence pouze jako celek. Skupina sedmi performerů vytváří proměnlivou strukturu, v níž každý pohyb jednotlivce rezonuje ve skupině a formuje její další vývoj. Schad dlouhodobě zkoumá vztah mezi tělem, choreografií a komunitou a její vliv je patrný i ve středoevropském kontextu. Spojitost s jejím dílem a pedagogickou praxí lze rozpoznat například v tvorbě choreografek, které diváci Bazaar Festivalu již znají – Alici Minar (Lush Blast, loňský program) či Zsuzsy Rozsavolgyi (Old Pond, uvedeno na Bazaar Festivalu 2021). Zahájení festivalu tak není jen uvedením výrazné mezinárodní osobnosti, ale také návratem ke kořenům estetického a myšlenkového proudu, který formuje celou generaci současných tvůrců. A také manifestem letošního dramaturgického směřování Bazaar Festivalu, které staví na tom, že společenstvo není metafora, ale fyzická zkušenost.


„Jedním z leitmotivů, který jsme v posledních letech zaznamenali v dílech tanečníků a divadelníků z regionu střední a východní Evropy, je právě otázka, jak a proč se sdružujeme, jak přijímáme nebo vylučujeme ostatní, jak se skupiny jednotlivců stávají něčím jiným. V době globálních otřesů otevíráme publiku prostor setkat se s díly středoevropských umělců, kteří citlivě zkoumají křehké vazby držící nás pohromadě – mezi lidmi navzájem i mezi člověkem a přírodou,” říká dramaturg festivalu Ewan MacLaren.

Balkánská i slovenská tvorba jako citlivý barometr současnosti

Výraznou a dramaturgicky zásadní linii letošního programu tvoří umělci ze širšího “balkánského” regionu. Jejich tvorba dlouhodobě citlivě, a zároveň nekompromisně, reflektuje otázky kolektivní identity, moci, důvěry i odporu. Balkán zde není geografickou poznámkou, ale barometrem současnosti, místem, kde jsou proměny komunit, systémů a vztahů čitelné s mimořádnou intenzitou. Balkán zde není tématem, je perspektivou, skrze kterou lze sledovat, jak se dnešní společenstva formují, rozpadají a znovu skládají.

Výrazným počinem, do kterého se zapojí i řada profesionálních i amatérských performerů, je durativní performance Ivany Ivković Monument of Trust: The Arena. Srbská vizuální umělkyně a tvůrkyně performance art v ní zkoumá, jak se narušená důvěra propisují do těl, sociálních struktur i kolektivního vědomí, např. přes korupci. The Arena není pouze představením, ale situací, napjatým prostorem mezi performery a diváctvem, kde se testuje hranice kolektivního jednání, konformity i odporu. V kontextu současných občanských protestů v Srbsku i širší radikalizace evropské společnosti získává projekt naléhavý společenský rozměr, aniž by ztrácel svou fyzickou a performativní sílu. Českému publiku se navíc tvorba Ivany Ivković představí vůbec poprvé.

Projekt The Arena vzniká ve spolupráci s platformou Y Events z Divadlo X10, která dlouhodobě pracuje na pomezí divadla a vizuálního umění. Společný večer promění prostor Divadla X10 v doslovnou arénu, v místo kolektivního napětí, konfrontace i sdílené odpovědnosti. Tato spolupráce podtrhuje snahu festivalu vytvářet přesahy mezi scénami i kontexty a posilovat komunitní rozměr současného performativního umění.

Balkánskou linku dále rozvíjí soubor chorvatské choreografky Sonja Pregrad, rezidenční umělkyně z prvních Bazaar Festivalů a hybatelky záhřebské scény, kteří se v projektu O, obrací pozornost k rostlinným společenstvím a narušuje antropocentrický pohled na svět. Slovenský choreograf Juraj Korec představí sci-fi taneční projekt PRÍBEH, sledující vztah člověka, algoritmu a rozpadajícího se světového řádu, nejen v globálním měřítku, ale i v tom českému a slovenskému diváctvu velmi blízkém. Ještě před představením zvou organizátoři na krátké, ale výživné setkání, na kterém se osobnosti slovenské a české sci-fi a samotný choreograf představení PRÍBEH zaměří na co nejaktuálnější perspektivy slovenských dystopií a utopií, a to nejen v kontextu literárního žánru. Mezi pozvanými hosty jsou redaktorka, kulturní antropoložka a politoložka Magda Dušková, slovenský sci-fi spisovatel a publicista (Denník N) Michal Hvorecký a choreograf Yuri Korec.

Minisympozium, které spojuje a tanec jako sdílená praxe

Jedním z klíčových momentů letošního ročníku je sobotní Minisympozium Čí tanec je můj tanec?, které otevírá otázku společenství skrze tanec jako živou, sdílenou praxi. Nejde o doprovodný program, ale o přímé rozšíření festivalového tématu: komu tanec patří, kdo jej vytváří, kdo jej přejímá – a jaké komunity jej nesou dál?

Společně s tanečními tvůrci, pedagogy a výzkumníky z afroamerických tanečních komunit i ze střední a východní Evropy se bude pojem společenství zkoumat jako klíč k porozumění kořenům tance, jeho paměti i budoucím možnostem. Přivlastnění, historie, každodenní praxe i sdílená zkušenost se zde stávají nástroji kolektivního přemýšlení o tanci jako prostoru setkávání, odporu i spolupráce. Minisympozium tak přesouvá téma festivalu z jeviště do přímého dialogu. Společenství zde není zobrazováno – vzniká.

„Festival nechceme chápat jen jako přehlídku děl. Je to prostor, kde se komunity nejen zobrazují, ale i vytvářejí a především setkávají,“ dodává Ewan McLaren.

Bazaar Festival je prostorem pro otevřený dialog. Zve všechny, kteří si pokládají (někdy zdánlivě jednoduché) otázky, ale nehledají jen ty obyčejné nebo přímočaré odpovědi. Více informací a kompletní program je dostupný na www.bazaarfestival.cz.

12 BAZAAR FESTIVAL | 12.–21. 3. 2026, PRAHA

Bazaar Festival je mezinárodní přehlídka progresivních scénických prací divadelních a tanečních inovátorů, kteří se nebojí riskovat a otevírat nová témata. Festival se koná každoročně v Praze a zaměřuje se na tvůrce nezávislé scény ze střední a východní Evropy.

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.net

 Foto: Bazaar Festival

Míša Sikorová

pro Taneční magazín