Jenifer Lopez, Britney Spears, Shakira, Beyoncé a Christina Aguilera, Lady Gaga všechny tyto popové divy hýbou současnou pop music. Který taneční styl zmíněných královen popu je nejvíce sexy? Posudte sami:
Sexy popové královny
Jenifer Lopez, Britney Spears, Shakira, Beyoncé a Christina Aguilera, Lady Gaga všechny tyto popové divy hýbou současnou pop music. Který taneční styl zmíněných královen popu je nejvíce sexy? Posudte sami:
Získá TS Andrea opět titul?
Jedním z účastníků soutěže je i nejúspěšnější taneční stepařské studio Andrea z Prahy, má již dlouholetou tradicí. Vychovalo mnohonásobné Mistry republiky, Evropy i světa ve stepu. Vyučuje děti od tří let až po seniory.
„Připraveni jsme, v současné době dolaďujeme formace a kostýmy. Vysíláme soutěžící v hojném počtu, asi přes sto soutěžících“.
„Naši junioři jsou úřadující Mistři světa. Doufáme, že opět zvítězí“.
„To je souhra spousty věcí. Pracujeme s našimi tanečníky osm let a více. Je to parta dětí, která spolu vyrůstala, jsou sehranný tým, zabojovali v mezinárodních soutěžích už jako malí. Také hraje roli skvělá dvojice trenérů, samozřejmě“.
„Ano, ale já se snažím ve svém studiu TS ANDREA rivalitu nepěstovat, nepodporovat. Máme čtyři sóla, která soupeří proti sobě, ale „fandí“ si, přejou si navzájem a pomáhají si“.
„Rivalita je, to je jasné, mezi ostatními kluby, ale je snad zdravá a žene lidi dopředu“.
Taneční studio Andrea
Zoubkova 1231/4,
Praha 5,
e-mail: info@tsandrea.cz
I když nás zázrak lásky potká jen na pár chvil, přináší naději…
Paloma Pedrero patří mezi nejvýznamnější španělské dramatičky, řadí se k nejprestižnějším španělským autorům divadelních her vůbec. Získala řadu ocenění, její hry byly přeloženy do mnoha jazyků. Zaměřuje se na pocity a touhy člověka, jeho hledání a partnerské vztahy.
“Neuchopitelné lásky“ jsou čtyři krátká milostná setkání, zakončená taneční scénou. Asi mnohý divák v úsměvných i překvapivých situacích najde sám sebe, nebo někoho známého. Buďte si skoro jisti, že nudit se rozhodně nebudete, milovníci detailů doslova „shltnou“ každou minutu představení. Za zmínku také jistě stojí přesvědčivé výkony herců. Hudba podbarvuje celé představení, na závěr spolu všichni tančí. Je vlastně jedno, kdo se koho dotknul a kdy, podstatné je, co si odnáší v srdci a to je přesně to, co Pedrero chtěla divákovi sdělit.
„Prožít chviličku lásky v tomto nepřátelském světě plném hrůz a násilí, i když je to chvilka neuchopitelná a pomíjivá, je jako když se člověk nadýchne čistého vzduchu, aby mohl žít dál. Utváříme společnost, kde málokdo někomu naslouchá, málokdo se na někoho dívá, málokdo má čas se vžít do kůže toho druhého. Postavy v mých „Neuchopitelných láskách“ hledají takové okamžiky, někdy i nevědomky a někdy se jim prostě přihodí zcela nečekaně. A tak, ačkoliv je ten zázrak potká jen na pár chvil, jejich příběhy přináší naději. I takový vztah během jedné noci může mít zásadní význam…
První příběh nás zavede do malého bytu, kde mladá dívka prožívá své trýznivé okamžiky lásky, chce se rozejít se svým milencem, vrátit mu klíče, vyčítat mu všechnu bolest, kterou jí způsobil. Pije, aby si dodala kuráž. Ale mezitím zazvoní podomní prodavač biblí a snaží se uspět. Domluva s opilou není snadná, prodá své knihy? Nebo přeskočí mezi nimi jiskra? Telefon, na který dívka čeká, nezvoní. Co tedy dál? Její milenec se nečekaně vrací později v noci. A vrátí jí její klíče od bytu?
V druhém příběhu se osamělá, vystrašená žena vrací domů, je pozdě, metro už zavřeli. Je tam jen ona a jeden muž, který neustále pije, ale je naprostý pohodář. Žena je strachem úplně bez sebe, neví, zda ho poslat pryč, nebo běžet za ním, nebo chtít, aby zůstal. Má metro přijet nebo ne? Jsou jen oni dva… Odjedou prvním metrem?
