Novinky z tanečního světa – 1229. stránka

Hlavní program festivalu TANEC PRAHA byl i přes povodně zahájen

Program 25. Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2013 potrvá až do 4. července a kromě Prahy se bude konat v dalších jedenácti městech České republiky.

V rámci gala-openingu byly uděleny ceny České taneční platformy. 3. června ve 20.00 odstartoval v Ponci hlavní program letošního jubilejního 25.ročníku Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2013. Gala–opening oslavily společně s pražským publikem také některé z hvězd vepsané do pětadvacetileté historie festivalu. Během večera věnovaného VIP hostům a dlouholetým partnerům a podporovatelům TANCE PRAHA byly také vyhlášeny a předány ceny festivalu Česká taneční platforma 2013. Ten sdružení Tanec Praha každoročně pořádá v průběhu dubna. Mezinárodní festivalová porota udělila cenu Tanečnice roku Markétě Vacovské, cenu Taneční inscenace roku získalo dílo Jezdci Lenky Vagnerové & Comp. a Cenu diváka si odnesli VerTeDance.

Cenu za nejlepší světelný design udělilaodborná porota partnerského Institutu Světelného Designu Martinu Špetlíkovi zainscenaci One Step Before the Fall. Gala–openingu se mohou diváci zúčastnit také v úterý 4. června, kdy bude komponovaný večer přístupný veřejnosti.

Zahajovací večer s příznačným názvem Reminiscence byl věnován vzpomínkám, osobnostem a tanci. Na počátku existence festivalu byla touha sdílet krásu, emoce, rafinovanosti drsnost tance. Příběh TANCE PRAHA letos slaví 25 let a na kontě má stovky nezapomenutelných večerů, výjimečných zážitků a inspirativních setkání. Každý rok nabízel českým divákům tanec v jeho nejaktuálnějších podobách, v jeho dynamice,extrémnosti, velkoleposti i intimitě. Praha se díky festivalu stala městem tanečních gurmánů. K zahájení letošního ročníku své taneční pozdravy přichystali např. Lin Hwai Min & Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan (TW-ROC), Palle Granhøj & Granhøj Dans (DK), Jorma Uotinen (FI) či Ohad Naharin (IL).

Z archivu České televize pak večer připomněl největší osobnosti evropské i americké scény, mezi kterými nechyběl např.Bill T. Jones, Trisha Brown, Merce Cunningham, Martha Graham, Maguy Marin, Joseph Nadj či John Neumeier.Ceny České taneční platformy byly předány v závěru reminiscenčního večera. Diváci již v dubnu rozhodli o Ceně diváka, kterou získali VerTeDance za inscenaci Simulante Bande. Dílo pokouší relativnost pojmu handicap, neotřelé možnosti pohybového vyjádření zdravého a fyzicky handicapovaného člověka i křehký kosmos mezilidských vztahů. Své často neviditelné limity přetavily netanečnice Alena Jančíková a Zuzana Pitterová do neuvěřitelných výkonů, ve kterých jim „asistují“ profesionální tanečníci Helena Arenbergerová a Petr Opavský. Zuzana Pitterová také získala speciální ocenění poroty, tzv. special mention, za nadstandardně profesionální výkon v představení Simulante Bande. Autorskou hudbu k představení vytvořila kapela DVA.

Autoři díla, které získá Cenu diváka, také každoročně obdrží polovinu festivalových tržeb z divadla Ponec. Ta za letos činila 19 800 Kč. Mezinárodní festivalová porota byla na letošní České taneční platformě velmi vyvážená – pět zahraničních členů z Belgie, Finska, Francie, Nizozemí a Německa doplnilo pět českých zástupců. V konečném součtu hlasů cenu udělila cenu Tanečnice roku Markétě Vacovské za její výrazově velmi silový a podmanivý tanec v díle One Step Before the Fall. Multižánrový projekt, na jehož vzniku se také společně podílela s Lenkou Dusilovou, Spitfire Company a DAMÚZOU, tematizuje motiv boje, vyčerpanosti, projevů Parkinsonovy choroby a kolapsu. Finanční odměna pro tanečnici roku letos činila 10 000 Kč. Dále byli na cenu Tanečník / Tanečnice roku nominováni: Miřenka Čechová, Tomáš Červinka, Václav Kuneš a Andrea Opavská.

