Pravidla úklidu

Připravovaná autorská inscenace popíše realitu pracovních podmínek Ukrajinek v Česku

Premiéra se odehraje na festivalu Divadelní Flora, poté bude k vidění na olomouckém i pražském jevišti

Olomoucké Divadlo na cucky ve spolupráci s pražským A studiem Rubín a Kolonií z.s. uvede premiéru autorské inscenace Pravidla úklidu. Dokumentární projekt vychází z příběhů žen z východu, které se vydaly do Česka za lépe placenou prací. Na základě reálných svědectvích vypovídá o práci v domácnostech, práci na černo a péči a rodičovství na dálku v těch nejmizerněji placených profesích. Autorkou a režisérkou je Lucie Ferenzová. Tři ženské hrdinky představují Anita Krausová, Martina Jindrová a Táňa Malíková. Prvního uvedení se inscenace dočká v rámci 25. ročníku festivalu Divadelní Flora 9. května, pražská premiéra pak proběhne v A studiu Rubín 10. června.

Podle Českého statistického úřadu předstihla v roce 2019 ukrajinská menšina svým počtem obyvatel žijících v Česku (zhruba 145 000) historicky nejpočetnější českou menšinu – Slováky. Během koronavirové pandemie sice počty pracujících Ukrajinců v České republice klesly asi o 7 %, ale i tak se jedná o jednu z nejpočetnějších českých menšin. Český statistický úřad navíc pracuje jen s oficiálními daty, proto existuje velký předpoklad, že počet lidí z Ukrajiny živících se v Česku jako levná pracovní síla je mnohem vyšší.

Temně dokumentární Pravidla úklidu vypráví příběhy žen, které se do České republiky vydaly s cílem vybudovat lepší život pro sebe a svou rodinu. „Prvotním impulzem k přípravě inscenace pro mě bylo setkání s knížkou Petry Hůlové, ‚Čechy, země zaslíbená‘, která zachycuje život ukrajinské uklízečky v Čechách,“ popisuje režisérka Lucie Ferenzová a dodává „Dílo je ale z roku 2012 a za tu dobu se toho hodně změnilo, jak ze sociálního, tak politického hlediska. Proto jsem se v minulém roce rozhodla oslovit k rozhovorům ženy z Ukrajiny, které nyní pracují v České republice. Překvapilo mě, že velké procento o své práci nechtělo vůbec mluvit. Nakonec jsme převážně čerpali z vyprávění paní Natálie, která se mi ozvala sama díky blízkému vztahu k divadlu.“

Příběhy Ukrajinek, které doma nechaly své děti vychovávané prarodiči nebo známými, aby v Česku pracovaly jako uklizečky či ošetřovatelky za minimální mzdu, nejsou vůbec ojedinělé. Tyto příběhy bohužel často obsahují i různé typy vykořisťujících systémů ukrajinských zaměstnavatelů či agentur, které minimum minimální mzdy ještě zmenšují. Svou roli hraje i strach v podobě mafiánských praktik v případě, kdy by se někdo z pracujících chtěl vymanit. A tak z jedné strany tyto ženy bojují s černým trhem práce a z druhé strany se státní legislativou (např. v podobě daní, získání víz, trvalého pobytu, nebo pokud chtějí do Česka přivést a vychovávat zde svoje děti). Přesto všechno tady zůstávají a denně vykonávají práci, kterou mnozí chápou jako podřadnou, těžkou a nevděčnou. A my se v naší inscenaci snažíme poukázat na mnohovrstevnost této situace,“ dodává Ferenzová.