V dalším příběhu se odehrává dramatický příběh mladé dívky, která si přišla vyřídit účty se svým milencem. Při jejich prvním setkání k ní tento muž byl milý pozorný, milovali se spolu. Mohl by si ji vzít…. Najednou ho ale vůbec nezajímá. Ale dívka si to nenechá líbit. Útočí nožem, chce zpět své ztracené sny. Budou se milovat? Vrátí se všechny krásné okamžiky? Nebo je to jen žert? Ale situace bere nezvyklý konec…
V posledním příběhu se setkáváme s prostitutkou, která odchází ráno ze salónu. Před domem na ni čeká zamilovaný mladík. Nejdříve ji toto setkání obtěžuje, je unavená, tlačí ji boty a nechce mu dát navíc nic ze svého času. Počítá minuty, které má strávit vyslechnutím mladíka, protože ten jí vyhrožuje, že jinak rozbije salón.
A tak si sedá a poslouchá jeho zamilované řeči, prý mu připomíná jeho matku. Ona se tomu jen pobaveně směje. On jde pryč, pak ale přichází zloděj a ženu napadne, mladík je v boji raněn, prý nepoužil zbraň, protože ona nemá zbraně ráda. Když ji zachránil… chce mu pomoci, najednou ji zajímá, zaujatě poslouchá, povídají si a vzpomínají …. jenže se objevuje její partner …..
Ruský baletní mistr učil i z kolečkového křesla.
Tanečník a učitel George Zoritch, který zemřel ve věku 92, byl jednou z nejvíce okouzlujících postav a výrazných osobností ruského baletu v polovině 20. století. Nebyl žádný úžasný tanečník, ale opravdový umělec. Zoritchovo umění bylo mnohem, mnohem vyšší, než jen předvádění techniky.
Stejně jako u většiny tanečníků, Zoritchovo pochopení tance a umění přišlo díky jeho učitelům – a Zoritch měl skutečnou galaxii těch nejlepších učitelů!
Jurij Zoritch se narodil v Moskvě, začal svá studia v Litvě. Jeho rodina se přestěhovala do Litvy po ruské revoluci, ale Zoritch se brzy přesunul do Paříže ke studiu pod vedením Olgy Preobrajenské. Studoval u tak slavných pedagogů jako Anatole Vilzak, Anatole Oboukhoff a La Nijinska. V roce 1933 debutoval se souborem Idy Rubinsteinova (kde Nijinska byla učitelkou baletu a současně také choreografkou). Tak začala jeho kariéra, která měla pokračovat v mnoha potulných baletních divadlech, které vzkvétaly v příštích několika desetiletích.
Přidal se k baletu Ballet Russes v roce 1936, ztvárnil role v hrách od Léonide Massine, např. Jardin Public a Symphonie Fantastique. Po vypuknutí druhé světové války soubor Ballet Russe de Monte Carlo přesídlil do Spojených států. Zoritch také tančil v Grand Marquis Ballet de Cuevas (byl favoritem).
„Neřekl bych, že jsem Boží dar,“ řekl jednou, „ale jsem ten pravý pro balet.“
Jeho dvě nejexotičtější role, obě vytvořil Vaslav Nijinsky, byly ve hrách Le Spectre de la Rose a L’Après-midi d’un faune. Zoritch také hrál důležitou roli při nabývání významu baletu napříč USA, ale jeho jméno zůstalo spojeno s Ballet Russe de Monte Carlo až do roku 1962. V roce 1964, dva roky poté, co byl soubor rozpuštěn, Zoritch otevřel baletní školu ve východním Hollywoodu. Učil na arizonské univerzitě v Tusconu v letech 1973 až 1987.
Vlastně nikdy neukončil výuku. Zůstával úžasně čilý a energický i ve vyšším věku. Byl známý tím, že učil na kolečkovém křesle pro invalidy, pokud se mu naskytla příležitost.
Jeho osobnost, šarm a moudrost mohli diváci shlédnout i v dokumentárním filmu roku 2005 „Ballet Russes“, neocenitelné setkání přeživších baletních tanečníků. Téměř všichni účastníci si připomínají s chutí, a nemalým humorem, své dny slávy, ale možná nejzábavnější ze všech je část, ve které Zoritch a Nathalie Krassovska, kterým se blíží 90 let, připomínají své role v “Giselle“. Přerušují své stále živé vystoupení zničujícími komentáři na adresu baletního světa.
Zoritch byl ctěn svými kolegy a studenty. Popis jeho osoby, který by ho jistě potěšil, vyjádřil (a s tím by souhlasili všichni, kdo ho viděli tančit v mládí) francouzský kritik Irène Lidova – „Řecké mládi vytesané Praxitelesem“.
• George (Yuri) Zoritch, tanečník a pedagog, se narodil 6. června 1917;
zemřel 1. listopadu 2009.
Nathalie Krassovska (Leslie) se narodila v Leningradu 1919. Její matka byla tanečnice V Ballet Russes, její babička byla sólistka v Bolshoi Ballet. Studovala u Olgy Preobrajenské.
Tančila v Ballet Russe de Monte Carlo 1936-1950 a v London Festival Ballet 1950-1955. Ztvárňovala ponejvíce klasické baletní role. Po ukončení své taneční kariéry se usadila v Dallasu a pracovala jako učitelka baletu.
Nini Arlette Theilade se narodila 15.6. 1915 v Indonesii. Přidala se k Ballets Russe de Monte Carlo v roce 1938 a tančila jako sólistka se souborem během válečných let.