Nejvíce bodů v celkovém součtu na prestižní cenu Taneční inscenace roku získalo dílo Jezdci od Lenky Vagnerové & Comp. Taneční dílo zabývající se problematikou vztahu člověka k okolí, zvířatům, i sobě samému je inspirováno tématem ptáků a jejich úlohou v lidské kultuře a tradici. Inscenaci již koncem loňského roku po její premiéře označila přední česká taneční kritička Nina Vangeli za „taneční bombu sezony“. Finanční odměna pro vítěze Taneční inscenace roku letos byla 40 000 Kč. Nominace na cenu Taneční inscenace roku 2013 dále získala díla: Much More Than Nothing (ME-SA & Peter Šavel & Stano Dobák), One Step Before the Fall (Spitfire Comp. & DAMÚZA & Markéta Vacovská a Lenka Dusilová), Pisum Sativum (JAMU Brno & Karine Ponties) a Tanec magnetické balerínky (Andrea Miltnerová). Nutno dodat, že druhý velký favorit, Spitfire Comp. s inscenací One Step Before the Fall, skončil na druhém místě nejtěsnějším možným rozdílem jednoho bodu.

Všichni výherci cen České taneční platformy získali kromě finanční odměny a festivalové ceny, kterou letos poprvé ztvárnila mladá sochařka Veronika Plátková, také věcné ceny od partnerů: masážního studia Thai Fit, fitness studia WorldClass, deníku Lidové noviny, časopisu a online portálu Taneční zóna, online portálu Tanečních aktualit, prodejny tanečního vybavení Sansha Prague, prodejce elektrokolo e-kolo.cz, tiskárny OP Tiger a festivalu TANEC PRAHA.

Partner festivalu, Institut Světelného Designu, rozhodl o Ceně za nejlepší světelný design. Tu letos získal Martin Špetlík za světelný design pro dílo One Step Before the Fall (Spitfire Comp. & DAMÚZA & Markéta Vacovská a Lenka Dusilová). Dále byli nominováni Jan Komárek (za Tanec magnetické balerínky Andrey Miltnerové), Michal Kříž (za inscenaci Manson souborů DOT504 & Teatr Novogo Fronta a za spolupráci na světelném designu se španělským designérem Davidem Alcortou Ruíz na představení Jezdci Lenky Vagnerové).

Taneční magazín

Tanec Praha představí špičky světové taneční scény

V pořadí 25. ročník současného tance a pohybového divadla Tanec Praha 2013 letos oslaví svoje jubileum pestrým doprovodným programem.

Do Prahy a dalších dvanácti měst České republiky přiveze téměř 30 inscenací a nabídne bohatý program v podobě představení, workshopů, site-specific projektů, filmových projekcí nebo dramaturgické linie pro děti a studenty.

Mezinárodní festival odstartoval již 27. května a připravil představení pro děti nazvané tradičně Tanec Praha Dětem. V prvním červnovém týdnu pořadatel připomene pětadvacetileté výročí festivalu, kdy mnoho domácích i zahraničních interpretů, kteří se vepsali svým umem do historie taneční scény, předvede unikátní taneční pozdravy. Lákadlem celého festivalu bude ale gala-opening vlámského tanečního divadla Peeping Tom, které vystoupí v Hudebním divadle Karlín 18. a 19. června, a v minimalistickém provedení nás provede působivým exteriérem i vlastní opuštěností. Další významný host se objeví přímo ve Státní opeře – britský choreograf a tanečník Akram Khan předvede intimní epické dílo Desh a tím celý festival 4. července velkolepě zakončí. Více na www.tanecpraha.cz.

Taneční magazín

Tanec, který přivedl k slzám britskou porotu

Taneční magazín

Břišní tanec ve dvacátých letech minulého století sehrál klíčovou úlohu v ženské emancipaci!