Původní záměr dokumentu zkoumat podmínky práce, transnacionální rodičovství a migraci ovlivnila ruská invaze na Ukrajině. „Mnohem více reflektujeme příběh žen v totálním ohrožení při probíhající maskulinní válce. S invazí zároveň vytanulo téma vztahu Čechů k prekarizované práci – jinými slovy, každý si teď mohl dovolit ‚svoji Ukrajinku‘, protože to najednou mělo náboj pomoci a solidarity. Vedle toho se v inscenaci věnujeme komodifikaci práce na Youtube, otázce rolí při práci v domácnosti a péči jako takové. Dojde i na pověstný definitivní úklid Marie Kondo. Pravidla úklidu tak rozhodně nejsou jen prosté existenciální drama o utrpení žen v době ukrajinsko-ruského konfliktu,“ uzavírá Ferenzová.

Herečky Anita Krausová, Martina Jindrová a Táňa Malíková na sebe vrství charaktery různých mluvčí, aby je v další situaci svlékly a vyměnily za jiné. Témata hovoru, podobně jako jevištní akce mají stejného jmenovatele a tím je úklid, péče a prekarizovaná práce. Autorkou jednoduchého a přesto výrazného scénického řešení, ale také kostýmů a videa je dlouhodobá spolupracovnice Kolonie Andrijana Trpković. Podobně jako hudebnice Markéta Ptáčníková, která vytvořila nejen songy, které v inscenaci zazní, ale je také autorkou všech hudebně-zvukových ploch.

Inscenace Pravidla úklidu navazuje na dlouhodobou spolupráci A studia Rubín s divadlem Kolonie z. s., která se věnuje společensky angažovaným tématům cestou autorských inscenací, tentokrát navíc za spoluúčasti olomouckého progresivního Divadla na cucky. Inscenace bude jednou měsíčně uváděna jak v Divadle na cucky, tak v pražském A studiu Rubín.

Olomoucká premiéra se uskuteční v pondělí 9. května od 19 hodin – zahájí tak program 25. ročníku mezinárodního festivalu Divadelní Flora.

Představení je již aktuálně vyprodáno, vstupenky na další reprízy 10. a 11. května lze rezervovat na webu www.divadlonacucky.cz. Pražští diváci si na premiéru Pravidel úklidu počkají do 10. června, předprodej vstupenek naleznou na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová 

pro Taneční magazín

Dernisáž s Milenou Dopitovou

Nejnovější objektová díla v Galerii NoD

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na závěrečnou komentovanou prohlídku a dernisáž výstavy OFF-SIDE výrazné české umělkyně Mileny Dopitové, která proběhne v pondělí 2. 5. 2022 od 18:00 v Galerii NoD:

Milena Dopitová
OFF-SIDE
Kurátor: Pavel Kubesa
Dernisáž 2. 5. 2022, 18:00

Výstavou vás provede umělkyně Milena Dopitová a kurátor výstavy Pavel Kubesa.

Výstava OFF-SIDE představuje nejnovější objektová díla Mileny Dopitové, které jednoduchou abstrahující formou tematizují archetypální prožitky člověka současnosti 21. století.

Celý život něco chytáme, neustále musíme čelit ranám, ale současně jsme vůči vnějšímu prostředí uzavření, neprostupní. Jsme soustavou branek, zaklíněných hermeticky do sebe samých, ale přesto nejsme branky prázdné.

 

Výstava, jejíž interpretační rámec se line od psychologizujících metafor archetypálních prožitků osamocení až k univerzalistickým obrazům postavení člověka ve společnosti 21. století, se ve výsledku táže: „Nakolik jsme, sami před sebou, před svými nejbližšími, před společností a Světem jako takovým vždy tak trochu postavení mimo hru?

01.10.21. Praha, Milena Dopitová, výtvarnice

Milena Dopitová (*1963, Šternberk) je konceptuální umělkyně, která od začátku devadesátých let mimo jiné aktivně reflektuje pozici ženy v současné společnosti a kultuře. Jako jediná umělkyně – členka – se podílela na aktivitách skupiny Pondělí (spolu s Pavlem Humhalem, Petrem Lysáčkem, Petrem Zubkem, Michalem Nesázalem a Petrem Písaříkem). Její díla byla prezentována na výstavách v České republice i v zahraničí: GHMP, Moravská galerie v Brně, Brooklyn Museum (New York), Akademii der Künste (Berlín), Galerie Display (Praha), The Whitechapel Art Gallery (Londýn), Polansky Gallery (Praha), Museum of Contemporary Art (Helsinki), Artists Space (New York), Aperto, XLV. Venice Biennial (Benátky), a další. Kromě dalších ocenění získala Dopitová za své dílo v roce 2011 cenu Michala Ranného.