Tanec Maud Allen měnil společnost

Maud Allen (1873-1956) se narodila jako Beulah Maude Durrant v Torontu, v Kanadě. Jako tanečnice byla velice populární v divadlech počátkem dvacátých let. Diváci z různých sociálních vrstev chodili sledovat hry, komedie, písně, tance. Divadlo v té době bylo spíše moderní varieté show.

Maud Allen ale byla více než jen tanečnice, ovlivnila společnost. Maud si změnila své jméno poté, co byl její bratr oběšen za vraždu dvou žen. Podařilo se jí vybudovat si svou taneční kariéru i přes malé formální vzdělání. Maud si často navrhovala své vlastní kostýmy, nejslavnější je kostým v choreografii “Salome”. Její show se těšily nesmírné oblibě, v roce 1908 vystupovala dokonce 250x do roka. Během tohoto období vydělávala 250 liber za týden, to byl nejvyšší plat pro hvězdu na vrcholu kariéry.

Ovšem, její často skromné oblečení znamenalo, že vystoupení byly na hranici slušnosti. V roce 1909 byl její slavný “Salome Dance” vyloučen z programu hned v několika anglických městech, když přijela do Evropy na turné. V Manchesteru dokonce cenzura zakázala celou její show. Přesto Maud pokračovala v tanci po mnoho let. V roce 1918 utrpěla hlubokou urážku na cti, protože britský poslanec Nolem Pemberton Billing ji ve svém deníku obvinil z lesbické lásky. Maud spor prohrála a pověst o její sexuální nemorálnosti se rychle šířila.

Po tomto velmi publikovaném a na veřejnosti přetřásaném soudním řízení její sláva prudce poklesla, i když Maud vystupovala ještě ve svých 60-ti letech. Naposledy se na jevišti objevila v Los Angeles v roce 1936.

Situace pro ni nebyla lehká, učila tanec, aby se vůbec uživila. Nakonec se během 2. světové války přestěhovala do Kalifornie, kde pracovala jako kreslířka. Prožila si také desetiletý vztah se svou sekretářkou Vernou Aldrich, která byla o dvacet let mladší než ona.

V roce 1908 ve své choreografii „Salomé“ zaútočila v průhledných sukních na britská pódia. Její vystoupení bylo přijato se smíšenou reakcí. Jeden z omámených diváků napsal stížnost na nemorálnost, popisoval ale také současně fascinující show i reakce publika:

„V divadle Empire představuje umělkyně Maud Allen „Salome“ a další tance, ve kterých se objevuje téměř úplně nahá. Byl jsem svědkem tohoto tance. Allen tančila odvážné choreografie touhy, její tělo se houpalo jako čarodějnice, kroutilo jako had a lapalo po dechu s hypnotickou vášní. Tanečnice měla ňadra zakrytá jen zčásti, kromě náhrdelníků a několika okrasných korálů bylo její tělo až k bokům úplně nahé. Žádné boty, nebo punčochy, její končetiny jsou odhalené až po kolena. Když se při tanci rychle otáčela (neměla pro to zřejmě žádný jiný důvod, než vystavit sama sebe), její nohy byly zcela odhalené. Její tanec je „smyslné kroužení“, které provádí před hlavou Jana Křtitele. Celé vystoupení provázelo burácení publika, nesouhlasné syčení se mísilo s potleskem. Někteří mladí lidé v mém okolí se bavili a promlouvali tím nejnemravnějším způsobem, jaký si lze vůbec představit!“

Nespočet stížností bylo napsáno katolickými kněžími po vystoupení Maud v divadlech v Dublinu. Tyto stížnosti k nám dodnes promlouvají a vypovídají mnohé o morálce v devatenáctém století v Irsku.

Zatímco několik divadel mimo Londýn vyloučilo Maud Allen za její neslušný výkon, následovaly doslova legie žen obdivovatelek, pro které byla inspirací. Margot Asquith, manželka liberálního předsedy vlády, byla mezi těmi, kdo viděl Allanin tanec jako „osvobozující vyjádření ženské sexuality“.