Výstava a program Galerie NoD vzniká za kontinuální podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky.

Galerie NoD, Taneční magazín

Poe – Šílený? Geniální?

V pojetí Lenky Vagnerové prostě nepopsatelně úžasný!

28.dubna 2022 se na Nové scéně Národního divadla odehrálo„skutečně neskutečné divadlo!“

Nesmím opomenout, že mezi hosty byl také choreograf evropského  formátu  – Petr Zuska.  Našim čtenářům ho zajisté blíže přibližovat nemusím, rozhovor  s ním najdete na našich stránkách.

Lenka Vagnerová nechala ožít představy spisovatele Edgara Alana Poe, považovaného za tvůrce hororu. Možná ne každý náš čtenář ví, že mnozí dokonce zkoumali, zda Edgar Alan Poe nebral drogy! Ale nic takového se nepotvrdilo. Byl šílený? Nebo jen žil v době nasáklé krví, kdy umírání bylo na denním pořádku a on to nemohl snést? Byl citlivý? Byl geniální? Kdo ví. Každopádně šťastný ve své době asi nebyl. Proto i jeho dílo oplývá spíše strašlivou skrytou stránkou a těžko říci, co přesně si on sám myslel.

Ale zpět k dílu Lenky Vagnerové.  Představení Poe v sobě mísí prvky prvotřídního tance, akrobacie i snad estrády, doplněné neuvěřitelnými efekty, hudbou, zpěvem, kostýmy či různými rekvizitami.

Poe patří do dílny (repertoáru) Laterny Magiky a její umělecký šéf Radim Vizváry říká: „Hledal jsem výraznou osobnost, která s Laternou magikou doposud nespolupracovala, ale svou originalitou by přispěla k obohacení jejího repertoáru. Lenka Vagnerová nepochybně patří k tomu nejlepšímu v oblasti současného českého tance. Navíc  stále častěji pozoruji, že ve snahách choreografů je, využít  prvky techniky mimu. Lenka toto využívá vědomě a efektivně.“

Ke své práci si Lenka Vagnerová přizvala špičkové umělce a tvůrce: texty- Lenka Vagnerova a Vladimír Javorský, scéna – Eva Jiřikovská, hudba, dramaturgie – Ivan Acher, světelný design – Michal Kříž, účinkující – vynikající Ondřej Vinklát, trojnásobný držitel Ceny Thálie, Vladimír Javorský a Tereza Marečková jsou coby samotný Edgar Alan Poe.

Tvůrci vycházeli z povídek Poea ‚Maska červené smrti, Jáma a kyvadlo, Skokan, Král mor, Havran. Některé povídky mají příběh, některé jsou pouze sdělením emocí (odsouzeného). Je tu krása, strach, zoufalství, ironie, nesmyslnost lidského chování.

Lenka Vagnerová říká: „Není nutno popisovat Poeův život, to ani nebylo naším záměrem. Při čtení Poea zjistíte, že je  jeho živo obsažen v jeho tvorbě. Skrze ni se o něm dozvíme to nejpodstatnější.“

Pokud jde o hudbu, Ivan Acher říká: „ Tato inscenace byla největší výzva, jakou jsem kdy zažil.“

„Pokud jde o choreografie samotné, Lenka Vagnerová stvořila  za pomoci technických vymožeností a vynikajícího týmu tančníků a také dvojicí hudebníků-tvůrců chroeografie neviděné a nevídané“, dodává Ivan Acher. Musím souhlasit.

Hudba zní chvílemi hororově, chvílemi vesele a bezstarostně, inu, jak je libo. Hlavně je poutavá a zajímavá.

Pojďme ale k inscenaci samotné. ÓÓÓ! Těžko hledat slova. Na dnešní dobu pokrokové, jedinečné, zajímavé, veselé, bizarní, strašné, skandální, otřesné.. ale geniální! !

Strašlivé a bizarní představy spisovatele samotného ožily, setkáváme se tu s nejrozmanitějšími pitoreskními postavami, neustále nás překvapují, ano, jsou přesně jako ve zlých snech, možná i deliriu… Tyto představy si s námi doslova zahrávají. Brnkají nám na nervy. Zneklidňují i klidného. Co je to? Co je to? Ptáte se znovu. Dělá si ze mě tvůrce legraci?

To vše je doplněno neuvěřitelnými efekty, které jsou zřídkakdy k vidění. I vizuální efekty – podivný škleb na plátně – vypovídá také mnohé.

Výkony tanečníků jsou neuvěřitelné. Žasla jsem, když „Antěl pitfornosty“ (čti anděl pitvornosti) vstoupil do snů (na scénu). Neuvěřitelné akrobatické výkony, zlehka podané v symbióze se zlými sny, byly absolutně  dokonalé. Nevím, co dodat, jen se běžte podívat…….

Ale těchto momentů bylo mnoho. Vaření v kotli.., listování stránkami, hra na podivný nástroj, soudci na zvláštních bruslích. Ale to, co mi dělalo ještě dlouho dobrou náladu, byla např. bizarní módní přehlídka. Ano, zarputilé postoje manekýnů a modelů… ale jakých!! Ano!  Bravo!

Je nutné také vyzdvihnout výkon Ondřeje Vinkláta. V rámci strašidelných snů se náhle zlehka objeví naprosto dokonalý pohyb, pohyb z představ, těch nejúžasnějších… Lehce a s úsměvem…

Je nutné ocenit, že možná i  interpreti samotní  se během představení baví, ať už sami sebou, nebo  svými kostýmy, dialogy, šílenými představami šíleného. A divák se baví s nimi!

Inscenace přináší jakýsi svěží vítr do našich tradičních děl. Je tu cosi těžko nazvatelného. Je to nové. Bizarní. Směšné. Hrozné. Hororové. Pohybově dokonalé. Moře překrásných a zajímavých i strašných kostýmů, vizuálních efektů, i zvukových.  Poutavá  hudba. Občas se tu zhoupne hrozivé kyvadlo. Bože, jak krásná kulisa! Vzpomínám také na představení, kde nebyly prakticky žádné kostýmy, žádné rekvizity, žádné vizuální efekty, jen tanečníci v teplácích. Toto je pravý opak. Jakési future show!  Myslím, že máme opravdu mezinárodní dílo, které se může prezentovat ledaskde. A milý diváku, mysli si, co chceš, tvař se, jak chceš, kritizuj si, jak chceš. Stejně je to geniální!

Lenko, děkujeme za neuvěřitelný zážitek, který opravdu nikdo nečekal!

Foto: Národní divadlo

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Květen ve znamení pohybu

Kam vyrazit a co zažít v květnu

Objevte krásy Valašska a vyzkoušejte si nordic walking!

Nordic walking po zbojnických chodníčcích, přes rozhledny nebo k prameni řeky Bečvy. To je jedno z velkých lákadel Resortu Valachy ve Velkých Karlovicích. Objevíte tak krásy přírody CHKO Beskydy a s nimi i jednu z nejvyhledávanějších sportovních aktivit poslední doby – nordic walking, který je díky své univerzálnosti a příznivému vlivu na pohybový aparát vhodný pro lidi všeho věku. V Resortu Valachy nově nabízejí možnost zapůjčení holí a organizují tady také společné procházky se zkušeným instruktorem, který vás vše potřebné naučí. Vydat se můžete na výlet po některém z krásných Turistických okruhů Resortu Valachy. Společnost vám bude dělat kouzelná kulisa valašských dřevěnic, lesů a kopců posetých ovečkami kolem malebného údolí Léskové. Více na www.valachy.cz

 

Podlehněte lekcím CAPOEIRY

Nevšední spojení boje, akrobacie, tance, hry, hudby a zpěvu. Přesně touto fúzí vzniká CAPOEIRA, unikátní afro-brazilské bojové umění s kořeny v daleké Angole a Brazílii. A vy se ji můžete naučit na lekcích, které v pražském Studiu Maiselovka vede Michal Toman, který je nejen zkušeným tanečníkem, ale i mistrem Evropy 2021 v CAPOEIŘE. Hodiny jsou vhodné pro kohokoliv, kdo má chuť se hýbat! Studio Maiselovka je prvním oficiálním prostorem souboru současného tance 420PEOPLE, a kromě CAPOEIRY tady najdete spoustu dalších pravidelných lekcí určených pro širokou veřejnost. Více na www.420people.org

Zábavné in-line bruslení v Monkey’s Gym

Baví vaše děti in-liny? Přihlaste je do kurzů bruslení, kde se vše naučí pod dohledem zkušených instruktorů z dětských tělocvičen Monkey’s Gym, a navíc si užijí spoustu zábavy! Lekce jsou určeny všem dětem od 4 let, začátečníkům i pokročilým. Cílem kurzu je provést děti prvními krůčky na bruslích, případně zdokonalit to, co již umí. Každá lekce začíná rozcvičkou na bruslích. Děti se nejdříve učí na bruslích stát a ťapat. Postupně se při bruslení osamostatňují a zkoušejí jezdit samy. Pro snazší učení nechybí ani spousta vhodných pomůcek, které je nadchnou. Instruktoři do výuky zařazují také jízdu mezi kužely, střelbu na bránu a jiné hry, aby děti bruslení od počátku hlavně bavilo. Více na www.monkeysgym.cz

Vzdělávací pohybové kurzy (nejen) pro instruktory

Vzdělávací pohybové workshopy nejen pro instruktory, ale také pro širokou veřejnost pořádá Škola fitness profesionálů FISAF.cz. Pokud jste pedagog, trenér, chcete cvičit s dětmi, nebo chcete získat inspiraci pro správné pohybové aktivity se svými dětmi, vydejte se na inspirativní workshop Děti na startu, který se koná 21. – 22. května v Semilech. Děti na startu je úspěšný celorepublikový projekt všeobecné pohybové přípravy, do něhož se za téměř 10 let jeho trvání zapojilo už na 273 středisek a registrovalo skoro 30 000 dětí ve věku od 4 do 9 let. Ze školení si odnesete zásobník her a návod, jak správně cvičit s menšími i většími dětmi i jak zaručit, aby pro ně byl pohyb zábavou! Více na www.fisaf.cz

Za krásou Alp i na kolo do Rakouska

Vyrazit po ránu po svých nebo na kole do rozkvetlé alpské přírody, kochat se pohledy na horské hřbety a pak se nechat hýčkat ve wellness hotelu, který je špičkou současného moderního designu. Tak nějak vypadá den strávený v proslulém hotelu Puradies v rakouském Leogangu, kde spojíte odpočinek s aktivním pohybem v panensky čisté přírodě. Na vyznavače horské turistiky tady čeká 400 kilometrů cest, běžci ocení 120 km dlouhou síť stezek s 18 výškovými trasami. Ovšem nejoblíbenější je Saalfelden Leogang u cyklistů. Zdejšímu Bikeparku se totiž hned tak něco nevyrovná – vždyť kde jinde byste našli 720 kilometrů tratí pro horská kola všech stupňů obtížnosti a 480 kilometrů údolních cyklistických stezek! Více na www.puradies.at

Zdroj a foto: www.420people.org,  www.valachy.cz www.detinastartu.czwww.puradies.at

 

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín